Marksová versus stres – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Už jsem myslel, že toho o dotyčné bylo dost, nicméně nedá mi to; hádejte, s jakou novelou zase přišla! Zaměstnavatelé mají mít nyní ze zákona povinnost zajišťovat svým zaměstnancům nejen bezpečné podmínky práce, ale také je aktivně chránit proti stresu; jak? Zavedením „antistresových místností“, „antistresových koutků“ či povinných přestávek v práci, prý je to na uvážení zaměstnavatelů; s čímž souvisí i ta nejvtipnější část celého návrhu – za porušení tohoto zákona nehrozí žádné sankce. Valíte oči? Soudružka Marksová to vysvětluje takto: „Chceme tím spíše říci, že by na to zaměstnavatel neměl zapomínat. Představujeme si to jako dialog mezi inspektorátem práce a firmou. Když to ten zaměstnavatel pomine, tak my mu to připomeneme. [..] Nechápu, proč by to v moderním zákoníku práce mělo chybět.“ Jinými slovy se na to může každý s klidem vysrat z prdele.

Na rozdíl od témat, jež jsem zde rozebíral poslední tři dny, je tedy toto spíše k smíchu, můžete jej vnímat jako odlehčenou tečku za těmi ostatními hrůzami; každopádně to dle mého názoru představuje krásnou sondu do myšlení dotyčné: „Nechápu, proč by to v moderním zákoníku práce mělo chybět.“ Marksová má prostě určitou obsesi, s níž se lze setkat u některých socialistů diskutujících na Internetu – potřebují mít naprosto každý prd ošetřený zákonem; jediný rozdíl je v tom, že zatímco oni nás spamují příspěvky, soudružka rovnou těmi zákony. Proč by jinak – než z nutkavé potřeby – někdo prosazoval zákon, za jehož porušení nehrzí žádný postih? Někteří čtenáři D-FENSova weblogu mě nazývají grafomanem, protože mě baví psaní; Marksová na tom bude podobně, jen to nedělá ve volném čase, ale za uloupené peníze občanů, navíc její výplody obvykle nelze jen tak ignorovat… tento však naštěstí ano.