Autor: Urza
Čas: 2022-12-24 00:00:02
Murray Christmas 2022!
Vánoce jsou zase tady; z jejich duchovní stránky se těší můj vnitřní křesťan, vnitřní kapitalista zas z té materiální a vnitřní anarchista z toho, že si je jako každoročně zařizuji po svém – tedy tak, abych si je užil, nikoliv tak, abych nutně dělal to, co se na Vánoce očekává – což vřele doporučuji každému. Většina lidí na Vánocích nemá ráda shon, přesto se každý rok někam honí; ve skutečnosti ale nemusejí – neexistuje žádná povinnost mít uklizeno, napečeno, uvařeno, ozdobeno. Někdo nemá rád vánoční konzum; ani toho se nikdo nemusí účastnit. Jsme pány a tvůrci svých životů – všichni, každý z nás; byť někteří si to bohužel neuvědomují, jelikož tak byli vychováni (dobrá zpráva je, že to jde i jinak).
Stejně jako sedm předchozích let, i letos chci sdílet hudbu; tu miluji ještě víc než Vánoce. Každoročně vzpomínám na Freddieho. Carol of the Bells patří mezi mé dvě nejoblíbenější koledy, proto dávám každý rok nějakou její verzi – tentokrát Pentatonix (ač to zní neuvěřitelně, jsou to jen vokály); a protože nazpívali i tu druhou, podělím se i o ni. Nechci se však omezovat jen na koledy; i letos byli mému srdci nejblíž asi opět Glitch Mob, na četných nočních cestách po D1 to byla nejčastěji asi písnička Our Demons. A hodně speciální význam pro mě tento rok má Comfortably Numb od legendárních Pink Floyd.
Všem lidem přeji k Vánocům (a nejen k těm) především dvě „věci“ (bez ohledu na pořadí): lásku a svobodu. Když mluvím o lásce, nemyslím tím jen lásku k lidem, ale především lásku jako princip; „obecnou“ lásku, kterou můžeme cítit v sobě a která se může projevovat v tvorbě, lásce k druhým i sobě, ve všem našem jednání, v každodennosti… Svobodou pak myslím nejen tu vnější, o které tolik mluvím a píšu; za velice důležitou považuji i svobodu vnitřní, nad kterou už mnoho let přemýšlím a postupně to téma začínám otevírat se svými studenty i kolegy v Ježku bez klece, což snad časem vyústí i v nějaký výstup.
A konečně i letos bez překlepů: MURRAY CHRISTMAS!!
Stejně jako sedm předchozích let, i letos chci sdílet hudbu; tu miluji ještě víc než Vánoce. Každoročně vzpomínám na Freddieho. Carol of the Bells patří mezi mé dvě nejoblíbenější koledy, proto dávám každý rok nějakou její verzi – tentokrát Pentatonix (ač to zní neuvěřitelně, jsou to jen vokály); a protože nazpívali i tu druhou, podělím se i o ni. Nechci se však omezovat jen na koledy; i letos byli mému srdci nejblíž asi opět Glitch Mob, na četných nočních cestách po D1 to byla nejčastěji asi písnička Our Demons. A hodně speciální význam pro mě tento rok má Comfortably Numb od legendárních Pink Floyd.
Všem lidem přeji k Vánocům (a nejen k těm) především dvě „věci“ (bez ohledu na pořadí): lásku a svobodu. Když mluvím o lásce, nemyslím tím jen lásku k lidem, ale především lásku jako princip; „obecnou“ lásku, kterou můžeme cítit v sobě a která se může projevovat v tvorbě, lásce k druhým i sobě, ve všem našem jednání, v každodennosti… Svobodou pak myslím nejen tu vnější, o které tolik mluvím a píšu; za velice důležitou považuji i svobodu vnitřní, nad kterou už mnoho let přemýšlím a postupně to téma začínám otevírat se svými studenty i kolegy v Ježku bez klece, což snad časem vyústí i v nějaký výstup.
A konečně i letos bez překlepů: MURRAY CHRISTMAS!!
Přečtení: 1643
Komentáře