Autor: tatarjantar
Čas: 2016-03-10 00:00:02
Náklady obětovaných příležitostí
Náklady ušlých příležitostí jsou jedním z konceptů ekonomie, se kterým se studenti seznamují v samotném úvodu studia této vědy. V našem každodenním životě se s ním setkáváme neustále. Jak říkali existencialisté, jsme odsouzeni ke svobodě. Musíme neustále volit a tyto volby nejsou zadarmo. Paradoxně s rostoucím bohatstvím společnosti se tyto náklady neustále zvyšují. Neustálá možnost rozšiřujícího se výběru, ať už se jedná o školu (a tím pádem i profesní orientaci) nebo o to, co si dát k obědu, může být pro mnoho lidí stresující až paralyzující. Neustálé vědomí ucházejících příležitostí mnohdy vede k tomu, že nakonec si člověk nevybere nic. Mám takový problém při výběru jeanů, neustále hledám ty pravé, až nakonec z toho lítání po nákupech odcházím s prázdnou. Nebo za ty peníze jdu na pivo.
„If you don't know what you want,“ the doorman said, „you end up with a lot you don't.“ – Chuck Palahniuk, Fight Club
To je velký paradox svobody, protože ta vyžaduje značnou míru nezávislosti a zodpovědnosti. A mnoho lidí se těchto věcí rádo vzdá, protože neradi cokoliv řeší, a jsou mnohem klidnější, když někdo rozhoduje za ně. Nevyžaduje to tolik úsilí, je to pohodlnější. V naší společnosti je stále patrná touha po paternalismu z dob minulého režimu, poptávku po odpovědích na větší i menší životní otázky se snaží zpeněžit houfy koučů, motivačních řečníků a psychologů. Blahobyt dává lidem mnoho možností, ale nikdo nemůže mít všechno. To zvyšuje náklady ušlých příležitostí, což činí řadu lidí nešťastnými a zklamanými ze svobody. Lidé nejsou na svobodu zvyklí a děti k ní nejsou vychovány. A některým lidem by ani to zřejmě nepomohlo. Lidé mají ze svobody strach. Erich Fromm o tom napsal celou knížku.
Já osobně oceňuji ty báječné možnosti volby, které se všude nabízejí. Šlo mi spíš o to poukázat na neopominutelné důsledky této skutečnosti a na nutnost se s nimi vypořádat. I když to zní tak trochu jako „first world problems“. :D
„If you don't know what you want,“ the doorman said, „you end up with a lot you don't.“ – Chuck Palahniuk, Fight Club
To je velký paradox svobody, protože ta vyžaduje značnou míru nezávislosti a zodpovědnosti. A mnoho lidí se těchto věcí rádo vzdá, protože neradi cokoliv řeší, a jsou mnohem klidnější, když někdo rozhoduje za ně. Nevyžaduje to tolik úsilí, je to pohodlnější. V naší společnosti je stále patrná touha po paternalismu z dob minulého režimu, poptávku po odpovědích na větší i menší životní otázky se snaží zpeněžit houfy koučů, motivačních řečníků a psychologů. Blahobyt dává lidem mnoho možností, ale nikdo nemůže mít všechno. To zvyšuje náklady ušlých příležitostí, což činí řadu lidí nešťastnými a zklamanými ze svobody. Lidé nejsou na svobodu zvyklí a děti k ní nejsou vychovány. A některým lidem by ani to zřejmě nepomohlo. Lidé mají ze svobody strach. Erich Fromm o tom napsal celou knížku.
Já osobně oceňuji ty báječné možnosti volby, které se všude nabízejí. Šlo mi spíš o to poukázat na neopominutelné důsledky této skutečnosti a na nutnost se s nimi vypořádat. I když to zní tak trochu jako „first world problems“. :D
Přečtení: 16836
Komentáře
Komentář 4523
Komentář 4525
Komentář 4537
Komentář 4532
Komentář 4533
možná to platí nejen o krabičce ale i o hlavičce...
Komentář 4534
....................................................
Jasně, ve většině případů platí nepřímá úměrnost...
Tak třeba taková auta která jezdí rychle povětšinou způsobují že pak všichni nic nestíhají,
nebot pospíchat se má pomalu...
Komentář 4536
Nemluvě o tom, že auta s vysokou akcelerací svádějí k tomu, aby se člověk rozjížděl a zase zpomaloval, aby se mohl rozjet xD
Komentář 4538
ještě to jakš takš stíhám na kole a občas i rád zpomalím abych se mohl rozhlédnout a dát relax od šlapání
ale jakmile jedu na motorce, tak i když si dám závazek že pojedu 30km/h
tak to prostě nedokážu
prostě to svádí k rychlé jízdě...
Na motorce se nedá jet třicítkou
A v tom je ten problém, že vás to svádí k rychlé jízdě
a tak furt jen jedete rychle a neumíte zpomalit nejen na motorce, ale i v životě
A nic nevidíte...
Komentář 4554
Šlo mi spíš o frustraci lidí, kteří mnohdy nejsou schopni nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí.
Příklad: ve středověku se člověk narodil do rodiny kováře, takže byl od dětství veden k tomu, že bude taky kovářem. Žil v nějaké komunitě, mimo kterou se dostal jen velice zřídka, vládl mu nějaký šlechtic, ke kterému byl loajální a tak nějak byl celkově smířen s tím, že tak se prostě věci mají. Neboli znal svoje místo na světě a nečelil nějakým výrazným životním rozhodnutím (často ani moc neovlivnil s kým založí rodinu) a čím méně možností, tím méně nákladů ušlých příležitostí. To se začalo měnit velice nedávno, řekněme posledních 200 let a to jen na západě.
Oproti minulosti máme obrovskou míru svobody, ale myšlení a jednání lidí se přizpůsobuje jen pomalu.
Komentář 4558
Já si to nemyslím, myslím, že většina lidí dokáže přijmout
zodpovědnost, chce mít jednodušší život a být svobodná.
Z hlediska voleb chodí necelých 60 %. Z toho určitě přes 10 %
lidí volí zodpovědnější strany jako Svobodní, soukromníci, nyní
možná i ODS. Ti co k volbám nechodí ukazují, že je neuznávají,
čili z jejich pohledu dle mne nedelegují zodpovědnost na vládu.
Komentář 4535
....................................................................................
Ono s tou svobodou je to těžký,
proto se také lidé děsí anarchie,
protože člověk přijde o své žiivotní pojistky a jistoty
a stát, to je vlastně taková pojištovna a bezpečnostní agentura...
A v osobním životě taky máme hafo soukromých pojistek, které nám dávají pevnou půdu pod nohama, ale zároven nás omezují, protože jsme na nich závislí
Komentář 4539
.................................................................................
Tak jsem si to četl ještě jednou,
a paradox to je, ovšem spočívá v tom,
že se vzdáte volby a řešení a odpovědnosti a necháte aby za vás rozhodoval Bůh (Vesmír)
a to je svoboda....
Existují dva názory v duchovnu co je svoboda :
A) mohu cokoliv
B) nemohu vůbec nic
Správně je ovšem B
PS.
Samozřejmě vzdát se svobody ve prospěch Boha (vesmíru)
a svobody ve prospěch vlády jsou dvě rozdílné položky
ale ten instink vzdání se vlastní vůle je stejný
Komentář 4540
Komentář 4542
jenže zádrhel je v tom, že oni si myslí že mesiášství je vůle boží,
že mají od boha poslání...
Tohle duchovní boží zblbnutí je právě ono ztotožnění s pocity,
kdy vás začne ovládat nějaká neznámá síla a táhne vás to určitým směrem,
povětšinou se tomu říká LÁSKA k bohu, vlastni, pravdě apd.
Ale u anarchistů platí to samé,
u nich jde pak o ztotožnování s pocitemn svobody,
to jen díky tomu, že jde o svobodu je jim jasný,
že se nemaj nasrávat do druhých a omezovat je
Komentář 4551
A hlavne nevzdelani v zakladni ekonomii..,tak jsem poslal p Malemu Svobodu volby nebo Kap a svoboda(utla knizecka, Friedman) a rok nato jsem ho slysel zvatlat v radiu zase ty jeho povysenecke pindy,neco jako Halik(uplne se ho bojim-neni to sam dabel?)Proste prirodu(Boha)maji za blbce.
Hitler se taky citil vyvolenym s ukolem spasit svet
Komentář 4553
........................................
Křestané tvrdí, že největším úskokem dábla je že rozšířil tvrzení, že bůh neexistuje,
ale proč by toto dělal,
když jeho nejoblíbenější fintou je se proměnovat v anděla světla - světlonoše, Lucifera
On v podstatě je každej člověk, jenž přináší světlo poznání Luciferem,
protože každé poznání kterým se osoba vyšpeku a kterého se zmocní
jej utvrzuje v odpadnutí od boha,
takže onen odpor církve vůči vědě a poznání je vcelku oprávněný
Jenže z víry a dogmat se stalo také poznání,
a tak se církev také stala světlonošem
Takže církev i věda se stala světlonošem a odpadnutím od boha
Svět je tedy nyní takový jaký je,
ale kdyby zde nebylo ono žádoucí poznání které z nás dělá lidi tak jak dneska jsme,
tak by zde bylo jiné poznání,
a jiné "technologie"
a tak místo automobilů by jsme cestovali například astrálně,
místo mobilů by jsme spojovali pomocí čtení myšlenk, měli bychom prostě k dispozici různé "duševní síly"
Takže, dáblové jsme vlastně všichni (ahaha)
Komentář 4552
Komentář 4561