O ankapu a sebeřízení v Paralelné Polis Košice – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Svobodné Schirgiswalde podruhé
Zcela náhodně jsem narazil na podobné kvazilibertariánské území jako mnou dříve popsaný Neutrální Moresnet a italská Cospaia. Tentokrát šlo dokonce o území, které bylo po dlouhou dobu součástí Českých zemí a nalézalo se nedaleko Liberce a Varnsdorfu. Jde o městečko Schirgiswalde (česky Šerajov a hornolužicky Šěrachow, někdy označované také jako saské Monako či i San Marino). K tomuto území, které je dnes již skoro zcela zapomenuté, ovšem nenajdeme mnoho informací, a pokud už se něco najde, tak je to v němčině. Bezstátí v Schirgiswalde mělo panovat od roku 1809 do roku 1845 a mělo jít o vrchol v dějinách města. K roku 1809 mělo městečko asi 1500 obyvatel (1).



mises-erb_ii.jpg


V jednom z pramenů se píše: “Mělo to již své výhody, když se ocitne jedna vydělená obec mezi dvěma státy. Pro peněženky občanů například je taková bezstátnost opravdu ozdravná kúra, když žádné daně nemusí být odváděny. Pro rodiny je to darem, protože mladí otcové nejsou povoláni k vojenské službě. Obchod může být provozován volně, nikdo nepožaduje clo. Schirgiswalde prožilo takový zlatý věk mezi lety 1809 a 1845. Když po míru v Schönbrunnu Rakousko odevzdalo svoje enklávy Sasku, Sasko ale Schirgiswalde z nejasných důvodů nepřevzalo, a tak se ocitla oblast o rozloze 7 km2 náhle bezstátní příslušnosti.“ (2). Jiný pramen uvádí, že během uvedené doby nemělo Schirgiswalde ani žádné daně, ani žádné zemské dávky (Landesabgaben), nemuselo zajišťovat žádné rekruty, nepřijímalo vůbec žádné zeměpanské zákony, nařízení a ustanovení, ale dívalo se na své rychtáře přitom jako na hlavu svého státu. Existovaly zde platy vrchnosti a nájmy pro každý dům bez rozdílu vlastnictví na úhradu potřeb obce čtyři dobré groše, obchodníci a sedláci odváděli každoročně jeden tolar, což se nejví být mnoho. Co se týče justiční zprávy, která byla spravována podle rakouských zákonů a práv, byla do určité míry s domovskou zemí Čechy ještě spojena, v obchodních ohledech byla však obec zcela vyjmuta a byla pokládána za vnitrozemí. Měla proto od roku 1809 tamější celní výhody, podle kterých obyvatelé města sem mohli přivést určité množství přírodních látek, zboží z manufaktur a tak dále, které zde mohlo být opět prodáno, což časem ovšem skončilo a obživa obyvatelstva a provoz obchodů byl závislý na dovozu ze Saska. Ale: „Od roku 1809 až do založení pruského celního spolku v roce 1834 se zde nacházel obchod v největším rozkvětu. Všechno zboží z Hamburku, Brém a Lübecku sem přicházelo jakožto transitní zboží a bylo podloudnickými cestami opět vyvezeno nejen do nejbližších obcí, ale také do Čech, Budyšína, Lipska a jiných větších měst v Německu, díky čemuž bylo městečko žertem označováno jako malé Lipsko.“ (3). Jak již bylo řečeno, toto ukončil vznik pruského celního spolku. Mandy Decker přímo uvádí, že obchod vzkvétal kvůli možnosti dovážet bezcelně do Čech zboží a dalo se zde provozovat i rakouská státní loterie, která byla v německých zemích jinak přísně zapovězena (4).

Na Schirgiswaldskou republiku dohlížela jen dómská kapitula v saském (hornolužickém) Budyšíně. Ovšem žádné nové právní úpravy jak z Rakouska / Čech, tak Saska se na Schirgiswalde nevztahovaly. Malá provinění se trestala podle rakouského práva pomocí vlastní Schrigiswaldské jurisdikce. Pro uprchlíky všeho druhu se stalo Schirgiswalde jistým útočištěm. Ochranu zde hledali i dezertéři z různých armád včetně některých šlechticů (5). Městečko mělo svého vlastního rychtáře a dva přísedící a 20 radních, kteří byli voleni na obecním shromáždění. Tito si museli v případě projednávání důležitých záležitostí předvolat k poradě všechny obyvatele města! Méně významné trestné činy řešilo městečko pomocí tohoto rychtáře a přísedících samo, a to dobově obvyklým způsobem (vymrskání nebo vystavení na pranýři). Těžší zločinci byli posíláni k hrdelnímu soudu do města Litoměřice. Podkladem pro to bylo, jak již bylo zmíněno, rakouské právo. Co se týkalo řízení právních záležitostí, měla zde během let 1809 až 1845 dómská kapitula z Budyšína ze Saska (ta sama se neřídila rakouskými zákony, protože Budyšín ležel v Sasku), jakožto schirgiswaldská vrchnost, právo a povinnost ustanovit úředníka pro vykonávání rakouského práva, kterýžto úřad vykonával až do roku 1840 vždy nějaký justiciár z Čech (6). Ve skutečnosti ono rakouské právo bylo směsí decentralizovaného zvykového římského práva a českých zemských zákonů a rakouských říšských zákonů, a to platných k roku 1809. Vzdálený dohled však moc nefungoval, jestli byl vůbec nějak účinný, když se obec zjevně sama spravovala a pobývali v ní různí uprchlíci odjinud. Zřejmě proto časem kapitula zřídila ve městě budovu úřadu v roce 1839 a jmenovala o rok později justiciárem Ignáce Knüpfera (7).


Bylo-li nucené přistoupení k pruskému celnímu spolku prvním hřebíčkem do rakve Schirgiswaldské republiky, bylo jmenování Ignaze Knüpfera do funkce soudního administrátora druhým hřebíčkem. Jeho tyranská nátura a vznětlivost vedla časem k poklidné rebelii Schirgiswaldských (povolané vojsko z Budyšína však nepřekročilo hranice republiky), což vedlo časem k předání Schirgiswalde ze strany Rakouska Sasku. Stalo se tak 4. července 1845 (8). K pádu Schirgiswalde mohla přispět nejen vzpoura proti nenáviděnému soudnímu administrátoru Knüpferovi roku 1843, ale i to, že se z území stalo místo, kde se skrývali někteří uprchlíci, dezertéři a pololegální osoby.

https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/svobodne-schirgiswalde-podruhe.html