Paralela mezi hospicem a školou – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Pacient je v hospici sice "dobrovolně", ale snad nikdo by se tam v životě nechtěl ocitnout na vlastní kůži :)
Děti jsou ve škole sice "nedobrovolně", ale pokud natrefí na dobrou školu i učitelku, tak se tam každý den velmi těší! :)

Nechci být rozvraceč, ale šly by tam ty děti, kdyby nemusely a mohly místo toho dělat co chtějí nebo to přijaly jako nutnost a v rámci toho se docela těší na hodnou, vtipnou, podnětnou, krásnou etc. učitelku a moc se netěší na matykářku, ale nejraději by byly někde úplně jinde? Pamatuju si, že jsem na ZŠ měl docela rád chemii a dějepis. V rámci rozvrhu jsem se na ně těšil, ale raději bych někde byl venku s kamarády. Pobytem v hospicu se nepodrobujeme žádné autoritě jen realitě max. Bohu.

Moje děti se fakt do školy i školky těší! Doma by se nudily - ještě se nedokáží samy plně zabavit, musela bych jim stále dělat nějaký program - leč mám též svou práci i své osobní zájmy. Odpoledne jsou většinou na hřišti s kamarády, se kterými chodí do školy / školky.
Pobyt v hospici je něco jiného, tam jsme díky tomu, že už se sami nedokážeme o sebe postarat - a v domácích podmínkách je to extrémně náročné i pro nejbližší... volíme to většinou jako poslední možnost, ale naprostá většina takových pacientů by už raději vůbec nežila, než aby takto "živořila".

To máte kliku, moje ne. Raději by dělali tisíc jiných věcí a není to o to dřepět doma u počítače. A že nejraděději by byly doma s maminkou (tatínkem), která jim vytváří program, je běžné, navíc často přidou na to, že to jde zařídit pomocí nemoci/somatizace. Moje nejmladší je už v pubertě, takže tohle teď tak nějak padlo.
Fikce: Pokud si pacient v kvalitním hospicu nepřeje dále žít a je zjevné, že to má dobrý důvod a má rozumné příbuzné, bývá mu časem vyhověno.
Tedy samozřejmě nic takového se ve skutečnosti neděje, nikoho by ani nenapadlo těm trpícím stařečkům v jednosměrce pomáhat odejít, že.

Být doma s maminkou a tatínkem mi přijde málo podnětné :( Určitě to je možné, ale mám pocit, že by dítě tak trochu "degenerovalo". Myslím, že je zdravé navštěvovat různé kolektivy a participovat v nich. A je fajn učit se vyrovnat i s určitou povinností, frustrací, překonávat překážky... O tom je totiž celý život :) Nicméně chápu, že v určitých případech dítě může ve škole víc trpět než si to tam užívat - pak je to na rodině, jak se k tomu postaví. Takovou volbu bych samozřejmě respektovala, přestože z mého pohledu je mnohem výhodnější do školy chodit.

No...
Asi uz jsem to sem psal. Kdyz to vezmu podle sebe...
Ve skole jsem se mimo cteni/psani/zakladu matematiky nenaucil NIC, co bych pozdeji v zivote nejak potreboval. Ucitele jsem mel povetsinou bud kreteny/kravy, a nebo v tom lepsim pripade "nemastne neslane osoby", ktere jsem uz totalne zapomnel. Chvala bohu za ne, porad lepsi nez ten zmrd, co nas platil parketou, to si pamatuju dodnes.
Co se tyce socialnich dovednosti, tak ve skole jsem se vyborne naucil lhat a podvadet (plus k tomu i nejake zaklady kradeni). Rozhodne ve lhani a podvadeni jsem se tam stal absolutni mistr. Trvalo mi pak dost pres 10 let se toho zbavit...
Neco uzitecneho typicky probihalo po skole (fotbal s kamaradama, ruzne dalsi podobne aktivity, vyroba a provozovani ruznych dopravnich prostredku z dilu, co se nasly na skladce, a podobne). Konicky jsem mel take z veci, ktere byly uplne mimo skolu, mel jsem kliku, ze jsem mel souseda, co me dokazal zasobovat nejakyma soucastkama a schematy zapojeni ruznych radii a blikatek a pipatek a podobne, takze jsem si doma kutil.
Zakladni skolu jsem vylozene protrpel a osobne musim rict, ze mi nedala NIC uzitecneho, mimo toho "cist, psat a pocitat", coz je fakt malo. Zato mi dala MNOHO zleho, co me potom pronasledovalo jeste dlouho...

sakra, neplatil nas parketou, alebrz nas s ni mlatil....

Bylo by super, kdyby existovalo mnohem víc typů škol... Řadě dětí by naprosto stačilo, kdyby se naučily pořádně číst, psát, počítat... a pak by měly nějaké dílny, praktické dovednosti apod... v kombinaci s nějakým inspirativním učitelem by to mohlo být hodně dobré...

To jo no.
Ostatne, sice jsem rozvedeny, ale pokud mam moznost nejak sve deti ovlivnovat, tak rozhodne chci, at nejdrive jdou na nejakou skolu, kde se neco nauci, tedy idealne ucebni obor (klidne i s maturitou, kdyz uz to jinak nepujde). A az neco realne budou umet, at si klidne udelaj 5 vysokejch skol, pak uz mi to vadit nebude...Ale nejdriv at neco umej.
Idealne neco, co by je i bavilo.

To přeci pořád neznamená, že dobře mít plošné řešení povinně pro všechny. Celé to hanlivé hledání co nejostudnějšího přirovnání školy k čemukoli je právě o té nesvobodě volby. O tom plošném hledání jedné pravdy. Taková prostě není a nebude a je prostě zvrácené společnost stavět na "já sem to vydržel, tak ty to taky vydržíš".

Pokud dítě má se školou obecně velké problémy a rodiče si mohou dovolit své dítě vzdělávat alternativně, tak s tím nemám žádný problém... Asi jste nepochopil podstatu... :( Blbé by bylo dítě nechat jen tak sedět doma, takové dítě by bylo hodno soucitu... ale život píše různé příběhy... Ten, kdo skutečně nechce své děti do školy dávat, tak si způsob najde... Stát se dopouští mnohem horších zvěrstev...

Do určitej miery by tam išli aj tak, akurát je otázka, či by sa, pokiaľ by tam nemuseli ísť, vôbec dozvedeli o existencii tej učiteľky a tom, že by ich to mohlo baviť.

Každopádne takýmto argumentom by sa dala rozbiť akákoľvek výchova detí, lebo by momentálne najradšej sedeli pri tablete s Robloxom. Ale aj kvočka zobne kuriatko, ktoré robí, čo nemá, u cicavcov nehovoriac, takže určitá miera donucovania potomstva je normálna a nie je to nič proti ničomu. Diskusia by mala byť vedená len z pohľadu rodičov a toho, či by mali byť nútení pre svoje deti voliť nejaký konkrétny model výchovy/vzdelávania. Deti samotné sú v tejto otázke len "substrát", nad ktorým sa vykonávajú určité operácie.

Tak určitě rodič tahá za delší konec provazu, takže donutit se dá k lecčemus. Otázkou jen zůstává, jestli někdy nehrozí to, že by při určitém stylu výchovy dětem ta role tvárného "substrátu" zůstala nechtěně i do pozdějšího věku, tedy zda to nucení dítěte nedoplnit naopak i možností učit se do nějaké míry i udržení si jisté vlastní autonomie, tvotbě vlastní volby, jakkoliv spojené i s vlastními chybami.

Věřím, že "udržení si jisté vlastní autonomie" je především o genetickém základu. Jsou děti, které intuitivně vědí, co chtějí, dokážou si stanovovat cíle a překonávají překážky v cestě... dokážou pracovat i s limity, což je docela důležitý point.
Pak jsou tu děti, které si vlastní autonomii příliš neudrží (v jakémkoli prostředí) a plácají se tak nějak pořád na jednom místě, nemají větší zájmy ani cíle... jen tak nějak plují, nedokáží smysluplně pracovat s limity a narážejí o ně...

Netvrdím že genetika nemůže mít vliv, ale není ten rozdíl, který pozorujete, daný nějakými prvky v jejich životě, které jste nemohla vidět (např raná výchova atd). Pokud nemluvíte o rozdílu u vlastních dětí, které jste viděla od narození, a kde by takový vliv šel max přehlédnout.

Řekla bych, že genetika je zásadní. Pak je tam i řada dalších vlivů, ale každé dítě na stejný podnět může reagovat jinak, v tom je to zajímavé...

Já mám tedy zase podezření, že některým dětem tu jejich autonomii a další vcelku přirozené a vítané schopnosti zaříznou nevědomky častob už rodiče ve věku 0-6 i později skrz různé bezmyšlenkovitě opakované výchovné formule a vzory, které zdědili často po předcích.

Já rozhodně nejsem proti vymezování dětí ze strany rodičů. Já jsem proti donucování ze strany státu a proti určování podmínek za jakých obdržíte maturitní či výuční lejstro ze strany státu. Rodič rodí živí vychovává a nese odpovědnost, tak má právo rozhodovat. Stát ne. Teda stát někdy dává a živí, ale často díky tomu, že nejdříve bral. Zároveň je asi dobré, to s tím donucováním ze strany rodičů nepřehánět, přináší to zklamání.