Autor: Ondrášeček
Čas: 2024-04-16 00:00:02
Porucha jednotlivce, nebo porucha společnosti?
Patologie je často vnímána jako porucha adaptace. Toto vymezení ovšem nemám rád, protože nelze spolehlivě určit, zda je nemocný vyšetřovaný, nebo je nemocná společnost, v níž se nachází: Společenské normy totiž na člověka v řadě případů kladou nerealistické, přehnaně specifické, nebo dokonce protikladné požadavky. Z tohoto důvodu rozhodně nepovažuji psychiatrické diagnózy za pádný důvod pro omezování svobody jednotlivce.
Přečtení: 7970
Komentáře
Komentář 103134
Komentář 103147
Komentář 103149
Komentář 103152
Komentář 103154
Komentář 103179
Komentář 103180
Komentář 103183
Komentář 103185
Komentář 103188
Komentář 103189
Jako já Vás chápu, každý to máme jinak... :)
Komentář 103192
Komentář 103194
Komentář 103195
Komentář 103196
Paní učitelka mu to dovolí a řekne: "Samozřejmě! Běž Ondro."
Má to tedy dovoleno a vše je v pořádku. Půjde se tedy vyčůrat.
Komentář 103197
Komentář 103198
Komentář 103199
Komentář 103159
Komentář 103135
Komentář 103151
Komentář 103222
v praxi (v čr) to nefunguje tak, že by se někdo omezoval na svobodě a právech jen na základě diagnozy, to rozhodně ne. se soudem nařízenou léčbou předpokládám souhlasíte, pokud už člověk udělal nějaký trestný čin? jinak umístění v léčebně, pokud člověk nic nespáchal je vždy dobrovolné a člověk může kdykoli odejít. co se týče omezení svéprávnosti (plné zbavení v čr není možné, právě kvůli zneužitelnosti), tak když to zjednoduším, nemocný se dostane spíše na úroveň dítěte do 18 případně 15 let. omezená jsou tedy jen některá práva. ale například nikdo nesmí za něj nakládat s jeho majetkem. navíc lze omezit práva na max 5 let, protože je samozřejmě možné, že se člověk vyléčí (nebo soud udělá chybu). dětí s takto omezenými právy (bez diagnozy) bude jistě mnohem mnohem víc :))
další věc, tito lidé pobírají od státu invalidní důchod, ale paradoxně jej mohou utratit třeba za hazard, alkohol atd... ankap by tomu jistě zabránil, protože by ten důchod nedostávali, ale upřímně si nechci představovat, co by se s takovými lidmi stalo...
Komentář 103229
Osobně bych však byl opatrný s tvrzením, že víme, kdy porušení samotné autonomie povede k "prokazatelně lepšímu výsledku" – to totiž z principu moc dobře posoudit nedokážeme, jelikož na to vztahujeme vlastní představy o "lepším výsledku" i vlastní časové preference, navíc to naše provedení může o dost víc pokulhávat před představou efektivní pomoci. Ostatně, řekli bychom, že lidem se závažným psychiatrickým onemocněním musí hospitalizace v určitém bodě pomoct, ovšem řada z nich si z těchto ústavů odnáší další traumata, a pobyt v nich jejich stav spíš zhoršuje. Princip předběžné opatrnosti není z podstaty špatný (a pak je otázkou, jak moc je předběžný), ovšem pokud se zmýlím a někomu způsobím újmu, měl bych nést důsledky, a neměl bych k ní mít nějaké zvláštní oprávnění, jaké si dnes uděluje stát.
Nesouhlasím se soudem nařízenou léčbou plošně, záleží na tom, zda byla nařízena na základě porušování vlastnických práv. Ovšem nedobrovolně hospitalizovat lze v ČR i za jiných podmínek, například: "jestliže ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak" (https://zavislostiolomouc.cz/blog/nedobrovolna-hospitalizace-a-ochranna-lecba-co-si-pod-temito-pojmy-predstavit/). A s tím taky nesouhlasím, protože pod to může spadat prostě jen to, když se někdo rozhodne ukončit vlastní život – a to v ČR ani neexistuje možnost eutanázie. (!) Můžeme tvrdit, že někdo takový ohrožuje sebe, ovšem zase se jedná o to, že někdo zcela subjektivně upřednostňuje žití před nežitím – přitom si však obvykle ani nelze představit, jak velkým utrpením si často musí procházet a bude procházet člověk, který svůj život chce ukončit.
Invalidní důvod už je docela off-topic, ale nevidím důvod, proč by v ankapu nebyl součástí například zdravotního pojištění. Nějaké hlídání toho, do čeho peníze půjdou, si samozřejmě může ošetřit strana, která peníze člověku za určitých podmínek poskytuje.
Komentář 103279
"nastává vůbec otázka, zda na něj vůbec lze vztahovat práva – podobně jako je třeba nevztahujeme na zvířata." ano tohleto je přesně otázka, na kterou neznám odpověď a pocitově, spíše ne... nebo prostře alespoň to jisté omezení, o kterém píšete. když půjde třeba o vaše děti nebo rodiče, tak zřejmě poznáte, že to není jen jiný názor ale prostě "pomatení" . (tedy našli jsem společně alespoň jedno výjimku :) )
vím o lidech, kteří se pokusili o sebevraždu a nepamatují si to! nebo případy demonstrativních pokusů o sebevraždu, které jsou ve skutečnosti jen voláním o pomoc. přece nezasahujeme proti tomu člověku, ale naopak pro jeho záchranu. a ano , risknu to, že mi řekne, že s tím nesouhlasil.
vůbec neříkám že ústavy jsou dobré řešení, to už se bavíme o kokrétním způsobu a ne jestli. ale jak jistě víte, v ankapu bude existovat prostře jen to, po čem bude poptávka, takže žádná jistota lepší péče nežli je teď :) já zde ani neobhajuji stát, ale spíše nějaký princip. prostře když uvidím hořící dům, asi se do něj můžu vloupat a pokusit se lidi zachránit, přestože se pak zpětně dozvím, že se chtěli dobrovolne upálit. omluvím se jim, možná i zaplatím odškodné (jak se vypočítá netuším) ale rozhodně toho nebudu litovat.
nařízená léčba - mluvil jsem o již spáchaném trestém činu, takže ano samozřejmě když by byla narušena vlastnická práva. myslím že odnětí svobody bez snahy o nápravu pachatele je horší verze, takže léčba prosím ano. když ohrožuje své okolí, jste říkal že jste pro, ale to je hospitalizace jen na velmi krátkou dobu. do 24 hodin se kontaktuje rodina a pacient pak může kdykoli podepsat revez (je mu doporučeno samozřejmě to nedělat, ale může). s vlastním životem to máte pravdu, to je složitější. ale my prostě nevíme zda jeho snaha o ukončení vlastního života je vědomá nebo právě pouze pod vlivem drog nebo momentální psychozy. já bych to riskl a člověka se pokusil zachránít. (viz hořící dům).
pro legalizaci eutanazie jednoznačně jsem (zároveň nebudeme nutit žádného doktora aby to prováděl pokud nechce, žeano.)
mylsím, že kdyby se chtěl člověk opravdu zabít, tak není problem udělat to tak aby ho u toho nikdo nepotkal... takže to je opravdu hodne hypotetický případ. opět třeba u topícího se člověka nevíte jestli spadl nebo skočil záměrně...
závěrem, psychiatrická nemoc tedy podle mě znamená minimálně velké narušení schopnosti svobodne a vědomě se rozhodovat, a to se pak mžeme bavit co to vlastně je a jak to vzniká (svobodná vůlu) ale myslím, že v psychiatrii jako vědě už máme určité statistiky a výzkumy, abychom dělali co nejméně chyb. rozhodně bych byl proto, aby toho omezování bylo co nejméně. ale není to pro mě kategorický imperativ.
důchod - samozřejmě že by mohl být součástí pojistní, ale tam si také představuji, že by ten člověk třeba předem dobrovolně dal do smlouvy že si přeje aby ten důchod v případě psychické poruchy byl posílám jeho příbuzným a ne jemu a nebo přesně jak píšete dá to do smlouvy pojišťovna. to byl jen příklad že třeba člověk nakládá "špatně se svými peněži, protože si to opět neuvědomuje ale zpětně toho lituje. a které svobodné rozhodnutí má přednost, to minulé nebo to budoucí?
k těm vlastnickým právům ještě, ono když se kdokoli bude nacházat mimo svůj pozemek (v ankapu) a bude se chovat nevhodně tak mám zřejmě právo ho minimálně vyhodit, je otázka samozřejmě jakým způsobem ale to už je hodně o konkrétní situaci a daném právu v dané lokalitě atd. respektive předtím jsem se asi bavili o situaci teď, ale že by to v ankapu bylo nějak jednodušší se mi nezdá :)
Komentář 103395
Ano, ale pokud někdo trpí podobnými záchvaty, nejspíš o tom ví dopředu, a může dát svolení k tomu, aby byl zadržen, pokud mu to zase propukne. Já neříkám, že nemáme lidem nikdy bránit spáchat sebevraždu, jenom říkám, že existují lidé, kteří jsou dlouhodobě rozhodnuti spáchat sebevraždu, a toto rozhodnutí bych neodmítal. Z mojí dosavadní snahy pochopit například depresi: Tito lidé často mají jinou perskektivu – nedá se nutně říct, že by měli omezené vědomé rozhodování. To, že jim přiřadíme nějakou diagnózu, akorát vystihuje jejich prožívanou bolest a pohled na svět. Problém je, že psychiatrické diagnózy nejsou jen objektivní – součástí nich jsou i normy toho, jaký by člověk měl být. Pokud deprese označuje stav, který je pro klienta nepříjemný, a chce se ho zbavit, super, tady to má smysl. Pokud diagnózou deprese označíme někoho, kdo se rozhodl umřít, a žádné jiné varianty mu i po konzultacích nedávají smysl, snažíme se normalizovat člověka, který ve skutečnosti z vlastního pohledu žádnou patologií, které by se chtěl zbavovat, netrpí.
Pozor, můj argument ohledně ústavů nebyl založen na tom, zda ústavy jsou státní nebo volnotržní – pouze jsem říkal, že když někoho s psychiatrickou diagnózou nutíme podstoupit určitou léčbu, výsledek může být kontraproduktivní. Jinak, na tom hořícím domu nemáme rozpor, akorát že, přistoupím-li na tu metaforu, problém je, když pak někdo tuto pomoc vnucuje vždycky – i když někdo dopředu deklaruje, že se chce upálit – a že pokud ho uhasí a pak zjistí, že se mýlil, odmítá poskytnout jakékoli odškodnění, přičemž oboje na státu kritizuji.
Kvituji, že jste pro legalizaci eutanázie. :)
To s tím zabitím se podle mě není úplně pravda – hrát roli totiž může stejně tak strach z toho, že to člověk přežije při nějakém méně účinném pokusu, ale nějak mu to významně ublíží, nebo pud sebezáchovy, který člověku brání některé pokusy postoupit. Těch možností mnohdy máte omezené množství – zejména pokud máte další problémy, které vám znemožňují k tomu najít motivaci nebo nějak líp plánovat. Ostatní vás mohou včas najít zrovna v nějaký náhodný moment, kdy se k tomu zrovna odhodláte. Někdo navíc ani nemusí mít dostatek soukromí. Důkazem budiž to, že někteří se skutečně zabíjejí i na veřejnosti, například skokem z vysokého místa.
V případě smlouvy hraje roli to minulé rozhodnutí, neboť se jednalo o spolupráci za určitých podmínek, které mohou být vymáhány.
Ono to působí složitě, protože v takovém systému nežijeme. Ostatně, “Life has more imagination than we carry in our dreams.” Lidem by se nejspíš obecně moc nevyplatilo, aby nemohli nikam mimo svůj pozemek, tudíž by nejspíš řadu pozemků nechávali volně přístupnou a profit z toho získávali jinak; nebo by to prostě vlastnili kolektivně (lehce podobně jako dnes) ti lidé, kteří by se v té dané oblasti nachází.
Komentář 103419
2) který souhlas platí, ten v záchvatu nebo ten mimo něj? sám jste se ptal, jak to poznáte, kdy je to dobrovolné a kdy pod vlivem nemoci... deprese je strašně komplexní nemoc a jsou lidé kteří byli dlouhodobě rozhodnutí pro sebevraždu, když se probudili po zmařeném pokusu byli naštvaní, že se jim to nepovedlo ale po letech terapie jsou rádi, že dostali příležitost k léčbě. (která byla samozřejmě dobrovolná, ale byli "násilně" dovezeni do nemocnice, proti své "vůli").
3) již po několikáté říkám, že žádná nucená léčba v čr není :) (pouze při výkonu trestu).
4) a není ten pud sebezáchovy tedy projevem vyšší vůle než to rozhodnutí se zabít? opět, jak poznáme, co má přednost? v ankapu prakticky nebude existovat veřejný prostor, takže když se mi bude nědto podřezávat v mojí soukromé zoologické zahradě, tak mám právo ho minimálně vyhodit :D (kolektivně vlastněné, stále soukromé, stále tam jsou pravidla..)
5) mohu se ještě nekriticky zeptat, jestli jste se někdy setkal s nějakými vážně psychiatricky (pozor ne psychicky) nemocnými lidmi? ono samozřejmě není řešení se o ně starat do nekonečna, i oni se musí učit. ale jsou situace, kdy se prostě na jejich "svobodné" rozhodnutí podle mě nedá odvolávat...
6) líbí se mi, že o tom takto přemýšlíte, já se jen snažím dát další podněty. ovšem ten původní příspěvek mi přijde jako z poloviny 18.století. případně zřejmě nechápu, jakou konkrétní věc myslíte. a minimálně to vyznívá jakože diagnozu rozporujete ("nelze určit , jestli je nemocný")
Komentář 103225
Komentář 103539
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.