Autor: Austen Heller
Čas: 2021-05-03 00:00:02
Přerozdělování? A komu pomůže?
Přerozdělování bývá obhajováno argumentem, že více pomůže chudému, než uškodí bohatému. Myšlenka za tím zní, že si společnost přeje zvýšit celkové blaho. Jednak to není pravda, ale hlavně, i kdyby byla, společnost není osoba a boháč je jiný jednotlivec než chuďas, takže když si kvůli vyšším daním nemůže dovolit druhou jachtu, nijak ho neutěší představa, že „agregovaný blahobyt“ „společnosti“ vzrostl.
Přečtení: 42204
Komentáře
Komentář 68301
Komentář 68302
Komentář 68303
Komentář 68306
Komentář 68308
Komentář 68310
Jsme pro tržní ekonomiku ALE.
Komentář 68312
Nebo máte OPAK trhu, kde rozhoduje socialistický stát, lidové masy, které mohou demokraticky rozhodovat prakticky o čemkoli - vlastník pak je vlastníkem jen formálně, je spíše takovým trpěným nájemcem a je jím jen dokud a pokud si proletářská většina neusmyslí něco jiného.
Demokratický sociální stát je opakem trhu. Nelze být zastáncem obojího a zároveň být konzistentním.
Komentář 68318
Komentář 68323
To same s respektem k soukromemu vlastnictvi, smluvni svobode, atd...
Ti, kteri respektovat zivot a vlastnictvi nechteji, mohou si zalozit kibuc a mit vse spolecne.
Komentář 68328
Ti, kteří nechtěj respektovat zákony, které na území daného státu platí, nechť se odstěhují do jiného státu, který jim bude lépe vyhovovat, nebo ať si najdou dosud volné území a tam si dělají, co se jim zachce (třeba na Marsu).
Komentář 68407
Komentář 68408
Komentář 68314
Komentář 68319
Komentář 68322
Demokracie nas kontinualne posunije bliz a bliz sociku, dal a dal od trhu.
Srovnejte si na na datech (mira prerozdenovani a regulace, pocet statnich zamestnancu, ...) u statu, kde je demokracie jiz dlouho (USA, Britanie, ...).
Jaky tam byl pomer sociku a kapitalismu pred 200, 100, 50 lety a nyni.
Je to i logicke. Pokud zde mame nejakou prijmovou pyramidu, tak ten chudej zavistivej spodek bude mit vzdy vetsinu.
Komentář 68327
Komentář 68332
Komentář 68410
Obecně 80% populace je pod průměrem, 20% nad - na příjmech to je vidět exaktně. Medián je samozřejmě nižší, než průměr.
Takže VŽDY a za všech okolností zde máte drtivou většinu podprůměrných.
Ta si samozřejmě nepřizná, že jsou chudí proto, že jsou hloupí a líní.
Chtějí si o sobě myslet, že jsou obětí nefér systému.
A většina politiků je v tom ráda podpoří, protože 80% většina je sakra zajímavé loviště hlasů (oproti 20% většině, která je navíc vybavena intelektem a zkušenostmi a politikům na ty jejich demagogie neskáče).
Takže politika zcela zákonitě favorizuje tu neúspěšnou, závistivou a zamindrákovanou většinu.
Prakticky všechny partaje nabízej koblihy (penze, zdravotní péči, školy, silnice, ...) pro 80% většinu převážně z peněz ukradených 20% menšině.
A čím víc tu menšinu okrádají a dusí regulacemi (a čím více rozmazlují a uplácejí tu většinu), tím méně se vyplácí být v té menšině a tím víc je pohodlné být členem té většiny.
Menšina se snaží méně, většina je stále nenasytnější.
Když díky regulacím zbankrotuje živnostník a najde si novou práci např. ve státní správě, již nevolí s tou 20% menšinou, ale s tou 80% většinou. Proto jsou dnes VŠECHNY parlamentní strany více či méně socialistické. Co dnes např. v USA zastávají republikáni, to před XX lety bylo nepřijatelně levičácké i pro demokraty.
Lze to jednoduše ověřit i empiricky - vezměte si libovolnou tradiční a dlouhodobou demokracii (Británie, Francie, USA, ...) a udělejte si tabulku s vývojem ukazatelů míry socialismu (výše daní, míra přerozdělování, počet zákonů a regulací, počet státních zaměstnanců, ...) např. po 10ti letech za posledních 200 let a vyneste si to pak (do jasně rostoucího) grafu :-)
Komentář 68413
Komentář 68415
Komentář 68416
Komentář 68421
Takže strawman a blbost.
Komentář 68414
Komentář 68419
Komentář 68501
Komentář 68504
Komentář 68418
Komentář 68329
A za početný nespokojený chudý závistivý spodek ale může ten bohatý lakomý vršek, který na těch trzích vyhrává už spoustu generací a pořádně se nedělí se zaměstnanci. A pokud to ten vršek včas nepochopí, tak hrozí další diktatura proletariátu se vším, co k tomu patří. A to je to poslední, co bych si přál. Volání po 100% trhu ale jde právě tímto směrem. Jinými slovy, až budou ti početní chudí závistiví zaměstnanci na trhu dobře placeni, nebudou mít důvod ten trh jakkoliv omezovat.
Komentář 68344
Komentář 68373
Podle mne jediná (snad reálná) cesta je taková, že majitelé firem začnou být na to, že dobře platí své zaměstnance hrdí, tak jak jsou hrdí na to, co ti zaměstnanci vyrábějí a že tuto "konkurenční výhodu" navzdory vyšší cenně dokáží u svých zákazníků prosadit.
Nicméně to je velké dilema, jestli se firma rozhodne získat o pár procent větší podíl na trhu tím, že bude konkurence schopnější díky nízkým mzdám jejich zaměstnanců, nebo riskne, že o nějaký podíl na trhu přijde s tím, že jejich zaměstnanci budou lépe placeni. Konkurence nutí firmy k tomu, aby svou konkurenceschopnost udržely, nebo ji zvýšili, takže první možnost se jeví jako nezbytný pragmatismus a druhá možnost jako naivní altruismus.
Takže klíč k řešení drží nakonec (jako vždy) zákazníci, kteří by se rozhodli, že na tom, jak firma platí své zaměstnance, jim záleží a že spíše koupí dražší produkci firem, které platí zaměstnance lépe, než firem, které je platí mizerně (osobně jsem z tohoto důvodu kdysi odmítal byť jen představu, že bych si šel něco koupit do Lidlu, což se ale již změnilo). Pouze zákazníci by mohli zvrátit drtivou neúprosnost konkurence mezi producenty tím, že parametrem, který by kladně ovlivňoval konkurenceschopnost firem bylo i to, jak dobře platí své zaměstnance.
Komentář 68391
Komentář 68393
Komentář 68394
Komentář 68395
Komentář 68406
Ale začarovaný kruh to je. V tom máte pravdu. Jen v tom kruhu jdou ke dnu nejen zaměstnanci ale i zaměstnavatelé. A jediný kdo tento začarovaný tržní kruh může "přeseknout" je právě stát a jeho přerozdělování.
Komentář 68412
A áno, ak sa rovnako zachovajú mnohí zamestnávatelia tak tým trpí celá spoločnosť vrátane zamestnávateľov.
Komentář 68422
Komentář 68423
Komentář 68424
Komentář 68426
Komentář 68382
Za početný chudý spodek nemůže bohatý vršek, ale pan Gauss resp. jeho křivka. Tu lze dočasně deformovat různými silovými zásahy tedy státními regulacemi. Tyto stát produkuje na základě lobingu, klientelismu, korupce či majetkové provázanosti už spoustu generací a deformuje tím zmíněnou křivku trvale v neprospěch spodku. Dlouhodobá deformace této křivky vede ke snížení hodnoty v celém jejím průběhu tedy k chudnutí celé populace, protože se vyprodukuje méně bohatství. Naopak pokud se do jejího tvaru nezasahuje, má tendenci se v nějakém víceméně ideálním stabilizovat, a pokud se v takovém případě někde zvýší bohatství, má s určitou časovou prodlevou tendenci se rozložit po celé křivce v souladu s jejím průběhem, tedy společnost bohatne celá. Z toho se dá celkem logicky usoudit, že na volném trhu v důsledku bohatnutí nejbohatších bohatne zejména střední vrstva, která je v rámci vymezení daném křivkou zastoupena nejhojněji.
Pokud bychom donutili zaměstnavatele dělit se se zaměstnanci o výnosy více, než je zajištěno pracovní smlouvou, dosáhneme zejména snížení motivace podnikat případně zvýšení motivace nějak příslušné regulace obcházet či kompenzovat. Báječnými příklady, jak skvěle vámi navrhovaný systém fungoval, jsou fašistická Itálie a nacistické Německo.
Komentář 68386
Komentář 68411
Komentář 68429
Státní přerozdělování může být nákladné pro ty subjekty, které tržním přerozdělením vytvořili situaci, která si vyžaduje státní přerozdělování. Kdyby firmy platily své zaměstnance (kteří, jsou zároveň i zákazníky těch firem) tak, aby měli dostatek peněz na to, aby si koupili to, co ty firmy vyprodukovaly, nebude třeba státní přerozdělování, protože na trhu bude panovat mezi nabídkou a poptávkou rovnováha. Takže pokud se někomu zdá státní přerozdělování nákladné, pak jsou to zpravidla ti, kteří v rámci tržního přerozdělování obdrželi (agregátně) neadekvátně velký díl z "vytvořeného koláče" a následně jim stát z něj kus ukousne a rozdá jej těm potřebnějším. Těm, k nimž je pak státně přerozdělováno, to jako nákladné určitě nepřipadne. :-)
Ano státní přerozdělování samozřejmě zasahuje do svobody těm, od nichž je přerozdělováno. To nijak nerozporuji. Kdyby tržní přerozdělování probíhalo "optimálně", nebylo by třeba státního přerozdělování. Avšak tržní přerozdělování optimálně neprobíhá, takže státní přerozdělování jej částečně koriguje. Jinými slovy, kdyby se všichni chovali na 100% férově a spravedlivě (nikoliv jen po formální stránce), pak by nikdo stát a jeho státní přerozdělování nepotřeboval. Bohužel přesné parametry onoho férového a spravedlivého chování nelze exaktně určit na individuální úrovni, takže to není možné ani v případě, kdyby zde taková vůle všech zúčastněných byla. Nicméně na agregátní úrovni je možné vznikající nerovnováhy vysledovat velmi snadno (podle vývoje cen).
A pak je tady možnost, že státní "přerozdělování" nebude financováno daněmi, ale novými penězi, které si státu na to půjčí od bank. V takovém případě nedochází k tomu, že byla omezována něčí svoboda. Stát pomůže novými penězi ekonomice, aniž by je někomu musel předtím sebrat. Takže i v rámci státního přerozdělování existuje škála, kdy na jednom konci je financování státního přerozdělování výhradně vybranými daněmi (aniž by se tedy stát zadlužoval) a na druhém konci je financování státního přerozdělování výhradně od bank půjčenými novými penězi (aniž by stát vybíral daně). Realita je pak samozřejmě opět někde mezi oběma okraji. I zde je limitem pro posun směrem k zadlužování právě rychlost růstu cen.
Máte pravdu, že financování státního přerozdělování daněmi si "vybírá svou daň". Pokud seberete peníze úspěšným a přerozdělíte je těm méně úspěšným, pak určitě platíte tím, že ti schopní mohli více investovat a tím posouvat efektivitu jejich produkce a vzít s sebou do lepších podmínek i ty méně úspěšné. V tomto ohledu jsem tedy v obecné systémové rovině pro co nejnižší daně s tím, že státní výdaje by měly být tedy přednostně financovány půjčkami u bank (jež nebudou nikdy spláceny). A opět připomínám, že limitem tohoto směřování je zase ta inflace (nikoliv velikost státního dluhu). Může tedy nastat i situace, kdy nebude možné financovat státní výdaje půjčkami u bank, protože inflace by byla příliš vysoká a proto bude namístě spíše zvednout daně. A naopak v případě nízké inflace, či dokonce deflace bude namístě snižovat daně a přesunout financování státních výdajů na bedra státního dluhu. Mimochodem přesně tohle se právě u nás děje. Úspěšná hospodářská politika státu by se pak poznala podle toho, že inflace pouze mírně fluktuuje okolo inflačního cíle.
Píšete o dohodě dvou sebevědomých stran? Takové se na trhu vyskytují samozřejmě. Avšak na pracovním trhu jich bude jako šafránu. Opět připomínám, že zaměstnanec se může dohadovat sebevědomě se zaměstnavatelem jen tehdy má-li své základní potřeby zajištěny zcela pasívní formou (investice, nepodmíněný základní příjem...). Teprve v takové situaci ho nic "netlačí". A takováto pozice zaměstnance je tedy spíše výjimečná.
Komentář 68431
Komentář 68396
Komentář 68409
Komentář 68309
Někdo možná namítne, že to je "užitečná" krádež.
Nechtělo by to tedy třeba i užitečnou vraždu (např. těch, kdo nic neprodukuje, nebo těch, co jsou chronicky nemocní)? Nebo užitečnou sterilizaci (těch, kteří mají dispozice jen plodit další problémové jedince)?
Najednou se ve vás vaří krev? A v čem je rozdíl, milí socani? Že to první postihne spíš pravičáky a to druhé spíš vás?
Principálně v tom ale není rozdíl, obojí je svinstvo. Jen se tváříme(te), že kdy ho posvětí banda byrokratů a politiků, je to najednou v pořádku.
A i čistě ekonomicky to je hovadina, protože meziosobní srovnání užitku je nemožné, takže NELZE říct, že bohatému ty peníze chybí méně.
Komentář 68313
Přerozdělení nemůže být NIKDY obhájeno - jsme tři, první se zraní a potřebuje obvaz. Druhý má obvaz, ale nechce ho poskytnout. Třetí mu ho násilím sebere a obváže zraněného. Ani v tomto případě nemůže být takové přerozdělení obhájeno, alespoň morálně ?
Komentář 68315
Komentář 68337
Komentář 68340
Pokud říkáte, že dva lehkovážní turisti se nemají co stydět, že druhého okradli a on pak kvůli tomu umřel, tak jste hezky ukázal, co jste zač. Uff, hezky se to vykompenzovalo, už zase chci být libertariánem :-).
To že jdete po horách a nemáte základní výbavu je jen a jen vaše chyba a opravdu není důvod, aby se někdo jiný styděl, jen proto, že je zodpovědný. Nijak pochopitelně nepopírám, že pomoct zraněnému turistovi je šlechetné a nepomoct je opravdu nepěkné.
Komentář 68376
Navíc ten Váš příklad je pěkně pokroucený, tak aby Vám to "vycházelo". Standardnější situace by byla, kdyby obvaz, či škrtidlo neměl nikdo a k pomoci by byl potřeba třeba šátek, který má k dispozici zrovna jen jediná nezraněná osoba, která si jej vzala čistě jako část oděvu a nikoliv "odpovědně" jako nástroj první pomoci.
Podle mě je prostě nepřijatelné (ano jde jen o morálku) aby někdo kdo může pomoci něčím někomu, kdo pomoc JISTĚ nutně akutně potřebuje, nepomohl pouze s odkazem, že MOŽNÁ to něco bude potřebovat sám pro sebe. Důraz je kladen na ono JISTĚ a MOŽNÁ.
Komentář 68341
Komentář 68377
Faktem prostě je, že někteří jedinci jsou hold signifikantně sobečtější, než je průměr v populaci, a to pak vede k obhajobě zcela neobhajitelných konceptů a jejich vydávání za nějaký běžný standard.
Komentář 68316
Pro bohatého poslední milion, aby si mohl pořídit novou býrobní linku do své fabriky?
Nebo pro chudého bezďáka 100Kč, aby si mohl koupit Okenu?
Ty peníze jsou toho, kdo si je vydělal! A jakékoli uvažování o tom, že je někdo potřebuje více, je dost pochybné. A zcela nepřijatelné již je někomu něco brát proti jeho vůli.
A s tím obvazem:
1) Co když ho dotyčný sám za hodinu bude potřebovat také?
2) Ten, kdo obvaz potřebuje, může něco výměnou nabídnout. Nebo samozřejmě může apelovat na soucit od toho, kdo obvaz má. Ale pokud mu ho sebere, je zloděj.
3) Samozřejmě je možný (a většinou i docela účinný) společenský tlak: pokud budu mít 10 obvazů a zraněnému člověku nedám ani jeden (mám na to právo, ty obvazy jsou moje), tak riskuju, že ostatní si o mě budou myslet, že jsem svině a až příště budu potřebovat pomoc, budu mít smůlu. Mohu přijít o přítele, obchodní partnery, zákazníky, atd... takový společenský tlak je OK, ale násilné sebrání je zkrátka zločin (byť současný zločinný stát ho legalizuje a sám provozuje)
Komentář 68320
Komentář 68321
Budou svuj majetek bud skryvat, nebo ho budou mit mene (pracovat mene), aby neprovokovali zavistivou luzu ke kradezi.
Mimochodem:
Proc se sakara ten clovek, kterej potrebuje ten obvaz, (zdravotne) nepojistil?
Proc kdyz potrebuje obvaz, tak proc tomu, kdo ho ma, nenabidne neco, za co jej rad vymeni?
Bylo by to 1000x funkcnejsi a cela spolecnost by vic prosperovala.
Komentář 68326
Komentář 68333
Komentář 68383
Komentář 68387
Nemusíte mi vysvětlovat, že přínosy jednotlivých zaměstnanců se liší a proto se liší i jejich mzdy. Já tržní přerozdělování nijak nekritizuji. Netvrdím, že je a priori špatné. Tržní přerozdělování považuji za zcela přirozené a zpravidla i spravedlivé.
Fungování tržní ekonomiky v prostředí sociálního státu vnímám tak, že primárně probíhá v ekonomice tržní (pře)rozdělení a následně je toto tržní (pře) rozdělení částečně korigováno státním přerozdělením. Takže s Vámi souhlasím i v tom ohledu, že nejprve trh rozděluje a pak stát přerozděluje.
Komentář 68325
Komentář 68334
Komentář 68331
A teď si představte moderní společnost a její součástí je ta firma. Zaměstnanci mají nějaké peníze, které získali přerozdělením ve firmě. A část těch peněz stát znovu přerozdělí v rámci celé společnosti (důchody, policie atd.). A tohle je již podle anarchokapitalistů nelegitimní.
A nakonec tlupa pralidí. Skupina lovců vyrazí na lov a něco přinesou do tábora. Možná že nejlepší lovec dostane něco extra (drápy, kůži atd.), ale jinak se maso rozdělí na všechny. Ať už se na lovu podíleli nebo ne. A kdyby to některý lovec odmítl, asi by to pro něj nedopadlo dobře. Vyhazov z tlupy by nejspíše znamenal trest smrti. Je to podle vás legitimní přerozdělování nebo je to také okrádání? A případně proč to nebo ono.
Komentář 68336
Komentář 68367
Jenže v tom případě ta tlupa má rozhodně blíže přerozdělení ve státu než ve firmě. Což by ji mělo dělat také nelegitimní, dle těchto kritérií. Jenže problém je, že takto jsme se vyvinuli jako živočišný druh, takto jsme prožili většinu lidské existence a dostali se až sem. A na to jsme stavění. Tak si říkám, zda tohle myšlení není zcela defektní.
Komentář 68370
Podle mě není defektní myšlení, které respektuje realitu. Za defektní považuji naopak myšlení, které považuje za nutné zavádění nerealistických společenských (nikoliv technických) utopií.
Komentář 68342
1/ pro majitele
2/ pro zaměstnance
3/ doplnění rezerv
4/ investice
Rozdělení zisku by muselo být schváleno nadpoloviční většinou hlasujících zaměstnanců (a to v tajném hlasování). A nebylo by možné se tohoto práva vzdát. Nicméně je zde ještě jedna věc: Zaměstnanci by se museli podílet i na případné ztrátě. Nebylo by nadále možné prohlašovat ztrátu za problém majitele.
Komentář 68347
Jaká by byla role akcionářů?
Komentář 68349
Komentář 68356
Komentář 68354
Komentář 68355
Komentář 68357
Komentář 68358
Komentář 68359
Komentář 68365
Komentář 68368
I dělníci by byli nuceni nést rizika. Pokud firmu "zabijou", ponesou i ztrátu. A ta tak nepadne jen na podnikatele. Pokud chce podnikatel více riskovat, může firmě půjčit. S tím má nárok na splátky v podobě nákladů a tedy před dělením zisku.
Komentář 68379
Komentář 68385
Komentář 68360
Komentář 68384
Lebo tak presne vyzerá to, čo tu navrhuješ.
- "pevné percento z ekonomiky" ale zároveň by garantoval "neumretie od hladu",
- bol by pre občanov, ale nemali by nad ním moc politici,
- "žiť len z neho by bola bieda niekde v periférií" bez zdravotníctva a školstva ale zároveň "by to pomohlo všetkým"
- a dokonca vraj "bolo by to presaditeľné"...
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.