Přirozené právo, nebo umělý konstrukt? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Přirozenost mi přijde, že vychází z toho, že vždycky nějaké věci byly něčí, a to odjakživa - a od toho mi to přijde přirozené. Zároveň mi přijde, že když je více jedinců, kteří podle toho něchtějí žít, tak nač jim zabraňovat v tom, že dobrovolně chtějí žít bez téhož "přirozeného práva"?

Až na to, že "vždy nejaké veci boli niečie", nesúvisí s vlastníctvom, ako ho chápeme dnes, a už vôbec nie tým v ankapovom chápaní, to sú všetko spoločenské konštrukty.

"Vždy nejaké veci boli niečie" hovorí o prostej držbe, moje je to, čo mám pri sebe a na sebe, prípadne ďalej, ale viem si to nejako ubrániť. Takto to berú "prirodzene" aj mnohé vyššie zvieratá, trebárs psy. Pes si bude zúrivo brániť trebárs svoju hračku či jedlo v miske, ale keď mu hračku druhý pes vezme, ostatné psy nebudú nijako vnímať, že ten druhý drží v papuli niečo, čo mu nepatrí.

Akýkoľvek zložitejší koncept je (pokiaľ viem) vecou výlučne homo sapiens sapiens a objavil sa v omnoho neskoršej dobe, s príchodom poľnohospodárstva a trvalým usadením sa na jednom mieste, čo po prvý krát umožnilo dlhodobo disponovať s oveľa väčším množstvom vecí, než je možné držať pod vlastným dohľadom. Kým si lovci kočovali, nemalo zmysel uvažovať o vlastníctve a filozofovať o jeho legitimite, lebo čo neodniesli so sebou, beztak druhý raz už nemuseli nájsť.

„Přirozené“ právo je nešťastný název. Mises by řekl, že lidé přišli na to, že se jim vyplatí, protože umožňuje nejefektivnější spolupráci. To by byl umělý konstrukt. Já se ovšem spíše přikláním k Hayekově tezi, totiž, že se vlastnické právo vyvinulo spontánně jako součást kulturní evoluce.

To co se spontánně vyvinulo je něco zásadně jiného, než co za "přirozené právo" považují anarchokapitaisté.

Poznámka k Urzově poznámce pod čarou: Rád bych věděl, o co argumentaci v naprostém základu vaší ideologie opíráte. V přednášce, kde jste mluvil o NAPU, jste říkal, že téhle části zatím moc nerozumíte, a třeba to za deset let bude lepší.

Váš text: "Někteří tvrdí, že je máme všichni nějak zakódované v mozku (protože jde o vlastnická práva a vlastnit věci je pro lidi přirozené) či že je dáno od Boha." - To mi nepřijde přesvědčivé. V Boha nevěřím. A já to zakódované v mozku tedy nemám.

Opět váš text: "Princip neagrese odpovídá určitému minimu toho, co většina lidí považuje za správné, morální, etické a spravedlivé" - Většina lidí s vašimi principy souhlasí pouze částečně, ale jak je vidět, většina lidských společenství se vaším pojetím přirozeného práva neřídí a řídit nechce. Argumentovat většinou taky nepůjde.


Rád bych viděl opodstatnění základu vaší ideologie. Zatím to působí tak, že "takhle by se vám to líbilo".

Tohle ale platí pro každou ideologii/filosofii, všechno končí na tom že "takhle by se mi to líbilo" i to "dáno od Boha" i ten "objektivní" objektivismus. Takže to není výtka/chyba Ankapu/Urzy, ale všech filosofií bez rozdílu.

Neřekl bych že, pro každou filozofii. Filozofie nemusí být ideologická/dogmatická. Ale správně jste si všiml že vystupuji proti zideologizovanému myšlení obecně. Zejména proti nároku na objektivitu, se kterým se často setkávám nejen u anarchokapitalistických ideologů.

Pak je AnKap stejný okov jako “každá jiná ideologie”, a patřičně jí to vytknu!
Hájil by snad AnKapitalista Trumpa, že limitování svobodu není jeho chyba, ale chyba politiků bez rozdílu? Ne! Hodí ho s ostatními do jednoho pytle a pošle po řece.
“Podívej, jak jsi svobodný! Tví trýznitelé jsou pryč!” ukazuje nadšeně prstem. Jeho ruce jsou volné! Tolik nových možností! Až dočista zapomene, že nohy má stále spoutané.

AnKapista může shledat Česko svobodnější volbou než Rusko, avšak v jejich zásadě jsou pro něj stejně špatné. Proč tedy se bojí dalšího krok vpřed, další pytle vhodného do řeky, a shledat vlastnická práva jako další okov pro svou svobodu?

“Tahle jabloň je nyní má! Pokud to nebudeš respektovat, použiju proti tobě násilí,” řekl kapitalista bojující za svobodu. Avšak kapitalista si definoval svobodu externě a staví ji jako myšlenku mimo sebe.
Kapitalista ohne hřbet, schová ocas mezi nohy, vše v zájmu vyšší svobody. A po tobě žádá - ba vymáhá - totéž.
“Ne!” křičíš! Ta svoboda není tvá, nýbrž ty její. Má tě omotaného kolem prstu, a ty máš netopýry ve zvonici!

Přišel další kapitalista a řekl: "Tahle řeka teď patří mně! Od teď pro vás platí zákaz koupání, to můžu jenom já."
Já jako svobodomyslný člověk jsem zákaz nerespektoval, ale ve jménu Vyšší Svobody jsem byl kapitalistou násilně vykázán.
A křičím: "Svoboda definovaná jako abstrakce odtržená od člověka je svobodě úhlavním nepřítelem!"

Přirozenost kolektivně uznaného vlastnictví vychází z přirozené schopnosti člověka pochopit potřeby druhého člověka a vcítit se do jeho kůže. Protože toho lidé schopni jsou, tak to také dělají.

Potřeby člověka, který vlastní předmět X jsou:
- mít možnost používat X kdykoliv chce, tj. mít moc
- mít tu možnost užívání X bez neustálého dovolování se u nějaké vypůjčovací autority, tj. mít nezávislost, důstojnost, suverenitu
- mít jistotu, že předmět X vydrží v dobrém stavu co nejdéle, tj. potřeba péče o předmět nebo lásky k němu
- mít možnost vyměnit X s někým jiným za předmět Y v dobrovolné směně, tj. mít moc uspokojovat potřeby druhých lidí a být pro ně užitečný a cítit, že život má smysl
- našly by se i další potřeby...

Takže myšlenka vlastnictví, ten vztah mezi člověkem a vzácným fyzickým objektem, vychází ze zmíněných lidských potřeb.

Existuje jedno staré pravidlo, které se jmenuje zlaté pravidlo a zjednává ve společnosti spravedlnost, aniž by k tomu byla potřeba autorita nebo násilí. To pravidlo říká: "Nedělejte druhým to, co nechcete aby oni dělali vám."

Použijme zlaté pravidlo na myšlenku vlastnictví na příkladu. Jak by se vám osobně líbilo, kdyby vám někdo bral vaše oblečení? Já uznávám, že je vaše, že je vám v něm dobře a nechci abyste vy bral to moje, takže já vám nebudu brát to vaše. Sice nemůžu ostatní lidi přimět ke spravedlivému jednání (obecně k jakémukoliv jednání), ale můžu se chovat spravedlivě sám. Když o tomto přístupu bude vědět více lidí a pak podle něj žít, tak se nám určitě nebude žít hůře.

I když koncept vlastnictví je jen myšlenka, kterou často lidé mají, potěší mě, když ji budete respektovat. Na základě uvedených potřeb vlastníka se dá odvodit, že vlastnictví může být přínosné nejen pro vlastníka, ale i pro ostatní lidi.

Oblečení které někdo pro sebe potřebuje bych nikomu brát nechtěl. Ne kvůli formálnímu vlastnictví, ale protože ho potřebuje.

Řekněme, že někdo "vlastní" kus lesa. Nevím, co je na tom přirozeného. A zakáže, aby se v něm lidé procházeli. Já nemám problém porušovat nesmyslné zákazy. Jdu do lesa na procházku protože chci a domnělá újma "majitele" mi v tomto případě nepřijde významná. Znamená to, že jdu proti přirozenosti?

No a co když majitel lesa potřebuje les, aby tím uspokojil nějakou svou potřebu, která sice možná existuje a my ji pouze nevidíme?

Kdybych měl les já, tak bych v něm měl chatu na bydlení a v ní bych si topil dřevem, které mi roste v tom lese.

Někdo jiný může mít les na to, aby ho za dvacet let mohl prodat. Zatímco fiat peníze (Koruna, Euro, Dolar a další státní měny) kvůli inflaci ztrácí kupní sílu, tak pozemky (včetně lesa) si kupní sílu docela drží. Pokud si teda spořit na důchod, určitě je lepší vyměnit fiat za nějaký kvalitnější uchovatel hodnoty - nemovitosti nebo něco jiné. Když to neuděláte, tak třeba polovina nebo více vaší aktuální práce (a času, který jí věnujete) přijde v budoucnu kvůli inflaci vniveč. Člověk, který koupil les za tímto účelem, potřeboval zvětšit svou naději na to, že bude v důchodu mít z čeho platit (povinné) zdravotní pojištění a že z něj exekutoři nepřijdou udělat bezdomovce.

Ještě někdo jiný může les koupit, aby ho už nemohl koupit někdo jiný, třeba nějaký developer, který tam chtěl postavit obchodňák. Takový člověk svým nákupem vyjádřil, jak moc mu záleží na tom, aby les zůstal lesem a ne třeba turistickým centrem s obchodními domy.

No a možná existuje i někdo, kdo má les jen kvůli formálnímu vlastnictví, kvůli zářezu na pažbě, aby se cítil bohatý nebo co já vím. To bychom se museli zeptat dotyčného majitele, z jakých jeho potřeb vychází vlastnický vztah.

Však já taky chodím po lesích a je mi jedno, čí ty lesy jsou a nezjišťuju zákazy ani svolení. Spíše by mě více zajímalo, jestli tam jsou houby, klíšťata nebo nášlapné miny (jako třeba na Balkáně).

Přirozené je mít potřeby a naplňovat je. Během jejich naplňování lze pozorovat aktivitu, kterou popisujeme jako vztah mezi vlastníkem a vlastněným. Tento vztah pak respektujeme tím, že vlastníka i vlastněné necháme být na pokoji.