Autor: Ondrášeček
Čas: 2021-09-20 00:00:02
Proč nám přijde, že to nejde
„To by si nemohli zařizovat lidi!“ – je častá reakce na to, když někdo navrhuje poskytování určitých služeb volnotržně. Na úrovni jednotlivců to je pravda, člověk si sebe představí v tom těžkém dilematu výběru z plejády nejrozmanitějších možností. Zděsí se, a pak chce, aby to radši zůstalo ve st(a/á)tu quo. Málokdy ho ale napadne vytvořit si analogii s existujícími odvětvími a simulovat si, jak by si to lidé nakonec pravděpodobně zařídili. Obvykle totiž zprostředkovatel služby má daleko nižší náklady, protože se na to specializuje a má v tom praxi. Půjdu-li například do obchodu, je to balík služeb výhodně koncentrovaný na jedno místo: Ty věci byly zabaleny, odněkud svezeny a asistent mi pomůže je zaplatit. Pokud nemám hodně neobvyklé požadavky, je na mně spíš vybrat si konkrétní formu té běžně poskytované služby.
Problém vnímám i v tom, že si to představujeme u odvětví, která dnes řídí politici. Ti toho řídí hodně najednou a jsou častěji zatíženi náročnými procedurami – třeba tvorbou zákonů, hlasováním, konzultací s odborníky, veřejnou diskuzí a podobně. Jsou sice podivuhodně složité, ale častečně proto, že to musí dělat jen politici, navíc pro obří množství lidí. Přijde mi nakonec, že hodně našich problémů se svobodou výběru je spíš v naší hlavě.
Problém vnímám i v tom, že si to představujeme u odvětví, která dnes řídí politici. Ti toho řídí hodně najednou a jsou častěji zatíženi náročnými procedurami – třeba tvorbou zákonů, hlasováním, konzultací s odborníky, veřejnou diskuzí a podobně. Jsou sice podivuhodně složité, ale častečně proto, že to musí dělat jen politici, navíc pro obří množství lidí. Přijde mi nakonec, že hodně našich problémů se svobodou výběru je spíš v naší hlavě.
Přečtení: 5784
Komentáře
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.