Proč nevolím – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Velice častým argument těch, kdo obhajují volby jakéhokoliv druhu je to, že člověk, co nevolil a nevyjádřil se, nemá pak co do dění mluvit, a případně kritizovat, právě proto, že se do té možnosti, kdo mu bude určovat život, nezapojil. Dle mého je to přesně opačně. Proč? Protože co děláme ve volbách? Vezmeme svůj hlas a odevzdáme ho někomu jinému, a to ještě k tomu do urny (takže, de facto svůj hlas pohřbíme). Hlas, kterým se můžeme ohrazovat, definovat na tomto světě, ubližovat i pomáhat, těšit i zesmutnit a co hlavně – rozhodovat. A my tento hlas odevzdáme někomu, aby to dělal za nás. Takže tím spíš nemám co mluvit do toho, co se děje, protože jsem dobrovolně někomu svůj hlas odevzdal, a tudíž i odpovědnost na to, aby za mě rozhodoval a řídil mi život. Dal jsem mu část své odpovědnosti za svůj život, za svá rozhodování. Ale pokud si ho ponechám, pokud svůj hlas nikomu nedám, pak tím vyjadřuji, že za svůj život tady na zemi nesu odpovědnost jen já (resp. že chci tu odpovědnost nést), stejně tak za všechna rozhodnutí, která udělám. A právě proto mám i právo kritizovat toho, kdo se mi jakkoliv snaží do toho zasahovat, ať už je to politik nebo kdokoliv jiný. Když jim dám svůj hlas, nemůžu se potom divit a nemám si co stěžovat a rozčilovat se, že na mě zvolení zástupci neberou ohled, že mě ignorují a dělají si, co chtějí, a hlavně že mě neposlouchají. Jak je v jedné scéně filmu King’s speech krásně vyjádřeno králem Jiřím VI. v podání Colina Firtha: „…I have a right to be heard, I have a voice!“