Quod licet Iovi, non licet bovi – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Poslanec Štěpán Stupčuk, příslušník silničně buzerační strany pevné ruky ČSSD, se ožral a naboural na D7 do svodidla či značky; když na místo dojela benga, dotyčný jim oznámil, že ačkoliv je tam sám u zbouraného auta, on neřídil, navíc i když je od pohledu úplně na plech, dýchnout jim též nedá. Existují sice svědci, podle kterých prý řídil, nicméně policie nyní případ vyšetřuje; jeden z bonzáků tam dokonce přímo byl a nabízel uniformovaným opicím svědectví o tom, že poslanec skutečně řídil, nicméně ti mu řekli, aby si dával pozor na to, co říká a do čeho by se mohl zaplést, jeho vizitku prý odmítli.

Upřímně řečeno je mi celkem jedno, zda bude Stupčok potrestán, bylo by mi v zásadě ukradené, i kdyby se tam zabil, ale když nikomu nic neudělal, jen poškodil infrastrukturu, principiálně by asi nebylo nic proti ničemu, kdyby celá záležitost zůstala mezi ním, jeho pojišťovnou a tím, kdo bude napravovat škody; na celé záležitosti mi vadí, že přesně tihle grázlové ze Sociální demokracie jsou jedni z prvních, kdo instalují zákony umožňující policejní dopravní buzeraci (bodovým systémem počínaje). Jsou to oni, kdo nazývají využití ústavního práva „výmluvou na osobu blízkou“, volají po tvrdších represích přesně pro opilé řidiče a vymýšlejí zákony, kvůli kterým má pak policie možnost buzerovat slušné řidiče; a proč? Inu, protože dotyční vymýšlejí zákony „pro ty ostatní“; když se to týká jich osobně, dělají přesně to, co jinak nazývají „výmluvami“.