Referendum – máte slovo – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé, nemohu jinak. Věřím, že u některých z vás se může rodit pocit mého zaujetí osobou Míši Jílkové a ač mé pocity k ní nejsou chladné, dnes ji ponechám víceméně stranou.
Máte slovo. Pro mě poslední dobou něco neskutečně bizarního a zároveň inspirativního, co každým svým dílem zvyšuje laťku mnohonásobně přes limit mých představ. Obecné referendum. Lidové veto. S výroky Petra Macha se začínám ztrácet. Už ani nevím, kdo má jakou nálepku. Umí pořádně zamotat hlavu. Jedni by rádi, aby o nás rozhodovali, zájmu veřejného znalí, politici a druzí, aby o nás rozhodoval pracující lid. Nějak tam postrádám ty, kteří by o sobě rádi rozhodovali sami. O sobě a nikoli o druhých. Někoho, kdo slovo svoboda a individuální svrchovanost myslí vážně. To zaslepení věcí veřejnou a státem mě naplňuje údivem. „Někdo to řídit musí“ má hluboké kořeny. Je cítit, jak se po podlaze line smrad z rozkládajícího se státu, v němž se v lodičkách brodí paní Jílková. Ale i takové peklo výrok doc. MUDr. Jana Payna strčí do kapsy. „To, že se volá po referendu (po možnosti rozhodovat za sebe a zodpovědnosti) je selhání společnosti". :-D

Co se týče referenda, považuji to spíš za úskok. O věci veřejné i soukromé (na úrovni pracujícím lidem zbudované republiky) už nebudou hlasovat ti, již si vydobyli to právo nám vládnout, ale (v lepší případě většina, v horším zlomek menšiny) těch, kteří si to právo vydobýt nemuseli. Tak jak tak, nás pořád násilím v hrsti svírá stát a nám nezbývá o moc víc než domnění.
Přesto pozitivum. Co já vnímám jako obrovský přínos, je hlavou kroutící divák, který v hrsti drží alespoň špetku kritického myšlení. Tomu totiž stačí párkrát kliknout myší, pár let bít hlavou do zdi a naše řady jsou rozšířeny. Nuže, na nás leží spousta práce a já se pokusím o pokus se odhodlat a oslovit paní Jílkovou. Představa, že ve studiu ke straně červené a modré přibyde ještě žlutočerná, je lákavá. Nastane vrchol všech vrcholů a divák, excitován prohazuje televizi s ječící Jílkovou skrze své mylné přesvědčení a víru ve stát.