Autor: Ondrášeček
Čas: 2020-12-17 00:00:02
Reklama na stát
Reklamy mají schopnost přimět řadu lidí si o produktu, který je průměrně, ba dokonce málo kvalitní, myslet, že dosahuje výrazně lepší kvality. Někteří jsou pak schopni jednat v rozporu se zkušeností, kterou s daným produktem mají. Současné školství, zčásti i současná veřejnoprávní média, důležitost státu a různých jeho odvětví zdůrazňují, což lze také vnímat jako určitý druh reklamy. Řadu prvků vlivu reklamy přitom na postojích lidí nalézt lze – mnoho z nich například i přes mizerné zkušenosti se státním zdravotnictvím říká, že od něj potřebujeme garanci kvality lékařské péče. Mnoho z nich také tvrdí, že stát potřebujeme, aby nám v něm vládli kompetentní lidé, zatímco nadává na neschopnost současných i minulých politiků. Ať už si čtenář o zásazích státu myslí cokoli, rozpor mezi tím, co se o státu říká a co se pak v praxi děje, považuji za značný a jeví se mi jako výsledek dlouhotrvajícího marketingu, který bychom měli brát v potaz, když principy státu analyzujeme.
Přečtení: 14588
Komentáře
Komentář 61825
Komentář 61826
Domnívám se, že koncept přirozeného práva vyklíčil z aristokratické kultury indoevropského prostředí antického Řecka a byl držen při životě křesťanstvím (skrz na skrz helenistickou vírou); to proto církev nalezla mnoho podobných konceptů monarchie mezi středověkými indoevropskými kmeny severní Evropy, zvláště vládu práva a právo na odpor proti tyranům. To dovolilo přenesení a vývoj přirozeného práva a vytvoření prvního řádného systému práva na světě církví. Klasické právní vědecké školy přirozeného práva se zaměřovaly na použití rozumu pro odhalení přirozeného řádu světa, zvláště světa člověka. To zahrnovalo objevení univerzálních práv, které nemůžou být z definice odcizena někomu někým jiným, a které podrobují všechny osoby této přirozené spravedlnosti. Tak přirozené právo vládlo jako král králům spíše, než by vládlo donucením, jak vládnou legislativní vrtochy despotů. Ale přirozené právo nebylo náhodným objevem; profesor Sinha poznamenal, „pokud se tážeme po mysli Řeků… neuspěli v tom, abych našli nějakou dohodu mezi kněžskými experty středního východu stran fundamentálních otázek, [a tak] oni v Iónii začali přemýšlet o těchto otázkách sami… Místo toho použili přirozené právo k vysvětlení tohoto fenoménu. [1]
Svět potom byl považován za uspořádaný, snad i ovladatelný – ne jako nepochopitelné a vrtošivé aktivity nedotknutelných bohů. Přirozené fenomény měly přirozené příčiny, podle před-sokratovského filosofa Thalesa z Milétu, a stejná filosofie viděla svět jako přirozený řád aplikovaný také na lidskou společnost. To vytvořilo prostředí méně příznivě nakloněné těm, kteří by se chtěli povýšit nad jediný zdroj společenského řádu; opravdu, některé z řeckých polis byly řízeny vládou práva. [2] Sinha uzavírá, že starověcí Řekové si přáli žít ‚pro svoje vlastní důvody… značící objevení se individualismu‘. Nicméně, Sinha tvrdí, že toto individualistické odmítnutí orientální despocie a neoddiskutovatelný zdravý rozum mají původ jen ve faktorech prostředí Řeckého souostroví, ve stínu kolapsu Mykénského království. [3] Ačkoliv takovéto uvažování je typické v dnešní akademické obci, teorie profesora Duchesneho je důkladnější: „Individualismus homérovských hrdinů pochází původně od indoevropských náčelníků, kteří ovládli řeckou pevninu v druhém tisíciletí a založili mykénskou kulturu. Tak prvotní kořeny západní unikátnosti musí být stopovány nazpět k aristokratické válečnické kultuře indoevropsky mluvících lidí, kteří se rozšířili po Evropě během 4. a 3. tisíciletí před Kristem.“ [4] Unikátností indoevropské egalitářské aristokracie byla svoboda (a i podpora) jednotlivců při jejich snahách o osobní uznání – Nietzscheho ‚nepokojný étos‘, v kterém se zběsilci vychloubali svoji neohrožeností v boji, aby získali respekt a šlechtictví. [5] Aristokraté (v řečtině znamená být znamenitý nebo statečný – ‚aristos‘) byli takoví vznešení lidé ze společnosti, jejichž statečnost byla bojovná a mužná, byla zřejmá v rámci bratrských/válečnických skupin svobodných mužů. Individualistická charakteristika této ‚svobodné aristokracie‘ nebyla toho druhu, že ‚samovládce jedná s vyšší vrstvou jako nerovnými služebníky, ale jako se „šlechtici“, kteří žijí v duchu rovnosti jako válečníci od narození‘. [6]
Přirozeně, hnací silou západní civilizace týkající se svobody byla indoevropská kultura průbojných, odvážných jednotlivců, kteří trvale soutěžili s těmi, kteří by vytvářeli územní monopoly soudní pravomoci, nevytvářeli despotickou vládu, ale drželi aktivity vytvářející stát stranou. Bylo to dědictví tohoto étosu, které zavinilo to, že starověcí Řekové viděli orientální praxi pokoření se před ‚králem králů‘ jako ‚symbolické potvrzení velkého rozdílu mezi východními a helenistickými názory na individualismus a politickou autoritu.‘ [7] Významnější nicméně bylo líčení hrdinských skutků aristos ze strany vrstvy kněží.
Při zobrazování hrdinských činů byl indoevropský duch absorbován intelektuální vrstvou kněží. To vytvořilo vysoce soutěživé filosofické prostředí – ‚řecký zázrak‘ – které vedlo aristos k větším výkonům v racionálním sebeovládání, jak vyložil profesor Duchesne: ‚Od Homera, se nové standardy arete [cnosti] začaly vyvíjet směrem pryč od válečnické koncepce. Odysseus, klíčová postava v Odyssey, je nahlížen jako tvůrce smyslu svého života ne tím, že riskuje svůj život v bitvách, ale díky rolím jako je manžel, rodič a veselý společník svých přátel… Základní základnou řeckého civilního a kulturního života byl aristokratický étos individualismu a soutěživých střetů, které prostoupily indoevropskou kulturu. Ionská literatura byla daleko od světa zběsilců, ale byla nicméně právě tak intenzivně soutěžící. Nová díla dramatu, filosofie a hudby byly vykládány v ich formě, jako při zápolení a atletické soutěži ve snaze dosáhnout pravdy… Hledání pravdy bylo volně dostupné pro všechny, každý filosof soutěžil o intelektuální prestiž v polemickém tónu, když se snažil zdiskreditovat teorie ostatních, zatímco propagoval své vlastní teorie‘. [8]
Tak západní koncept statečnosti se vyvinul z atributů spojených s válečnickou odvahou těch z racionálních a civilizovaných mužů. V kontrastu s násilnou arogancí Achilla, se objevila nová statečnost – ‚Sophrosyne, odkazující na zdrženlivost nebo sebekázeň‘. Tato cnost zdrženlivosti, tvrdí se, byla vhodná pro život demokratické diskuse v polis, která vyžadovala sebe ovládání se a „dobrou mysl“. Tato nová cnost vyzívala pohled elit na hrdinský věk jako na čas, kdy společenských řád byl pod vlivem mocné a turbulentní aristokratické touhy po slávě a drancování bez zvažování bolesti a útrap, kteréžto přinesla do světa.“ [9]
V podstatě Řekové přijali nepokojný, dobyvačný indoevropský duch, filosofie a poezie začaly zobrazovat jejich vnitřní bitvy podobně jako vnější. Začala velká soutěživost v porozumění komplexitě lidského rozumu, psychiky a společnosti. Spíše než jednoduché ovládnutí světa okolo nich, i bohů, člověk se obrátil vnitřně k ovládnutí sebe samého, vytvořil sebe-civilizovaného, důvěryhodného gentlemana, který sledoval čtyři Platonovi kardinální cnosti – prozíravost, spravedlnost, umírněnost a statečnost.
Poznámky:
[1] Duchesne, R. (2011). The Uniqueness of Western Civilization. Leiden: Brill, str.10.
[2] Ober, J. (2015) The Rise and Fall of Classical Greece, Princeton University Press, předmluva str. xv.
[3] Sinha, S. P. (1993) Jurisprudence Legal Philosophy: In a Nutshell, St. Paul, Minn.: West Pub. Co., str.8.
[4] Duchesne, R. (2011) The Uniqueness of Western Civilization. Leiden: Brill, str. 344.
[5] Ibid., str. 368.
[6] Ibid., str. 372-373.
[7] Ibid., str. 380.
[8] Duchesne, R. (2011) The Uniqueness of Western Civilization. Leiden: Brill, str.450 a 452.
[9] Ibid., str.342.
Komentář 61828
podobně jako koncept morálky,
mnohem lepší mně přijde východní koncept karmy,
v podstatě jen přirozený zákon akce a reakce,
co vyšleš (at vědomně či nevědomně) to se ti nějakým způsobem vrátí (není to zrovna nutně tak že za oko dáš oko)
Je třeba ještě dodat, že karma není pouze individuální ale také kolektivní, a navzájem se ovlivnují, tedy fungujeme jednak jako individualita ovlivnovaná společností a zároven jako společnost ovlivnovaná individualitami
PS.
Reklama mě také nikdy moc neoslovovala, není to zas až tak informace jako spíše manipulace...
Komentář 61830
Kdyby snad někoho zajímalo jak ta kolektivní karma funguje pak tedy tady (ale i jinde viz "egregor" :
https://www.matrix-2001.cz/clanek/podivne-casy-okultni-moc-egregoru-1-11825
https://www.matrix-2001.cz/clanek/podivne-casy-okultni-moc-egregoru-2-11826
Komentář 61831
Komentář 61832
takže kolik to je v litrech ?
Komentář 61833
Komentář 61835
Třeba by ti to zchladilo ty hovna co se ti vařej v palici, kretene...
Komentář 61836
Komentář 61837
furt jenom slibuješ a kde hovno tu hovno...
Komentář 61838
Komentář 61839
až do druhýho patra...
Takhle vysoko já nevylezu, já jsem prase líný a ne prase slizký...
Komentář 61842
Komentář 61843
takže každému vyjdu vstříc co jen se do něj vejde,
ale hlavně nemám rád když si tady někdo dělá klamavou reklamu na nějaký pinty, a pak kde nic tu nic,
to už je tady pak jak při předvolební kampani...
Komentář 61844
Komentář 61845
jsem po vobědě a tudíž mně nastává odpolední klid,
čili siesta, takže mě tady dřív než po čtvrtý vodpoledne nečekej...
Komentář 61848
Komentář 61850
https://www.youtube.com/watch?v=EHC9HE7vazI
Existoval chlapík
Vodník, který ovládal moře
Zabilo ho deset milionů kalu
Z New Yorku až po New Jersey
(4x) Tato opice šla do nebe
Netvor na nebesích
Vycucne díru
A nyní je v nebi díra
A zem už není chladná
A pokud není zem chladná
Všechno shoří
Všichni se vystřídáme
Beru si co mi patří
(4x) Tato opice šla do nebe
Kopni do mě Joey!
3x) Pokud Člověk je 5
(4x) Pak Ďábel je 6
A pokud je Ďábel šestka
(3x) Pak Bůh je 7
9x) Tato opice šla do nebe
Komentář 61834
Komentář 61851
1. Levičáci odsuzují kolonialismus, jako by Evropané kolonizovali jakési lidskoprávní ráje; vůbec je nenapadne položit si otázku, zda Britská Indie nebyla náhodou lepším místem pro život než Mughalská říše. Dále je nenapadne položit si otázku, jak se tamější vládci dostali k moci. Zda to náhodou neprobíhalo po etické stránce stejně jako kolonizace nebo ještě hůř. Když Karel zkope Frantu, je až tak hrozné, když je poté zkopán Pepou?
Srovnejme to s Urzovým názorem na kolonialismus starověkých Římanů: Podobně vzdálená od reality je i romantická představa soubojů hrdinných Římanů s „barbary“ severu; o co se vlastně jednalo? Inu, římské legie prostě dobývaly další území, jehož původní obyvatelé byli v rámci tohoto procesu podrobováni, masakrováni, zotročováni a mučeni; dobyvatelským praktikám římských legionářů se svou krutostí nevyrovnali ani nacisté, kteří je sice předčili v rozsahu, což však bylo dáno pouze nárůstem populace a technologickým pokrokem.
zde: https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=163
2. A teď Ondra líčí lidi jako oběti státní reklamy. Co to připomíná? No přece jak levičáci kritizující konzumní společnost říkají, že lidé si kupují věci, které nepotřebují, protože jsou zmasírováni reklamou…
Komentář 61857
jak začnou s tím právem, tak to ve mně vyvolává asocia z mládí postavéné na Rudém právu a především pak na "právu na práci"
a podvědomně pod tím tuším nákou levárnu
Komentář 61856