„Se“ a jeho moc – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

To se nesmí. Daně se musejí platit. To by se mělo opravit. Slovo „se“, zejména v kombinaci s modálními slovesy „mít“ a „muset“ v trpném rodě, má zvláštní moc. Člověk tím vyjadřuje své potřeby tak, že vlastně vyzní jako obecně platné pravdy. Například místo: „Mám strach z chudoby a chci, aby mě před ní stát ochránil,“ stačí říct: „Chudým by se mělo pomáhat.“ Takové „se“ je adresováno jakési neurčité třetí straně, která jakoby nad námi neustále étericky bděla a pečlivě si znamenala námi vyřčené tužby. A možná právě takto vzniká poptávka po státu. Sejde-li se dost lidí, kteří potřebují někam delegovat svá kolektivní trpná „se“, vytvoří stát, kterému za jejich plnění faustovsky odevzdají kus své svobody. Za každým takovým trpným „se“ však stojí především zbavení se zodpovědnosti a představa, že naši potřebu zajistí někdo jiný. Buďme tedy opět pány svých životů. Neříkejme: „To by se mělo vyřešit.“ Říkejme: „Vyřešme to.“ Omezme svá „se“. Přijměme za své životy a potřeby zpět odpovědnost, a tím získáme zpět i svobodu a omezíme stát, neboť každým „se“ sami sebe programujeme k opaku.