„Sedm hříchů“ našeho školství: #2 poslušnost – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když v první školní den dítě poprvé usedne do lavice, chce se po něm, aby bylo poslušné. Nezáleží na tom, co skutečně chce, máme povinnou školní docházku, která znemožňuje dětem a jejich rodičům, aby se samy rozhodli, jestli do školy budou chodit či nikoli. Poslušnost je dalším „hříchem“, kterého se naše školství na dětech dopouští. Školní třída a celý koncept vzdělávání je totiž vymyšlen takovým způsobem, aby vedl děti k poslušnosti. Třídy orientované tak, aby všichni viděli na jednoho člověka vepředu – učitele. Krátké bloky vyučovacích hodin, neustálé střídání témat, téměř žádná moc nad tím, co se dítě bude učit, kdy se to bude učit a jak se to bude učit. Vynucování kázně, nevyžádané hodnocení, srovnávání, tlak na konformitu. Představa poslušnosti již nemůže být lépe hmatatelná než popisem školní třídy a výuky v ní.

To, co školu dělá školou, troufám si tvrdit, je vyžadování podřízení se – bez vzdoru a bez přemýšlení. Odevzdání zodpovědnosti druhým, přijmutí neznámého člověka jako svou autoritu. Jaké dopady to má na naši společnost, je zjevné. Poslušní občané bez názoru, lehce zmanipulovatelní, bez osobní zodpovědnosti. Sen každého diktátora. Škola nás naučila být poslušnými.