Slow fashion – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Masová produkce oblečení – podobně jako celé spousty dalších věcí – může vytvářet řadu negativních externalit. Navrhovaným řešením na tento problém je takzvaná slow fashion – idea, že oblečení bychom měli produkovat méně a kvalitnějšího, měli bychom si ho nechávat déle a nepoužité oblečení distribuovat mezi sebou. Tato myšlenka je mi sympatická v tom, že poukazuje na určitý společenský problém a hledá jeho tržní řešení. Na druhou stranu nevidím smysl ve snaze regulovat či stigmatizovat fast fashion. Osobně například často nakupuji ze sekáče, většinu oblečení nosím mnoho let a některé oblečení přebírám od svých blízkých; na druhou stranu respektuji jiné preference. Věřím, že pro spoustu lidí jsou móda a oblékání tak důležitou součástí jejich života, že je pro ně rychlý a širší výběr daleko důležitější než snaha učinit určitý dopad na globální ekologii.

Za další důležitý argument proti stigmatizaci fast fashion navíc považuji to, že důležitým indikátorem ekologičnosti je spíše samotná cena. Ta reflektuje míru potřebné práce, elektrické energie, údržby přístrojů, dopravy a tak dále – něčeho dost úzce souvisejícího s ekologií. Je-li slow fashion skutečně ekologická, pak se to nejspíše určitým způsobem promítne do cen – a to v řadě případů skutečně platí, čímž existuje tržní motivace chovat se ekologicky sama o sobě. Oproti tomu v případech, kdy je slow fashion dlouhodobě výrazně dražší než fast fashion, můžeme mít důvodné podezření, že ve skutečnosti ekologičtější není a že její vysoké emisní náklady jsou pouze rozprostřeny do společensky více akceptovaných podob produkce.