Solidární stát – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Tady se dneska chci trošku zastat Szasziána.
Je to takové kvantové solidarita.
Stát rozdává peníze, takže je solidární, ale zároveň bere peníze pod hrozbou násilí, takže je loupeživý.
A tak záleží na úhlu pohledu pozorovatele, co vidí a jestli loupežník může být solidární:-)

Ano, takový dobrácký zbojník.

Však ako náš slovenský hrdina Juraj Jánošík - "bohatým bral a chudobným dával", ale údajne je pravdivá len polovica. Alebo dával, aby ho neprezradili. Ja nefjem uš...

Supr téma. Poslední dobou ho řeším čím dál častěji a je fajn, že jste to takto zpracoval. Děkuji.

Záleží, z jakého úhlu pohledu se na to chceme dívat. Pokud se na to chceme dívat z omezeného úhlu pohledu, můžeme to klidně označit za solidaritu konkrétního politika (fuj, to pomyšlení). Ale za mě účel nikdy prostředky nesvětí.

Často se zde píše, že solidarita může být jen dobrovolná, nikoliv vynucená. No a stát poskytuje uprchlíkům (i sociálně potřebným) pomoc dobrovolně, tedy jde také o solidaritu. Stát k solidaritě s ukrajinskými uprchlíky nic nenutí. Např. v Polsku se stát rozhodl, že vůči migrantům, kteří se chtěli dostat do Polska z Běloruska, solidární nebude, a naopak se rozhodl tvrdě zakročit proti nelegálnímu překročení hranic těmito uprchlíky. Proč by za solidaritu mělo být považováno pouze dobrovolné jednání jednotlivců? Jednotlivci svěřili správu určitých oblastí státu, za tím účelem odvádí daně, a pokud stát dobrovolně část těch peněz použije na pomoc potřebným jde o solidární jednání ze strany státu. Skutečnost, že jednotlivci neplatí daně dobrovolně sama o sobě nemůže zabránit tomu, aby na státní pomoc uprchlíkům nemohlo být nazíráno, jako na solidární jednání.

V tomto si můžete podat ruku se Szasziánem, který to vidí stejně.
A technicky vzato k tomu není moc co dodat, pokud stát bereme jako nějakou instituci a ne jako i jako sohrn všech jeho obyvatel, jak jej berou někteří příznivci státu, kteří pak i jeho dpůrcům říkají: "I vy jste stát (protože jste jeho obyvatelé, občané, ap.)".

Stát současně instituce sdružující ty jednotlivé občany do nějakého organizovaného celku. Bez těch občanů by stát byl vyprázdněný konstrukt, takže je samozřejmě zjednodušeně tvrdit, že každý občan státu je právě tím státem. Je to ale pouze jeden z mnoha relevantních pohledů na instituci státu.

Pokud má stát k dispozici prostředky daňových poplatníků, pak je to stát, kdo je solidární (nikoliv ti jednotliví občané), bez ohledu na to, že státu ty peníze poskytli (nedobrovolně) daňoví poplatníci, nebo si na to ten stát půjčil peníze od bank.

Ano je to posouzení jednání státu, bez braní ohledu na související okolnosti (výběr daní), ale tohle je podle mě velmi přiléhaví metoda posuzovaní otázky, zda je v tomto případě stát solidární. Jinými slovy posuzujeme jednání státu vůči těm, kterým pomáhá a dobrovolnost toho jednání.

To samozřejmě neznamená, že kdy se solidárně chová stát, že to automaticky znamená, že solidárně se chovají občané toho státu. To je ale otázka, která není na stole. Meritem je chování státu, jako instituce, nikoliv ochota jednotlivých občanů toto solidární chování státu financovat.

Rozumím. S tím prvním způsovem pohledu na občany coby součást státu asi člověk občas narazí tam, kde se ti lidé se státem příliš neztotožnují. Může jít i o případy např. nějakého jiným státem úspěšně zabraného území, kde jeho obyvatelé po záboru jsou už papírově částí státu jenž zábor provedl, ale ideově se s ním neztotožnují.

Ona dobrovolná solidarita jednotlivců totiž bez rozhodnutí státu vpustit dané uprchlíky na území státu není v mnoha případech ani možná. Pokud chtěl někdo individuálně pomáhat uprchlíkům z Běloruska, musel jim pomáhat na území Běloruska a pokud jim pomáhal s přechodem hranic, dopouštěl se nezákonného jednání.

Hodota je rovna vykonané práci. To je co za blábol? Jak se měří výkonaná práce, že to je má stejnou veličinu jako hodota?
Dobrý den, můj hrníček má hodnotu 6 kilowattů? Asi ne.
A nebreč že Tě chytám za slovíčka. Na to jak teda tu hodnotu práce zjistíš se ptám celou dobu. Takže takový nesmysl mě opravdu nespokojí.

Dal jsem Ti úplně nejjednodušší možný příklad s hrníčkem. Jak urcíš objektivní hodnotu práce na hrníčku?

Moje teorie normálně říká, že zisk je rovný rozdílu mezi náklady a prodejní cenou, takže nic nezamlžuji.
Jakou smysl má veličina hodnota, když je rovna nákladům? Potom je to zbytočné duplicitné pomenovanie tej istej veličiny.