Autor: Lovely Annie
Čas: 2020-11-13 00:00:02
Stát jako iluze ochrany a bezpečí
Jak by nyní vypadala naše společnost, kdyby od devadesátých let neustále nevzrůstala ochrana státu před podvody všeho druhu? Má představa je taková, že by lidé přirozeně více přemýšleli o dohodách a smlouvách, které uzavírají. Přemýšleli by o skutečných motivacích druhé strany. Postupně by si navykli na mechanismy, jak se co nejvíce vyvarovat případnému podvodu. Neříkám, že by se nepodvádělo vůbec, jen by jednotlivci měli v rukou mnohem více zodpovědnosti. Stát nás totiž dnes ubezpečuje, že legislativně předchází těmto situacím, případně si bere na starost jejich řešení. Když pominu, jak předražené a neefektivní tyto „snahy“ jsou, napadají mě minimálně dva jejich další negativní dopady na společnost.
Jednak jsou některé z podvodů, se kterými se dnes lidé potýkají, v důsledku nutného obcházení zákonů sofistikovanější, a tudíž hůře rozpoznatelné. A druhý – pro mě zásadnější – důvod je ten, že spoléháme na funkční roli státu. Spoléháme, že nás stát chrání, a to z nás chtě nechtě snímá značnou část zodpovědnosti. Ba co víc, často ani nepřemýšlíme o mnohých rizicích, které svět přináší. Proč bychom to dělali, když nám od malička stát říká, že je to jeho starost. V konečném důsledku stát vyhrává na všech frontách. Lidé mu nadšeně předávají své zdroje a zároveň mnohem méně přemýšlejí.
Jednak jsou některé z podvodů, se kterými se dnes lidé potýkají, v důsledku nutného obcházení zákonů sofistikovanější, a tudíž hůře rozpoznatelné. A druhý – pro mě zásadnější – důvod je ten, že spoléháme na funkční roli státu. Spoléháme, že nás stát chrání, a to z nás chtě nechtě snímá značnou část zodpovědnosti. Ba co víc, často ani nepřemýšlíme o mnohých rizicích, které svět přináší. Proč bychom to dělali, když nám od malička stát říká, že je to jeho starost. V konečném důsledku stát vyhrává na všech frontách. Lidé mu nadšeně předávají své zdroje a zároveň mnohem méně přemýšlejí.
Přečtení: 6768
Komentáře
Komentář 60673
Komentář 60675
„Kunda? Což to zvíře ňáký?!“
„Pane, to je dvorana
mezi mýma nohama.
Ukaž mi ten ocas, pane,
uvidíš, že ti hned vstane
jako roubík ve chvíli,
když odhrnu košili.
Chceš-li rozkoš mrdu znáti,
musíš ocas v kundu dáti,
než ti míza vykape!
Hleď, támhle je kanape."
Rytíř divnou touhou prahnul,
na kundu jí rychle sáhnul
a jak muži přemnozí
chyt ji při tom za kozy.
„Ha,“ vzkřik náhle jako lítý,
„divné na mě lezou city -
musím ocas - ostudu
honem vstrčit do sudu.“
„Ale pane,“ dívka vece,
„poslechni mou radu přece,
nemusíš si na mou víru,
honit ocas v sudu díru.
Mám já také díru s chlupy,
sáhni, vem si ji do ruky,
zanech, pane, toho bludu,
lepší kunda díry sudu.“
Komentář 60688
síla únorová.
Bezpečně nás vedla
ruka Gottwaldova!
Komentář 60695
tudle neznám, jakto že jsme ji neměli ve slabikáři ?
Vod koho to je ? Nezval ?
Komentář 60729
Komentář 60676
Komentář 60691