Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2018-05-24 00:00:02
Stát proti chudým VIII: Sociální pojištění
Sociální pojištění, nástroj navržený přímo pro chudé, nástroj který vezme mnohým a dá některým. Co jiného už by mělo pomáhat chudým, než sociální pojištění. Možná dojdeme pro některé k překvapivým závěrům.
Sociální pojištění je v podstatě forma daně, kterou když uhradíte, máte při dodržení stanovených podmínek nárok na plnění služby. Daní to nazývám, ačkoliv se placení sociálního pojištění lze za určitých podmínek vyhnout – to ale není z pravidla pro chudé, takže tomu nebudeme věnovat dnes pozornost. Jako zaměstnanec ho hradíte povinně. Ze mzdových nákladů je to celkem zhruba čtvrtina hodnoty, pokud se započítá i část, kterou hradí zaměstnavatel. Protislužba je nemocenská, mateřská, důchod a program státní politiky zaměstnanosti.
U sociálního pojištění není problém s plněním služeb – služba může být z principu libovolná – klidně i žádná. Problém je povinná účast. Díky tomu služba nereflektuje poptávku a podporuje vznik neefektivit, které dopadnou především na chudé lidi. Na volném trhu by lidé za stejné peníze dostali velmi pravděpodobně mnohem kvalitnější službu, přinejhorším stejnou. Jednoduchý způsob, jak něco takového ověřit je, že necháme sociální pojištění jako dobrovolné a nebudeme navíc regulovat pojišťovny. Koneckonců kdyby sociální pojištění bylo opravdu tak dobré, jak stát tvrdí, tak by vůbec nemuselo být povinné. Stát spálí mnoho zdrojů při přerozdělování a na projektech, jejichž hodnota je velmi pofidérní – například sociální experimenty v rámci politiky zaměstnanosti.
Nakonec ještě dodám, že benefity sociálního pojištění čerpají lidé, kteří jsou určitým způsobem ekonomicky aktivní – nebo aktivní byli. Tedy jsou to lidé, kteří si zdroje jsou/byli schopni vydělat, mají tedy finanční schopnost platit si určité pojištění – jednoduše řečeno potenciální zdroje mají. Pouze u státního pojištění nemají nic na výběr a musí se nechat vláčet systémem, který vůbec nereflektuje individuální potřeby a preference. Systém dokonce ignoruje i lidi, kteří třeba nechtějí sociální pojištění platit a zdroje by využili lepším způsobem, ty jim díky této politice chybí.
Ještě dodám vlastní zkušenost, po propočtech jsem se rozhodl, že nebudu platit sociální pojištění a ta krytí, která jsem považoval za důležitá jsem si sjednal u soukromých pojišťoven za zlomek ceny sociálního pojištění.
Sociální pojištění je v podstatě forma daně, kterou když uhradíte, máte při dodržení stanovených podmínek nárok na plnění služby. Daní to nazývám, ačkoliv se placení sociálního pojištění lze za určitých podmínek vyhnout – to ale není z pravidla pro chudé, takže tomu nebudeme věnovat dnes pozornost. Jako zaměstnanec ho hradíte povinně. Ze mzdových nákladů je to celkem zhruba čtvrtina hodnoty, pokud se započítá i část, kterou hradí zaměstnavatel. Protislužba je nemocenská, mateřská, důchod a program státní politiky zaměstnanosti.
U sociálního pojištění není problém s plněním služeb – služba může být z principu libovolná – klidně i žádná. Problém je povinná účast. Díky tomu služba nereflektuje poptávku a podporuje vznik neefektivit, které dopadnou především na chudé lidi. Na volném trhu by lidé za stejné peníze dostali velmi pravděpodobně mnohem kvalitnější službu, přinejhorším stejnou. Jednoduchý způsob, jak něco takového ověřit je, že necháme sociální pojištění jako dobrovolné a nebudeme navíc regulovat pojišťovny. Koneckonců kdyby sociální pojištění bylo opravdu tak dobré, jak stát tvrdí, tak by vůbec nemuselo být povinné. Stát spálí mnoho zdrojů při přerozdělování a na projektech, jejichž hodnota je velmi pofidérní – například sociální experimenty v rámci politiky zaměstnanosti.
Nakonec ještě dodám, že benefity sociálního pojištění čerpají lidé, kteří jsou určitým způsobem ekonomicky aktivní – nebo aktivní byli. Tedy jsou to lidé, kteří si zdroje jsou/byli schopni vydělat, mají tedy finanční schopnost platit si určité pojištění – jednoduše řečeno potenciální zdroje mají. Pouze u státního pojištění nemají nic na výběr a musí se nechat vláčet systémem, který vůbec nereflektuje individuální potřeby a preference. Systém dokonce ignoruje i lidi, kteří třeba nechtějí sociální pojištění platit a zdroje by využili lepším způsobem, ty jim díky této politice chybí.
Ještě dodám vlastní zkušenost, po propočtech jsem se rozhodl, že nebudu platit sociální pojištění a ta krytí, která jsem považoval za důležitá jsem si sjednal u soukromých pojišťoven za zlomek ceny sociálního pojištění.
Přečtení: 10917
Komentáře
Komentář 24691
Komentář 24714
Komentář 24692
"Týpek, co si říká Urza, měl v Paralelní Polis cyklus přednášek o anarchokapitalismu. Myslel jsem, že to bude fajn oživení...Celej anarchokapitalismus je smutná ideologická bublina založená na vymezování vůči dalším skupinám a snaze o zničení státu. V baráku tomu bohužel podlehlo dost lidí. Přitom to odporuje základní myšlence Paralelní Polis, která vychází z koncepce filozofa Václava Bendy z roku 1978. On chtěl alternativu. Nechtěl se státem bojovat, ale vést s ním dialog. Urzovy myšlenky jsou navíc často totálně neetický a nehumánní. Nejde o nich ani seriózně diskutovat. Byla chyba, že jsme mu dali tolik prostoru."
Haha!
Komentář 24694
Komentář 24695
http://www.artlist.cz/dila/6242/
Komentář 24696
Jinak obecne chapu no, vsak na cosialismus s lidskou tvari jsme tu docela experti, ze... ma to tu dost velkou podporu.
Komentář 24701
Komentář 24697
Komentář 24699
Nekolik generaci by umrelo na to, ze by byli neschopni se o sebe postarat.
Takze, skutecne se to neda udelat na zkousku. Neda se to udelat vubec, dokud tu bude system, ktery kazdeho void za rucicku, at chce, nebo ne.
Pokud by to bylo soucasti vetsiho baliku zmen, a ty zmeny by byly proto, ze by si to lide prali, potom by to bylo v pohode..