Každý týden se setkáváme s lákavými politikami zavedenými nově zvoleným libertariánským presidentem Argentiny Javierem Mileiem. Libertariánská komunita je z něj v úžasu. Jeho příchod do politiky s otevřeně antisystémovým směřováním nešokoval jen lokální scénu v Argentině, ale také ve zbytku světa.
Ale jak? Ctihodné libertariánské strany v každé zemi sotva dostaly dosti hlasů na to, aby se vůbec objevily v hlavních zprávách o volebním dni! Je zde mnoho důvodů proč toto mohlo nastat. My libertariáni se známe dobře a nikdo s minimem sebekritiky nemůže býti překvapen, že naše současná situace ve stranické politice je takováto. Zatímco politická kultura se liší dle zemí, naše vnitřní ideologické libertariánské diskuse jsou stejné. I když neexistuje žádný vzorec pro svobodu, může někdo považovat Mileiův Rothbardiánský vzor za zajímavý. Ve světě utápějícím se v destrukčních trendech, se objevuje mnoho rozumných hlasů. Sledují některé z nich podobné kroky? Podívejme se nyní na některé faktory, které přivedly Milei k presidentování.
Porozumění trhům Ekonomika byla hlavním problémem Argentiny pro téměř celou její historii. Krise za krisí držely zemi ve stagnaci a aplikace různých receptů, i s novými stranami u moci, se nezdály přinášet jakékoliv nové výsledky. To je důvodem proč se zájem veřejnosti postupně obrátil k ekonomickým odpovědím. Javier Milei porozuměl této potřebě. Publikoval úspěšné knihy, články a i má svoji vlastní komediální divadelní hru na ekonomická témata.
Jeho opakovaná vystoupení v televizi od roku 2015 se děla proto, že pochopil to, jak televizní kanály vydělávají peníze. Kdykoliv se objevil v talk show, byl zde vzestup ve sledovanosti. Každý ho chtěl! I přes jeho excentrický vzhled, křik a množící se útoky, vyzařoval magnetismus, který naplnil diváky zájmem. Ačkoliv jiní oceňovaní libertariánští ekonomové se stali známými, nikdo se mu nevyrovná.
Ačkoliv nerozuměla všemu, co říkal, veřejnost pořád chápala, že neříká nesmysly – jeho řeč a argumenty byly logické a dávaly smysl. Pro příklad, při vysvětlování nelegitimnosti daní, učinil nesmrtelnou frázi “Dáváte přednost krádeži?” A přistoupil k tomu, aby vysvětlil, jak jsou daně nuceně vybírány, právě jako při krádeži. I to uzavřel odkazem na analogii s Lysanderem Spoonerem: “Přinejmenším lupič má více cti než politik; ukazuje svoji tvář a riskuje svůj život!”
Vzdělání Jak Murray Rothbard říká v poslední kapitole „Manifestu svobody“: první a nutnou podmínkou pro libertariánské vítězství… je vzdělávání: přesvědčování a obrácení velkého množství lidí na svou stranu. Libertarián se tak musí zabývat náročným přemýšlením a vzděláváním, vydávat teoretické a systematické knihy, články a vědecké časopisy a účastnit se konferencí a seminářů. Na druhou stranu, vypracovanější teorie se nedostane nikam, když nikdo neslyšel o knihách a článcích; proto je potřeba publicity, sloganů, studentského aktivismu, přednášek, radia a televize, spotů atd.“
Mileiovo jednoduché vysvětlování libertariánské filosofie a ekonomických principů z rakouské ekonomické perspektivy, učinilo lidi poučenější. Sledování noční show, kde byl přítomen Milei nebylo jen nějakým momentem mysl otupujícího televizního odpadu: stalo se zkušeností, která otevírá oči. Navíc obvykle s sebou bere nějakou knihu. Jedno zda to byla jeho vlastní kniha nebo „Ekonomie v jedné lekci“ nebo „Osudová domýšlivost“. Někdy byl viděn s „Chaos Theory“ nebo „Obhajobou neobhajitelného.“ (https://www.cbdb.cz/kniha-346915-obhajoba-neobhajitelneho-defending-the-undefendable) Když se objevil, člověk si mohl poznamenat několik autorů nebo knižních titulů, které Milei také často sdílel na sociálních médiích. Zmiňování jmen jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Friedrich Hayek v hlavním vysílacím čase nebylo marné.
Opravdoví stoupenci Mladí lidé tvořili hlavní část jeho stoupenců. Zvyklí na to, že když vyrůstali, viděli ty stejné lidi u moci, a ne příliš rozdílnou opozici, shledali v Mileiově projevu plamen naděje, který ozařoval možnou budoucnost s vlastnostmi bohatých zemí. Stoupenci se o Mileiovi začali zmiňovat v rozhovorech se svými vrstevníky, chovali se jako někdo, kdo nově začal mít v něco víru a chtěl, aby to všichni věděli. Bezpočet uživatelů začalo vytvářet obsah o libertariánství z citací, obrázků a videí, které šířily myšlenky, které se brzy staly velmi populárními. To je způsob, jakým se šířila démonizace myšlenek svobody a kapitalismu.
Sociální média Tito zmínění stoupenci se stali klíčem, zvláště během voleb. Jejich výtečná komunikace a dovedná obratnost sloužila k demaskování, odkrývání a pokoření politiků a jejich podporovatelů dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Setrvalá práce byla působivá. Nabrala podobu memů, sloganů nebo trendových témat. Důležitost sociální sítě Xko, jakožto platformy pro svobodnou diskusi, byla mimořádná, na rozdíl od Mileiovi kampaně do kongresu v roce 2021, kdy jeho hlavní podporovatelé byli na Twitteru blokováni a vraceli se nazpět pokaždé s novým účtem. Třída politiků zaostala. Neměla ve virtuálním světě žádnou šanci, ten byl převzat před lety libertariány, zatímco politici zanedbávali lidi. I přes Mileiovu opozici, která použila veřejné peníze k tomu, aby polepila ulice svými tvářemi a platila velmi útočnou a obtěžující reklamu proti němu na sociálních médiích, jeho organické a decentralizované aktivity sdělovaly jeho vzkazy nepřetržitě, odolávajíce nekonečným útokům a diskreditujícím operacím.
Obrat stran paradigmatu Tehdejší vláda, jejíž vlajkou byl „lid“ a pracující vrstva, ve skutečnosti sama sebe zasvětila násobení chudoby. Sami žili jako králové v totálním nesouladu s potřebami běžných lidí. Jejich hlavní stoupenci se sami skládají ze stejných lidí a lidí, kteří mají výhody ze státní parasitické mašinérie: odboroví předáci, vládní zaměstnanci, korporátní média, „umělci“ a „intelektuálové.“
Pracující lidé, kteří se rostoucí měrou vzdalují od těch, kdož si nárokují to, že je zastupují, souzní s Mileiovými myšlenkami. Proč? Protože nesou civilizaci a pokrok na svých ramenech. Dnes politická třída na globální úrovni používá různé motivy k tomu, aby poháněla strukturu systematického okrádání. Rasa, imigrace, klimatická změna, digitální měna – jak si jen vzpomenete. Tyto myšlenky byly implantovány elitami skrze prominentní osoby a média, které jsou financována veřejnými fondy. Čím více jsou radikální jejich pokusy, tím více ukazují svoji zoufalost.
My máme příležitost pro to, co se zdá býti novým začátkem světa s pronikavým návratem myšlenek, na nichž spočívá civilizace. Pokud Mises nazýval 20. století stoletím socialismu, může být, že budeme moci nazvat 21. století stoletím libertarianismu.
Rakusak k Největší zločiny pohledem státu:
Tim, ze se nechas okradat, snad konas neco spolecensky zadouci? Takze dnesni spolecnost je postavena na kradezi/loupezi? :-D :-D
Komentář 119648
hefo k Největší zločiny pohledem státu:
"spolecenska skodlivost je nulova" To možno tak v tvojej predstave tvojho fiktívneho súkromného lesa - v súčasnej spoločnosti, ktorá je na určitom prerozdeľovaní daní závislá, je to naopak naozaj spoločensky a nie len "individuálne" […]
Komentář 119646
Mlicko k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
1) Jak jsem psal, i kdyby to bylo rovnocenné... Pokud dokážete, že v AnKapu nevznikne otroctví, fakticky jde tento důkaz přenést i na stát, ne? 2) A jeho bezpečnostní agentura ho nebude bránit, protože kdyby bránila zloděje, tak bude ztrácet zákazníky a […]
Komentář 119639
Mr MR k Typická anarchokapitalistická demagogie:
Zkuste si vést jakkoliv dlouhou konverzaci s kýmkoliv, ale dejte si, že vy mu můžete odpovědět vždy až třeba po 1-2 týdnech, pochopíte.
Komentář 119637
PavelX7 k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Budu si platit agenturu která bude chránit me . A samozřejmě, kdyz je někdo zločinec, bude si chtít platit někoho , kdo pomůže krýt jeho zločiny . To budou pravděpodobně tedy různé různé společnosti, mezi kterými vznikne pravděpodobně konflikt. Pokud tak […]
Komentář 119636
Radoslav Khun k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Znova, už potřetí, se ptám, jak na to budou reagovat klienti? Budete si platit agenturu, u které vidíte, že chrání zločince? Budete riskovat, že až budete potřebovat ochranu proti zlodějům, že vás v tom nechá??? Vy pořád opakujete to stanovisko, ale […]
Komentář 119632
PavelX7 k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Můžete popsat nějaké moje dvě tvrzení kde si protiřečím? Vy jen uvadíte nějaké dva omezené protipříklady, nicméně realita je zjevně poněkdu složitější. Že budou mít dva lidi stejnou agenturu můžeme vynechat, o tom se vůbec nebavím. To může prakticky […]
Komentář 119631
Radoslav Khun k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Ale vždyť si strašlivě protiřečíte, právě tím byste přece tu jistotu neměl!! Co když budete dva klienti stejné agentury? To si jako hodí kostkou, nebo bude aukce nebo co?? Fakt byste si takovou službu platil?? Službu, která nevymáhá právo podle přesně […]
Komentáře
Komentář 102063
Každý týden se setkáváme s lákavými politikami zavedenými nově zvoleným libertariánským presidentem Argentiny Javierem Mileiem. Libertariánská komunita je z něj v úžasu. Jeho příchod do politiky s otevřeně antisystémovým směřováním nešokoval jen lokální scénu v Argentině, ale také ve zbytku světa.
Ale jak? Ctihodné libertariánské strany v každé zemi sotva dostaly dosti hlasů na to, aby se vůbec objevily v hlavních zprávách o volebním dni! Je zde mnoho důvodů proč toto mohlo nastat. My libertariáni se známe dobře a nikdo s minimem sebekritiky nemůže býti překvapen, že naše současná situace ve stranické politice je takováto. Zatímco politická kultura se liší dle zemí, naše vnitřní ideologické libertariánské diskuse jsou stejné. I když neexistuje žádný vzorec pro svobodu, může někdo považovat Mileiův Rothbardiánský vzor za zajímavý. Ve světě utápějícím se v destrukčních trendech, se objevuje mnoho rozumných hlasů. Sledují některé z nich podobné kroky? Podívejme se nyní na některé faktory, které přivedly Milei k presidentování.
Porozumění trhům
Ekonomika byla hlavním problémem Argentiny pro téměř celou její historii. Krise za krisí držely zemi ve stagnaci a aplikace různých receptů, i s novými stranami u moci, se nezdály přinášet jakékoliv nové výsledky. To je důvodem proč se zájem veřejnosti postupně obrátil k ekonomickým odpovědím. Javier Milei porozuměl této potřebě. Publikoval úspěšné knihy, články a i má svoji vlastní komediální divadelní hru na ekonomická témata.
Jeho opakovaná vystoupení v televizi od roku 2015 se děla proto, že pochopil to, jak televizní kanály vydělávají peníze. Kdykoliv se objevil v talk show, byl zde vzestup ve sledovanosti. Každý ho chtěl! I přes jeho excentrický vzhled, křik a množící se útoky, vyzařoval magnetismus, který naplnil diváky zájmem. Ačkoliv jiní oceňovaní libertariánští ekonomové se stali známými, nikdo se mu nevyrovná.
Ačkoliv nerozuměla všemu, co říkal, veřejnost pořád chápala, že neříká nesmysly – jeho řeč a argumenty byly logické a dávaly smysl. Pro příklad, při vysvětlování nelegitimnosti daní, učinil nesmrtelnou frázi “Dáváte přednost krádeži?” A přistoupil k tomu, aby vysvětlil, jak jsou daně nuceně vybírány, právě jako při krádeži. I to uzavřel odkazem na analogii s Lysanderem Spoonerem: “Přinejmenším lupič má více cti než politik; ukazuje svoji tvář a riskuje svůj život!”
Vzdělání
Jak Murray Rothbard říká v poslední kapitole „Manifestu svobody“: první a nutnou podmínkou pro libertariánské vítězství… je vzdělávání: přesvědčování a obrácení velkého množství lidí na svou stranu. Libertarián se tak musí zabývat náročným přemýšlením a vzděláváním, vydávat teoretické a systematické knihy, články a vědecké časopisy a účastnit se konferencí a seminářů. Na druhou stranu, vypracovanější teorie se nedostane nikam, když nikdo neslyšel o knihách a článcích; proto je potřeba publicity, sloganů, studentského aktivismu, přednášek, radia a televize, spotů atd.“
Mileiovo jednoduché vysvětlování libertariánské filosofie a ekonomických principů z rakouské ekonomické perspektivy, učinilo lidi poučenější. Sledování noční show, kde byl přítomen Milei nebylo jen nějakým momentem mysl otupujícího televizního odpadu: stalo se zkušeností, která otevírá oči. Navíc obvykle s sebou bere nějakou knihu. Jedno zda to byla jeho vlastní kniha nebo „Ekonomie v jedné lekci“ nebo „Osudová domýšlivost“. Někdy byl viděn s „Chaos Theory“ nebo „Obhajobou neobhajitelného.“ (https://www.cbdb.cz/kniha-346915-obhajoba-neobhajitelneho-defending-the-undefendable) Když se objevil, člověk si mohl poznamenat několik autorů nebo knižních titulů, které Milei také často sdílel na sociálních médiích. Zmiňování jmen jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Friedrich Hayek v hlavním vysílacím čase nebylo marné.
Opravdoví stoupenci
Mladí lidé tvořili hlavní část jeho stoupenců. Zvyklí na to, že když vyrůstali, viděli ty stejné lidi u moci, a ne příliš rozdílnou opozici, shledali v Mileiově projevu plamen naděje, který ozařoval možnou budoucnost s vlastnostmi bohatých zemí. Stoupenci se o Mileiovi začali zmiňovat v rozhovorech se svými vrstevníky, chovali se jako někdo, kdo nově začal mít v něco víru a chtěl, aby to všichni věděli. Bezpočet uživatelů začalo vytvářet obsah o libertariánství z citací, obrázků a videí, které šířily myšlenky, které se brzy staly velmi populárními. To je způsob, jakým se šířila démonizace myšlenek svobody a kapitalismu.
Sociální média
Tito zmínění stoupenci se stali klíčem, zvláště během voleb. Jejich výtečná komunikace a dovedná obratnost sloužila k demaskování, odkrývání a pokoření politiků a jejich podporovatelů dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Setrvalá práce byla působivá. Nabrala podobu memů, sloganů nebo trendových témat. Důležitost sociální sítě Xko, jakožto platformy pro svobodnou diskusi, byla mimořádná, na rozdíl od Mileiovi kampaně do kongresu v roce 2021, kdy jeho hlavní podporovatelé byli na Twitteru blokováni a vraceli se nazpět pokaždé s novým účtem. Třída politiků zaostala. Neměla ve virtuálním světě žádnou šanci, ten byl převzat před lety libertariány, zatímco politici zanedbávali lidi. I přes Mileiovu opozici, která použila veřejné peníze k tomu, aby polepila ulice svými tvářemi a platila velmi útočnou a obtěžující reklamu proti němu na sociálních médiích, jeho organické a decentralizované aktivity sdělovaly jeho vzkazy nepřetržitě, odolávajíce nekonečným útokům a diskreditujícím operacím.
Obrat stran paradigmatu
Tehdejší vláda, jejíž vlajkou byl „lid“ a pracující vrstva, ve skutečnosti sama sebe zasvětila násobení chudoby. Sami žili jako králové v totálním nesouladu s potřebami běžných lidí. Jejich hlavní stoupenci se sami skládají ze stejných lidí a lidí, kteří mají výhody ze státní parasitické mašinérie: odboroví předáci, vládní zaměstnanci, korporátní média, „umělci“ a „intelektuálové.“
Pracující lidé, kteří se rostoucí měrou vzdalují od těch, kdož si nárokují to, že je zastupují, souzní s Mileiovými myšlenkami. Proč? Protože nesou civilizaci a pokrok na svých ramenech. Dnes politická třída na globální úrovni používá různé motivy k tomu, aby poháněla strukturu systematického okrádání. Rasa, imigrace, klimatická změna, digitální měna – jak si jen vzpomenete. Tyto myšlenky byly implantovány elitami skrze prominentní osoby a média, které jsou financována veřejnými fondy. Čím více jsou radikální jejich pokusy, tím více ukazují svoji zoufalost.
My máme příležitost pro to, co se zdá býti novým začátkem světa s pronikavým návratem myšlenek, na nichž spočívá civilizace. Pokud Mises nazýval 20. století stoletím socialismu, může být, že budeme moci nazvat 21. století stoletím libertarianismu.
Komentář 102078
Komentář 102079
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.