Autor: Urza
Čas: 2016-07-27 00:00:02
Teorie a praxe
Anarchokapitalismus bývá nezřídka cílem etatistických posměšků, podle kterých se jedná jen o teorii, kterou však není možné uvést do praxe; začnete-li před nimi mluvit o soukromých soudech či obdobě policie, reagují většinou poukazováním na fakt, že nikde právo úplně soukromě řešeno není, neboť stát to umí lépe a vůbec „by to nefungovalo“.
Typické odpovědi anarchokapitalistů pak spočívají vesměs v teoretickém (a většinou naprosto správném) vysvětlení, proč a jak by to fungovat mohlo; jakékoliv spekulace podobného typu bývají však často zamítány prostým poukazováním na to, že momentálně nic podobného nikde realizováno není, což vyústí v debatu, ve které libertarián cosi obhajuje a etatista se tomu posmívá, čímž se automaticky dostává do mnohem výhodnější pozice.
S ohledem na to, jak se věci ve skutečnosti mají, považuji tento způsob debaty za celkem absurdní; proč?
Inu, v nedávné historii jsme se mohli podívat, jak vypadá centrálně řízená ekonomika – a bylo to otřesné. Též jsme se mohli v různých státech přesvědčit o tom, že libovolný ekonomický segment, který se libovolný stát uvolil přenechat trhu, začal fungovat lépe než předtím; naopak se snad nikdy nestalo, že by stát něco spravovat přestal, což by vedlo k naplnění všech těch katastrofických etatistických předpovědích o selhání trhu.
Představte si, že znáte dva zásadně odlišné způsoby řešení problémů; zkoušíte napřed vše řešit jedním a není to moc dobré, pak začnete jednotlivé věci řešit tím druhým a vždy dojde ke zlepšení. Budete se pak snažit za každou cenu zachovat status quo, nebo se pokusíte o (další) zlepšení?
Existují v podstatě dva způsoby, jak řídit běh věcí: Buď nechat svobodné lidi jednat, nebo jejich životy z pozice státu násilím centrálně plánovat. Centrální plánování zatím vždy selhávalo; a pokaždé, když bylo nahrazeno volnotržními principy, došlo k pozitivním změnám.
Co tedy vlastně funguje a co selhává? Kdo by měl zpochybňovat a kdo obhajovat? Na kom by mělo ležet důkazní břemeno? Co je tedy vlastně teorie a co praxe?
Realita je taková, že existuje obrovská spousta odvětví, ve kterých stát selhal na celé čáře, zatímco soukromý sektor naopak uspěl; naopak neexistuje pravděpodobně žádné odvětví, které by živořilo v rukou soukromníků a začalo vzkvétat až díky státu.
Na základě jakých empirických zkušeností tedy může kdokoli o něčem tvrdit, že k tomu potřebujeme stát, protože volnotržně „by to nefungovalo“?
V racionální diskusi neovlivněné státní propagandou by tedy měl naopak etatista vysvětlovat anarchistovi, proč právě to či ono odvětví by mělo být zrovna tou vzácnou výjimkou, která vyžaduje pro své fungování centrální plán.
Typické odpovědi anarchokapitalistů pak spočívají vesměs v teoretickém (a většinou naprosto správném) vysvětlení, proč a jak by to fungovat mohlo; jakékoliv spekulace podobného typu bývají však často zamítány prostým poukazováním na to, že momentálně nic podobného nikde realizováno není, což vyústí v debatu, ve které libertarián cosi obhajuje a etatista se tomu posmívá, čímž se automaticky dostává do mnohem výhodnější pozice.
S ohledem na to, jak se věci ve skutečnosti mají, považuji tento způsob debaty za celkem absurdní; proč?
Inu, v nedávné historii jsme se mohli podívat, jak vypadá centrálně řízená ekonomika – a bylo to otřesné. Též jsme se mohli v různých státech přesvědčit o tom, že libovolný ekonomický segment, který se libovolný stát uvolil přenechat trhu, začal fungovat lépe než předtím; naopak se snad nikdy nestalo, že by stát něco spravovat přestal, což by vedlo k naplnění všech těch katastrofických etatistických předpovědích o selhání trhu.
Představte si, že znáte dva zásadně odlišné způsoby řešení problémů; zkoušíte napřed vše řešit jedním a není to moc dobré, pak začnete jednotlivé věci řešit tím druhým a vždy dojde ke zlepšení. Budete se pak snažit za každou cenu zachovat status quo, nebo se pokusíte o (další) zlepšení?
Existují v podstatě dva způsoby, jak řídit běh věcí: Buď nechat svobodné lidi jednat, nebo jejich životy z pozice státu násilím centrálně plánovat. Centrální plánování zatím vždy selhávalo; a pokaždé, když bylo nahrazeno volnotržními principy, došlo k pozitivním změnám.
Co tedy vlastně funguje a co selhává? Kdo by měl zpochybňovat a kdo obhajovat? Na kom by mělo ležet důkazní břemeno? Co je tedy vlastně teorie a co praxe?
Realita je taková, že existuje obrovská spousta odvětví, ve kterých stát selhal na celé čáře, zatímco soukromý sektor naopak uspěl; naopak neexistuje pravděpodobně žádné odvětví, které by živořilo v rukou soukromníků a začalo vzkvétat až díky státu.
Na základě jakých empirických zkušeností tedy může kdokoli o něčem tvrdit, že k tomu potřebujeme stát, protože volnotržně „by to nefungovalo“?
V racionální diskusi neovlivněné státní propagandou by tedy měl naopak etatista vysvětlovat anarchistovi, proč právě to či ono odvětví by mělo být zrovna tou vzácnou výjimkou, která vyžaduje pro své fungování centrální plán.
Přečtení: 23656
Komentáře
Komentář 7370
Hnát se s ochotou podepsat se pod takový článek je zhovadilé, s touto triviální leč pravdivou poučkou se nedá nesouhlasit.
Osobně ale mám často pocit, že libertariáni s vyšší či nižší rétorickou obratností hájí svou pravdu do krve a vyčleňují se z řad těch, kdo chtějí státu nejprve zastřihnout křídla, pak mu snížit příděl krmiva a hlavně dát mu definitivní těsnou a neprostupnou klec. Stát je jako měsíc, který jde do úplňku, jen se zvětšuje a dává více světla. Pojďme říct státu potažmo EUrosojuzu dost, teď svítíte nejvíce a nás to obtěžuje, tady končíte a teď už bude tvá moc Státe a EUnie jen zmenšovaná limitně až k nule.
Nenastane temnota bezměsíčné noci, ale bude lépe vidět na hvězdy anarchokapitalismu, minarchismu, libertariánství, ale dojde i na obnovu neoliberalismu, klasického liberalismu.
Komentář 7371
A nejhorsi chucpe je na tom to,ze stat to jemne predivo stale rozesira a pak prohlasi,ze to nefunguje.A pak hlavni cil je nedopustit,aby se svoboda nekde vyzkousela.
Napred do toho urednik vlitne s kladivkem,jako maly dite,kdyz chce spravit hodinky a pak se chova jako jeden muj znamy hajzl:ten psychicky tyral denne svou zenu vyhruznymi telefonaty a pak u rozvodoveho soudu podaval dukaz,ze jeho zena je psychicky nezpusobila vychovavat jejich dite.(Nastesti dite nakonec instinktivne prohlasilo,ze fotr je magor a ze k nemu nechce....skoda,ze lidi uz ztratili tento "detsky" instinkt a stale statu veri)
Nebo jako ten for,kdy matkovrah a otcovrah pozaduje u soudu mirnost,protoze je tedka sirotek.
Nejlip to resil Friedman-ukazal na historickych prikladech,ze kdekoliv zasahl urednik,tehdy byl vysledkem vzdy naprosty OPAK zamysleneho.Aby ne,vzdyt st urednik je urednikem proto,protoze ze zkusenosti vi,ze se vzdy ve svem zivote rozhodnul spatne, a proto se normalne neuzivi.Jako napr,kdyz se kdosi potreboval rozhodnout,tak se zeptal vizionarskeho dobrosrace Havla,pak udelal opak a vzdy to bylo dobre(kdyby zil,byl by urcite vsemi deseti pro imigraci)
Komentář 7372
A pak je to taky oligarchy vybrany soubor lidi,kteri nekdy udelali kiks a tak se vsichni navzajem drzi v sachu.
Zbrani je asi dostat se do tv(to by mel vyuzit Mach)a mluvit jasne,srozumitelne..,.zpracovat zname umelce,cirkve,propagandou oblble poctive pracujici,dostat na svou stranu male soukromniky...-zatim bohuzel mame demokracii.
Komentář 7373
Jenže zkuste se dohadovat s někým, kdo má nějakou zápornou zkušenost se soukromým sektorem a aplikuje ji na celý trh. S obětí řemeslníka fušera. S obětí více fušerů. S obětí majitele bytu zdražujícího nájemné. S obětí obchodníka neuznavšího reklamaci. S obětí hromady sraček/éček v potravinách. S obětí různých šmejdů. Přímo, nepřímo, nebo jen z novin. Přiznejme si, že toto se valí i na nás, jen to vnímáme jako jednotlivosti. Jenže co my vnímáme jako jednotlivosti, dotyčný to bude považovat za systematickou záležitost - stejně jako my považujeme za systematické (a nikoliv jednotlivé) problémy centrálního řízení. Jsou to dva světy, které se nedomluví.
Takže Urzův článek je v pořádku, je pravdivý, ale je k ničemu. Koho není možno přesvědčit o výhodách trhu, není ten, kdo nevidí, jak nahovno je stát (to totiž nevidí asi jen úplně slepá osoba), ale zejména ten, kdo je přesvědčen, že je nahovno trh.
Komentář 7376
Mám v práci kolegu, který dřív na stát nadával (ohledně těch příkoří vyjmenovaných výše), ale v zásadě na něj nedal dopustit (takové to odevzdané "holt to tak musí být"). Ale jak se tak poslední půlrok bavíme o všem možném (kam občas nenápadně propašuju nějaké ty libertariánské myšlenky :-), pomalu začal sám docházet k názoru, že ten stát toho dělá nějak zbytečně moc a ještě dost blbě, bez motivace a odpovědnosti.
Komentář 7374
A Sladkovska ti nikdy neda protoze vi ze ses na deti.
Komentář 7375
Komentář 7377
Komentář 7378
Komentář 7379
Jiná situace je debata před publikem - stačí už skupina kolegů nebo kamarádů. Tam se to může převrhnout do situace kdy už ho potřebuješ argumentačně rozdrtit.
Každopádně v každé debatě by měl mít člověk jasnej cíl. A pokud improvizuje, měl by mít na paměti, že je snažší debatu eskalovat, ale jen velmi vzácně jde argumentační šerm překlopit do něčeho klidnějšího.
Je ten druhej partner a chci mu dopřát aby si s diskuse on sám odnesl maximum? Skutečně má o problematiku zájem, nebo vám jen chce říct že anarchie nefunguje? Nachází se už sám na "anarchistické cestě", nebo je zabředlej v obdivu k centralismu?
Nebo je to oponent a chci jej argumentačně rozdrtit před publikem? Pěkně mu to natřít. Neřikám že to nejde. Ale jednak je těžší uspět a zároveň je nutné smířit se s tím, že bez ohledu na to jak drtivě jej "porazíte", jeho samotnýho nepřesvědčíte (pokud nenarazíte na člověka s mimořádnou schopností sebereflexe a naslouchání - což je jednak velmi vzácný a takovej člověk se s vámi do argumentačního boje pravděpodobně stejně nepustí).
Takže máte-li na to ještě žaludek, poslouchejte se zájmem jeho etatistické názory a ptejte se ho tak abyste ho navedli ke správnýmu řešení. Ten člověk v sobě musí mít alespoň něco na čem lze stavět. Totálního socialistu podle mě posunout nejde.
A ještě si dovolím antipříklad toho co a jak říkat - to je to co presentuje uživatel libertarián na misesu. To když jeden vidí, tak by se s ním hádal i když s ním souhlasí. Představte si že jste prvňáček a matematiku vám bude presentovat člověk, který se omezí na opakování axiomů a bude vámi ostenativně pohrdat kvůli tomu, že si u konkrétních příkladů, kde nechápete ani zadání, nevypálíte okamžitě správný řešení.
Hlavní pravidlo je - na konci debaty je pravda to co si myslí ten druhej. S každým člověkem, kterému jste ankapáky a libertariány presentovali jako pošuky, dogmatiky a ignoranty jste o něco málo odsunuli historické vítězství anarchie nad státem ;-)
Je to jednoduchý u všech ideologií. Je libovolná idea správná? Ne pokud vás její libovolný zastánce na potkání přepne do angrymódu a chová se jako kretén. Nejmenší co jde udělat, aby si každej člověk z rozhovoru s anarchistou/libertariánem odnesl aspoň dobrej pocit, když už nic jinýho.
Komentář 7380
Komentář 7381
Ovsem stejne je to cely nakonec na hovno,protoze nemaji koho volit!Zalozte stranu-dotovanou drobnymi vyrobci malych rucnich zbrani...kdyz bude mit v programu ozbrojeni obyvatelstva.Ted je unikatni prilezitost:"pravice" v troskach a strach z cizincu
Komentář 7382
Komentář 7384
Už v starých kmeňoch vznikala hierarchia vodcov a podriadených, a aj preto sa žiaľ obávam, že anarchokapitalizmus sa nedá dobre škálovať. To, čo bude fungovať v bunke 10, max. nejakých 50-100 ľudí na určitom území (t.j. kde sa všetci dokážu osobne dobre poznať) už nemôže fungovať v obci s 1000 ľuďmi. V stotisícovom meste je to podľa mňa vylúčené kompletne.
Tým však netvrdím, že štát a jeho rast je dobré riešenie. Podporujem každú iniciatívu na zmenšovanie vplyvu štátu, najmä takého aký máme dnes.
Komentář 7387
Komentář 7385
Mam hejno starych bab-volicek Svobodnych nebo jinych,nabidnutych novych stran.(za 100...ale to je dobra cena)
Komentář 7386
Komentář 7394
...............................................................................
Toto nemusí platit jen na starý báby,
prostě je to PŘIROZENOST ČLOVĚKA,
kterou si člověk sám zkurvil vymýšlením ideologií s nimiž se ztotožnil a jimiž se omezil...
Podle mého názoru,
definice anarchismu jako společnosti bez státu je poněkud zastaralá,
impotentní a vlastně pro lidi i nežádoucí,
protože nevědí co s tím...
Komentář 7396
.................................................................................
To se dokonce můžete odvolat i na Bibli,
nebot v době soudců žili izraeliti v anarchistický společnosti,
ale když pak chtěli mít krále,
Bůh je ústy soudce Samuela varoval před tímto počinem,
nebot král k jejich vlastní škodě po nich bude chtít daně atd.
Komentář 7383
Před publikum mi funguje to zesměšnit nebo hrát na ego. Přece mi někdo nebude říkat, co mám dělat, ne? Na to jsem velkej kluk.
Totální socialista dle mne mezi lidmi není. Jedině, že by nějak hodně těžil ze současného systému (politik, politolog, dotační odběratel,...). Nebo ještě mě napadá případ, že naletěl nějakému soukromníkovi. To jsou těžký případy, ale léčitelný.
Komentář 7393
.............................................................................
Tohle mě nezajímá,
nepotřebuji obhajovat anarchii nějakou ekonomickou prosperitou...
Svoboda je svoboda,
a svoboda znamená stav bez ztotožnování se s myslí a jejímy výmysly a ideologiemi,
představami o tom, že svět by měl vypadat takto či jinako...