Autor: Ondrášeček
Čas: 2021-03-31 00:00:02
Učení (v našem podání) není zábava
Školy, do kterých jsem v dětství docházel, se často prezentovaly jako nejlepší východisko pro vzdělání. Když si však někteří stěžovali, že vzdělávají nudně, bylo nám řečeno, že učení je učení, a ne zábava. Tomuto často opakovanému tvrzení bohužel mnozí uvěřili. Přitom je jasné, že radost může plynout z řady věcí učení se týkajících: například z nadějného dosahování stanovených cílů, souvisejících s dlouhodobou životní orientací, ale i z objevování poznatků, které jsou překvapivé a dokáží nám svět ukázat z nové perspektivy. To bohužel v podání rigidního rámcového vzdělávacího programu pro školy lze vcelku těžko, a nejspíše i z tohoto důvodu jsou některé děti terčem podobných výmluv. Dodám, že samozřejmě ne vždy je přisvojování nových dovedností lehké a zábavné (rád čtení knih přirovnávám ke sportovnímu tréninku), na druhou stranu si rozhodně nemyslím, že učení a zábava jsou v rozporu. Dokonce si myslím, že jedním z vznešených cílů vzdělání by mělo být, aby se učení k zábavě co možná nejvíce přibližovalo, protože právě radostné prostředí je i podnětným prostředím.
Přečtení: 12837
Komentáře
Komentář 66995
Komentář 67002
Zadruhé, absolventi svobodných škol, nepletu-li se, nevykazují horší uplatnění, spíše naopak mají uplatnění lepší a pestřejší, takže evidentně jim asi ta „škola hrou" výhledy do budoucnosti nezhoršila, spíše jim pomohla najít, co je zajímá a čemu se v životě chtějí věnovat, a pomohla jim rozvinout jejich silné stránky, včetně těch užitečných pro práci ve firmách. Málokdo z nich navíc lituje toho, že tam chodil, což též o lecčems vypovídá.
Zatřetí, i kdyby pro práci ve firmách opravdu byl důležitý dril v dětství, o čemž s ohledem na teorie broaden-and-build a informace o svobodných školách pochybuji, hluboce nesouhlasím s tím, že se jedná o ospravedlnění pro tuto proceduru. Pracovat ve firmách je jen jednou z mnoha cest, kterými v životě jít, a podle mě je na každém, ať se rozhodne, jak hodně, zda vůbec a kterému řádu se chce podrobit. Dávat něco podobného povinně všem nevnímám jako nic jiného než zbytečné autoritářství.
Komentář 67004
Toto ale nie je o ničom vypovedajúce, nemáme porovnanie ceteris paribus - skladba absolventov týchto škôl čo sa týka spoločenskej vrstvy, prístupu rodičov k výchove a vzdelávaniu svojho dieťaťa a pod., je ďaleko mimo štandardného rozloženia detí v populácii.
Nevidím nič extrémne zvláštne na tom, že rodinným prostredím dobre motivované a aspoň priemerne inteligentné deti dokážu v takýchto podmienkach fungovať dobre a asi aj dosahovať lepšie výsledky oproti dnes bežnej škole. Ale bol by som veľmi opatrný s tým, prezentovať to ako nejaké spásne riešenie pre celú populáciu.
Komentář 67007
Komentář 67008
A ty dnešní děti - co si ty spratci leckdy dovolí k učitelům, jak jim sprostě nadávají... na to bychom my tenkrát ani nepomysleli. Já bych byl, a to myslím zcela vážně, pro obnovení tělesných trestů. Neříkám, aby se děti surově bily, ale pohlavek, rána rákoskou přes prsty - tohle všechno by pomohlo posílit autoritu učitelů. Vaše cesta jde bohužel zcela opačným směrem a pak senemůžeme divit případům, kdy žáci k smrti ubily svého učitele.
Komentář 67012
Osobně pro mě ani tak důležité, zda svobodné školy jsou, nebo nejsou správná cesta: jen si nepřeji, aby je kdokoli zakazoval. Obhajuji je zejména z důvodu, že jsou dobrý příklad něčeho, kam rodiče svoje dítě nemůžou poslat, přitom to jinde existuje už dlouho a nevykazuje to špatné výsledky. Nechť si lidé zvolí sami, do kterých škol své dítě dají. My libertariáni zejména nesouhlasíme s tím, když existuje třetí strana (stát), která rozhoduje místo rodičů, žáků a škol, co se bude učit.
Komentář 67014
Tak moment, vy mi teď podsouváte něco, co jsem přece netvrdil. Je zásadní rozdíl mezi tím, kdy žáci k smrti ubijou učitele a tím, kdy učitel uštědří žáčkovi výchovný pohlavek, který mu nijak fyzicky neublíží. Opravdu nejste schopen vidět rozdíl mezi vraždou a pohlavkem? Víte například jak se cvičí psy, aby poslouchali? Také se musí používat výchovné plesknutí po zadku, jinak ten pes není schopen se něčemu naučit. To ale přece neznamená, že je v pohodě ubít psa k smrti.
Pamatuju se, jak mi vždycky můj táta, když mě dla pohlavek, nebo výchovný výprask, říkal, že to dělá pro moje dobro a že mu jednou dám za pravdu. A ano - dnes mu dávám 100% za pravdu, občas je opravdu jedna facka více než tisíc slov. Viděl jste film Obecná škola (mimochodem velmi skvělý film)? Jak to ve třídě vypadalo za učitelky, která neměla absolutně žádný respekt a jak se vše změnilo po příchodu přísného, avšak spravedlivého a respektovaného učitele Hnízda? A jak zpočátku používal tělesné tresty a žáci mu za to děkovali? A jak potom zatajili, že je bil a chtěli svého učitele zpátky? To je podle mě prototyp správného učitele a nen nějací šašci na svobodných školách.
My libertariáni zejména nesouhlasíme s tím, když existuje třetí strana (stát), která rozhoduje místo rodičů, žáků a škol, co se bude učit.
Tak to máte ovšem smůlu. Můžete si nesouhlasit, ale naštěstí se vám nebude podřizovat celý systém školství. Musíte si uvědomit, že stejně jako dítě nepatří státu, tak nepatří ani rodičům. Dítě nepatří nikomu ve smyslu vlastnictví fyzické věci. A proto o něm nemohou rozhodovat pouze rodiče (to by totiž znamenalo, že ho rodiče vlastní), ale ani pouze stát (to by znamenalo, že děti vlastní stát). Rozhodování o dětech musí být rovnoměrně rozdělené mezi rodiče a stát, přesně tak, jak to funguje dnes. O výchovu i vzdělání se rodiče se státem dělí rovným dílem. Stát se více stará o vzdělání, ale i rodič může toto ovlivňovat - např. výběrem typu školy, učebního oboru apod. A rodič se zase více stará o vychování jako takové - naučí dítě mluvit, jíst, chodit na WC a jiné základní potřeby, Stát je v těchto věcech pouhou nápomocí. Nevidím nikde žádný problém, vše je naprosto dokonale vyvážené.
Děti vám nepatří - nemůžete o nich tedy 100% rozhodovat.
Komentář 67037
Smůlu mám, ale to v zásadě nic neznamená pro hájení mých myšlenek, viz další můj text: https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1675. Jinak mi přijde, že z toho, co mi říkáte, logicky plyne, že dítě nevlastní ani rodiče, ani stát, ale rodiče a stát napůl; klidně mě opravte. S tím nesouhlasím, protože si myslím, že dítě deleguje svoje práva na rodiče, dokud se nedostane do věku, ve kterém o sobě dokáže samo rozhodovat, a pak činí rozhodnutí, zda převezme odpovědnost nebo zda ji nechá na někom jiném, typicky rodičích. Můj problém ze statem quo je, že stát v tom celém hraje roli nedobrovolnou, a to lze vidět mj. z toho, že někdy i zcela zjevně jedná proti zájmům dítěte.
Komentář 67003
Dále bych si dovolil říci, že vzdělání není nijak pevně definováno a může být prakticky čímkoli a tedy neexistuje důvod proč by nemělo být něčím co nás baví i ve "volném čase". Ba naopak, vzdělání by v ideálním případě mělo být individuálně strukturováno pro každého tak, aby obsahovalo hlavně věci které ho skutečně zajímají a ne to co si úřednice Květa v pátek usmyslela že by bylo dobré pro děti znát.