Vnější a vnitřní motivace a jak se doplňují – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vnitřní motivace je motivací, která je u člověka interní: například potěšení, smysluplnost apod. V kontextu anarchokapitalismu se velmi typicky mluví o té vnější, kterou představuje zejména flexibilní finanční, ale i jiné ohodnocení. Typicky poukazují na nízkou ekonomickou motivovanost profesí státních zaměstnanců, jako jsou učitelé nebo soudci (nyní mám na mysli hlavně ty, jejichž práce přináší určitý užitek), nebo pracovníků dalších hodně zregulovaných odvětví (lékaři). Na to lze namítnout příklady mnoha pracovníků v těchto službách, kteří odvádějí velmi kvalitní práci. Mohlo by se tedy zdát, že stačí, abychom lidem pomohli najít dostatečnou vnitřní motivaci pro dělání dané práce, a vyřešilo se to samo. Jenže vnitřní motivace nemusí fungovat v některých kontextech – obecný je ten, kdy se jedná o důležitou, ale nezáživnou, obtížnou až demotivující práci, a situační ten, kdy je člověk psychicky vyčerpaný, nebo si zrovna obecně neprochází nejlepším životním obdobím.

Za skvělou považuji právě vyváženost těchto dvou motivací: V moment, kdy se jedna z nich vyčerpá, ta druhá dokáže „převzít kontrolu“. Nejlepší práci pak může odvést s nejvyšší pravděpodobností někdo, kdo je dostatečně vnitřně i vnějšně namotivovaný. Za důležitý závěr považuji, že tyto dvě motivace se nutně nevylučují, ale naopak se v ideálním případě doplňují, a pomáhají nám být v našem životě šťastní.