Vražda je vražda – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Absolutni souhlas.

Akorat bych jako podminku netrestnosti nestanovil to, ze se dezerce tresta smrti. Staci to, ze se dezerce tresta a je jedno jak. Jinymi slovy, trestne by to melo byt u dobrovolniku a zoldaku.

Jinými slovy, pokud došlo k narušení mých vlastnických práv, kvůli čemuž jsem narušoval vlastnictví, odpovídající část viny přechází na původního narušitele.

Zabitie vo vojne je vražda a prznenie hladných černoškov je dobrovoľná výmena.

Každé pomenovanie je možné, keď si zvolíme nám vyhovujúcu definíciu.

Odpovím jen na první část příspěvku. - "Co bych řekl vojákovi, který obhajuje svou práci (konkrétně vraždu) delegací své odpovědnosti na někoho jiného?" Řekl bych asi to, co jsem byl naučen v mládí, a sice něco z tohoto:
1) "Tak co, už je ti líp?" (Když někoho zabil.)
2) "Když ti řeknu, abys skočil do studny, tak tam skočíš?" (Když dostal rozkaz.)
ad (1) To mi občas říkal táta, když jsem udělal něco špatné, třeba když jsem rozbil nějakou věc. Po té otázce jsem pocítil lítost.
ad (2) To mi jednou řekla učitelka přírodopisu na ZŠ, když jsem se obhajoval tím, že mi spolužák řekl, abych udělal to, co jsem udělal. Když jsem si představil, jak skáču do studny, cítil jsem se trapně, že dělám takové blbosti jen proto, že mě k tomu někdo vyzval a já to bez přemýšlení udělal.
Někteří lidé (a nevím, jak velkou část celku tvoří) neměli takové štěstí na učitele a na situace, jako já. Měli štěstí na něco jiné. Vlastně nevím, jestli je chci obhajovat. Tvrdím, že my lidé jsme automaty (byť velmi složité)(automaty - takže bez svobodné vůle) a učíme se často napodobováním (a jen občas úsudkem, pokud jsme to byli naučeni dělat). To, co do nás jednou někdo zaseje, částečně předurčuje naše plody v budoucnu. Setba probíhá neustále. Je dobré klást otázky. Mají tendenci točit se v hlavě a nutí člověka přemýšlet. (Samozřejmě mírumilovně nutí...)

Obranné násilí je ovšem přípustné, to víme všichni. A to je třeba v té tvé úvaze zohlednit, odlišit od násilí útočného.

Myslím, že otázka toho, zda jde o obranu je opravdu základ. Pokud vím, že krajem táhnou nějaký bandy, (a je jedno jak si říkají), a cestou vraždí, loupí a ničí, tak nemám povinnost ustupovat(protože utíkat donekonečna se nedá). Pokud budu součástí nějaký obrany, tak nebudu čekat, až přijdou blízko a zahájí třeba palbu. Budu střílet první, i když vím, že mě konkrétně ještě do práv nezasáhli. A bude to i na příkaz toho, koho respektuju...ale těžko bych byl součástí podobných band, které útočí, když to nařídí nějaký otrokář, který si uzurpuje moje práva a majetek.

Problém je určit, kdy se jedná o obranné násilí a jestli je obrana přiměřená.