Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Včera jsem si poslechl, našel jsem na YouTube úplně nezávisle na Stokách už včera, resp. YouTube mi to nezávisle sám nabídl.

Debata nesmírně zajímavá a je evidentní, že Urza velice dobře zvládá debaty nejen populární se školáky ale i s elitami, co mají načteno, nastudováno a zabývají se tématem třeba desítky let a jsou zároveň v debatách matadoři. Všichni tři pánové mají můj obdiv, protože já takto pohotově reagovat nedokážu. Ani ve svém oboru.

Řekl bych, že je jen otázka času, kdy Urza v mainstreamových médiích bude dostávat prostor a kdo chce, tak si ho všimne a někteří u svých dosavadních jistot znejistí. A to proto, že jiný názor uslyší poprvé a uvidí, že je obhajitelný i před těmi elitami, co dosud říkali, že stát je nezpochybnitelný. Společnost budou měnit nejspíš ti, co jsou dneska školou povinní, takže ty, co vyrostli ještě v socialismu přesvědčit zas není tak moc nutno není a není ani nutno, aby pro změny ve společnosti pochopila základní principy nadpoloviční většina, protože průměrní voliči jsou podle jednoho mého kamaráda trubka, kdy informace jdou jednou stranou dovnitř, druhou ven a trubka nezná nic, co jí neprochází a nemusí všemu rozumět a zdaleka nerozumí, takže nedělejme si iluze, že trubka jednou půjde k volbám a bude mít nastudovánu ekonomii, etiku a promyšleny všechny relevantní důvody pro a proti a podle toho vhodí hlas. Volí podle toho, co slyší okolo. Jsme koneckonců evolučně jen trochu chytřejší opice.

Je nutno rozlišit, jestli si myslí, že by tak něco mělo být, jestli by byli rádi, kdyby to tak bylo, protože například vyznávají takové hodnoty a jestli to opravdu někomu určují. Třeba povinnými zákony a výkonnou mocí apod. Tohle je nutno rozlišovat. Abychom nemíchali páté přes deváté. To, že anarchokapitalisté například pořádají přednášky a píšou knihy, nepokládám za vnucování, protože nikdo ty knihy nemusí kupovat a číst a nikdo na přednášky nemusí chodit. Pokud má ale stát státní vzdělávací program, který je závazný pro všechny školy a platí povinná školní docházka, tak to už vnucování je, protože školní děti se tomu nemohou vyhnout a to ani kdyby tak chtěli jejich rodiče. Resp. mohou ale pak riskují mnohem větší újmu. Neboli státní vzdělávací program je násilně vnucen. Myšlenky, které šíří anarchokapitalisté, nikomu vnucovány nejsou. A ani nemají žádný program, kterým by je v budoucnu ostatním vnutili, čímž se jejich koncept liší například od komunistů, ti totiž mají program založený na převzetí moci a násilným vnucení svého systému všem.

Dobře, upřesněte tedy ten kontext Vašeho tvrzení "Anarchokapitalisté vnucují". Možná bychom si ušetřili desítky diskusních výměn, kdybyste to udělal rovnou na začátku. Zkratka je možná ale má smysl tam, kde jí ostatní rozumí. A do kontextu by to měl uvést ten, kdo to použije jako první. Pokud si není jist, zda bude dobře pochopen.

Ach jo, takže zase jsme u toho, že sice mluvíte o vnucování, jak si o tom každý rozhodne sám, ale jakmile s tím narazíte, tak zase zavedete dva druhy vnucování, abyste se z toho ideologicky vylhal.

To je přece irelevantní. Klidně to můžeme zúžit jen na ten první čin. Ten druhý je až následek toho prvního. Popřípadě bránění se v reálném čase je následek probíhajícího činu, který je ale příčinou. Tedy se pozná, kdo vnucuje a kdo se brání vnucování ze strany druhého. Pokud Vám něco říkají pojmy příčina a následek nebo časová posloupnost dějů, tak toto rozlišit umíte.

To vy se tu chytáte nějaké záchrany. Izolujte to na jeden jediný čin a otestujte to. Vše, co jsem Vám napsal před tím, bude platit úplně stejně.

Navíc, kdybyste měl protiargument proti posloupnosti činů, kdy jeden reaguje na druhý, tak byste napsal ten argument a nezmínil to pouze a nenapsal, že z toho plyne že to mám špatně. Buď ten argument máte nebo nemáte. Obecné Vaše domněnky jsou irelevantní, domnívat se člověk může cokoliv a může být přitom úplně mimo.

A to, že nechcete napsat smysluplný argument ale neodpustíte si za to poznámku o mojí ideologické zaslepenost, také o něčem svědčí. Možná tom doopravdy i věříte ale co já s tím? Pro diskusi irelevantní věc. Ušetříte čas sobě i mě, když si tyhle emoční poznámky odpustíte.

Ach jo, vidím, že už jste v totální argumentační krizi, tak vymýšlíte logické kotrmelce, jak se z toho dostat. Když například řeknu "kamarád Pepa pije pivo", tak tou větou rozhodně není myšleno, že pije vždy jen pivo a že to lze vyvrátit jediným příkladem, kdy se napil něčeho jiného. A stejně tak podle této logiky opravdu nelze napsat, že "kamarád Pepa pije nepivo", když si na něj třeba zajde každý pátek večer.

To je ale konkrétní člověk a popisujete konkrétní situaci. V kontextu se ví, že jde o jediného člověka a že to není například věta ze slabikáře (tam totiž vystupuje Ema a mísa a tam také nejde o pravdivost výroku). Vy jste se ale vyjádřil k anarchokapitalistům (upozorňuji na množné číslo, kdybyste náhodou přehlédl) a obecně, tedy ne večer nebo ráno, myšleno tedy vždy. Tedy zde argumentujete chybně, já Vám na to nemužu napsat víc než ukázat chybu logiky a vraťte se o krok zpět.

Jeho nepravdivost se jasně ukázala, tak si nyní hrajete na hloupého.

Nikoliv, vždyť se jasně ukázala nepravdivost Vašeho. Musel jste ho opravit na "někdy určují, někdy neurčují" a tudíž ho už nemůžete vyslovit v té předchozí podobně "anarchokapitalisté určují". A protože se tedy nyní může říct i "anarchokapitalisté neurčují" (ve vašem pojetí používání implicitního kvantifikátoru), tak bylo lépe hned na začátku nejdřív víc přemýšlet a potom vyslovovat silná tvrzení. Nebo mlčet.

Připomínám, že s kvantifikátory jste měl problémy už minule, když jste hájil podobný silný výrok, který jste pak musel po protipříkladech zeslabit a vyšlo, že vlastně nic smysluplného netvrdíte.

vymýšlíte logické kotrmelce, jak se z toho dostat.

Já se ale nemám z čeho dostávat. Problémy má výrok Váš. Vzhledem k protipříkladům, které Vám ukazuju.

V podstatě tu tedy vyslovujete netestovatelnou teorii, protože napíšete "anarchokapitalisté určují", když Vám na některém příkladu ukážu, že neurčují, tak budete tvrdit, že v tomto konkrétním příkladě sice neurčují ale jinak že určují.

Myslím, že když tu "etatisté" tvrdí, že jim anarchokapitalisté svou představu světa vnucují a Vy tu argumentujete, že to žádné vnucování není, tak se tím jasně ukazuje, že v tu chvíli odmítáte to omílané, že vlastně jen oni mohou posoudit, zda jim to je vnucováno nebo není.

To si ale myslíte chybně, protože nejde fyzické vnucování, kterému nemusíte být schopen se ubránit (a i když se ubráníte, obrana má náklady a jste vystaven riziku). Jde o informace, které můžete ale také nemusíte přijmout a když se rozhodnete, že nepřijmete, není jak by Vás k tomu druhá strana přiměla. A když přijmete, přijal jste je dobrovolně a nemůže tedy jít o vnucování.

Mě ty Vaše konstrukce fascinují, říkám si, jestli to opravdu takto chápete nebo velice dobře víte, že je to hloupost ale schválně to zkusíte, jako pokus, jestli tím náhodou oponenta nezmatete.

Aha, takže "Anarchokapitalisté určují" u Vás znamená, že někdy určují a někdy neurčují, rozumím tomu dobře? Pak by se podle Vaší logiky dalo i napsat, že anarchokapitalisté neurčují, je to tak? Pak ale jakou výpovědní hodnotu má vaše "anarchokapitalisté určují", když to ve sktutečnosti znamená buď "někteří anarchokapitalisté určují", "anarchokapitalisté někdy určují" nebo dokonce "někteří anachokapitalisté někdy určují"? Ale také i "někteří anarchokapitalisté neurčují". Tak nebylo by lepší, když byste raději žádný takový výrok nevyslovoval? Co jím vlastně chcete sdělit? A nenecháváte si pak otevřený prostor pro to, abyste si vždycky vyložil konkrétní příklad, jak se Vám hodí, když dopředu neříkáte, kdy určují a kdy neurčují? Pak ale k čemu je teorie, která jednou platí a podruhé neplatí, jak se někomu hodí?

Myslím, že podobný problém jsme už měli i s jiným vaším výrokem, které jste vyslovil striktně ale pak jste na protipříklady tvrdil, že někdy platí a jindy neplatí.

A ještě bych k tomu dodal, že moje osoba v tom nehraje žádnou roli, Vy nevíte, jestli se považuji nebo nepovažuji za anarchokapitalistu, pro věc diskuse to není podstatné. A otázka, jestli někoho k něčemu nutím (přestože je věcně nepodstatná, jak píšu v předchozí větě), se zde vyřeší snadno a sice tak, že Vám nepíšu, že nenutím. A to musí stačit, jelikož mě neznáte.

Přesně to ale v diskuzi děláte, mluvíte, že něco vynucování není a vůbec vás nezajímá, jak to ta osoba vnímá.

Tak to chybně chápete, co píšu. Když se například bavíme o tom, že někdo někoho vyhazuje z pozemku, který považujeme za vlastní, mám na mysli, že dotyčný ho vyhazuje z vůle VLASTNÍ, nikoliv MOJÍ.

Mám teď podezření, že si hledáte dodatečně nějaké odůvodnění, proč se Vám nemá rozpadat koncept Vaší kritiky. Neboli něco tu plácnete, moc si to nerozmyslíte a pak, když Vám to někdo vyvrací, už nechcete ustoupit a hledáte jakákoliv záchytná stébla, abyste nemusel připustit, že jste si to nerozmyslel a že jste se mýlil. Smiřte se zkrátka s tím, že újmu a škodu si určuje každý sám a nikoliv, že mu to určují anarchokapitalisté. Zkuste nějakou jinou kritiku ale trochu si to promyslete. Materiálu je o tom dnes už dost. A i kvalitních knih od kapacit typu laureátů Nobelovy ceny, jestli máte pocit, že tady jsou lidi hloupí. A když odhalíte chybu jejich a napíšete o tom knihu, budete mít můj obdiv.

Je to lograční také pozorovat projevy diskutujícího, který si rétoricky zakládá na logice ale ve skutečnosti ho ovládají emoce. Kdybyste napsal, že se Vám zkrátka anarchokapitalismus nelíbí a tečka a nepokoušel si to následně racionalizovat tvrzeními, které Vám tu evidentně jeden diskutující za druhým vyvracejí, bylo by to OK a neřekl bych proti tomu jedinou výtku.

Já netestuji ideologickou zaslepenost moji, já podrobuji kritice tvrzení Vaše a sice tvrdíte, že anarchokapitalisté určují, já Vám ukázal na příkladu ze života, žádném uměle vykonstruovaném, který se skoro nikdy neděje ale naprosto běžném, který se děje, že neurčují.

Pokud si myslíte, že určují vždy (nespecifikoval jste další podmínky, tedy tvrdil jste, že vždy), z logiky musí jeden protipříklad stačit. Nechtějte, abych Já Vás poučoval o logice. Pokud si myslíte, že někdy určují a jindy neurčují tak pak byste měl své chybné tvrzení opravit a přestat na něm nadále trvat. Míček je na Vaší straně.

Napřed se prostě stane něco, čím ideologicky obhájíte svou reakci na takový čin.

Jak to? Někdo Vás praští. Vás to bolí a je Vám to nepříjemné. A nechcete například, aby Vás praštil podruhé. A přejete si, kdybyste mohl vrátit čas a změnit běh věcí, aby Vás nepraštil ani napoprvé. Tak uděláte nějaké kroky aspoň v tom, aby Vás nemhl praštit podruhé.

CO JE NA TOM IDEOLOGICKÉHO????? To mi prosím vysvětlete!!! A přiznám se, že mě i poněkud bavíte.

A jak si vysvětlujete obranu u zvířat? Na základě jaké ideologie kočka škrábne někoho, kdo se k ní chová tak, že se jí to nelíbí?

Lež se nestane pravdou jen proto, že ji napíšete velkými písmeny.

Lež tu také velkými písmeny psát nebudu.

Ano, pořád to opakujete, jenže kdykoliv se Vám to hodí, tak se tím přestanete řídit.

To, čím se řídím nebo neřídím já je přece pro naší debatu irelevantní.

Připomínáte mi člověka, ...

To je Váš problém. A Vaše představy. Pro naší debatu je to irelevantní.

Když mi někdo natluče, budu to brát jako vynucování.

Ano, v některých bodech se tu výjimečně, zdá se, shodneme.

Bohužel pak přiběhnete Vy, začnete něco breptat o posloupnosti a tvrdit, že to vynucování nebylo.

Nebojte, nepřiběhnu. Mě to bude úplně jedno. To je věc Vás a toho, kdo Vám natloukl.

Jistě, a zřejmě pouze anarchokapitalisté mají právo rozhodovat, kdo je opravdu poškozený a kdo si jen myslí, že je poškozený. A pak že nejste ideologicky zaslepený!

PŘIJMĚTE PROSÍM JAKO FAKT, ŽE ANARCHOKAPITALISTÉ NEROZHODUJÍ, KDO SE CÍTÍ NĚJAKÝM ČINEM POŠKOZENÝ, O TOM SI ROZHODUJE KAŽDÝ SÁM!!!

Napsal jsem to velkým, protože už to tu bylo několikrát z mé strany sděleno a Vy to ignorujete a melete si dokola svojí verzi.

Copak Vám když někdo venku natluče, budete čekat na anrchokapitalistu, aby Vám vyložil, jestli Vás to má bolet a jestli máte cítit újmu? Chápete z tohoto protipříkladu, že tu neustále omíláte nesmysl?

Ale chápu, jenže nejsem na rozdíl od Vás ideologicky zaslepen, takže vidím, že ten rozdíl stojí na kritériích, které vychází z Vaší ideologie.

Jak to? Ten rozdíl je dán tím, co nastalo dřív a co později. Nejdřív na Vás někdo zaútočí a pak teprve Vy se útoku bráníte. V čem tu vidíte ideologii?

Není náhodou Vaše ideologie, že se tu neustále oháníte argumentem ideologie? Přestaňte to dělat a hledejte raději věcné argumenty. To je sice těžší ale posouvá to myšlení dále a debata se vyvíjí. Takhle Vy si něco zafixujete jako svatou pravdu a nedostanete se přes ní dál protože si nepřipustíte žádnou jinou možnost. Tak tady máme časovou posloupnost činů, čímž se rozliší, co je obrana a co útok a ideologie to není, je to empirický fakt. Co tam máte dál?

Ale já chápu podstatu Vaší ideologické zaslepenosti.

To pochybuji. Tady šlo o rozdíl mezi vnucováním a obranu proti vnucování, který nechápete. A tak si to vysvětlujete ideologickou zaslepeností druhého. OK, může být, lidi potřebují vysvětlení. A ta potřeba bývá silná tak, že se někdy spokojí i s chybnými. A chápu, to, že je druhý ideologicky zaslepený je totiž takové univerzální a dá se říct komukoliv na cokoliv.

Takže se mějte, přeji hezký večer a ať se Vám dobře žije v ideologické nezaslepenosti. A hlavně si dejte pozor, abyste Váš postoj dobře aplikoval v životě a neměl z toho doublething. I když je to vlastně jedno, to nemusíte poznat.

Nyní tvrdíte, že si to každý určuje sám. Před chvílí jste zase tvrdil, že druhému nic nevnucujete (i když to tak druhý třeba cítí)

Však to není v rozporu. A jen cítit to nestačí, ten druhý musí být mým činem fakticky poškozený. Ekonomickou terminologií mu někdo snižuje užitek. Nemůže si to třeba vymyslet proto, aby mohl vnucovat naopak on něco někomu. Cítím z Vaší námitky, že už v tom lítáte opět z hlediska nějakého relativismu. Tak jde o fakta, poškozený musí být skutečně poškozený.

protože Vy jste určil, že to vnucování není

Neurčil, to si určí každý sám. Co jeden čin pro jednoho vnucování je, pro druhého není.

Ale už jsem Vám to tady přesně takto před tím psal. Nechápu, proč nečtete co píšu a neustále a dokola mi tu vnucujete něco, co nepíšu. A odpusťte si laskavě ty osobní kecy okolo o ideologické zaslepenosti. Děkuji.

Zastřelení také nepřestane být zastřelením jen proto, že tomu činu něco předcházelo!

Ano. Jen nechápu, co z toho chcete vyvodit.

To, že tomu činu předcházelo něco, co dle Vaší ideologie to vynucování ospravedlňuje, totiž vůbec neznamená, že to pak vynucování nebylo.

Tahle vaše věta nedává logiku protože vnucování něčeho někomu není podle mé ideologie. Ta je podle preferencí poškozeného, protože co jednomu může vadit, jinému nevadí. A já předem nemůžu vědět, u koho co to bude a ani do toho nikomu nechci mluvit, tudíž nemůže to být podle žádné ideologie. Co je pro koho vnucování, co si určuje každý sám.

Možná toto je klíč našeho nepochopení. Vy byste totiž zřejmě, jak prozrazuje poslední Váš text, nejspíš určoval pořádky nějak plošně a jednotně a měl na to obecně platná předepsaná pravidla a domníváte se, že anarchokapitalisté také a že jejich postoj lze proto takto relativizovat (právě jste to totiž udělal). Ale nelze, protože oni tvrdí opak a sice že nikdo nikomu nemá nic určovat. Netvrdí nic pozitivně a sice kdo má co dělat ale negativně, co kdo druhému dělat nemá a to na individuální (rozhodne si každý sám) nikoliv centrální/kolektivní/plošné (škrtněte/vyberte si, co se nehodí) bázi, kdy se to určuje jednotně. Právě to určování považuji za vnucování, stačí totiž jediný člověk, kterému to takto nevyhovuje. Anarchokapitalismus právě že tento problém vůbec nemá. Ten odmítá vnucování vždycky a jakékoliv.

Stovky příspěvků a vůbec jste nedokázal pochopit, že já neprosazuji postoj etatistů. Takže pochybuji, že mi do hlavy vidíte.

To je ovšem Váš klam, jelikož Vás v tom občas nechávám vykoupat a reaguji striktně na to, co píšete. Na což Vy zareagujete, že jsem nepochopil pointu. Ale samozřejmě, že pochopil. Jen Vás vedu k tomu, abyste vyložil karty na stůl a napsal ji explicitně, to je někdy těžší napsat to natvrdo a takto ji hájit. Tak jen naznačujete ale tak, abyste nemusel přímo a mohl oponentovi psát v jednom případě, že to nepochopil a v druhém že jste to takto nepsal.

já neprosazuji postoj etatistů.

Ano, prosazujete umírněný střed. To víme. https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1114#l26896. Což je ale nyní nějaká forma demokracie. Tedy nějaká forma etatismu. Za 150 let to třeba může být jinak. A taky to může být eufemismus pro to, že nevíte. Neboli nemáte žádný pozitivní názor ale máte určitě alespoň jeden negativní, také tu víme, který.

Námitka pouze ukazovala chybu ve Vaší logice, kdy tvrdíte, že jste neudělal něco, co jste prokazatelně udělal.

Já jsem ale netvrdil, že jsem to neudělal. Pouze jsem tvrdil, že to nepovažuji za vnucování něčeho někomu ale z obranu proti vnucování ze strany někoho. To zase už po několikáté nedokážete pochopit Vy.

Pořád totiž nedokážete pochopit, že obrana proti vnucování ze strany druhého není nic jiného než vnucování svého postoje druhému.

Vy zas nedokážete pochopit, že záleží na časové posloupnosti jednotlivých činů. OK, můžete si nazvat bránění se vnucování zase jiným vnucováním ale to jen něco nějak nazvete, nezměníte podstatu, že někdo koná, druhý reaguje na konání prvního.

Od mého závěru výše žádný posun, tedy pokládám za dostatečně vyvrácenou tezi, že anarchokapitalisté něco druhým nevnucují (ukázal jsem, že jde ve skutečnosti vždy o obranu proti vnucování ze strany druhého).

Vaše pointa vzhledem k této tezi spočívala patrně v tom, že myslíte kohokoliv, nejen anarchokapitalistu a taky ne anarchokapitalistu v dnešním smyslu, tedy "anarchokapitalistu" ve smyslu J.G., kdo uznává vlastnictví v té podobě, jak ho chápou anarchokapitalisté (v tom dnešním smyslu) a že by vnucoval za předpokladu, kdyby anarchokapitalismus existoval a kdyby dotyčný "anarchokapitalista" v tom anarchokapitalismu žil.

To jen abychom si rozuměli, jak si je potřeba překládat Vaše jednovětá a ne moc rozvitá, zato však hodně kontroverzní a úderná tvrzení. A ani tahle interetace není úplná, několik poznámek bych k ní ještě měl. Jinak každá podmínka je nezbytná, bez jakékoliv jediné Vaše zkrácená teze "anarchokapitalisté vnucují..." totiž vždy v něčem nedává logický smysl. Kdybyste se neorientoval proč, stačí se zeptat.

A teď se můžete vyjádřit. Berte to spíš jako protipříklad k Vaší poslední námitce než jako předmět diskuse. Ten okládám za uzavřený.

Opět jste nepochopil pointu.

Do hlavy Vám vidím trochu lépe, než e možná domníváte (i když to jste nemohl z napsaného poznat) ale budu reagovat strktně na to, co napíšete, dokud tu pointu hodláte jen naznačovat. Takže napsal jste "... pak budete tvrdit, že jste nikoho neyastřelil " odpovím "nebudu". Tím se s vaší námitkou vzpořádám a že jste chtěl odpověď na něco jiného, to je už Váš problém. Mám totiž špatné zkušenosti s tím, když jsem se snažil zefektivnit debatu tím, že jsem hádal jak to myslíte. Tedy reaguji na to, co napíšete.

Opět jste nepochopil pointu.

Do hlavy Vám vidím trochu lépe, než e možná domníváte (i když to jste nemohl z napsaného poznat) ale budu reagovat strktně na to, co napíšete, dokud tu pointu hodláte jen naznačovat. Takže napsal jste "... pak budete tvrdit, že jste nikoho neyastřelil " odpovím "nebudu". Tím se s vaší námitkou vzpořádám a že jste chtěl odpověď na něco jiného, to je už Váš problém. Mám totiž špatné zkušenosti s tím, když jsem se snažil zefektivnit debatu tím, že jsem hádal jak to myslíte. Tedy reaguji na to, co napíšete.

Vidíte, vystřelil jste, on tam leží mrtvý, a Vy stejně budete tvrdit, že o zastřelení nešlo, protože něco

Nejspíš nebudu, pokud bych ho opravdu zastřelil. Ať bych ho zastřelil z chladnou hlavou, kdy vím co dělám nebo v emočním afektu, ať by to bylo adekvátní nebo bych pochybil (je vždy sporné, protože co člověk, to jiný názor na morálku ale lze objektivizovat volnotržními transakcemi, zde nějakými následnými arbitrážemi o to, kdo nekonec koho odškodní a za co), ať tak či onak, ve všech možných případech nesu za svůj čin zodpovědnost.

Kdežto všiml jsem si, že v případě státu je možné, že zaměstnanec státu může střílet a vy, když půjdete po línili od koho měl povolení či rozkaz, a od koho zas jeho nadřízený atd., tak se Vám může dost snadno stát, že zjistíte, že zodpovědnost nenese VŮBEC NIKDO (!). Zajímavé co? Stačí, když každý na své pozici bude konat podle svých předepsaných procesů, v jejímž rámci nepochybí a vyviní se ze zodpovědnosti že "jen konal svou práci". A když se dostanete k těm, co ty procesy vymýšlí a uvádí v platnost, ty řeknou: "Nenene, my zodpovědnost neneseme, my děláme politická rozhodnutí". Naposledy jsem takhle slyšel se hájit Vladimíra Špidlu za privatizaci OKD, před tím Milana Urbana za zákon o obnovitelných zdrojích atd. A kdyby přeci jen někdo vysoudil na státu odškodné, tak státní nezodpovědnost se řeší geniálně a sice že škodu sanuje daňový poplatník. Který ale nestřílel a konkrétní čin nemohl nijak ovlivnit. Cítíte tu hrůznost? Etatisté možná ne ale svobodomyslným jedincům by měl teď přeběhnout trochu mráz po zádech, když si uvědomí, co všecno je za takového systému možné. A proto byla také v minulosti debata, nakolik za holocaust nesou zodpovědnost politici na nejvyšších místech, kteří ale někteří se hájili, že sami nezabíjeli a někteří dokonce že prý o zabíjení nevěděli a dělali jenom svou práci. A ti, co skutečně zabíjeli, zas že jen plnili rozkazy, za které nenesli sami zodpovědnost.

Mě se na svobodném světě bez státu líbí to, že tam, pokud nejde o zásah vyšší moci typu pád meteoru nebo zemětřesení, vždycky nakonec najdete za dané poškození někoho za daný poškozující čin zodpovědného. A případné odškodnění platí jen on, nikdo, koho se to netýkalo, není proti své vůli "přizván" (uvozovky proto, protože pod hrozbou policie a exekutorů) ke spoluzodpovědnosti.

Pravda, pro etatisty může být zásah ze strany státu také něco jako vyšší moc. Proto má jejich uvažování dost společného s náboženstvím. Jejich nebyslovený bůh řeší to, co logicky jinak vyřešit patrně nelze a sice proč někteří mohou konat v zájmu vyšší moci a jiní nemohou.

A znáte pojem přiměřená obrana? Asi zabít neozbrojenou cizí osobu v mém bytě by nebyl tento případ ale osobu se zbraní, kterou by chtěla proti mě použít, už nejspíš ano. Některé záležitosti soukromého práva, jak je to nastaveno teď, by se myslím v ansrchokapitalismu příliš nelišily, protože ty i dnes vycházejí z přirozeného práva.

Protože už všechny podstatné otázky byly zodpovězeny a debata se už tak nějak točí na místě, tak já to shrnu a můžeme jít spát.

Závěr:

-Bezpečnostní agentury působící na volném trhu nic nikomu nevnucují, jelikož by bylo nelogické je za takovou službu, kde nebrání vzniku škody svým klientům, vůbec platit. Logické je platit si služby, u nichž přínos ze služby převyšuje náklady na ní. A pokud by takové agentury přece jen byly (zahrnujíc i jejich klienty, kteří by takovou službu poptávali), měly by se eliminovat trhem, protože z dlouhodobého hlediska by se takové podnikání nevyplácelo. Takové agentury by čelily arbitrážím o náhradu škody, ty by většinou prohrávaly a platily by i ty arbitráže, přitom žádný užitek by svým klientům krom toho nepřinášely.

- Kdežto státní policie koná obojím popsaným způsobem, v prvním na způsob bezpečnostní agentury, kdy služba je žádaná a existuje poškozený a jde o vymožení náhrady škody. Jde v podstatě o jednání obranné. Ve druhém případě jde o vnucování (naše terminologie v tomto vlákně), pozná se tak, že je to z její vlastní iniciativy, nikdo ji nežádá, nikdo si zásah zpravidla ani nepřeje, nejde o náhradu škody, protože žádná nevznikla, místo toho policie uděluje podle nějakých předepsaných procesů někomu pokutu, která je zcela arbitrárně nastavena, jelikož není z čeho by bylo možné ji odvodit, na rozdíl od těch případů, kdy je možno vyčíslit škodu. Do tohoto případu lze zahrnout i vymáhání daní od občanů, jelikož takovou službu rovněž nikdo z občanů nepoptává a paradoxně si tu policii platí za to, že jedná proti jejich zájmům (kdo si myslí, že nikoliv a že jde o poplatek za službu, tak ten by neměl mít problém platit stejnou službu nabízenou na trhu dobrovolně).

Přeji dobrou noc.

Je přece jedno, jak se tam dostal

Není. Je rozdíl, jestli ho někdo dovnitř pozval nebo jestli překonal násilně zabezpečení bytu. Pozná se třeba vylomeným zámkem. V prvním případě je to nejspíš OK, o návštěvě mi asi někdo řekl, v druhém případě není a pokud já ho budu chtít dostat z bytu, sám nebo si na to zavolám svou agenturu, bráním se proti vnucování ze strany jeho. Tak obě možnosti jsem Vám popsal, chtěl jste to, tak teď to máte úplné.

Jasné mi to právě že není, v naší kultuře, a ve většině jiných to je obvyklé též, jsem si všiml, že si byty zamykáme klíčem. Tedy otázka je, jak se tam dotyčný dostal a proč. To jste nezadal. Zkrátka tam podle Vašeho zadání byl a nic před tím nebylo relevantní, jinak byste to zadal. Tak je asi v pořádku, že tam ta osoba je, buď ji někdo z členů domácnosti odemkl nebo tam žije s nimi. Jestli sledujete něco jiného, tak to musíte zadat celé. I s tím, jak se tam osoba dostala a jaký má k bytu vztah. Takhle zadáno to vypadá, že bych nedělal nic, osoba tam mže být taky doma.

Záleží, proč by tam chtěl být, jak se tam vůbec dostal a jaký má k tomu prostoru vztah.

Může jít třeba o náštěvu, kterou jsem ke mě pozval ale už uběhla doba, po kterou mi je její návštěva příjemná. Tak nejjednodušší věc je jí to říct. A další se odvíjí od toho, co nastane pak. Slušná návštěva zpravidla odejde sama, u neslušné bych zas neměl nikdy udělat tu chybu, že si ji pozvu k sobě domů.

Když ho požádám aby odešel a on odejde, tak ne.

To netvrdím. Může i nemusí jednat jen tak. Někdy supluje práci, na kterou by si lidi jinak najímali ve volnotržním prostředí ty agentury (pozná se zpravidla tak, že ti lidi tu polici sami volají) a jindy koná jen tak, ač ji nikdo nežádá a strana, jíž se to týká, si to mnohdy sama nepřeje. Pozná se to zpravidla podle toho, že v tomhle případě policie uděluje nějaké pokuty. Ty jsou totiž nastaveny naprosto arbitrárně, nemají žádný vztah k výši škody, jelikož k žádné škodě nedošlo.