Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Takže pomník Stalina na letné měl obrovskou hodnotu, protože byl obrovský a na jeho postavení byly vynaloženy obrovské náklady? Jen jsem aplikoval Vaši teorii, co je hodnota statku. Pokud odpovíte, že měl (OK, jste konzistentní), tak se rovnou zeptám, proč si myslíte, že bylo po čase zbořen? Další generace si byla vědoma té hodnoty ale rozhodla se jí vzdát a dobrovolně si zhoršit životy? Proč by to dělala? Pomník měl hodnotu danou náklady, nikoliv míněním těch lidí, tak v čem byl háček? Nebo zkrátka jen neznali Vaši teorii a kdyby znali, pomník bychom tu stále měli?

Vy máte metodu, jak tu hodnotu zjistit objektivně? Sem s ní. Jsem zvědavý.

Hodnota chleba není cena. Pro kupujícího je hodnota chleba vyšší než hodnota peněz v množství daném cenou. Pro prodejce je naopak hodnota chleba nižší než hodnota peněz, které při jeho prodeji utrží. Je to tak proto, protože kupující má nedostatek chleba, tudíž si ho víc cení kdežto prodejce má chleba hodně a cení si ho méně.

Jenže já neříkám, že by ty agentury zločinci aplikovali trest. Já říkám, že by se snažili přimět protistranu k dohodě. Ona by nesoudila, ona by bylo v roli toho mediátora. Mohlo by se samozřejmě stát, že by k dohodě nedošlo a pak by se to řešilo tím soudem.

Ve státě nekritizuju nezávislé (v nějakém smyslu) soudy. Je dobře, že jsou, mnohdy je to naše jediná obrana proti politikům. Kritizuju neefektivitu toho celého systému. Je to neuvěřitelně byrokraticky přebujelý moloch, který má sice formálně víceméně správně nastavené procesy ale než se někdy dobere k rozsudku, daná věc už dávno není aktuální a někdy z toho prodlení vzniknou také ztráty, faktické i morální, že už na vysouzené škodě v podstatě nezáleží. V ankapu by ten systém také musel být ekonomicky udržitelný, protože by nebylo možno ho sanovat neomezeně z peněz daňových poplatníků. A také bychom věděli, kolik soudní rozhodování stojí a mohli bychom si spočítat, kdy je lepší se raději levněji domluvit.

Ó, pardon, na antimonopolní úřad já zapomněl. Ten tohle ve státě řeší a v ankapu bychom bez tohoto úřadu měli problém s monopoly, které by ten ankap nakonec ovládly.

Ten boom mediátorov akosi dnes nevidím, ale zato sú dnešné súdy plné riešenia trestných vecí (vraždy, ublíženia na zdraví, krádeže, vlámačky, elpasá, podvody), ktoré by sa nejakým spôsobom (minimálne čo sa týka náhrad škôd) museli nejako uspokojivo riešiť aj v ankape, inak by sa nespokojná komunita "bežných ľudí" vzbúrila a nastolila demokraciu aj s celým jej neefektívnym a nekvalitným súdnictvom!

Jenomže Vy zpochybňujete představu fungování v ankapu na základě toho, co vidíte ve státě. Ale ve státě je policie buď neschopná spor vyřešit nebo na to nemá mandát, nemá zodpovědnost za dohodu a zkrátka nikoho nezastupuje. Zastupuje sice všechny ale nikdy nikoho konkrétního, jménem něhož by uzavírala dohodu se zločincem. Ona tohle zkrátka nemá v popisu práce. Proto nakonec rozhodují soudy a je to zdlouhavé, drahé a mnohdy zbytečné. Dost možná by v těch případech, které popisujete, se dopadení zločinci s agenturou zkrátka dohodli, protože soud by pro obě strany mohl být dražší a méně výhodný. Ta agentura zastupuje své klienty a ti jsou v roli poškozených, takže v podstatě jde o dohodu poškozeného se zločincem, kdy agentura hraje roli mediátora v případě, kdy jedna strana nespolupracuje. Sice to není v mnohém dobrý příklad ale asi jedinou analogii s ankapem dnes budete mít mafii, která se spolu nesoudí ale domluví se na status quo popřípadě pokud si vzájemně dvě mafie způsobí škodu, skončí to nakonec nějakou oboustranně akceptovanou dohodou, protože mafie chtějí uzavřít obchod a vědí, že válka je ztrátová pro obě strany. Ta mafie proto, protože je to asi jediný větší subjekt, který neuznává stát a řeší si spory podle pravidel svých. Mafie sice není dobrý příklad ale jako subjekt jednající podle svých vlastních pravidel Vám ukazuje to, co Vám Váš příklad se státním soudnictvím neukazuje vůbec. A domnívám se, že bezpečnostní agentury by měly vyvinuté způsoby, jak ty spory řešit napřímo a jakou taktikou přimět protistranu k dohodě rychle a efektivně. Taky možná mě napadá, že dneska by se tomu mohly podobat agentury specializující se na vymáhání dluhů. Těm jde samozřejmě o to se s protistranou dohodnout tak, aby zaplatila, nejde jí o to dostat ji k soudu a dohnat to k exekuci. Exekuce totiž něco stojí a ne málo a o každou částku zaplacenou exekučnímu systému, který má přednost, se snižují šance uspokojit poškozeného klienta. Takže dohoda je vždycky výhodnější pro všechny zúčastněné strany.

Teraz trochu vážnejšie, čo sa tým snažím naznačiť - že môžeme mať buď "polycentrické" alebo "právo", ale nie oboje naraz.

Ano, řekněme, že je to analogie že buď máte nějakou anarchii nebo nemáte, protože někdo si činí nárok na monopol a reálně ten monopol dokáže vynutit.

Ak sa totiž dve agentúry zhodnú na zozname akceptovaných sudcov, implikuje to, že sa zhodli na systéme právnych noriem, podľa ktorých sa spory budú viesť.

Dejme tomu. Já bych spíše řekl, že to právo budou nějak vytvářet ti soudci a bude vznikat s tím, jakým způsobem se budou řešit spory a komu budou ti soudci přiznávatm že je v právu. Tedy akceptace soudců ještě nutně není shoda na právu jako takovém.

A ak takýchto agentúr schopných sa dohodnúť bude väčšina, je to koniec "polycentrického práva", lebo reputácia sudcu už bude len o tom, nakoľko konzistentne podľa tohto systému právnych noriem (skrátene "zákonníka") bude vedieť rozhodovať. Následne ostávajúce agentúry (a ich klienti) budú už na princípe početnej prevahy nútené tento zákonník akceptovať tiež.

Nebudou, žádný zákoník nebude. Stále budete moct s agenturami vyjednávat, pokusit se dohodnout na status quo, tedy na tom, co nemáte dělat, aby Vás nechali na pokoji a naopak co oni nemají dělat, abyste s tím neměl problém Vy. (Mimochodem, zkuste se takto dohodnout se státem, jde o to, že v každé agentuře najdete člověka, který ponese zodpovědnost za svoje rozhodnutí, kdežto ve státě na Vás budou aplikovat právo, který mohl prosadit v minulosti někdo, kdo už není ve funkci, nebo zákon sice uvedl do života ale exekutivně dál už nerozhoduje a s policistou se nedohodnete, protože ten vždycky "jen dělá svou práci" a má předepsáno, jak má ta práce vypadat a co má prosazovat. Dohoda zkrátka není možná.

Týmto sa dostávame do stavu, ktorý nie je až tak veľmi odlišný od štátu (aj v štáte pôsobí viacero rôznych bezp. agentúr, hoci nie vyslovene súkromných - rôzne obecné polície a pod. - ale vždy pod tým istým centrálnym právnym rámcom)

To právě není pravda. Ty agentury mohou akceptovat nějaký společný průnik hodnot a pravidel ale čím bude větší konkurence a tím pádem i variabilita, tím více bude rozdílů. Aby se agentury mohly domluvit na státě, musely by akceptovat úplně všechny hodnoty tvořící stát a kazil by jim to jakýkoliv konkurent. Ony, kdyby vytvářely nějaké kartely a bránily by neeticky konkurenci, konkurence by se zas mohla spojit s agenturami z okolí, jelikož ty by se mohly cítit tímto procesem ohrožené také. Neboli teoreticky to možné je ale z hlediska fungování volného trhu je to prakticky vyloučené.

Vezměte si analogii: Vaše argumentace je ekvivalentem, že největší firma z oboru začne požírat menší a s většími se bude dohadovat na kartelu, který jim pomůže likvidovat tu menší konkurenci, až nakonec zbude jeden globální monopolní subjekt. Teoreticky možné, můžete si to zadat jako příklad a používat jako námitku (třeba proti kapitalismu, že volný trh není možný a že potřebujeme stát). A pozorujete tohle někde? Já se domnívám, že nic takového nikde nenastává. A to jsme ve světě regulací, které zvýhodňují ty velké, v jejichž prospěch se zpravidla ohýbají zákony a oiškozují se ty malé. V ankapu by na volném a neregulovaném trhu měly ty malé subjekty daleko silnější pozici vůči těm velkým.

Primárně je třeba nezhoršovat konkurenci na trhu práce regulacemi, které prodražují podnikání, náklady se zaměstnáváním ale také odrazují část zaměstnanců od podnikání, čímž by zvýšili nedostatek zaměstnanců na trhu práce a zlepšili by se podmínky těch zbylých zaměstnanců. Když máte přebytek zaměstnanců, jak píšete, tak to už je výsledek něčeho a jeden vliv je popsán v té první větě. Trh práce programátorů ukazuje, jaký má pro ně pozitivní vliv velká konkurence mnoha zaměstnavatelů a vzácnost na straně jejich. Je to účinější než aktivita třeba odborů. Ti za obrovské ztráty v sociální soudržnosti mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, kteří mají být primárně spolupracující stranou, dokážou v ideálním případě "dohodnout" (metodami hraničícími s vydíráním) zvýšení mezd třeba o 10 % a to se děje spíš výjimečně, ale na mém příkladu vidíte, že tržní mechanismy přidají programátorům mzdu o 100 % a zaměstnavatelé jim na ní přitoupí, aniž by měla jedna strana vůči druhé nějaký pocit nátlaku či křivdy, že musela ustoupit a byla poškozená nebo že jí jedna strana připravuje o nadhodnotu.

Podľa ankapistami preferovanej subjektívnej teórie hodnoty ak niekde pracujete tak to znamená že to pracovné miesto je pre Vás subjektívne najvýhodnejšie. Z toho logicky vyplýva že zmenou zamestnania si môžete jedine pohoršiť.

To ne. Jelikož i ta změna má své náklady a má také svá rizika, protože Vy nevíte všechny parametry nového zaměstnání. Některé zjistíte až na základě zkušeností. Takže se může stát, že kvůli riziku a transakčním nákladům se rozhodnete setrvávat i přesto, že Vaše stávající zaměstnání je horší. A svou roli tam hraje i pohodlnost a zvyk. Je to stejné jako se změnou dodavatele plynu a elektřiny. Hodně lidí platí a ani se jim nechce googlovat, jestli by náhodou někde neplatili méně. Je to pro ně příliš namáhavé. A raději platí. Znám takové. Ale v podstatě máte pravdu, ti, co změnit nechtějí, je pro ně opravdu jejich stávající zaměstnání nejlepší, započítáme-li úplně všechny jejich náklady, včetně toho rizika.

A čo sa týka tvrdenia že zamestnávateľ zlapšuje situáciu svojich zamestnancov, nezlepšuje v prvom rade svoju situáciu? Keby tá firma neexistovala tak zamestnanci nebudú mať výplaty, ale ani zamestnávateľ nebude mať zisk.

Zaměstnavatel zvyšuje v první řadě situaci svou ale zaměstnavatel zas v prvnířadě svou. A tudíž ve výsledku si zlepšují svoji situaci oba. Takto to nastává u dobrovolných transakcí. Taková strana přinese prospěch oběma stranám. Neboli obě strany zlepšují situaci každá i druhé straně. A je jedno, jestli při tom sobecky myslí jen na sebe nebo jde o idealisty a jde jim o zlepšování světa. Výsledek je týž. Dokonce si dovedu představit celkem logickou argumentaci, proč sobecký individualista bude zlepšovat svět lépe, ale to bych už odbíhal od otázky.

Samozrejme že na voľnom trhu sa mzda riadi rozhodnutím zamestnávateľa, nikto ho nedonúti dať viac než je on sám ochotný dať.

Tak donutí ho nedostatek zaměstnanců na trhu práce. Nepřímo ho může donutit třeba konkurence, která se rozhodne nabídnout víc.

A čomu na platoch programátorov nerozumiete? Majú vyššiu produktivitu než robotníci za pásom a teda aj napriek vyššiemu platu stále produkujú svojmu zamestnávateľovi vyššiu hodnotu než je ich plat.

Já jim rozumím. Ukazoval jsem Vám na programátorech, že to není produktivitou ale momentálním nedostatkem programátorů na trhu práce. Produktivita je až důsledek, jsou vzácný zdroj, vzácný zdroj bude také jejich produkt, tedy jejich produkt bude víc ceněný na trhu a tedy budou mít vyšší produktivitu způsobenou primárně tím, že jich je málo. Karel Got měl obrovskou produktivitu práce na koncertech, jelikož byl se svými schopnostmi naprosto jediný a unikátní. Tudíž mu lidi byli ochotni za lístek na koncert adekvátně zaplatit. Kdybyste měl 100 Gotů, produktivita každého by byla menší, ač by měl každý naprosto stejně dobrý hlas, schopnosti, skladatele, kapelu, ..., bylo by to tou menší vzácností.
Já Vám na programátorech vyvracel tezi, že lze určit, jaký je správný plat a porovnat ho s tržním (pro Vás svévolně nastaveným kapitalistou) platem s tím, že rozdíl je nadhodnota podle Marxe. Já trhu práce rozumím, pouze jsem Vám na něm ukazoval chybu v té úvaze o nadhodnotě. Nadhodnotu nemůžete nijak objektivně stanovit, protože nemáte z čeho zjistit, kolik je nadhodnota, jelikož nemáte z čeho určit něco jako přiměřený zisk.

Lenže kasu drží zamestnávateľ.

Jenže na straně zaměstnance zas drží to rozhodnutí se za danou mzdu zaměstnávat nebo jít jinam. To je jako kdybyste tvrdil, že prodejce zboří si přivlastňuje nadhodnotu tím, že píše cenovky na zboří. No jo ale zákazník zboží zas nemusí koupit.
Když si to logicky správně zpracujete, tak Vám vyjde, že jak ta mzda, tak ta prodejní cena, je výsledkem oboustranné dohody. Určují ji obě strany a ani jedna nemá navrch nad druhou.

to by nemohli byť autá vyrobené vo VW Bratislava drahšie než autá vyrobené vo VW v Nemecku.

Tak asi nejde o stejná auta. Cenu určuje mnoho faktorů. Psal jsem, že ty náklady lidské práce jsou obsaženy v ceně produktu. Nepsal jsem, že tam jsou výhradně jen ty a nic jiného. A musíte tam mít zpětnou vazbu i přes tu konkurenci. Nemůže se jeden výrobce rozhodnout, že zdvojnásobí mzdu všem zaměstnancům a naúčtuje to adekvátně zákazníkům v ceně zboří. Protože když to tak neudělá i konkurence, hodně zákazníků nakoupí u ní, jelikož bude mít levnější produkt a tahle strategie nejen že nevydělá těm zaměstnancům na ty mzdy ale může se i stát, že je ohrozí sníženým prodejem a aby firma nezbankrotovala, bude muset přistoupit na snížení mezd na hodnotu ještě nižší, než měli ti zaměstnanci ještě před tím. Tedy evidentně tu konkurenci nemůžete ignorovat. Máte-li někde vyšší mzdy obecně, tedy i u konkurence (případ těch programátorů), bude muset být i adekvátně dražší produkt. Toto jsem Vám chtěl sdělit. A tedy ukázat Vám, že nelze z ničeho odvodit, kolik je ta nadhodnota, protože nemůžete objektivně určit, jaká má být správná mzda bez té nadohodnoty. Jak ta mzda, tak cena produktu jsou plovoucí a vzájemně závislé. S nedostatkem programátorů se stává vzácným statkem také produkt jejich práce a tím roste jeho cena. A teď mi ukaždte, jakým kouzlem z toho vykouzlíte, co je správná nadhodnota, kterou si přivlastňuje zaměstnavatel, čímž vykořisťuje toho programátora. Nebo jestli mu naopak nepřidává (pak snad vykořisťuje zaměstnavatele ten programátor, ba dokonce i toho koncového zákazníka, neboť mu zdražuje produkt?)

Ano. Ukázkový případ negativních side efektů, když stát vezme kompetence občanů zlepšovat si svůj život na sebe s tím, že on jim dokáže zlepšit život lépe. Dá jim klamný pocit, že jim ho zlepšuje ale nezlepšuje, zlepšovat si ho musí i nadále oni sami a na vlastní náklady. A některým, kteří nejsou přesvědčeni o přínosu státního řešení v dané situaci, ho zhoršuje (to vynucení roušky v autě například, přináší jim dodatečné náklady za pokuty, které před tím za bezstátního řešení neměli, ...). A když navíc započítáme náklady na ten rozhodovací a vymáhací aparát... . Ale máme školním brainwashingem vštípeno, že stát se o nás stará a že bez něj bychom na tom byli hůř. Takže se o státním řešení zpravidla nepochybuje.

A) Potřebujete se tedy bránit. Můžete se bránit sám, budete však sám proti nějakým profesionálům a nemáte šanci. Tedy zjistíte, že potřebujete využít služby taktéž profesionálů, kteří zajistí za poplatek Vaši bezpečnost. Měl byste tento krok ovšem udělat už v okamžiku, kdy jste byl nucen účastnit se soudního sporu, když nesouhlasíte se soudcem. Pokud byste si najal bezpečnostní agenturu, které věříte, bylo by to také proto, že ona uznává soudce, na které jste takzéž ochoten přistoupit a takový případ, že byste byl odsouzen úplatným soudcem by nenastal. Ty agentury by se totiž na tom cinknutým soudci neshodli a tudíž ten by Vás nesoudil. Pokud by Vás přece jen odsoudil soudce, se kterým byste souhlasil předem, tak jste zkrátka poškodil druhého podle rozhodnutí soudce, se kterým jste předem souhlasil. A s tím byste se musel smířit. Není možné odmítnout rozsudek proto, že s ním nesouhlasíte, s argumentací že jste přestal uznávat soudce v okamžiku, kdy nesouhlasíte s rozsudkem. Protože to by pak mohla i protistrana a tudíž by to nemělo řešení nikdy a nešlo by rozhodnout žádný spor.

B) Vaše právo Vám zajistí Vaše agentura. Účastnit se soudu se soudcem, který Vaše protistrana neuznává, bude přinucena. Jelikož není jiná možnost, když neuznává žádného. Ale případ, kdy někdo neuznává vůbec nic, žádného soudce ani žádný protokol řešení sporů, co ostatní uznávají, jsem Vám už popsal minule. Věnujte tomu čas a přečtěte si to. Není moc efektivní postup, abyste tu kladl otázky ale nechtěl číst odpovědi. To nedává logiku.

Takže princíp väčšieho psa je základom ankapu.

Viz minulý můj příspěvek, kde píšu, že s ankapem toto nemá nic společného a že toto může nastat i ve státě a v podstatě nezávisle na režimu. Ukazoval jsem Vám, že toto je ekvivalent sebevražedného atentátníka, jelikož on chce prosazovat své i za cenu života. A jak sám vidíte, sebevražedné atentáty se dějí dnes v mnoha státech. Takže to by podle Vaší logiky bylo i základem státu. Osobně se domnívám, že v ankapu by to bylo řešeno mnohem lépe. Napovím, že mnohem větší škody způsobili atentátníci IS ve Francii, než v Izraeli, kde je obrana postavena na decentralizovanějším řešení, kterému by bylo bližší i to v tom ankapu. Tedy spíše toto, co chcete kritizovat jako vlastnost ankapu, je vlastnost více centralizovaného státu (ta Francie) než státu, který jisté kompetence co do obrany nechá občanům (Izrael).

Pan G sice pausiruje...

Pan G si to před měsícem vyjasnil s Urzou a uznal, že není pro stoky nijak užitečný a přistoupil na to, že sem už nadále nebude chodit.
https://book.urza.cz/index.php?showmonth=202003

Nevím, jestli rozumím otázce ale zkuste si přečíst můj předchozí příspěvek, v němž odpovídám Hefovi. Možná totiž odpovídám i Vám. Jestli Vám dobře rozumím, tak se ptáte na případ, kdy se strany nechtějí/neumí dohodnout a nechtějí se dohodnout ani na protokolech řešení sporů, na soudcích a mají velmi malý až žádný průnik na to, co uznávají. Tak to pak mají těžký :-) pravděpodobně se nedohodnou nikdy. Možná nastane stav status quo. Nebo se postřílí, já nevím. Ale asi to bude tak málo pravděpodobný případ, že z praktického hlediska naprosto nezajímavý, protože téměř nebude nastávat. Ale vím, jak se to bude řešit v případě státu, jedna strana bude násilím přinucena k řešení, se kterým nesouhlasí. Což ale pro ní může být dost špatné, když jste předpokládal, že nelze rozhodnout, která strana je v právu, protože si to myslí každá. To je pak podle mě morálně lepší ten status quo, který může nasta v ankapu, kdy si obě strany ubrání své hodnoty každá proti té druhé ale ani jedna té druhé své hodnoty nevnutí. Ač se cítí obě ukřivděné, že nedosáhly svého (ovládnutí protistrany a vnucení svých hodnot jí), tak zas může být ráda, že ona nebyla přinucena k jiným hodnotám, než podla jakých chce žít ona. Státem by totiž být mohla. Teoretický případ, že to obě strany vezmou do svých rukou a půjdou se třeba postřílet, je sice zajímavý pro odpůrce ankapu, protože rádi budou tvrdit, že toto nastane u každého sporu ale ve skutečnosti toto bude krajně nepravděpodobný případ, který téměř nikdy nenastane a pokud jo, bude tak patologický, totiž ekvivalentní tomu, že se setkaly duševně choré strany, kdy žádná nechce za žádnou cenu ustoupit, ani za cenu života. Takže pak to, že se postřílí, tuhle situaci v tomhle případě možná také řeší. Protože obě strany chtějí řešení vabank a nepřijímají ani řešení status quo a to i za cenu ztráty úplně všeho, totiž svého života. Vlastně uvažování sebevražedného atentátníka, když se to tak vezme ale případ, kdy se setkají dva takoví a chtějí každý zničit druhou stranu. Tak explodují oba a těžko říct, kdo vyhrál nebo prohrál. Ale v podstatě toto nemá už nic společného s ankapem, protože žádné rozumné bezpečnostní agentury toto nedopustí a samy se toho nebudou účastnit a mezi těmi jedinci toto může nastat bez ohledu na systém. Představte si člověka, co si bude myslet, že je v právu proti policii a nebude chtít ustoupit za žádnou cenu. Nakonec bude zastřelen a možná s ním pár policistů také. Je to nějaký argument proti státu? Nebo proti ankapu? No, já nevím... Ale nezdá se mi.

Původně byla řeč o soudcích obecně, takže jsem se k nim vyjadřoval obecně, protože mnohem častější případ nastane, že se nedohodnou lidi, co spolu původně spolupracovali a mají smlouvu. Pokud někdo poškodí někoho, s kým nemá smlouvu a uvědomuje si to, zpravidla přistoupí na řešení náhrady škody navržené bezpečnostní agenturou, která chrání poškozeného. To když ho dopadne při činu a on uzná, že druhého poškodil. Protože nahradit škodu hned je výhodnější, nemusí hradit poplatky za její zdlouhavé vymáhání. Pokud dotyčný nesouhlasí, cítí se také poškozený, bude se chtít bránit a řeší to zas přes bezpečnostní agenturu svou. Může jít o tu samou, takže si to vyřeší bezpečnostní agentura sama, podle svých podmínek, které oba její klienti znali na začátku, když s ní podepisovali smlouvu. Tento případ se tedy děje na základě smlouvy. Pokud má jinou agenturu, tak buď mají agentury smlouvu mezi sebou, jak spory jejich klientů budou řešit, pak je to opět podle smlouvy. Nebo nemají, což sice není logické, aby agentury, které podnikají na stejném území, takovou smlouvu neměly, tak se musí dohodnout. A Váš zmíněný případ nastává až v tom případě, kdy obě strany mají každá jinou bezpečnostní agenturu, ty nemají smlouvu (nepravděpodobné) spolu se nedohodnou (také nepravděpodobné) (a kombinace obojího ještě méně pravděpodobná, v praxi bude nastávat velmi výjimečně). Nepůjde ale o zjevné poškození, které si jedna strana uvědomuje a nechce se mu postavit čelem a chce to ututlat a vyhnout se náhradě škody. Váš případ je takový, kdy jde o spor, ve kterém se obě strany domnívají, že jsou v právu a každá se chce domoct svého práva. No ale v tomto případě budou oba zastoupeni nejspíše bezpečnostními agenturami s dobrým renomé (nejsou to cílení zločinci, pro něž je násilí jejich strategie), ty agentury budou mít ve smlouvě seznam soudců, které uznávají na řešením sporů a vyberou soudce, který je v průniku množin obou agentur. Soudce rozhodne a sporná věc je vyřešena a máte odpověď. Jednostranné vymáhání nenastane, rozhodne soudce, se kterým souhlasily obě strany (přes své bezpečnostní agentury, se kterými měli smlouvu) a násilí se nekoná. Ta bezpečnostní agentura, která bude vymáhat rozsudek soudce, bude konat obranné násilí.


Vytýkal jste mi, že jsem napsal mnoho textu ale nepokryl jsem tento (málo pravděpodobný) případ, protože kdybych Vám chtěl popsat všechny možné případy, které mohou nastat, můj text by byl ještě asi třikrát delší. A doufám, že jsem Vám nyní vše vyčerpávajícím způsobem objasnil.

Jinak ještě mentální pomůcka, lterá Vám v těchro věcech pomůže dobře uvažovat. Představujte si, že je to podobné jako vztahy mezi státy. Buď se státy domluví spolu a spor zahladí usilovnou diplomatickou aktivitou a na spor se časem zapomene, nebo se nedohodnou a mohou hledat arbitra na základě mezinárodního práva u mezinárodního soudu. A může se, i když velice výjimečně, že je nějaký stát, který nechce uznat ani mezinárodní právo a ani mezinárodní instituce a protokoly na řešení sporů, které ostatní státy uznávají. No ale pak nastane buď válka (ale to nastává v případě ideologických nebo nábořenských totalit, jinak je válka z ekonomického hlediska velmi nerozumná věc, protože je ztrátová pro obě strany) nebo nastane status quo, kdy nikdo nedělá nic a časem se na konflikt zapomene. Ve státech se vymění generace a ta nová se k předchozím špatným rozhodnutím přestane hlásit, v ankapu nedohodnutí aktéři sporu jednou umřou a tím se spor také řeší.

Ten degenerovaný případ, kdy se objeví někdo, kdo nic a nikoho a ani žádný protokol neuznává, je ekvivalent v uvedené analogii Islámskému státu. Tam nastanou dva možné scénáře: Buď IS je úspěšný a nakonec ovládne ostatní, popřípadě celý svět a je to ekvivalent, jako kdyby v ankapu jedna predátorská agentura ovládla násilně všechny ostatní agentury a vyhlásila monopol na svou moc, neboli stát. Druhá možnost, že ostatní státy se cítí agresivitou IS ohroženi a zakročí a protože jsou v přesile, IS porazí, což v praxi nastalo. Jistě budou v ankapu takovéhle pokusy také nastávat.

Na trhu se "hlasuje" peněženkou, takže bohatí vždycky "přehlasují" chudé.

Ještě jeden pohled bych k tomuto dodal: Těm chudým může být úplně jedno, jestli si bohatí odhlasují svými peněženkami, jestli je lepší auto Bentley, Alpha Romeo nebo Ferari. Protože tohle jde úplně paralelně mimo ně. Dokoce i těm bohatým je to jedno, protože pokud někdo není úplně totálně menšinový, třeba jediný, tak jeho auto, pro které hlasoval, bude sice trochu dražší ale bude pro něj vyrobeno. I když bude mít třeba 5 procent trhu. Demokracie má tu nevýhodu, že většina menšinu ohrožuje a to tím, že jí vnutí svoje řešení a jeho řešení znemožní, ač by bylo možno mít všechna řešení, pro každého to, které mu nejvíc vyhovuje. To první je demokracie, to druhé zmíněné je svoboda zvolit si svoje řešení bez ohledu na preference ostatních. Proto je svoboda morálnější než demokracie. U demokracie máte přítomno násilí ze strany většiny směrem k té menšině. U svobody realizované hlasováním peněženkama toto nenastane. A ani to není násilí vůči těm, kteří nehlasují. Ti se zkrátka neúčastní (příklad byl s těmi auty).

Myslím, že i podle Vaší definice násilí. Co je násilí snad poznáte ne? Žádná speciální ankap definice násilí není, násilí je všude na světě stejné a lidi ho obecně poznají. Násilí poznají už velmi malé děti. Není to něco, co je musíte nejdřív naučit a je to kulturně závislé. Kulturně je můžete naučit, že třeba nějaké násilí je v pořádku (třeba kamenování znásilněné ženy) ale pořád to nepřestává být násilím. A ankap to nemá tak, že by nějaký druh násilí legalizoval, nemá ani jak, jelikož nemá žádné zákony a už bůbec ne aparát na jejich vynucování, ani nemůžete říct, že to v ankapu tak nastane kulturně, ankap tu nemáte a nevíte, co někdy nastane. A naopak ankap bude otevřeně nazývat násilím i věci, které dnes pardónujeme, protože podléháme brainwashingu už od školních let, že sebrat někomu peníze není násilí, když tak činí stát. Ale násilí to evidentně je, zkuste nezaplatit daň a trvat si na tom.

Tedy je ten zákoník práce a minimální mzda nechrání, viďte? Nebylo by tedy účinnější učit lidi, že od špatných zaměstnavatelů mají odcházet a vybírat si ty dobré a nebylo by lepší usilovat o lepší konkurenci na trhu práce? Podle mého toto volný trh řeší lépe. A například kdyby stát nereguloval podnikání, tak by mohli podnikat i mnozí současní zaměstnanci, čímž by se zlepšilo postavení jejich (nepracovali by pro svého zaměstnavatele ale na sebe a budovali by si svůj kapitál, který by je zajišťoval do budoucnosti) a také by se tím zvýšila konkurence na trhu práce, což by zlepšilo podmínky pro ty, co zůstanou jako zaměstnavatelé. Vaši úvahu, že vidíte v televizi jev, který se Vám nelíbí a proto potřebujeme zákoník práce, lze otočit a říct, že tedy zákoník práce to evidentně neřeší, když ten jev vidíte. Takže takováhle triviální analýza založená na prvním dojmu Vám neřekne nic.

Já vůbec nemám vykořisťování zaměstnanců zaměstnavateli ve slovníku. Mám zato, že pokud máte konkurenci na trhu práce a můžete ji (tu práci) změnit, "vykořisťování" (ať už tím nazýváte cokoliv) se tím řeší. Pokud konkurenci nemáte, tj. máte ve velmi chudém městě v Africe jediného zaměstnavatele a poptávka po zaměstnání je větší nez nabídka, tudíž on si může vybírat mezi těmi, kterým stačí nízká mzda, pořád jim ale zlepšuje život, je-li jejich alternativa být úplně bez příjmů nebo se zabezpečit vlastními silami, což je těžší (pokud by nebylo, vyplatilo by se nenechat se zaměstnávat ale živit se vlatními silami). To je ale extrémní případ, který dnes nastává jen pro naprosté minimum světové populace (před ještě sto lety to bylo obráceně, takže patrně žijeme z hlediska potřeb lidí v dost přelomové době, resp. my jsme už za tím přelomem) a z hlediska ankapu toto netřeba řešit. Ankap bude otázka řekněme v následujícím století, až lidstvo bude řešit nemoce demokracie a bude se rozhodovat, jestli to jsou jen dětské nemoce a lze je léčit a nakonec se jich zbavit nebo jsou neléčitelné a bude potřeba hledat lepší podobu jak společnost organizovat na velkých škálách. Protože na těch malých, od rodiny až po řekněme malá družstva, kde se lidi ještě znají osobně a černé pasažéry si dokážou ohlídat, to umíme.

K tomu vykořisťování: Mám zato, že mzda se řídí nikoliv "svévolným rozhodnutím" podnikatele, kolik svému zaměstnanci milostivě dá ale _pouze_ nabídkou a poptávkou (na volném trhu výhradně, státy do tohoto tržního vztahu různě vstupují ale to teď pro jednoduchost vynechme). Jak byste totiž vysvětlil teorií nadhodnoty nynější trh práce programátorů, kteří mají průměrnou mzdu zhruba dvojnásobnou než je průměr celkový? Pro ilustraci, pamatuji si odněkud loňská čísla, hrubá mzda programátorů s VŠ vzděláním byla 68 tisíc, v Praze dokonce 76 tisíc, přičemž průměrná mzda v ČR byla 33 tisíc (+- jak si to pamatuju, nechci dohledávat přesná čísla, o ně zas tak nejde, jde o princip). Jak to vysvětlíte? Zápornou nadhodnotou? Že podnikatel to těm programátorům doplácí ze svého? Ani náhodou. On ty programátory potřebuje, tudíž jim musí nabídnout vyšší mzdu, aby šli pracovat k němu. A ty mzdové náklady přičte k ceně produktu. Čímž se produkt zdraží. Ten mechanismus je obráceně. Teorie nadhodnty vychází chybně z toho, že předem máte shůry dánu cenu produktu a tu víte od Boha a podle ní teprve určujete, jaká má být správná mzda. A ten kdo ji takto určí spravedlivě, je poctivý podnikatel kdežto kdo dá pracujícím méně, je zlý kapitalista, protože vykořisťuje.

Nokoliv! Tohle je úplně zcestné uvažování. Není logické z hlediska fungování rozhodování těch podnikatelů a zaměstnanců a jejich motivací. Podnikatelé chtějí zaměstnance a chtějí jim zaplatit co nejméně za co nejvíc práce. Ti zaměstnanci chtějí přesný opak. A někde dojde k maximu uspokojení na obou stranách. Primární je tudíž ta nabídka a poptávka na trhu práce a od ní se odvíjí cena produktu, ve které je ta cena práce započítána. A nabídka a poptávka na trhu s produkty pak rozhodne, který business se vyplatí a který se nevyplatí, protože celá soustava rovnic může vést ke ztrátovému businessu. Třeba se nebudou vyrábět automobily se zlatou karosérií, protože by si je koupilo příliš málo zákazníků a jejich výroba by se vůbec nezaplatila. Neboli přinášelo by takové zlaté auto užitek jen malému počtu lidí. Čímž se dlouhodobě budou realizovat jen takové projekty, které budou přinášet co největší prospěch jak spotřebitelům, tak pracujícím. Ty principy zas tak těžké na pochopení nejsou.

Mám kamarády ekonomy, kteří umí vysvětlit, a mají na to zdroje a data, že Marxův kapitál byl ekonomicky vyvrácený už v době, kdy ho Karel Marx psal. Já takový znalec vývoje ekonomických teorií nejsem, napsal jsem Vám tu jen ty základní principy, jak funguje trh práce v souvislostí se mzdou a k tomu člověk nemusí být ani znalec ekonomické teorie a klíčových děl a ani génius. Stačí mít k tomu přečteno pár základních knih knih z ekonomie a logické uvažování. Na mikroekonomie dpporučuji například Tim Harford: The Undercover Economists. Kniha je čtivá a ekonomicky správně. Mnoho ekonomických kurzů na světových univerzitách s vysokým renomé ji mají v seznamu doporučené literatury, tudíž kniha nemůže být úplně špatně. Ani středně špatně, spíše bude kvalitní. A vyšla i v češtině, pod jiným názvem, to lze určitě vygooglovat.

V tom případě já ale s padouchem neuzavřu smlouvu. Nedohodnu se s ním na seznamu důvěryhodných soudců pro rozhodování sporů, protože dohoda bude i na tomto. A já, protože nebudu uzavírat s cílem podvést protistranu ale půjde mi o protislužbu, budu tam chtít mít jen důvěryhodné soudce s dobrou reputací, u nižch lze očekávat, že je moje smluvní pratistrana neuplatí, když bude nepoctivá, nedodrží smlouvu a já budu chtít vysoudit náhradu škody. A takto to udělá většina poctivých lidí. Tudíž nepoctivé soudce si bude málo kdo najímat. Buď bude někdo poctivý ale ty soudce si nedbale proskenuje (málo pravděpodobné, předpokládám, že v budoucnosti ty informace budou velmi dobře vyhledatelné, ještě lépe než dnes a informace z trhů budou k dispozici všem a v dobré kvalitě) nebo náhodou dva podvodníci spolu uzavřou smlouvu a budou chtít uplatit téhož soudce. OK, úplatný soudce nebude soudit podle spravedlnosti, protože svůj business založil na úplatcích, sám bude vědět, že podvádějí oba, protože ho oba uplácejí a on také podvádí, protože úplatky přijal a nejspíš věc rozsoudí ve prospěch toho, kdo dá víc. Protože tak víc vydělá. Ale

1. Bude to soudce jen pro nepoctivé, bude se to vědět a on v podstatě bude dělat úplně jiný business a sice jen pro ty podvodníky, nebude soudit spory, kde je alespoň jedna strana poctivá, tím se řeší ta část, že poctiví na to nebudou doplácet,

2. Bude to se všemi riziky, jako když se spřáhnete s mafií, třeba že si na něj někdo jednou objedná nájemnou vraždu, protože ač ho uplatil, on rozhodl pro druhou stranu a připravil dotyčného podvodně o miliony a mafie má svá pravidla a jejich porušení dost tvrdě trestá, poctivým soudcům se tohle nestane, ti se tohoto totiž nebudou vůbec účastnit.

V podstatě půjde o úplně jiný business, který se těch poctivých netýká. Půjde o službu těm nepoctivým, se vším, co to obnáší. A netřeba se tím zabývat. To, co jsem napsal, platí. Že nepoctivý soudce ztratí práci pro ty poctivé, co chtějí soudce s dobrou reputací a nebudou si ho najímat. Mimochodem ale oni budou ztrácet reputaci i u těch šmejdů, oni budou mít problém jak to udělat, aby soudce rozhodl pro ně, když protistrana mohla uplácet více. Ale to je problém v podstatě uvnitř komunity zločinců, dá se říct, to ankap nemusí řešit, ten řeší primárně obranu poctivých před nimi.

Spekulovat o přesné podobě, jako to tříbení poctivých a nepoctivých neboli zrna od plev na volném trhu bude vypadat netřeba, trh nelze predikovat. Stačí jen když vytváří správné motivace k tomu tříbení a ono se to samo kultivuje a tříbí.

Naopak tam, kde existuje erár, což jsou v podstatě ukradené peníze, protože nemají vlastníka (je jakýsi kolektivní, všichni a zároveň nikdo, problém je, že se k nim dostanou jen vybraní), je obrovské pokušení si na tyhle peníze sáhnout, protože je můžete získat, aniž byste si to musel odpracovat a takový systém odměňuje nepoctivé a trestá (komparativně) pocitvé. Přesný opak toho, co dělá volný trh. A vidíme to v politice a ve státní správě dnes. Korupce, která je systémově neřešitelná, ač asi 23 let (první odštěpenci US od ODS v roce 97) jdou do voleb strany, co říkají, jak vyřeší korupci. A korupce neustále bují jak rakovina, nabývá neustále nových podob a nikdo si s ní v principu neumí poradit. Protože u státu je to v principu neřešitelný problém. je to totiž jeho systémová vada.

Podle mého bezpečnostní agentura slouží primárně k obraně před násilím pro klienty té agentury.
Je sice možné si založit firmu, která bude dělat to, co popisujete a bude to přitom kamuflovat názvem "bezpečnostní agentura" (správně by totiž bylo "útočná agentura") ale to se časem pozná. Pozná se to z reputace té agentury. Poškození si to nenechají pro sebe a klienti si dají pozor, jestli budou chtít služby od takovéhle podvodné agentury a někteří stávající klienti možná odejdou. To ale přece máte i dneska. Můžete si otevřít účet u banky, která se nebude chovat dobře, bude mít mizerné služby, a velké poplatky. Na začátku se sice můžete nechat nalapat sliby a marketingem ale dříve či později to poznáte. A nebudete jediný. Predátorské firmy typu šmejdů mohou působit krátkodobě, musí se neustále přejmenovávat a nikdy nevytvoří kvalitní firmu s dlouhou důvěryhodnou historií. A tudíž vydělávají méně. Nemůžete je sice nikdy vymýtit, protože vždycky se najdou klienti, kteří se nechají napálit ale ti se zas budou učit protistrategie, jak se nenapálit a stanou se součástí kultury. Dneska je to v nějaké omezené míře, například se lidi učí finanční gramotnost. Na volném trhu bude naléhavost nenechat se napálit větší, protože nebudete mít ochrannou ruku státu, což je ale mnohdy jen falešné. Podívejte se například na statistiky, kolik máme lidí v exekuci. Já nevím, jestli je stát nějak chrání. Naopak se nabízí otázka, jestli je nepoškozuje tím naprosto šmejdským exekučním systémem, který sám vytvořil.

Reputaci lze ohodnotit i anonymně. Resp. anonymně pro ty, kteří by Vám za to mohli škodit. Napříklav v Uberu si můžete zvolit taxikáře podle jeho reputace ale přitom zákazníky, kteří ho ohodnotili, neznáte. Jestli to byl už Váš poslední argument, tak téma můžeme uzavřít.

Kritizuji policii ale přehlédl jste pointu, proč. Kvůli tomu, že policie má monopol moci a kvůli tomu se pak policajti můžou chovat k lidem jako sprostá arogantní prasata. Pro bezpečnostní agenturu jste klient, který když se bude agentura chovat jako prase, může přejít ke konkurenci. Proto budou mít bezpečnostní služby v ankapu úplně jiný charakter. Je to podobné, jako kdybyste srovnával například obchody s potravinami před listopadem 89, kdy byla na dotaz zákazníka nejčastějši odpověď "nemáme, už jsme vyprodali/nepřivezli" a dneska.

Anarchie nerovná se bezpráví. Anarchie rovná se pouze absence státu. Tohle lidi často pletou.

Já nic takového nepředpokládám. Přeji každému veškerý jeho zisk a podle mého ho má mít. Váš předpoklad není pro stabilitu ankapu potřeba, protože o zisky tam nikdo nikoho obírat nebude. O zisky dnes lidi obírá stát. Prostřednictvím daní. A zhoršuje jim možnosti si zlepšovat život tím, že jim určuje, co se svým vlastním ziskem můžou a nemůžou dělat. V ankapu tyhle vady nemáte, takže na tom budou lidi budou líp.

Obávám se, že na NAP nahlížíte pohledem etatisty (usuzuji z toho obratu "plošná aplikace"). Zákony evidentně a pozorovatelně vedou k absurditám, že třeba policie zbije mladou holku za něco, čímž nikomu neublížila ale ti policajti to tak mají v popisu práce a opravdu si myslí, že zlepšují svět a to právě proto, že jsou aplikovány plošně a vymáhány centrálně monopolní autoritou. A to se v principu (jen v míře) neliší od snahy nacistů zlepšit svět jeho vyčištěním od Židů. V ankapu ale takovéhle instituce nebudou. Tam máte mít svobodu i vzhledem k NAPu, tudíž žádná plošná aplikace. Chovat se podle NAPu je svobodné rozhodnutí každého a jeho zodpovědnost. Ankap vlastně ani nic jako NAP nepředpokládá, kdyby tato zkratka neexistovala a nikdo ten princip nikdy neformuloval, ankap bude fungovat i tak. A domnívám se, že v reálném ankapu většina lidí vůbec nebude vědět, že takovýto princip existuje. Budou se chovat podle hodnot, které převezmou od svých rodičů a od okolí a na jaké si přijdou sami. A nikde nebude předepsán NAP. Takže klídek. Něco jste předpokládal, co není pravda a sám si to vyvracíte. Může být ale co my s tím?

To má pravdu. Definičně. Ale mě jde i o to, s jakou pravděpodobností která anarchie nastane. Protože jde také o přirozenost chování člověka. Člověk je společenský tvor usilující o dělbu práce. A tím lze některé anarchie vyloučit jako utopistické.

Nemyslím si, že se budou chovat podle anarchokapitalistické teorie. Z jednoduchého důvodu, žádná anarchokapitalistická teorie na speciální chování lidí za ankapu neexistuje. Předpokládá se pouze že budou usilovat o dělbu práce, což se děje uzavíráním transakcí. Což je ale dobrý předpoklad, to se dělo odjakřiva, od kdy se dalo mluvit o tom, že lidstvo se chová tak, že vytváří ekonomiku.

Nadmnožina je Laissez Fair. Tam se předpokládá pouze absence státu. Nemusíte se zas tak upínat na ankap. Kdyby se lidi za anarchie rozhodli jako jeden muž, že se budou chovat nějak, jak se nyní nechovají, také s tím nemám problém. Jelikož mě stačí ta absence násilí. Rozhodnou se tak sami? OK, je to jejich věc. Jen ale nemám žádnou utopickou teorii na to, že by zrovna toto nastalo (typu ankon, ...). Řekněme třeba že jsem realista. Podle mě se budou chovat tak, jak se chovají za jakéhokoliv sytému a chovali se tak vždycky.

Nemlčím, mám tam i tyhle případy. S tím, co jste popsal, nemám problém. Ta tržní reputace se týká každého, kdo se chce účastnit trhu. Vyhýbání se řešení sporu je samozřejmě ztráta reputace.

ale aj tak je fakt že vyhrať chcú obaja, čiže v tom prípade môžu obaja hľadať úplatného sudcu.

Stále děláte nějakou chybu v logice. Pokud protistrana navrhne do smlouvy soudce, který má špatnou reputaci, je v mém zájmu na něj nepřistoupit, protože je mi jasné, že si ho dotyčný může zaplatit (když vím, že já ho nenavrhuju a já si soudce zaplatit nechci, chci smlouvu, která bude dodržovaná a o spor nestojím). Tudíž mu na to nepřistoupím. Chápete? Takový soudce bude mít smůlu, mě rozhodovat spory nebude. A protože takovou úvahu udělají i ostatní, takový soudce bude mít obtížnou situaci na trhu. Nebude příliš vydělávat a to ani když ho nepoctiví podnikatelé budou přeplácet. Ke smlouvě potřebujete i druhou stranu a tu nenajdou, smlouva za jejich podmínek pro ně bude riziková, tak na ní nebudou přistupovat, když konkurence je schopna uzavřít smlouvu s dohodou na soudcích, které mi nevadí. Tím se to vytříbí samo volnotržně. Trh dokáže uhlídat kvalitu lépe než jakýkoliv úřednický státní systém a to proto, protože ji na trhu vyžadují účastníci, v jejichž zájmu to je. Úředník, co by to měl v popisu práce, nebude mít nikdy takovou motivaci, protože ho to nic nestojí, když to posoudí špatně. Ba dokonce může být vtažen do komplotu a naopak si přilepšovat za cinknuté úřední rozhodování, což ale běžně pozorujeme, že se děje. Potřebujete kontrolu, kontrolu kontroly, kontrolu kontrolu kontroly a nejde to v principu ošetřit. Záruka bezúplatnosti neexistuje. Na volném trhu tohle nevzniká, protože úplatek je součást tržní ceny. Úplatek Vám nabízí Tesco vždycky, když Vám nabídne slevovou akci. Ale nenabízelo by Vám ji, kdyby to nemělo spočítané jak že by se mu to nebyplatilo. A žádná poškozená třetí strana tam není.

Akože sú ankapistickí sudcovia rovnocenní s ostatnými? Vy sudcu súdiť nemôžete, on Vás áno.[(i]

Může soudit každý. Dokonce soudce z lidu můžete dělat i nyní. Jenom to nevíte. https://radiozurnal.rozhlas.cz/chcete-rozhodovat-u-soudu-stante-se-laickym-prisedicim-6286704

[i]A tá predstava že podvádzajúci sudcovia nebudú mať zákazníkov je naivná, v každom spore chcú obaja vyhrať, ale pravdu má len jeden. Takže polovica zákazníkov sudcov má záujem aby ich súdil úplatný sudca a polovica chce čestného sudcu.

Chcete tím říct, že v každém sporu je vždycky jeden, co chce už předem vyvolat spor a má dopředu zaplaceného soudce? Protože já Vaši logickou nit jinak nechápu. Odkud jste přišel na tu polovinu? Podle mě totiž naprostá většina lidí, co uzavírá smlouvu, si žádný spor ve smyslu nedodržování smlouvy nepřeje a ani nechystá její porušení na protistranu, tudíž zajišťuje-li se ve smlouvě dohodou na řešení sporů, bude si naopak vybírat ty soudce s nejlepší reputací v historií dosavadních sporů, protože tím zvyšují pravděpodobnost, že takový soudce rozhodne v jejich prospěch. A naopak, protože podvádět oni sami nechtějí, lze očekávat, že úplatného soudce by si zaplatila jejich protistrana a to nechtějí. Tedy logický rozbor na základě teorie her vede k tomu, že na trhu nakonec uspějí soudci s renomé poctivého a spravedlivého soudce.

Áno, úradníci majú mandát od štátu, kým ankapistickí sudcovia sú samozvanci. A s tou zodpovednosťou je to presne naopak, samozvanec sa nezodpovedá nikomu, kým štátny úradník sa zodpovedá tomu kto ho do funkcie vymenoval.

Ankap soudci se zodpovídají těm, kdo si zaplatili jejich službu. A zodpovědnost nesou veškerou, riskují celou svou existenci. Úředníci mají mandát od státu ale zodpovědnost nenesou. Zajišťuje je před osobní zodpovědností stát, oni jednají jménem toho státu ale stát odpovědnost také nemá. To jsem Vám ale podrobně vysvětloval proč. Takže bych se opakoval. Vraťte se o příspěvek zpět. Máte nějaký protiargument k napsanému? (Ještě Vám to tedy zopakuju, když úředník/stát způsobí někomu škodu, kdo ve skutečnosti tu škodu nahrazuje? Myslíte si, že ten stát? A kde na to ten stát asi bere peníze? Aha? Ale to už jsem Vám přece psal.)

Teoreticky jo. Resektive definičně. Ale šlo by o předpoklad, který nepozorujeme. Lze předpokládat, že lidi žijící v nynějším světě západní kultury budou uzavírat transakce, zvyšovat své bohatství, investovat, někteří podnikat a zajišťovat se pro budoucnost. Takže ten anarchokaitalismus vznikne naprosto přirozeně. Váš svět je ekvivalent například že by všichni museli být třeba zen budhisti, a to bez výjimky, jinak by ten anarchokapitalismus vytvořili ti ostatní mezi sebou. Ostatní formy anarchie jsou jako teoretické konstrukce sice definovány ale nemáte, jak zajistit, aby se tak lidi chovali jako jeden muž a nikdo jim nekazil "morálku" tím, že by se choval jinak. Anarchokapitalismu však "kažení morálky" nijak nevadí. Pokud se ho někdo neúčastní, nevzniká mu systémový problém. On totiž žádné speciální chování nepředpokládá, odlišné od toho, jak se lidi chovají nyní. A už vůbec ne ještě výhradně a bez výjimky.

Pokud máte soudce který spolupracuje s jednou stranou, které má rozsoudit spor s druhou stranou, tak máte i druhou stranu, která má možnost si to zjistit a je to v jejím zájmu si to zjiěťovat a když to zjistí, může protestovat. Soudce by to měl uznat a vzdát se rozhodování, protože kdyby to neudělal, ztratí reputaci a iskuje ztrátu obživy, jako soudce, co už jendou podváděl a nerozhodoval dobře. Nikdo si ho jako soudce, který se již jednou pokusil o podvod, nebude najímat.

Kdežto když máte úředníka, který rozhoduje o pozemku jiného úředníka a znají se a jeden rozhoduje ve prospěch druhého (třeba za nějakou protislužbu), už tam nemáte tu třetí stranu, v jejímž zájmu by bylo správnost rozhodnutí kontrolovat, takže se dost možná může stát, že se tak činí dlouhodobě a systémově, aniž by to někdo zjistil, protože by to muselo nejdřív někoho napadnout. A proč by mělo, když nikdo jiný není přímo dotčený, u toho příkladu se soudcem tam máte tu druhou stranu, která má zájem upozornit na spolupráci v její neprospěch). A ti úředníci mohou pracovat podle nejpřísnějších zásad konspirace, pokud jsou dostatečně chytří a jsou neodhalitelní.

Jak tuhle nesymetrii rozklíčovat?

Ti soudci (v ankapu) jsou rovnocení lidi co do práv se všemi ostatními. Aby je ostatní uznávali jako soudce, musí usilovat o uznání na trhu soudců a chránit si reputaci. Pokud se chovají nemravně a usilují o cinknutý rozsudek, riskují ztrátu reputace a ztrátu obživy.

Kdežto ti úředníci jako zaměstnanci státu mají svůj mandát od Boha/státu (škrtněte, co se nehodí podle vlastního světonázoru, já to nedokážu rozlišit, tak píšu obojí). A nemusí se zodpovídat a nemusí usilovat o reputaci. Stačí konat formálně správně podle nastavených procesů. A procesy mohou být takové, že mezi rovnoprávnými lidmi by byly považovány za nemravné kdežto pro konání těch úředníků to může být legalizované. Pak může úředník přijít do firmy, zabavovat majetek a obstavit její účet, ač firma nic nedlužila a nikoho nepoškodila, jen pro to, že by teoreticky mohla. V ankapu toto není za základě žádného principu možné a pokud by to takto udělal, tak je zcela zjevné, že jde o násilí a naprostá většina lidí to bude za násilí považovat a bude se stavět proti tomu, i kdyby to byli naprostí ndividualisti bez sociálního cítění s druhými, protože jednoduše nechtějí, aby se toto stalo někdy v budoucnu jim.

Tedy dvojí metr. Máte lidi sobě rovné a pak máte rovnější, jimž ty ostatní rovni nejsou. Měřeno tím, co která skupina smí či nesmí dělat.