Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

"Tím kognitivním deficitem myslíte, co měří WHO-DAS?" Ne

Viděl jsem opravdu hodně schizofreniků.

Ne

melancholie, hysterie, amok, psychopat, deprese, mánie, fobie... z těchto slov je umělé pouze slovo psychopat, dokonce známe konkrétního autora. Ostatní jsou převážně řeckého původu a stáří okolo 2300 let+. Amok je zřejmě z malajštiny stáří neznámého. Uměle vzniklá slova někdy vznikají za účelem manipulace právě jako scientismus. To o přirozeně vzniklých slovech jaksi neplatí.
2.1 to jste řešil možná vy, je to moje vlákno
2.2 Funkcionalismus je historický směr a Le Corbusier byl jedním z jeho autorů, tvůrcem, jakýmsi otcem zakladatelem. V tomto smyslu ho nelze nahradit či překonat. Jarkovský nebyl tvůrcem ani zakladatelem etikety a etiketa není nic historického, tudíž jejím zosobněním těžko může být historická postava stejně jako výše zmíněný Ludvík. To, že se někdo stal zosobněním něčeho nijak nesděluje, že už tomu tak není. Jen se vykrucujete.

ps: úroveň vašich komentářů značně upadá. Že by důsledek kognitivního defektu vlivem neexistující duševní nemoci?

1) odvození od základu je etymologie, rozlišení na přirozeně vzniklá a umělá vzhledem k významu bude spíš sémantika, ale nejsem jazykovědec
2) nechtěl, podsouváte mi něco, co jsem vůbec neřešil. Jarkovský byl propagátorem etikety, to snad nejde rozporovat, psal o tom a nebyly to hanopisy. Tvrdil jsem, že není zosobněním etikety, protože je jednak překonaný, jednak ho současná generace už skoro nezná.

Nevím, proč příklad vztahujete na mé chování. Popsané chování tedy kopnutí hulváta pod koleno není nijak extrémně výjimečná reakce dotčené ženy. Navíc "kopnout pod koleno" je typickým běžně používaným obratem popisujícím obdobné situace.
Vaše hranice etiketa znát nepotřebuje, určuje kde jsou bezpečné hranice společenského chování pro civilizované lidi. Určuje, že pokud se budou lidé podle ní chovat, nemůže dojít ke společenským úrazům.
Etiketa vůbec neříká, že nemůžete říkat lidem nepříjemné věci, říká naopak jakým způsobem a za jakých okolností to lze.
"To je moc hezké, že tohle nechceš dělat, ale etiketa říká že je to slušnost, takže to tak prostě dělej" !nebo sem nechoď!

Skupina a společnost jsou přirozeně vzniklá slova, scientismus nikoli. Ale já pouze na základě sémantiky prokazoval, že skupina a společnost jsou významově odlišná slova.
Ewa Farna je popová zpěvačka, ale není zosobněním popu dokonce ani lokálním vzhledem ke konkurenci v oboru. Příklad je nesmyslný.

Etiketa v dané situaci vůbec není k hovnu, protože říká jakým způsobem se můžete koho zeptat jak mu můžete pomoci. Etiketa je mimo jiné o vzájemných hranicích a o tom, jak, kdy a o kolik je možno je přestupovat. Ve vašem případě zajišťuje, že netaktní či humpoláckou nabídkou pomoci nezhoršíte stav "oběti" a naopak že se nebudete cítit dotčen společensky přijatelnou formou odmítnutí, protože vás např. dotyčná zdvořile odmítne místo aby vás kopla pod koleno, jak by jí velelo její emoční rozpoložení.

Skupina a společnost jsou významově odlišné výrazy. Lze odvodit od původu slov tedy "kupa" a "spolu". Společnost zřejmě obvykle spojuje víc faktorů než skupinu. Jarkovský se nestal celosvětovým zosobněním etikety, ale pouze lokálním. Ve většině zemí euroamerické civilizace, kde víceméně sdílíme etiketu o něm v životě neslyšeli. Jarkovský nic zásadního krom specifických ceremoniálů týkajících se prezidentství neustanovil. Pouze popsal či sebral a místy propojil různé dílčí normy společenského chování do jedné publikace. Nebyl první ano poslední. Etiketa se vyvíjí již tisíce let na základě dvorních ceremoniálů, soutěží a zábav. Kořeny současné lze hledat již ve starém Římu, ale zejména na evropských dvorech vrcholného a pozdního středověku. Etiketa znamená původně vývěska, oznámení, pravidla chování na dvorech feudálů byla skutečně vyvěšována u vstupních bran paláců. Etiketa se od Jarkovského dále vyvíjela a vyvíjet bude následkem změn ve společnosti (např. migrace) a technologii (mobilní telefon). Zosobněním etikety pro současnou generaci, která od Jarkovského nepřečetla ani řádek, může být třeba Ladislav Špaček.

Děkuji za odpověď, ale přijde mi to jako velmi neohrabané vyjádření. Nicméně třeba jsem jediný, kdo postrádal srozumitelnost dané věty.
např.: "Etiketa zevšeobecňuje některá pravidla vzájemného chování vyvinutá mezi určitými lidmi pro celou společnost", by mi dávalo větší smysl. Mimochodem pokud máme známé a běžně používané česká synonymum pro dané cizí slovo, snažím se ho používat přednostně, napomáhá to srozumitelnosti a zlepšuje to vztah čtenáře k pisateli. Docela by mě zajímalo, kolik z čtenářů vašeho článku použilo za poslední rok sloveso generalizovat.
Etiketa negeneralizuje společnost, protože společnost nelze generalizovat, jelikož slovo společnost je samo o sobě generalizací nějak vymezené množiny lidí.

Mohl bych poprosit znalejší o překlad věty: "Etiketa generalizuje společnost"? Dle wiki generalizovat znamená zobecňovat. Jak se zobecňuje společnost?

"modálními slovesy „mít“ a „muset“ v trpném rodě". Bylo by dobré si zopakovat základy českého jazyka zejména slovesné rody - činný a trpný. Slovesa "mít" a "muset" nemají reálně používaný tvar příčestí trpného být "musen" resp. být "měn". S použitím zvratného "se" vzniká zvratné pasivum, které má ale sloveso v činném rodu. Uvozená věta je tudíž nesmyslná.

Problém je, že tržní řešení nemá pro průměrného občana valnou přitažlivost, protože částky placené pojišťovnou za i poměrně banální zákroky a ošetření dosahují astronomických hodnot. Dokud nedojde k úplné deregulaci povolání, snížení studijních nároků na lékaře, zrušení chechovních organizací a výraznému snížení nároků na testování nových léků a dalších bezpečnostních požadavků, které si vylobovali samotné farmaceutické firmy jako zásadní způsob boje s konkurencí, budou přímé platby mimo stále dosah většiny obyvatel. Na základě těchto změn by ale platilo americké kdo má smůlu, má smůlu. Lid, který ochutnal blaho všeobecné dostupnosti zdravotní péče, nechce nikdy jinak.

Mě už to nebaví. Nechcete konečně vybalit ten váš exkrementální objevný argument, kterým mě chcete umlátit?
Debata o individuálním vnímání významu slova chování mě nenaplňuje. Navíc jste přihodil ještě kartu "jednání", která ale patří do úplně jiné hrací sady. Na mě už hrajete příliš falešně.

Deprese není reakce, ale stav, který má projevy. Některé z rěchto projevů můžeme nazvat depresivní chování. Deprese není jen to, jak reagujeme na disbalanci neurotransmiterů, ale také ta disbalance samotná. Stav obdobný depresi lze vyvolat u intaktní osoby uměle pomocí medikace, ale po jejím vysazení se hodnotitelné projevy i subjektivní prožívání vracejí do normálu. Naopak člověk s depresí má po vysazení léčby tendenci do deprese upadat.
Psychologie má na mnohé věci spoustu různých názorů. V nejširším slova smyslu můžete jako chování označit jakýkoli projev kohokoli a čehokoli. V tom případě máme ale jedno nadbytečné slovo:) Jako chování se obvykle označují projevy v užším slova smyslu, označovat jako chování osoby např. nepodmíněné reflexy je pro většinu použití neúčelné.

Předpokládám, že se mě šašek snaží dotlačit, abych mu schválil nějaký výrok, na základě kterého vyfabuluje nějaký bombastický objev exkrementální povahy za účelem dehonestace psychiatrie. Ještě přesně nevím, co má být výsledkem, ale "kontrolek mi svítí plný pult". Myslím, že to tkví právě v té jeho zkratce, že "deprese je chování". Z toho by oslím můstkem vyvodil, že také "schizofrenie je chování" a to podle jeho zvrácených teorií chování nekonformní tudíž postihované násilnou hospitalizací. To je volovina, obojí je komplexní dlouhodobý stav nazývaný choroba Pozn. pacienti s depresí bývají nedobrovolně hospitalizováni výhradně v souvislosti se sebevražedným chováním ať už na úrovni proklamací nebo pokusů. Deprese může být označena jako chování pouze v tom nejširším slova smyslu, kdy jakýkoli projev čehokoli ve vesmíru až po horizonty událostí černých děr je chováním. Třeba chování elektronu v magnetickém poli. Jinak ne.

Vědomé chování - ve spánku či např. v deliriu můžete produkovat něco, co lze jednoznačně nazvat chováním (chodíte, manipulujete s věcmi, vydáváte zvuky...). Vědomí s tím ale nemá nic společného.
Když budete na fotbalu a tým kterému fandíte dá gól, pak se vám nejspíše zrychlí tep a rozšíří zorničky. To není chování. Chování bylo, že jste tam přišel a zápas sledoval. Kdybyste ale při tom gólu začal řvát poskakovat a mávat rukama, bylo by to chování.

o) třeba když se podívám určitým směrem, abych přijal očekávaný podnět, je to chování
1) ano určitě se dam chování vyskytuje
2.1 Ne
2.2 otázka je nesmyslná a záněrně zavádějící. Pokud původně nedobrovolně hospitalizovaný pacient podepíše dobrovolný vstup, tak je dobrovolně hospitalizovaný.
2.3 Nadpoloviční část pacientů tvoří pacienti gerontologičtí s různými formami demence. Ti tam mnohdy být nechtějí, ale jsou tam na základě přání opatrovníka nikoli psychiatra. Psychiatr pouze zhodnotí jakou péči můžeme pacientovi poskytnout a zda je pobyt účelný. Chcete se v tom šťourat? Další velkou skupinou jsou závislí. Pomineme-li pár jedinců, kteří jsou umístěni na ochranné léčbě jako součásti rozsudku v nějaké trestní věci, jsou závislí hospitalizováni dobrovolně a rozhodně je tam nikdo nedrží, zájemců je přebytek. Dveře u psychoterapeutického oddělení jsou odemčené a mají kliku z obou stran. V součtu bude nedobrovolně hospitalizovaných málo a ani ti, co byli při vstupu zapsáni jako nedobrovolní, i když si to později třeba rozmysleli, rozhodně netvoří většinu hospitalizovaných.

Chcete hovadinu jako obvykle. Reakcí na euforizující podnět bývá třeba rozšíření zorniček, zvýšení tepu a tlaku. To má původ v dopaminu, noradrenalinu a adrenalinu. Ty zase ve zpracování vjemu a základním vyhodnocení jeho významu. Ty v percepci podnětu. To je celá řada reakcí. Jediné, co z toho je chování, je rozhodnutí vnímat podnět, v tomto případě výsledek pokutového kopu. Vše ostatní jsou reakce, ake nic z toho není chování.
2) vaše obvyklé lži

Viditelné reakce jsou chování, euforie není chování, ale pocit. Fanoušci se rozhodli chovat tak, jak se chovali. Emoce, které prožívali, ovlivňovaly ale neurčovaly jejich chování. Vědomé chování určuje vůle na základě více faktorů.
Elektrokonvulze je nabízena výhradně dobrovolným pacientům s afektivní poruchou zejména těžkou depresí. Vzhledem k tomu, že pacient musí splňovat některé požadavky na somatický stav, které řada lidí již ve středním věku nesplňuje, je to léčba výběrová. Je to stále spojeno s určitými byť malými riziky a vzhledem k jednoduchosti úkonu je to zárověň nízkonákladové. Ekonomicky vyloženě blbá kombinace v dnešním zdravotnictví. Rozhodně to nikomu nevnucujeme. Pacieti se pro elektrokonvulzi rozhodují často na základě toho, že to pomůže některému spolupacientovi.

To, co prožívají fanoušci na videu budou nejspíš emoce jako smutek, zklamání možná zoufalství apod., zřejmě ale nemají depresi. Deprese není prožívání jedné nebo více emocí, ale déle trvající stav projevující se navenek typickým chováním či absencí určitého chování (hypobulie, abulie). Lidé s objektivně (z venku) sledovanými obdobnými projevy typickými pro depresi též obvykle líčí vzájemně podobné subjektivní prožívání.
Jedním z častých dlouhodobých stavů osob, které neumějí zacházet se svými emocemi, je stav známý jako deprese. Deprese má typické vnější projevy, vnitřní tělesné projevy, a prožívání. Vnější projevy - chování jsou důsledkem vnitřních tělesných projevů a proživání. Ty se ovlivňují navzájem.
Člověk s depresí může byť omezeně svou vůlí ovlivňovat např. směr toku svých myšlenek, čímž může ovlivňovat hloubku depresivních propadů. Může se cíleně pohybovat a ovlivňovat hladiny hormonů a průběh metabolických procesů, čímž může změnit vnitřní prostředí i své pocity. Může si pořídit psychoterapeuta, aby mu s tím pomohl a/nebo psychiatra, aby mu dal prášky, které mění vnitřní prožívání a spoustu dalších věcí s depresí souvisejících. V nejhorším případě může DOBROVOLNĚ podstoupit elektrokonvulzi, která zresetuje jeho emoce.

Něco se nějak naučí, něco vůbec ne a jednoduše bude podléhat emocím a reagovat biologicky podmíněně např: strach->křik, úzkost->panika. Stavy ohrožení do určité míry vedou k emoční regulaci a takovou zkušenost lze zužitkovat i při jiných příležitostech, ale z pohledu socializovaného člověka to nebude žádný zázrak.

Protože deprese není chování, ale stav. Je možné pomocí psychoterapie "doučit" některé lidi, jak s emocemi zacházet, ale nebude to stejné, jako kdyby se to naučili v dětství. Když s emocemi zacházíte funkčně, dochází k posilování určitých oblastí v mozku a v dětství to má větší strukturální efekt, vznikají významné rozdíly. Když se učíte v raném dětství druhý jazyk, výsledek je jiný, než když se ho učíte v dospělosti. Jednoduše nestačí se rozhodnout nemít depresi. Navíc zřejmě existují genetické faktory, které ovlivňují, jak dobře se s emocemi můžeme naučit zacházet a jak budeme náchylní k např. depresivitě.

Dítě je biologicky nastaveno přejímat způsoby chování a vztahování se, a to zejména k sobě samému. Nejdůležitější, co se učí, je jak zacházet s vlastními emocemi nejprve podle toho, jak zacházejí s jeho emocemi druzí zejména matka, později podle toho, jak druzí zacházejí se svými emocemi. Nenaučit dítě s emocemi zacházet vůbec je horší, než ho to naučit jakkoli špatně.

Pokud se nedomníváte, že jste to "vykopání", které u Ondry snad vůbec nenastalo, způsobil modlitbou k bohu(m) dle výběru, ale nějakým svým myšlením a konáním, překračujete dnešními komentáři diagnostickou hranici bludu. Představa, že svou vůlí a bezvýznamnými činy ovlivňujete realitu druhých, tedy jakési vaší božské všemocnosti, by vedla nejednoho psychiatra k úvaze o vhodné medikaci a diagnostickém pobytu v lůžkovém zařízení. Jste úplně bezvýznamný a neovlivňujete vůbec nic mimo vaši omezenou osobní kompetenci.

Šašek je i na poměry poruch osobnosti mimořádný. Dají se nalézt asociální i hraniční rysy, ale narcismus převládá. Často se to označuje jako smíšená porucha osobnosti, což je dosti neurčité, ale zdravotníci z psychiatrického prostředí si udělají poměrně konkrétní představu s kým mají tu čest. Hovadismus je celkem výstižný termín, naštěstí je takových opravdu málo a navíc se celkem často takový stávají oběťmi násilných trestných činů.

Zkuste to brát tak, že když lidi mluví o druhých často mluví hlavně o sobě. Z tohoto úhlu pohledu šašek pochybuje o svých duševních schopnostech ("debile"), možná má podezření na nějakou duševní nemoc ("kreténe") a uvažuje o sebevraždě ("běž se zabít"). Chápu, že to není váš příklad, vy ho chcete hlavně urazit, ale na mě z toho jde poslední dobou spíš lítost.

Bůh se nazývá Hospodin či Adonai psáno יהוה, Jošua byl boží syn a syn člověka. Bůh je jeden, nemá smysl ho nazývat nejvyšším bohem, to je modloslužba. Satan je jen myšlenkový koncept a jako takový je součástí božího stvoření. Na závěr: co je císařovo, císaři (císař=stát).

Píšete s odpuštěním hovadiny. SÚKL je státní, to je to S na začátku zkratky. VZP je státní, stát je 100% akcionář. ČEZ - většinový akcionář stát může ze svého rozhodnutí vyplatit menšinové akcionáře, nepotřebuje jejich souhlas, je na to zákon. Stát akredituje jednotlivé studijní programy vysokých škol a na základě těchto akreditací je financuje, tím pádem může klást podmínky. Stát určuje mzdy lékařů v zařízeních zřizovaných organizačními složkani státu vyhláškou, pokud by je odměňoval dostatečně, neutíkali by, ledaže byste zadrátoval hranice. Státní, krajská či obecní je stále převážná většina nemocnic, tedy nikoli máloco nýbrž většina. Toť k vašim hovadinám.
Náklady mohou být vynaloženy efektivně nebo needektivně. Podnikatel se snaží o efektivitu, protože má konkurenci, v některých oborech je tou konkurencí mimo jiné i stát. Podnikatel chce zisk, proto v těchto oborech musí být výrazně efektivnější než stát, aby mu mohl konkurovat se ziskem. Podnikatel navíc platí z tohoto zisku státu daň, stát tedy na jeho zisku vydělává, je podílníkem na jeho zisku, má na něm zájem. Toto nemá vůbec nic společného s anarchokapitalismem a RŠ, je to úplně normální ekonomika, kterou se můžete naučit na každé lepší střední škole. Náklady tedy užitek nedeterminují podle vůbec žádné teorie krom vaší vlastní. Pokud bychom čistě teoreticky připustili nějakou objektivní hodnotu statků a užitku z nich, pak ten užitek determinuje efektivita vynaložení nákladů ne jejich výše. Pokud toto neuznáte, jste jen trapný egoista, který jde proti elementární logice, aby nemusel přiznat svou chybu.

Náklady užitek nedeterminují, mohou, ale taky vůbec nemusejí s užitkem souviset. Např. stát neustále zvyšuje počet státních zaměstnanců a osob ze státního rozpočtu placených prostřednictvím navázaných organizací. Nezdá se ale, že by se jakkoli významně zlepšovaly služby poskytované státem, spíš naopak. Je drahá elektřina - ČEZ je převážně státní ve smyslu vlastnictví, stát skrze SUKL a VZP ovlivňuje dostupnost lékařské péče a léků, skrze státní univerzity ovlivňuje počty vystudovaných lékařů a sester a kvalifikační požadavky na ně. Máme obludné množství fízlů, kteří zavírají nesmyslné množství lidí za "zločiny", které jinde vůbec neexistují atd. Stát je absolutně needektivní ve všem, co dělá. Výjimkou je živení parazitů, to mu jde skvěle.

Mohl byste mi prosím nějako srozumitelně vysvětlit, co máte s těmi metaforami? Jedná se o standardní řečnický obrat, různá přirovnání se používají od starověku a umožňují pochopit něco, s čím nemáme přímou zkušenost, či otevřít dosud neviděný úhel pohledu na věc. K čemu je dobré počítání metafor? Co je na nich pozoruhodného, že jim tu pozornost věnujete? Proč zamořujete diskusi dalším obsedantně ruminovaným výrazem?

Tomu, co popisujete, se říká puč nebo revoluce, podle preference. To není cesta, ke které se anarchokapitalismus hlásí. Cesta vzniku anarchokapitalismu má být postupná a nenásilná, úzce propojená se zásadní decentralizací rozhodovacích procesů. Psali jsme o tom jaká jsou rizika zhroucení ankapu a jak mu případně zabránit. Vy píšete o tom, jak zabránit jeho vzniku. To není úplně to, co bych si představoval pod konstruktivní debatou.