Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Může to znamenat, že něco budu muset a něco nebudu smět. A právo na soukromé vlastnictví samozřejmě není jen o tom nechat jiného na pokoji, zejména, pokud vlastník bude zabírat rozsáhlejší území. Pouhý vstup na takové území po mě požaduje přijmout pravidla toho území, seznámit se s nimi a dodržovat je. A to já MUSÍM udělat pro vlastníka. Třeba prostě jen chci projít nějakým územím svobodně na druhou stranu. Alternativou je definovat právo volného pohybu kdekoli, i to i na území vlastníků, pokud z povahy věci nevyplývají společensky rozumné důvody pro omezení pohybu. Tím se jako jednotlivec mohu stát svobodnější v pohybu a pobytu, ale omezím tím samozřejmě jiné vlastníky. Vlastníci najednou MUSÍ tolerovat jiné lidi na vlastním území, kdežto návštěvníci mají za určitých podmínek garantovanou svobodu pohybu. A je to otázkou společenské diskuze, zda dovolit někomu chodit v mém bytě nebo se pohybovat třeba v lese a po loukách. Takže vždy jde o nerozdělitelné NÁROKY a POVINNOSTI. Neoddělitelně.

Chceš, abych Tě neomezoval v tvém umělém konstruktu - vlastnictví. Nebo-li chceš, abych projevil respekt k tvému vlastnictví. Možná si budu muset zjistit, zda nejde o tvé pole, možná budu muset zjistit, zda tam vstup dovoluješ. Budu kvůli tomu, že Ty mě nechceš na tom poli něco dělat. Takže můžeš vymyslet jak spoustu negativně formulovaných věty, kterých tu všichni chrlíte spousty, tak i pozitivně fomulované věty, které tady vymýšlím jen já. A je tady krásně vidět Váš bias, že ty pozitivní prostě neuznáte. A to mi právě přijde hloupé, zbytečně konfrontační, a vůbec zatvrzelé. Ale ať. Jen upozorňuji, že to může docela výraznou překážkou k propagaci skutečně užitečných myšlenek anarchokapitalismu, jako např. přínos demonopolizace.

Točíme s v kruhu, ale pro toho vlastníka pole tam je i pozitivní aspekt vedle negativního. "Mám právo být sám na svém poli", "Mám právo, aby každý jiný zůstal vně". Chci po Vás, abyste mi to zajistili. "Mám právo mít zubní kartáček". Samozřejmě platí i ty negativně vymezené formulace, které píšeš. Všimni si, že Ti nic nerozporuju (snad akorát názor o tom, co je nonsens). Akorát se divím, že nedokážeš přijmout oba pohledy jako validní. A proto mi to přijde, jakobys uznával jen horní část talíře a spodní ne. A metaforicky dokonce šikne i opak, tedy že budeš uznávat spodní stranu talíře a ne tu horní užitečnou. A o tomhle se tady handrkujeme. Já tvrdím, že příliš nepotřebuji toto rozebírat, a že mi jde spíš o to, zda ten talíř je nebo není užitečný.

Ne, kdyby ses se mnou setkal v obchodním styku, tak Ti smlouvu buď nepodepíšu nebo ji dodržím. Pokud si tam začneš ale kreativně vymýšlet sankce, tak to s Tebou také nepodepíšu. Ale to samé neplatí třeba o hypotéce, kde neexistuje banka, jejíž smlouva by byla přehledná. Ano, můžu nepodepsat a odsoudit se k nájemnímu bydlení, ale prostě to radši risknu, i když banka pak na mě může aplikovat neetické jednání. A ano, jsem rád, že některé smluvní záležitosti u hypoték byly na úrovni EU prohlášeny za neetické a banky jsou nuceny se podřídit. Pokud ankap přinese přehlednější a efektivní alternativy, jsem s tím OK. Ale nevím, zda by to sám o sobě dokázal zajistit.

Tvoříš si spousty domněnek a to je problém, který s Tebou mám v diskuzi. Místo toho, abys naslouchal. Takovýmto obchodníkům se snažím také vyhýbat, protože používají jednoduché myšlení s necitlivostí k realitě. Já nejsem obchodník, ale dělník v odborné profesi. Nemůžu si dovolit realitu takto zjednodušovat, protože výsledky by pak prostě nebyly dobré. Zato bych klidně zjednodušil anarchokapitalistickou terorii, která nemá oporu v praxi...

Ano, máte povolení :-D

No to teda není žádný nonsens. Nikde není na obloze napsáno, že Lojza vlastní tohle pole a, že tam já nesmím vstoupit. On tedy ode mne chce, abych jeho vlastnické právo respektoval, což je právě ten obrovský POZITIVNÍ aspekt.

Já si nepředstavuji ideální společnost, hledám pouze optimální podobu svého fungování ve společnosti. Něco se mi líbí a něco se mi nelíbí. Když se mi něco nelíbí, snažím se pojmenovat. A pokud nějak pochopím druhou stranu a zároveň mohu své situaci pomoci změnou náhledu, tak to přestanu chtít měnit. A zjistil jsem, že pohled na stát jako kořen všeho zla mému štěstí a spokojenosti neprospívá. Čímž neříkám, že ankap je blbost. Říkám jen to, že příliš upjaté odmítání státu nemusí být tím, co je nejvíc prospěšné...

Nemám problém s tím, že smlouva někdy není dodržena, pokud není dodržena z pochopitelných důvodů. Jde mi o to, aby se tíživé situace lidí a firem nedaly zneužívat. Pokud není smlouva dodržena z důvodu, že je strašně dlouhá malým písmem a člověk neví, co tedy podepisuje, je to pro mne důvodem k nedodržení. Argument, že ji nemá podepisovat nestačí. Pokud kolabuje dodavatelský řetězec, tak to také je akceptovatelným důvodem k nedodržení závazků. Naopak bych považoval za neakceptovatelné třeba odmítnutí komunikace, otevřeného přiznání, co se skutečně stalo a absenci snahy situaci společně řešit. Pokud ale člověk udělá všechno jde o vnější okolnsoti, jsem pro maximální socializaci takových ztrát...

Je to tak, je to bohužel přepáleno. Dokud chtějí menšiny respekt, je to ok. Ale chtějí toho respektu občas dosahovat nepřijatelným způsobem. Ono si to časem sedne. I ve státní společnosti....

No jasně, pozitivní je "já mám na to právo". Vždyť tady píšu, že to přesně takto vidím. Ale prostě nevidíš, že to je jako dvě strany jedné mince, Nemůže existovat jedno bez druhého. Je to jako bys mi řekl, že chceš ode mně hmotná předmět, ale pouze jeho horní stranu. Spodní je špatná, tu nechceš. Já proto musím říkat, že to je blbost. Mohu Ti buď dáte ten předmět celý nebo nedat. Anarchokapitalisté si neuvědomují, že jejich negativní práva jsou protikladem ohromného poizitivního práva - práva na vlastnictví, které ostatní MUSÍ realizovat...

Ano risknul byste to, ale asi se toho nedožijete. Zato se možná dožijete liberalizace, ale v rámci státu. Jde jen o to, zda se i na postupné pokroky dokážete dívat optimisticky nebo se upínat na ankap v budoucnu. A pak jde o to, zda dokážete přežít i určité krátké regrese ve spirále, které jsou nevyhnutelnou součástí pokroku, aniž by Vás to činilo příliš zahořklým.

Tohle bylo hodně dobrý. Naplňuje mne radostí a obrovskou nadějí inteligence mladé generace. Stejně jako přístup pana učitele. A je super, že jde o státní gymnázium...

Jenže tento princip klidně prosadíte i ve státní společnosti, pokud na něm bude dostatečná shoda. A ankap může fungovat, pokud na tom také bude většinová shoda. Takže prostě máme připravenou společnost a nebude příliž záležet, zda v ní bude stát nebo ankap. Takže kritizujete možná právem společnost, ale až ta společnost bude lepší, může to být jak ankap, tak stát. Proč může být dobré stát zachovat? Pokud v určitých případech nebude koexistence nemonopolního řešení prospěšná a fungující. Což ale zase záleží na připravenosti společnosti. A společnosti je dobré to vysvětlovat na konkrétních případech. U nás pořád vládne dědictví komunismu, máme určitě hodně na čem pracovat...

Jenže v tom je právě strašný rozpor a popření. Psal jsem, že jde o dvě strany téže mince. A jednu stranu nelze oddělit a tvrdit, že je špatná, protože by bez ní nemohla existovat ani ta dobrá. Mě dává smysl právě nedělení. A bavit se o tom, které právo smysl má a která nemá. Ale ne oddělit jednu stranu mince a tvrdit o ní, že je nemorální, neetická nebo špatná. Protože její zrušení nutně pak ruší i tu "správnou" stranu mince. Většina anarchikapitalistů ale nejspíš věří, že nejde o dvě strany téže mince. Že pozitivně vymezené právo nemá protistranu v podobně negativně vymezeného práva. A na toto "nevidění" se snažím upozornit. Jinak souhlasím, že není praktické recyklovat a měnit pojmy, i kdybych našel hezčí. Je lepší vytvořit novou, třeba přístupnější teorii, která nabídne vysvětlení užitku demonopolizace a decentralizace jinak. Anarchokapitalismus bych nechal být. Ale je dobré, kdyby si to i anarchokapitalisté alespoň uvědomovali.

No samozřejmě takovým lidem se to má umožnit. Když to tak obě strany chtějí, není nutné do toho zasahovat. Bylo by neetické do toho pak zasahovat zvnějšku. Já mluvil ale o systémovém nedostatku, kdy takový člověk třeba změní názor a chce se najednou osvobodit. Ale to může být v rozporu se smlouvou a já se obávám, že v ankapu má dodržování smluv přednost před morálkou a etikou.

Příklad s kanibalem, který uvádíte by neměl být souzen, pokud to ta oběť skutečně chtěla a ví se, že to chtěla. Jde ale o to posoudit, zda ten kanibal nemá tendence svou úchylku aplikovat i na protestující oběti. Pokud tedy ctil dobrovolnost, považuji za etické ho akceptovat. Takže si myslím, že se na tomto shodneme. Urza ale upřednostňuje dodržování smluv vždy, aby to bylo vše teoreticky čisté. S tím, že soudce pak může něco prohlásit za nemorální a zvýhodnit oběť. Ale incetivou je, že to je anomálie a ne standardní. Což je docela nepříjemná vlastnost. Asi tak stejně nepříjemná, jakože v případě států také vyhrává formalismus na logikou a etikou. Lidé chybují při uzavírání smluv a tyto chyby se mohou stát osudnými. Úplně nesouhlasím s tím, že si má každý vyžrat smluvní chyby.

Přesně tak, přesně to tady celou dobu popisuju. Prostě jde o jedno právo, které má dva těsně spjaté a nerozdělitelné aspekty. A většina anarchokapitalistů jakoby to popírá, protože řekne, že jeden aspekt je dobrý a druhý špatný. Místo toho, abychom se bavili o to zcela konkrétních právech, tedy jejich existenci nebo neexistenci, zda jsou nebo nejsou prospěšná. Díky tomu je diskuze vržená do jakési úrovni hraní si s teorií, která mi přijde zcela bezobsažná.

Já se mezi anarchikapitalisty řadím, protože zcela věřím v teoretickou možnost postupné demonopolizace státu. Nejsem si ale jist, zda by reálně došlo k absolutní demonopolizaci. Ale nemohu ani říct, že bych to nutně potřeboval. Ono by záleželo na tom, zda zafungují ty postupné kroky a jak to bude obecně společností přijímáno. Decentralizovat vše určitě není nutné, i když považuji za dobré, když alternativy mají možnost vznikat. Pokud velká většina lidí bude spokojena s centralizovaným systémem a zároveň je koexistence jiného systému problematická, pak může být centralizace to nejlepší. V okamžiku, kde se povede odstranit problémy, tak pak decentralizaci v cestě nic nestojí.

Považuji za poměrně špatný přístup boj prosti státu pouze na základě toho, že se jedná o centralizovanou instituci. A důsledkem toho je třeba právě to podivné oddělení pozitivního a negativního práva, aby bylo snažší říct, že jedno je dobré a druhé špatné. Je to naprosto umělé a samoúčelné, protože to nenese žádný význam. Dokonce v tom vidím rozpor. Právní teorie podobné často podobné termíny obsahuje také, ale nepopírá, že by se jednalo o dvě strany téže mince.

Včera jsem se díval na videodiskuzi se studenty gymnázia. Strašně mě těší způsob diskuze a přístupu těchto mladých lidí. Je to velmi nadějné. Líbí se jim myšlenky anarchokapitalismu, ale divné věci jim připadají oprávněně divné. Krásně tam vyniklo, co je na ankapu inspirující, a kde jsou naopak argumenty slabé nebo podivné.

Odpověď "Protože chci" mi připomíná mou odpověď, když mi někdo vynadala ptal se mne vyčítavě "proč jsi tohle udělal?", tak jsem odpovídal "Protože nechci" :-) Každopádně šlo o vyhýbavou odpověď. Tak zkuste to rozvést třeba aspoň v té rovině vztahové/sexuální. Samozřejmě mohu přijmout, že stačí, protože chcete. Ale neumím pochopit užitek, pokud si neumím představit jediný racionální případ, který by mohl být i etický. Umím si představit, že s v dobré víře někomu prodám (trvale). Můj nový vlastník na mne bude hodný, nebude mne ani týrat a tak. Prostě žádný extrém. Ale najednou se rozhodnu, že chci něco jiného. Tak prostě uteču. Ten člověk by si zaplatil agenturu, která by měla vymáhat jeho smluvní vztah. Předpokládám, že ta agentura by buď odmítla pro nemorálnost nebo by to realizovala v plném souladu s incetivou ankapu. V tu chvíli jsem v rozporu s etikou a morálkou v obou případech. Jako čisté řešení považuji tuto možnost zcela vyloučit a tudíž ji rovnou postavit mimo legitimitu. Pak bychom ale ankap museli doplnit o výjimku z volného obchodu se svým tělem. Tento zákaz ale v jakémkoli úhlu pohledu nedokážu považovat za neetický jen na základě toho, že porušuje NAP. A takových případů mohu pospat nekonečně mnoho a NAP, ani ankap je neřeší. Pokud společnost dojde ke shodě nad neetičností těchto situací, bude potřeba tlak na oslabení NAPu a tedy i anarchokapitalismu. V tomto smyslu mi ankap přijde nestabilní, pokud uznáme, že lidé budou chtít s rostoucím blahobytem řešit čím dál více morální a etické aspekty lidského jednání. Není to žádná chyba ankapu. Jen je možná dobré si toto uvědomovat. A zeptat se, zda náhodou tyto otázky společnost neřeší už dnes.

Rozumím, když si prostě rozumíme a dohodneme se na terminologii, není problém. Samozřejmě je blbost trvat na změně ustálených definic ve skupině anarchokapitalistů. Je to taky strašně častým zdrojem nedorozumění. Anarchokapitalisté se snaží vysvětlovat terminologii, abych se sjednotili v pojmech a druhá strana tam plete své pojetí a na základě toho se vymezuje. Ale to právě nedělám. teď ty definice chápu, jen k nim cítím malou averzi a sděluji to ostatním ke zvážení, zda ta averze nemá určité racionální důvody. Že třeba intuitivnější formulace mohou předat myšlenku stejně, avšak vyžaduji nižší kognitivní zátěž. Což je docela fajn, protože kognitivní úsilí pak mohu buď použít na věci, které jsou složité inherentně nebo se aspoň méně unavit ;-) Ale chápu, že teď věnuju úsilí v podstatě k aktivistické činnosti, kdy už nejde o význam a pochopení :-)

Jasně, uznávám, že jsem to v této diskuzi možná debilně pitval, no. A líbí se mi tvrzení, že je prostě debilní jejich samotná existence. To je totiž jasně srozumitelný. A také je srozumitelný, co si o tom myslíš. Někde v matematice je potřeba občas udělat v zájmu přesnosti složitější konstrukce, axiomatickou výstavbu, ale jsem alergický na divné definice tam, kde to není nutné. Což se týká třeba i klasické právní teorie ;-) To se nestačím divit složitosti taxonomie.

>Existuje JAKYKOLIV system, ktery by to umel RESIT?

Neexistuje. Žádný systém to sám o sobě neodřeší. Ano uvědomuji si zcela plně, že morálku NELZE nařídit. Proto existuje morálka, tedy nepsaná norma, kterou rozeznává každý individuálně. Právo může podporovat morálku a zároveň je docela blbé, když se někdo pokouší ho nadřazovat morálce.

Ankap sice v sobě určitý morální základ obsahuje. Princip nenutit (NAP) je určitě vysoce morální. Ale jak jsem Ti psal příklad v SVJ, tak to prostě není stoprocentní. Musíme nakonec hledat férovost v konkrétních situacích. Tou férovostí myslím snahu obou stran sporu nějak si vyhovět, pokud nemají možnost neovlivňovat se. Pokud mají možnost neovlivňovat se, může jít o vůbec nejlepší řešení. Což nabízí právě demonopolizace. To je super. Všimni si, že Urzův ankap v určitých pohledech dává přednost jakési čistotě teorie nad morálkou. Např. možnost převést vlastnictví sebe sama. Neumím si představit tuto situaci, aby byla zároveň morální. Zkus klidně vymyslet realistický příklad, kdy ano. Netvrdím, že toto ankap nutně musí řešit, ale přijde mi eticky zajímavější systém, který má přímov sobě opačné incetivy. Zrovna toto řeší jakákoli snaha o lidsko-právní otázky. Pomiňme teď jejich zvrhlou verzi, že si třeba nesmíš myslet, že jsou pouze dvě pohlaví apod. Tohle ale odumře, neobstojí, takže se toho nebojím. Ale snaha o toleranci a respekt k menšinám je super. Ale ankap tohle prostě vůbec neřeší. Ale to přesto není chyba ankapu. Ale je fakt, že z 99% se musím zajímat o věci zcela mimo ankap na daleko jemnějších úrovních. A mnoho těchto úrovní nelze řešit ani individuálně, ani na úrovni menších skupin. Mělo by to proniknout přitom do jakýchkoli aktivit. Nechci to přikazovat a nutit. Ale prostě to pořád bude existovat jako latentní spor a konflikt, dokud nedojde k přijetí nebo fyzickému oddělení skupin. A to oddělení generuje zase jiné významné problémy. Konečným řešení je vždy dohoda a vnitřní akceptace. I kdyby mělo jít o akceptaci odlišných přístupů vedle sebe. Ale tohle není nic proti ankapu., Jen je to mnohem víc důležité, než samotný ankap a boj proti státu. Pochopil jsem, že tohle je asi základní výtkou mnoha lidí proti ankapu. Mají pravdu. Samozřejmě to myšlenku ankapu nijak nesnižuje, většina útoků je proti zatvrzelosti ankapáků, ne proti myšlenkám ankapu samotného. Já bych proto třeba zapomněl na ankap a ukazoval možnosti decentralizace a jak mohou koeexistovat demonopolizované instituce vedle sebe. Od zdravotního systému po sociální. Vůbec není potřeba mít jeden vnucený systém. Ale dokud máme jeden systém, dává smysl ho vylepšovat, dokud se to nedemonopolizuje a nevzniknou alternativy.

K feťákům. Ano, byl bych shovívavý k feťákovy, který se z toho bude chtít dostat a potřebuje jen pomoc. Tam bude také etická tolerance. To samé platí i o zločinu. Rozeznaná pokora a autentická snaha situaci napravit by podle mne měla vést k odpuštění i třeba pro zločince. Když někdo jde do vězení, tak je sakra, zda ho držíme kvůli ochraně ostatních nebo protože ho chceme jen trestat. Trest má skončit v okamžiku, kdy dotyčný plně přijme, že udělal špatnost a s těmi to lidmi by měli pracovat lidé, kteří to jsou schopni rozeznat a mají třeba i ke zločincům laskavý přístup. Tohle jsou přesně otázky, které máme řešit a ne ankap. Až to dořešíme, můžeme jako bonbónek řešit, jestli to zasadíme do ankapu nebo demokracie. Je to úplně jedno. Vsadím se, že se mnou budeš vnitřně souhlasit, a že celá diskuze tady je fakt hrozně na povrchu. Věřím Ti, že to máš dobře srovnaný v hlavě a věř, že to má tak i mnoho dalších lidí. Ale tady stejně budeme něco prosazovat. Ale na té morálce se nakonec určitě shodneme. Pokud ne, tak se třeba jen bojíme něčeho jiného, někdo státu, který zrovna morálku nepředvádí a někdo ankapu, že se zvrhne v individualistický teror. Obojí jsou zbytečné strachy. Ono to dokonalé není, ale pravda je ta, že obojí může fungovat. Neumím si představit ankap s dořešenýma lidsko-právníma otázkama. Jen to nějak není na pořadu dne, kdy to jinak už celý svět řeší. To o čem jsem psal jsou právě ty lidsko-právně-morální otázky. Nikoho zbytečně nenutit je fakt dobrá věc, až na mnoho malinkých výjimek, které ale taky je třeba dořešit.

Na pozdrav souseda zákon nepotřebuje nikdo. Ale i na tom se musíme dohodnout. Když budě většina, kteří to chtějí jako povinnost, tak se to povinností stane a je morálnější to přijmout, než zemřít v boji za to, abych nemusel nikoho zdravit. Ono se to totiž obrátí proti těm, kteří tyto blbost chtějí a pak se to zase zruší. Tohle ať vyřeší Bůh, tohle jedinec řešit nemusí. Stačí když slušně řekne své v okamžiku, kdy se o tom rozhoduje. Může se státe, že budu chtít bát galantní i když to bude povinnost pod hrozbou pokuty. Bohužel člověka to nutí vzdorovat, což je právě celý problém nucení. Člověk pak vzdoruje i tomu, co by jinak i chtěl. Takže tohle evolučně nemůže vyhrát, nikdy. Nemusím se bát. Přesně to popisuješ na příkladu té diktatury. Ta se jednou zhroutí sama, dokud nějaké jiné, materiální výhody nepřevažují. S růstem blahobytu jsou ale důležitější morální otázky a vývoj jde jen dopředu maximálně za cenu krátkých regresí. Jakoby ve spirále. Ne v kruhu. Takže stačí zůstat v klidu, bystrý a trpělivý. A vše bude OK :-) Je možné, že někdy zkusím zabojovat, to je taky OK, pokud si nemůžeš pomoct.

Moje myšlenka, že ankap je "extrémní individualizace" není nesmyslná proto, že tohle jsem snad nenapsal. Napsal jsem jen, že extrémní patogenní individualizace je průser, ne, že k tomuhle vede ankap. Tohle jsi mi určitě omylem podsunul. Ale už Tě to nutí se vymezovat, viď? Hele, já tuším, že všechno co píšu, tak že s tím vnitřně souhlasíš. A pokud ne, tak to není tím, že to nechápeš, ale jen to, že si správně nedomyslíš věci mezi řádky. Nepohrdám tvou inteligencí, vím, že nemůžu napsat vše, co mám v sobě najednou a že druhá strana musí trochu číst mezi řádky. A já jsem na tom stejně, nejsem o nic lepší, takže v dobrém, ju? Taky se mi snažíš něco říct a asi Ti budu připadat nepozorný. Já to vím a jsem si toho vědom. Ale prostě nechci stát proti Tobě, fakt ne. A vsadil bych se, že se krásně shodneme v konkrétních situacích, když si půjdeme vstříc a budeme si chtít jít vstříc. Tím jsem si na 100% jistej. A když se nechce, tak se jen nechce. Nejsi kvůli tomu blbej. Prostě nechceš a je to OK.

Ale já hlavně jsem pro ankap, takže mi to nemusíš vysvětlovat. Ale prostě často řeším daleko jemnější nuance a nemyslím si, že bych si polepšil tím, že bych místo toho řešil nebo prosazoval ankap. Projeví se to tím, že kdyby nastupoval a bude to humánně, tak mu nebudu bránit a třeba to i podpořím. Momentálně to ale nevidím realisticky a ty lidsko-právní otázky se musí dořešit tak jako tak. A spíš se teď řeší v demokraciích ;-)

No já bych řekl, že "mít kartáček" je opravdu konstatování stavu, ale "právo mít kartáček" znamená právo člověka na to, aby se ostatní nesnažili tento jeho stav zrušit. Podle mne tohle je esence práva a není potřeba to dál specifikovat. Ale asi pro některé ano. Ne, že by tu formulaci nešlo granularizovat na pozitivní/negativní práva, ale právě to dávám do pléna, zda to už není trochu zbytečné. Já osobně to už dávno nepotřebuju vysvětlovat, dávno to chápu. Už jen překecávám ostatní, jestli by nedokázali své myšlení a vyjadřování trochu zjednodušit. Smysl se dá definovat i popisem, tak že prostě řeknu, že "máš právo mít kartáček, ale nikdo není nucen Ti ho dát". Ale ten kdo se zamyslel nad tím, co je právo a našel nějaký minimální význam, aby do toho nebylo potřeba nic přidávat a nic ubírat, tak by to i pro ten kartáček mělo vycházet. Fakt jsem přesvědčen, že většinově právo není chápáno ve smyslu, že ostatní musí. To spíš evokuje povinnost. Známe přece sousloví práva a povinnosti. Takže pozitivní právo je vlastně povinnost. Zní to prostě debilně, nemůžu si pomoct. V logice problém není, ale troufám si to takto soudit...

Jo, je to přesně jak píšete. K žádné větě nemám výhrad ;-) Samozřejmě když mluvím o intuici, myslím tím, že je vlastně docela dobrý, když je něco pochopitelný. Je super, že to pak někdo buď rychle pochopí a hned přijme nebo smete ze stolu. Termínus technikus je ok, pokud to nedokážu zatím říct lépe ;-) Ale nešlo by to tady bez toho? prosím, prosím... ;-) Já vím, že to pak nebude vypadat tak záhadně a učeně. Ale jasně, pak by to někdo mohl rychlejc pochopit a hned smést, a to není vono...

Tak to jsem měl podobně. Taky jsem volil Klause v jeho éře. Jinak jste teď uhodil hřebíček na hlavičku s tou morálkou a etikou. I mě zajímá jen etika a morálka a nic víc. Správná otázka pak je, v čem je etický přínos ankap myšlenek vzhledem k různým dalším myšlenkám, které ankap neřeší. A zda nějaké jiné směry neřeší jen jiné otázky. Já rád proto kombinuji různé směry a hledám spíše nějaké etické zásady, které mohu uplatňovat napříč. Význam ankapu je v tom, že otevře myšlení možnostem, které si člověk nedokázal představit. A tou hlavní je to pro mne to, že bych měl hodně otevřeně přemýšlet, zda nějaké věci nemohu dělat po svém nějak vedle nebo se zpřízněnou skupinou místo toho nutit ostatní přímo nebo nepřímo do supercentralizovaného řešení. Ale každopádně to neznamená, že bych si mohl dovolit na 100% nikoho do ničeho nenutit. Když budeš vlastnit byt v SVJ, tak tě budu nutit podílet se na financování společných prostor. Prostě nemůžeš udělat opt-out. A to i tehdy, pokud to třeba někdo zapomněl dát do smlouvy předem. Neponesu náklad za to, že někdo neudělal dokonale smlouvu a tys toho využil. Budu tě chtít dodatečně přimět přidat se ke společnému financování. Přijde mi to naprosto etické a přišlo by mi neetické naopak striktně dodržovat chybně uzavřenou smlouvu. Uznávám chybování lidí. Ale i trest za chyby má být nějak přiměřený. Pokud bys mi řekl, že jsi se sem nastěhoval jen kvůli tomu, že nebudeš platit za společné prostory, že jsi jen logicky sledoval vlastní zájem, tak to je pro mě stejně nepřijatelné, pokud si tak nějak nehleděl na férovost. Bojím se, že tyto a podobné etické principy ankap neřeší a naopak je řeší jiné směry, byť ty mají zase své nedostaky. Nakonec konkrétní realita může mít vždy eticky čisté nebo špinavé řešení bez ohledu na systém. A právě proto bych každého vyzval, aby ankap, demokracii a vůbec cokoli nebral jako modlu, ale vždy hleděl na etiku, pokud si to jen trochu může dovolit. Chápu, že člověk, kterého někdo vyhodí na ulici a ukradne v krámě chleba, že si to nemůže dovolit. I k takovým bychom pak měli být tolerantní, pokud nejde o jeho zaběhnutý způsob života, ale jen o exces. To neplatí třeba pro feťáky zloděje, tam bych byl nekomprosmisní. Bylo by super, kdyby se celá širší společnost na takovýchto otázkách dokázala shodnout a chtěla je dodržovat. Daleko nad rámec ankapu i stávajících systémů. Individualizace přerostlá v pýchu je zlo. Individualizace by měla být o tom definovat sebe sama, jak prospívat sobě i společnosti, ale nejen sobě. Ankap však toto vůbec nerozlišuje. Takže jeho přínos končí v představě o decentralizaci. V tom ostatním je silně rigidní...

když mi něco nesmí být upřeno, lze to formulovat VŽDY jako pozitivní právo. A to tak, že to je pozitivní jak ve smyslu existence, tak ve smyslu subjektivního hodnocení. Takto by to bylo intuitivní. Např. právo na soukromé vlastnictví hmotných statků znamená naprosto totéž, že mi jiný člověk nesmí bránit se statkem nakládat (pokud jsem jsem se tohoto práva částečně nebo úplně nevzdal smlouvou). Toto právo buď může nebo nemusí existovat. Pokud existuje, nazýval bych to "pozitivním". Pokud neexistuje, nazýval bych to negativním nebo tento nesmysl vynechal zcela. Tečka. O negativním právu by pak nemělo ani moc smysl mluvit. Bylo by to nadbytečné, protože by to znamenalo synonymum k neexistenci práva. Kdežto ankap rozděluje právo na pozitivní a negativní podle sémantické stavby věty, která ho vymezuje. Podobné zbytečné nesmysly obsahuje samozřejmě i klasická právní věda, ankap v tom není sám. Tyto pojmy zřejmě slouží lingvistickým fanatikům, aby teorie nebo věda zněla učeněji. Vždy existuje stejně stručná a intuitivní alternativa ve smyslu pozitivního vymezení.

Ale jo, měl myšlenka decentralizované společnosti také zajímala již od doby, co jsem si přečetl něco o ekonomii. Ale nikdy jsem v úvahách nešel až tak daleko, že by to šlo beze státu. A ono by to samozřejmě šlo. Ale zásadně se bráním tomu vidět stát jako kořen všeho zla nebo že všechno je na něm špatné. Ale když se vrátíme k tématu, tak mi neříkejte, že jste věděl předtím setkáním se s ankapem něco o pozitivním a negativním právu. Když se pomocí myšlenkového experimentu zkusíte oprostit od toho, že jste ankapák, přijde Vám intuitivní, že pozitivní právo je vlastně to nutící a negativní je to super? Pokud si člověk odpoví, že ne, pak si položí následující otázku, zda toto dělení má nějaký užitek. Odpověď je, že ho lze nahradit jednodušší formulací. Lze to tedy škrtnout. Ale to samozřejmě nedává smysl, pokud je teorie již hotová a nějak zažitá ;-) Ale dá se třeba uznat, že ty pojmy lze formulovat srozumitelněji, blíže běžnému chápání, aniž by to jakkoli snížilo význam ankap myšlenky. Alespoň pro mě má elegance pojmů, jednoduchost a srozumitelnost dost velkou přidanou hodnotu. Hodnota ankapu spočívá v tom, že je zaručena absolutní demonopolizace. Nic více a nic méně ankap nenabízí. Pak se zabývá tím, jak se různé oblasti mohou obejít bez centralizace, což je ok, ale jde o pouhé rozvinutí myšlenky demonopolizace. Pojmy negativního a pozitivního práva jsou pak vůči hlavní myšlence marginální a já uvažuji nad tím, že to lze jistě zjednodušit...

Dokonce když bych měl nějak vnímavěji vaši odpověď interpretovat, tak jste mi spíše dala za pravdu. Protože jste si péči od babičky nenárokovala, ale byla z ani vděčná, tak jste nejspíš ani nepomyslela na to, že je Vám babička nějak povinná. Což je to, co by naplnilo ankap definici pozitivního práva. Takže Vám to nijak přirozené nebylo jak tvrdíte. Jste tedy ve sporu sama se sebou., Ale nechte to být, nepotřebuji to z Vás nijak mámit. Jen mě to prostě zajímalo, ale Vy se spíš začnete stavět proti, pokud jsem si dovolil napsat, že abkap má něco divně ;-)

Neodpověděla, ale nechme to být...

Tak to je pro mě velmi překvapivé. Až tak, že Vám to moc nevěřím, ale neberte to zle. Ledaže byste se zabýval pojmy pozitivní a negativní práva před tím, než jste začal zkoumat anarchokapitalismus. Já jsem se na tyto pojmy zběžně podíval a poté, co s nimi operoval Urza. Představoval jsem si tedy něco jiného. A v době před nastudováním ankapu jsem právo chápal jednoznačně buď jako, že mi někdo nemá něco upřít (negativní) nebo jako právo na spravedlivé posouzení nějaké mé záležitosti (pozitivní). Obojímu jsem říkal jen právo a navíc to zaměňoval s etikou a morálkou. Později jsem oddělil etiku a morálku od práva (ač se mají podporovat) a až se studiem ankapu jsem poprvé uviděl pojmy negativní a pozitivní právo. A tak jak to má ankap je značně antiintuitivní a také nadbytečné...

No vidíte, a žádné pozitivní a negativní právo jste znát nemusela. Já to také samozřejmě mám tak. Kromě toho jsem ale chtěl něco jako spravedlivý přístup. Např. když mi učitelka vynadala a potrestala za něco, co jsem nezpůsobil já, ale spolužák. Opět si vystačím bez pojmů pozitivního a negativního práva. Něco jsem zjevně po učitelce chtěl a ona mi to upírala. Mám rád přehlednost a jednoduchost. Samozřejmě mě zajímalo, zda Vám ankap definice připadají intiuitivní a zda to má hlubší smysl než jen terminologický. Vy mi ale odpovídáte, že jste babičce byla vděčná. Což je hezké a správné, ale neodpovídá to na otázky, které jsem položil ;-)

Moment, Vy jste položila otázky, ale nedala žádnou odpovědi mimo to, že jste vysvětlovala standardní ankap terminologii. Já jsem se ale ptal, jak jste to Vy měla od malička, což jste myslím nenapsala...

Schválně jsem dal příklad s tím kartáčkem, kde si fakt myslím, že to drtina lidí bude chápat jako já a prosto jsem upřímně překvapen, že si myslíš, že jsem v menšině. U té zdravotní péče to vidím tak, že zdravotnictví tady je, je koncipováno převážně pomocí pojištění a tudíž mám nárok. Platím pojištění = mám nárok. Že někteří si myslí, že mají nárok na něco, co není v danou chvíli dostupné je záležitostí jinou. Když nepřijede sanitka včas, tak můžu nadávat i neoprávněně, pokud to nastalo z technicko/organizačních důvodů. Pokud nepřijede proto, že saniťák oslavuje v pracovní době narozeniny, byl by to problém. Dnes třeba mnoho lékařů neošetří covidového pacienta, což problém trochu je, protože tato péče JE v rámci pojištění. A jsem si jist, že soukromé vlastnictví by tomu samo o sobě nijak nepomohlo. Samozřejmě není možné nárokovat vyšší než nějak arbitrárně pojištěné úkony. To je ale už obyčejná hloupost nebo vyjádření emocí. Není třeba na to brát zřetel...

A to tak chápete od té doby, co se zajímáte o ankap a nebo i předtím? A zdá se Vám to nebo nezdá přirozené? Bylo by hezké, kdybyste se pokusila odpovědět na otázky, které jsem Vám položil. Nemusíte samozřejmě, ale bylo by to hezké pro diskuzi ;-)

Takhle jsem to teda nikdy nechápal. Kartáček si mohu koupit nebo si ho vyrobit. Nijak tím nepředpokládám, že by ho někdo jiný MUSEL vyrobit. A ani to nechápu jakože ho musím mít. kKdyž nebude, naopak tím myslím spíš to, že to nemám zakázáno. Stejně tak právo na školní vzdělání neznamená, že ho někdo musí zajišťovat. Když bude 0 učitelů nebo 0 škol, tak prostě právo může existovat, ale nebude realizováno. Stát ke školnímu vzdělávání nutí akorát děti, ovšem žádného učitele. Nemám sebemenší důvod přijmout automaticky pošahané definice, i když se mi líbí myšlenka postupné a plné demonopolizace státu.