Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jestliže se někdo narodí na něčím pozemku, tak mu tím samozřejmě nevnikne vlastnické právo ani na čtvereční centimetr zmíněného pozemku.
Pokud žena ve vysokém stupni těhotenství vstoupila na cizí pozemek, například do lesa, a tam nečekaně porodila, pak by vlastník, pokud by se o "radostné události" vůbec dověděl, přivolal soukromou (anarchokapitalistickou) službu, aby rodičce poskytla potřebnou pomoc. Pokud by však žena chtěla rodit přírodně, sama si překousla pupeční šňůru, apod., tak by jí mohl nabídnout za úplatu, popřípadě zdarma, trochu hygieny ve vlastní domácnosti.
Pokud vidíte ještě nějaký problém, prosím, upřesněte.

Pokud někdo chce nějakým způsobem využívat pozemek vlastníka či jeho část, musí s vlastníkem uzavřít smlouvu. Ta může zahrnovat nějaký poplatek či jiný druh kompenzace. Vymáhání plnění smlouvy je, podle mého názoru, celkem standardní záležitost. Tohle má Urza ve svých přednáškách velmi dobře zpracované.
Jestli je takový majitel pozemku anarchokapitalista či nikoli, záleží na jeho vnitřním přesvědčení.
K čemu využije peníze získané z výše uvedených smluv, je jeho věc, pokud tím využitím neporuší princip zákazu útočného násilí.

Pokud by se na ankapovém území vyskytl člověk, odmítající krutý a nesnesitelný princip odmítání útočného násilí, pak by měl tři možnosti:
a) nejednat proti němu, ale jen šířit svůj názor, tj. propagovat útočné násilí. Nejspíš by utrpěl jen nezájmem publika.
b) přejít od slov činům a třeba někoho jen tak cvičně zavraždit. Pak by jeho případ byl řešen Urzovými distribuovanými systémy (Doporučuji přečíst o systému práva, a dalších)
c) odstěhovat se na území, kde problémy útočného násilí řeší stát.

Spontanni ankap moralka tedy bude blizka - kde jste vzal toto tvrzení? Já ani nepředpokládám uchycení ankapového společenství v blízké době, takže Vás musím zklamat: spontánní ankap morálka nebude blízká. Ani ne tutová. Vznik spontánní morálky v ankapu je jen moje hypotéza.
Sigri zustanou, ale bez reputace, takze vyresene Ano, sígři se v ankapu střílet nebudou. Řešení prostřednictvím trhu pomůže proti těm menším, proti větším pomohou Urzovy distribuované systémy (píše o tom velmi podrobně). Doporučuji k přečtení.
Jako podminku preziti bych snad vzal onu spolupraci, ale proc probuh prave duvera? Doporučuji přečíst Jan Welzl: Třicet let na zlatém severu. Velmi zajímavá až strhující četba.

Děkuji za pochvalu (hezky ublognuto). Na oplátku se pokusím Vám pomoci v pochopení mého textu.
Nejsem věštec, ale dovedu si představit, že v ankapové společnosti (až jednou možná někdy vznikne) bude fungovat morálka. Ovšem nebude to něco dané shůry, bude to systém spontánní. V současných společnostech západní civilizace je morálka odvozena (ať si to připouštíme či nikoli) z křesťanských zásad. V jiných zemích, zejména Dálného východu, je morálka založená na konfucianismu. Docela věřím tomu, že ankapová spontánní morálka bude v lecčem blízká morálce křesťanské. Možná trochu i té konfuciánské.
I v ankapu budou podvodníci a lháři. Za své jednání budou ztrácet reputaci a tím se zhorší jejich postavení na trhu.
Salonní podmínky: ale to snad uzná skoro každý, že přírodní podmínky na Zlatém severu Eskymo Welzela byly tak drsné, že podmínky jakéhokoli území v současné době jsou proti tomu selankou. Právě v těch krutých podmínkách byla vzájemná důvěra podmínkou přežití.

Myslel jsem postavení na trhu mezi těmi, co nabízejí produkty či služby. Tam hraje důvěra klientů klíčovou roli.
Mezi vlastníky pozemků, kteří poskytují služby pronájmu či jiné spjaté s jejich pozemkem, samozřejmě také funguje konkurence, při které hraje roli solidnost majitele pozemku.

Anarchokapitalisté tvrdí, že v ankapu by měl lepší postavení ten, kdo by měl vysokou reputaci, vytvořenou poctivým jednáním vůči zákazníkům.

ad 1) i ad 2): Myšlenku o důležitosti státu nemá smysl vyvracet jednotlivými příklady. Zvrhlo by se to v karetní hru, kdy by se dvě strany vzájemně trumfovaly příklady a protipříklady.
V politické diskusi by se nemělo házet emocemi. Vysoce oceňuji Urzovu věcnou a přesnou argumentaci. Emoce nechme politikům, kteří chtějí uchvátit davy.

Ano, to je krátkodobé řešení, které jsem měl na mysli. Není to řešení ideální, ale okamžitou lidskou tragédii to řeší. Dominantní Pekař pak může odmítnout prodávat chleba i těm přeprodejcům. Tím mu ubudou zákazníci, ceny chleba se zvednou a podnítí jiného pekaře k rozjetí konkurenčního kšeftu.
Dominance se snižuje, konkurence narůstá.

Jaké zdroje? Tím hlavním zdrojem je lidská iniciativa a podnikavost. Ten se nemůže dost dobře vyčerpat, jen jej lze přesměrovat z vymýšlení nových produktů služeb, atd., na boj s regulacemi, boj o dotace. To je ovšem horší než když dojdou všechny používané surovinové zdroje.

Domnívám se, že lidé nejednají vždy racionálně. Za racionální jednání považuji to, co směřuje (třeba chybnou cestou) k naplnění přání dotyčného jedince.
Příklad: Pepa Vyskoč vsadí veškerý majetek na vítězství koně jménem Šemík. Proti Pepovu očekávání Šemík prohraje o koňskou délku za vítězem. Pepa by chtěl, aby kancelář uznala oprávněnost jeho nároku (měl to přece tak pěkně vymyšlené a podložené). Ale neodváží se jít do boje za svou věc, tak vezme šutr a rozbije nejbližší velké sklo.
Racionální jednání by bylo, kdyby se snažil dokázat, že vítěz byl pod pozitivním dopingem nebo Šemík pod negativním nebo že Šemíkův žokej byl podplacen, apod.

Ankap netvrdí, že člověk není násilný, ankap předpokládá, že když se lidé zřeknou útočného násilí, vytvoří společenství, které bude fungovat lépe než jakýkoli stát.
Ankap je hypotéza, že je možno vytvořit společnost fungující na principu zákazu útočného násilí.

Pardon, oprava:
Proto bych tvrzení VH upravil do formy: Stát je v rozporu se základním pilířem ankapu, a to s principem neagrese.

Ankap podle Víta Heřmana dogmaticky pokládá stát za zlo, protože si uzurpuje monopol na násilí. Zlo je ovšem kategorie morální. Ankap podle mého názoru nemoralizuje. Proto bych tvrzení VH upravil do formy: Ankap je v rozporu se základním pilířem ankapu, a to s principem neagrese. Nic více a nic méně. To není dogma. To je tvrzení, které je vyvratitelné. Lze vyvrátit diskusí, nikoli nařčením z dogmatizmu.

Pan Nikdo důležitý (neregistrovaný) silně přeceňuje dominantního hráče a podceňuje lidskou vynalézavost. Ta dokáže v dlouhodobém běhu překonat jakýkoli monopol vyvinutím technického řešení, které monopolní produkt nejen nahradí, ale i překoná.
A v krátkodobé perspektivě? Těm, kterým dominantní pekař odmítne prodávat chleba, ostatní ochotně pomohou prostým přeprodejem.

Jsem anarchokapitalistický začátečník. Prosím, poučte mě a pár ankapových dogmat mi vyjmenujte.

Jedním z argumentů etatistů je lidská přirozenost. Michal Semín, člověk jistě velice inteligentní, vzdělaný a čestný, argumentoval v diskusi (Joch, Semín vs. Urza) přirozeností: žárovka byla stvořena k tomu, aby svítila. Ergo její přirozeností je svítit. Jednou z přirozeností člověka je prý vytvářet a přijímat hierarchii. Jenže takový argument vychází z náboženské představy:Člověk prý byl stvořen k tomu, aby naplňoval boží záměr. Anarchokapitalisté, ať už věřící či nevěřící, to takto zřejmě nevidí. Berou člověka jako nedokonalou součást velkého živého systému, který dokáže fungovat s nedokonalými prvky a jejich chyby a vady kompenzovat a kvality umocňovat.

Naše politické elity si zvolily lokajskou taktiku: Národu předstírat, že jen plní rozkazy shůry a bruselskému panstvu vystavovat na odiv vlastní iniciativu, se kterou jejich směrnice tvůrčím způsobem rozvíjejí.
Zásadovější postoj by byl, snažit se implementovat směrnice co nejméně škodlivým způsobem a získávat půdu pro nadřazenost našich vlastních zákonů cizím směrnicím.

Anarchokapitalisté nejsou sociální inženýři, ale pěstitelé. Chtěli by zasadit semínka a nechat je růst ve víře, že to bude fungovat samo. Tomu by se dalo při dobré vůli věřit.
Příroda je mocná a lidská přirozenost není zdaleka tak špatná, jak osvícení intelektuálové tvrdí.
Blbá zpráva je, že do betonu se semínka nezasejí a kus volné půdy se těžko najde.