Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Všechen majetek, který mám doma jsem si legálně koupil. Je mým legitimním a legálním vlastnictvím. Vytvářet jednou částí svého legitimního a legálního majetku kopie jiné části svého legitimního a legálního majetku, je legitimní jednání. Ať už pro vymezení pojmu "majetek" vezmeme v úvahu jakoukoli představu, nemůže taková představa dojít k jinému závěru, než že legitimní a legální činností nemůžu jednat nelegitimně a nelegálně. Kopírování jedné části mého majetku použitím jiné části svého majetku, což je legitimní jednání, se nedopouštím ničeho nelegitimního. Nemohou to tedy být ty dveře. Legitimním a legálním jednáním není možno dopustit se krádeže. Leda z toho lze udělat krádež falešnou překážkou. Ale to jsou pak falešné dveře, kdy mi ukazujete na prázdný prostor a říkáte "to jsou dveře".

Pomluva sama o sobě je nelegitimní jednání. Nikde ancap netvrdí opak. Urza sám o sobě není ancap. Proto práh "dveří", kterými se vchází na pole agrese, je ne/vypouštět o někom nepravdivé informace (pomluvu), zejména ne s cílem jakkoli mu ublížit. Tyto "dveře" mi v případě krádeže duševního vlastnictví ukázat nedokážete. Když se jí mám navíc dopouštět ve svém legitimním a legálním "doma", pomocí legitimního a legálního užívání mého legitimního a legálního majetku. Ne, že ty "dveře" neuznávám. Já je nedokážu svými smysly vnímat. Dveře proti šíření zveřejněné myšlenky nedokážu najít.

oprava:
Až mi budou ty "dveře" patrné, ...

Já nevím, jak se krádeže duševního vlastnictví nedopouštět. Nikde nevidím "dveře", které by mě oznamovaly, že za nimi s maximální pravděpodobností není nic mojeho a je tedy lépe nechat to na pokoji. Zejména je nedokážu rozpoznat v okamžiku, kdy ve svém legálním a legitimním "doma", legitimním a legálním způsobem používám svůj legitimně a legálně nabytý majetek. Až mi nebudou ty "dveře" patrné, pak teprve mohu vést diskusi, jestli je uznávám nebo ne. Do té doby pro mě neexistují. Zatím mi je nikdo neukázal.

O tom nemluvím. To pozná i naprostý kokot, že něco neudělal osobně. Vidím na výstavě obraz. Velice se mi líbí a vryju si ho do paměti. Nebo si ho koupím a odnesu. Přijdu domů a svým majetkem (barvami) na svůj majetek (plátno) namaluju jeho kopii. Zaznamenávat své smyslové vjemy je zcela legitimní jednání. Protože tu kopii jsem pořídil použitím svého majetku a využitím svého smyslového vjemu, je ta kopie můj legitimní majetek. Mohu s ním dělat, co chci (pokud jím nebudu někoho mlátit :-) ). Kde jsou ty "dveře" nelegitimního jednání = krádeže, ve kterém "bodě" jsem jimi "prošel", kdy jsem se dopustil krádeže během legitimního a legálního používáním svého majetku? Nejde o to, jestli ty "dveře" někdo uznává nebo neuznává. Uznávat nebo neuznávat mohu pouze to, čehož existenci nemohu popřít. Problém není v tom, že duševní vlastnictví neuznávám. Ono není co uznávat. Nikoli ve smyslu vykonané práce původního malíře. Tu práci samozřejmě uznávám. Ale majetkem je ten obraz. Ne myšlenka vyjádřená nějakým výjevem na něm. Myšlenky jsou svobodně přenositelné a šiřitelné obrazem, písmem i slovem. To je jejich podstata. Myšlenka nemá "dveře", které by zajišťovali výhradnost jejího použití. K tomu je právě potřeba vytvořit houštinu falešných překážek nelegálnosti.

Nic takového, že chci trestat člověka, který mě na svém za své pomlouvá, nikde nepíšu. Psal jsem o tom, že pomluvou je možno způsobit majetkovou újmu (pomluvou firmy nebo její produkce) a trestat lze za tu majetkovou újmu způsobenou pomluvou.

Jak poznám "dveře" do duševního "doma" vysvětlit nejsi schopen nebo ochoten.

Nic nového pod sluncem, že opět uhýbáš otázkou. Na ni ti nejlépe odpoví veškerá možná dostupná ancapácká literatura. Tvrdíš, že ji máš prostudovanou, tak co se takhle blbě ptáš.

Já bych radši odpověď na otázku, kde zakopávám o "dveře" do duševního"doma"? Jak rozpoznám, že před nimi stojím?

Žijme třeba ve tvém vysněném systému.
Když přijdu ke "dveřím", kterými jsi si vymezil svoje "doma", je mi v podstatě srdečně jedno, jakým způsobem jsi k tomu došel, že je postavíš zrovna tam a že je vůbec někam postavíš. Při pohledu na vchodové dveře do tvého bytu je mi to lhostejné. S pravděpodobností limitně se blížící nule bude za těmi "dveřmi" něco, co by bylo mým legitimním a legálním majetkem. Nepolezu tam tedy. Ty za těmi svými "dveřmi" u sebe "doma" budeš používat legitimním a legálním způsobem svůj majetek. Všechno, co takto vznikne, je také tvůj majetek. Koho taky jiného. Kopírovat vlastní majetek je legitimní a legální. Vzniklo-li to okopírováním, vzniklo to okopírováním tvého legitimního a legálního majetku, který už jsi doma měl. Kde nebo kdy při tom legitimním a legálním jednání vrážíš do těch dveří duševního "doma"?

Jsem ve svém legitimním i legálním "doma", které ostatní respektují. "Doma" mám pouze věci, které jsem si legitimně a legálně koupil. Jsou tedy mým legitimním a legálním majetkem. Kopírování vlastního legitimního a legálního majetku je legitimní a legální jednání. Kopie je tedy mým legitimním a legálním majetkem. Co udělám se svým majetkem je jaké (pokud jím někoho zrovna nemlátím :-) )? V každém případě je to legitimní. Nelegální to může být pouze v případě, kdy si někdo vymyslí houštinu falešných překážek nelegálnosti. Ale tu legitimitu obejít nedokáže. Nikdo mi nedokáže ukázat "dveře" do cizího duševního "doma". Kde jsem jimi při používání svého legitimního a legálního majetku ve svém legitimním a legálním "doma" prošel?

Nejhorší není, že by tu znalost neměl. On ji má. Ale opět ji ignoruje.

Není to trolling. Vy jste schopen poznat, co je váš majetek? Předpokládám, že ano. Tedy jste schopen rozpoznat i to, co je cizí majetek. A víte, že ho nemůžete používat. Bohužel jakékoli pokusy o specifikaci duševního výtvoru, coby vlastnictví, selhávají. Vynaložená práce sama o sobě není postačující podmínkou, ale pouze nutnou. S respektem k duševnímu vlastnictví se pak dostáváme až někam sem:
https://www.novinky.cz/ekonomika/503430-pepsi-zaluje-indicke-farmare-odrudu-brambor-ma-chranenou-na-vyrobu-chipsu-lays.html
To už mi hlava nebere. Nevím, kudy vede hranice duševního vlastnictví, když nemůžu ani pěstovat svoje brambory na svém poli, abych ho neporušil. To už je nějaká pomatená pohádka na námět tulipánové horečky v Holandsku... Já poznám, kde končí hranice mého bytu, mého auta, mé zahrádky, mé e-mailové adresy (= mého "doma") a jsem schopen pobrat, že to, co je za touto hranicí není moje a tak se k tomu taky chovám. Ale zasadit pole brambor a tím způsobit někomu majetkovou újmu, protože "duševní vlastnictví"...

V tom mi ale nepomůže žádná teorie. Neexistuje netautologická nebo konzistentní teorie, která by mě umožnila pochopit, kdy nebo kde jsem překročil hranici ven Ze svého "doma", že si nemůžu zasadit na svém poli své brambory. Jak mám poznat, že v "prostoru" duševního vlastnictví už nejsem doma? O to totiž taky jde. Teď i v ancapu si vymezuju (vymezujeme všichni?) svoje "doma" druhotně (primárně?) z praktických důvodů = abychom poznali, ne že už "doma" nejsme, ale že bychom už lezli do cizího "doma". U mnou náhodně vyjmenovaného "doma" dokážu ostatním ukázat skutečné i pomyslné "dveře". Všichni je mohou vidět. Jsou pro ně pochopitelné (pokud netrollí blbostě). U dveří do cizího auta a hesla k cizímu e-mailu jednoznačně poznám, že to jsou dveře do cizího. Nejsem zloděj, tak se do nich nevloupávám. Je jedno, odkud do nich lezu. Klidně k těm "dveřím" mohu přijít z cizího "doma", kde se nacházím se svolením vlastníka - chodník, zahrádka u kamaráda, ... a bezpečně je poznám. Svou prací a/nebo její směnou vlastník dokázal jednoznačně pochopitelně ukázat ostatním "dveře" do svého "doma". Kde jsou "dveře" do "doma" = duševního vlastnictví? Když na svém poli sázím své brambory? To už asi ne. To je blbost. Nebo to není blbost? Já tu hranici neumím poznat. Zvlášť, když jsem nevystrčil nos ze svého "doma", nemám "doma" žádné, kradené věci a používám tudíž pouze a jedině svůj legitimně (a v současnosti i legálně) nabytý majetek.

A ne, neříkejte mi, že to je práce. Prací dokážu zcela jednoznačně a pochopitelně vymezit to svoje náhodně vyjmenované "doma" tak, aby to lehce byli schopni ostatní pochopit. A nijak jim ta hranice mnou náhodně vyjmenovaného "doma" nebrání v jejich jednání. Jak je to ale s duševním vlastnictvím? Opakuji: Kde jsou nebo jak lehce poznám "dveře" do duševního vlastnictví, abych je byl schopen jednoduše rozpoznat? Zvlášť když jsem prokazatelně u sebe "doma", které mé okolí respektuje a používám pouze svůj legitimně i legálně nabytý majetek, který mé okolí respektuje?

Okopírováním nemohu nikomu způsobit majetkovou újmu. Vy patříte do nějakého z těch ústavů, o kterých tak rád píšete. Ne jako chovanec, ale jako kolega těch stávajících "kapacit". Docela byste tam zapadnul.

Na volném trhu je konkurence přirozeným důsledkem jeho fungování. Tudíž není považována účastníky trhu za agresi.

Absolutně nemám tušení.

V ancapu může beze všeho kdokoli považovat neuzavření smlouvy za agresi a podle toho jednat. Na vlastní náklady a vlastní riziko.

NAP specifikuje agresi vlastně zjednodušeně řečeno jako útok na majetek zdraví nebo život. Nevyjmenovává konkrétní jednání, které agresí jsou a které ne. Pokud pomluvou někoho poškodím na majetku (zdraví či životě asi dost obtížně, ale to je vcelku jedno), splňuje takové jednání podmínky agrese.

Ostatně je zcela zbytečné vést tuto disputaci. Pomluva je nějaké jednání. Jak na něj ne/zareaguje pomluvený, je zcela jeho svobodné rozhodnutí. Řešení sporu soudem nesplňuje podmínky agrese. Je to jedno z možných řešení sporu, který v případě, že se k němu pomluvený rozhodne svobodně a dobrovolně, nepovažuje NAP za nelegitimní.

To nikde NAP explicitně nepředepisuje, aby pomluva nebyla v žádném případě považována za pomluvu. To je tebou záměrně zkonstruovaná lež.

Pro norka i Géčko:

Čest není hmotné povahy. Pravda. Pomluva není agresí. No to je otázka. Pomluva samozřejmě není fyzickou agresí. Pomluva firmy nebo kvality její produkce (viz.příspěvky výše) může způsobit odliv zákazníků a pak je důsledkem takové pomluvy majetková újma. Způsobit majetkovou újmu pomluvou už agrese je. Je na subjektivním rozhodnutí toho, kdo byl poškozen pomluvou na majetku, jakým způsobem bude reagovat na takovou pomluvu a z ní vyplývající majetkovou újmu. Bránit svůj majetek u soudu není nic proti NAP. To je v rámci RŠ, ancapu, NAP (jak kdo chce) zcela standardní řešení v případech, kdy se dvě strany nedokážou dohodnout nebo se alespoň jedna strana domnívá, že dohoda s druhou stranou nepřipadá v úvahu.

Prokristapána, pomluva podle NAPu není agresí... To snad není možný! Jak jsi na to přišel? Kde probůh anarchokapitalismus tvrdí exaktně a striktně, že pomluva agresí není a soudní žaloba jako reakce na ni agresí je?!!!

No to je možné, že si na mnoha a mnoha místech veřejné internetové sítě něco velice podobného v nepřeberném množství jazyků přečtu. Co to má společného s anarchokapitalismem? Že to někdo podepsal jako anarchokapitalista? To píše Mises Někde v "Lidském jednání"? Nebo odkud to máš? Vždyť z pohledu obyčejného selského rozumu je to nebetyčná píčovina! Ancap a jeho součást NAP nikde neobsahuje nic podobného = vyloučení řešení jakéhokoli (tedy i tohoto) sporu soudní cestou.

Ne. Tím že někoho poženu za pomluvu před soud neporušuju NAP. Z kterého prstu na noze jsi zase vycucal tuhle blbost???

Anarchokapitalisté neřeší, jak jednat v souladu s NAPem.

Subjektivní hodnocení nemá nic společného se subjektivní hodnotou. Hm. To je právě ten problém, že souvisí třeba i s náklady obětované příležitosti. A tohle ty neumíš složit. Jsi mentálně na úrovni batolete, které ty kostky lega do ruky uchopí, správně řekne "koska" a "čeuvená". Ale to autíčlo z nich prostě ne a ne složit nedokáže. Tak se snažíš točit se na krafání o jednotlivých kostkách, aniž bych pobral v potaz jejich jednotlivé umístění a vzájemné vztahy v té kompletní skládačce. A jsi strašně překvapený, že i toto všechno jednání a rozhodování okolo, roztříštěné informace,... má vliv na rozhodnutí, kdo kde koho třeba bude soudit nebo jestli vůbec.

Proč bych takového člověka nemohl hnát před soud? Žádný anarchokapitalismus mi to nezakazuje nebo mi nepředepisuje nějaký konkrétní postup. To, co o tom anachokaspitalismus říká je to, že jakékoli rozhodnutí je jen moje. A že důsledky jakéhokoli jednání nesu v plné výši já.

Samozřejmě, že nebyl. Nemám problém se čtením. V tom komentáři byla hned na začátku tvoje lež: Ultraortodoxní anarchokapitalisté by Vám začali vysvětlovat, že podnik C by se neměl trestat, protože by to bylo porušení NAPu, že bude potrestán tím, že přijde o zákazníky (a tedy že o jeho potrestání rozhodne každý sám svou peněženkou). Žádný takový Předpis", který by někomu určoval, že má jednat zrovna takhle v anarchokapitalismu není.

Subjektivní a objektivní hodnocení jsi do toho zamotal ty sám dalšími svými příspěvky.

Jaký soud? Komunista bude chtít, aby ho soudil soudce komunista. Anarchokapitalista bude chtít, aby ho soudil soudce anarchokapitalista. A kdo rozhodne, před jaký soud (a tedy podle jakých pravidel) to půjde?
V okamžiku, kdy se dva subjekty nejsou schopny dohodnout mezi sebou, v takovém případě by za ně jednali/y jejich právníci, pojišťovny,... Ti/y, protože by měli/y zájem hájit práva svých zákazníků, byť z rozdílných společenství, by většinově nějaké společné "jednací platformy" vytvořili/y.

Ultraortodoxní anarchokapitalisté by Vám začali vysvětlovat, že podnik C by se neměl trestat, protože by to bylo porušení NAPu, že bude potrestán tím, že přijde o zákazníky (a tedy že o jeho potrestání rozhodne každý sám svou peněženkou).
Hned na začátku lež...
Ultraortodoxní anarchokapitalista vy komukoli vysvětlil, že vztah mezi firmami A, B a C si mají vyřešit tyto firmy mezi sebou, jak uznají za vhodné (viz. subjektivní teorie hodnoty a náklady obětované příležitosti). Preference zákazníků by byla odrazem jednání těch firem na trhu. Které firmy by uznali zákazníci za hodné svého zájmu, od těch by nakupovali, které firmy by ignorovali, od těch by nenakupovali.

Ale já tě chápu. Ty se mocí mermo snažíš anarchokapitalismus pojmout jako manuál s předepsaným jednáním, stejně jako manuál od státu, a dostáváš se tím k blbostem. To střílíš ne mimo terč, ale na úplně jinou stranu. Ale to není poprvé, co to tady píšu.

Objevil jsi Ameriku - subjektivní teorii hodnoty.

Ten tvůj poslední odstavec je lež, kterou chceš umíněně ancapu vnutit.

"To se nikdo nedoví, Ty můj kvítku medový..."

O to se tu marně snažíme přes rok. :-)

Mně je úplně jedno, jaké kdo vyznává právo k věcem, k jejichž vzniku jsem ničím nepřispěl ani svou prací ani ničím jiným. Já jsem schopen takové věci na první pohled rozpoznat. Neberu si takové věci ani jejich části.

Abych to ještě upřesnil. Osobně bych velice rád, kdyby se Notre-Dame podařilo rekonstruovat pomocí odpovídajícího materiálu dobovými technologiemi. A to za použití dubů odtamtud, kde rostou. Stále by to byla ukázka exkluzivní řemeslné práce. To bych fakt osobně ocenil. I když zároveň nemám nic proti modernímu řešení. Ona ta renesanční věžička na gotické katedrále (Hradčana - Sv.Vít) má taky něco do sebe.

Velice nerad bych byl, kdyby se krov rekonstruoval ocelovou konstrukcí nebo nějakou lepenou prasárnou jenom kvůli tomu, že ve Středozápadní Evropě za existence kulturní krajiny neexistují rozsáhlé staleté dubové pralesy, ze kterých by bylo možno získat patřičný materiál.

Tak totiž na mě zapůsobilo to vyjádřené "odborníků" na památky. Že by byli "památkáři" schopni zmařit snahu o rekonstrukci odpovídajícím materiálem dobovými technologiemi z tak malicherného padůvodu.

Jasně. Pokud člověk nereaguje tak, jak ty vyžaduješ, tak nechápe psaný text. Děkuji za vyčerpávající odpovědi za celý téměř rok a půl. Vůbec lautr nic jsem se od tebe nedozvěděl, než že jsem hlupák.