Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Očividně podceňujete sílu médií, propagandy a politické manipulace.

Ankap není systém vlády, nemá svoje pravidla. Pravidla budou mít lidé svoje ve svých vztazích s jinými lidmi. Chtít po ankapu, aby měl něco, co umožní měnit něco, co vlastně ani nemá, je chtít, aby ankap měl nějakou vládu. Jenže pak nemáte ankap.

Ankap je: žádná vláda, žádná centrální autorita vynucující na lidech nějaká pravidla. Lidé spolu budou volně interagovat, čehož přirozeným důsledkem je volnotržní kapitalismus.

A přikazovali tu střechu, čelní sklo, stěrače atd. ostatním? Ne, člověk chce pohodlí, a chce si koupit auto se střechou, čelním sklem a stěrači. Regulace je proti tomu nějaký příkaz pro všechny, jak se mají chovat. Vycucaný z prstu před kdovíkolika lety, bránící kdovíkolika dnešním možným průserům, ale škodící všem hromadami pokut a kontrol kvůli kdejaké kravině. I kdyby všichni měli všechno v pořádku, ty kontroly jsou pořád obtěžující a hrozby pokut stresující. Jako by nebylo podnikání samo o sobě stresující dost, stát musí nakládat milionkrát víc.

Což jsou ale většinou individuální případy, které lze řešit individuálně.

Regulace typicky vzniknou tak, že se objeví nějaký zřídkavý průser, který někdo (ideálně politik nebo na něj napojený think tank ve spojení s médii) šikovně nafoukne a udělá z toho politické téma. Doteď to žádný velký průser nebyl, později to taky žádný průser nebude, jde o jednotlivé případy, tisíce jiných fungují, ale je to prostě podle politiků, novinářů a dalších sráčů průser a musíme prosadit regulaci, která to posere všem ještě víc.

Anebo taky ne, anebo oba.

Diktatura není bezvládí, takže už z definice to není ankap. Další podobně blbá otázka?

V ankapu samozřejmě můžete nechtít ankap a zařídit si to jinak. Můžete si i najít lidi ochotné hrát si s Vámi na stát. Ale na druhou stranu ti, co budou chtít ankap, Vám nedovolí uplatňovat pravidla státu kdekoliv mimo tu Vaši komunitu.

To samozřejmě říká, ale Vy pořád mluvíte o násilném prosazování a útocích...

1) Jak byste měřil míru násilí?
2) Co se tedy dá měřit počtem pravidel?

Demokracie je utopie, která nemůže fungovat.

Takže jste zastánce státu? Vy... Vy... máte názor!

O tom slyším prvně. Ale u Vás, kdo nechápete rozdíl mezi obranou a útokem, se tomu nedivím.

A pořádají se pokaždé, když se někdo narodí, umře, přistěhuje, odstěhuje, nebo změní názor?

Ankap se s demokracií vylučuje bez ohledu na to, kolik lidí jej prosazuje. Vy si pořád představujete nějaký náhlý celospolečenský převrat, že najednou někam vtrhne pár anarchokapitalistů a všem vnutí nějaká pravidla. A ukazuje se to i na té Vaší hovadině s nadpoloviční většinou, která demokraticky odhlasuje ankap. Ta menšina by pořád chtěla demokracii... a Vy byste jí vnutil ankap. A proto je ankap s demokracií v rozporu.

Ankap bude prostě fungovat v nějaké paralelní společnosti, a ani to nebude konvexní množina osob (v tom smyslu, že by v jejím rámci každý ankapoval s každým). Bude postupně růst, nabývat na síle, budou do něj přecházet další a další lidé (resp. některé jejich vztahy), a stát bude postupně slábnout. Jasně, že jako umírající kobyla bude nejvíce kopat, ale časem prostě odumře. Netřeba útočného násilí. Přijímat ankap ze špatného důvodu (pod pohrůžkou násilí) je v rozporu s ankapem.

Klasický příklad: Bude někdo volit tu malou stranu, nebo to mám radši hodit někomu jinému?

Prakticky jakýkoliv kamarádský či jiný bližší vztah probíhá mimo pravidla státu; a někdy jde i o byznys, mimo dohled státu.

Ale ono ani není potřeba, aby polovina lidí chtěla ankap. Stejně jako není potřeba, aby polovina lidí chtěla kouřit v hospodách, nebo aby polovina lidí chtěla EET. V demokracii prostě podle nějakých pravidel dochází k různým věcem. Vládne lid, a lid je naprosto cokoliv, skupina lidí, kteří dokáží přesvědčit ostatní o naprostých píčovinách. Problémem není, kdo vládne, kolik jich je, ale že vládne. Vždyť doprdele žádná demokracie na světě ani nemá meze, věci, o kterých rozhodovat nesmí.

Sama demokracie, stejně jako jiné systémy vlády, stojí na naprosto nesmyslné představě, že něčí názor (!) je povinně relevantní pro všechny. A to, zda ten názor je božský, královský, nebo většinový, na věci vůbec nic nemění. Když mám svobodu, tak se prostě debilovi vyhnu. Když mám demokracii, debil mi vládne. Co je na tom úžasnýho, skvělýho?

Ankap stojí na svobodě. Že si můžu vybrat, s kým budu cokoliv dělat. Když to polovina lidí nebude chtít, fajn, nemusí mě to zajímat, chápete? Prostě se budu stýkat s tou druhou polovinou.

A proč by se o zavedení ankapu (ať už samo zavedení znamená cokoliv) mělo rozhodovat v souladu s demokracií, když ankap je s demokracií v rozporu?

Každý z nás se může rozhodnout, zda chce ankap, zcela dobrovolně a může si o tom rozhodovat neustále; schopnost rozhodovat je nám dána vnímáním a myšlením, realizace takového rozhodnutí je potom dána svobodou. Vy jste do toho zatáhl rozhodování podle nějakých pravidel.

Psal jste o nějakých 50 procentech, kteří se údajně podle Urzy neumějí rozhodnout. Doteď jste ani nespecifikoval, jakých 50 procent jste myslel, pak to vztáhnete k demokracii (ale pořád zde není jasná souvislost mezi rozhodováním lidí v demokracii a údajným Urzovým názorem o jejich schopnostech) a teď mystifikujete (na rovinu: mlžíte), že jste o žádných 50 procentech nepsal, nebo aspoň ne v souvislosti s demokracií. Takže znova: píšete o 50 % lidí v jakém smyslu, proč?

Aha. Takže Vy chcete diskutovat o teoretickém konceptu demokracie.

Pojďme na ten začátek. Lidé si odhlasovali, že budou mít demokracii. Ale podle jakých pravidel, když někde na začátku tu demokracii ještě nemají?

Soukromé agentury by toto dělaly asi také. Existovali by lidé, které by si daný klient agentury nepřál na svém pozemku. Buď by hlídači měli našprtané obličeje a hlídali sami, nebo by se šetřily náklady a alespoň předběžné rozpoznání obličeje udělá počítač.

Děsivější je, k čemu se to dá zneužít... a protože stát nemá žádnou konkurenci a není placen dobrovolně, nemá žádnou motivaci tato data nezneužít.

stav, když se už/ještě neválčí

Kde vidíte redefinici příměří na stav nevyžadující existenci války?

A Vy předpokládáte, že Urza bude vědět, o jaké polovině mluvíte? Pokud to vědět nebude, vysvětlíte mu, o jaké polovině mluvíte? Nebo mu to nevysvětlíte, a jeho případná odpověď na Vaši otázku pro Vás není tak důležitá, jako pocit Vaší nadřazenosti?

Spíše než mír je to příměří. Mír je, když se lidé dokáží dohodnout a respektují se. Příměří je, když spolu už/ještě neválčí, ale jiná dohoda mezi nimi není, o respektu nelze mluvit určitě.

No má to k ní nepochybně blíže než k tomu míru.

I setina populace dokáže rozpoutat slušné nepokoje, když je to ta "správná" setina.

Takže stále více se hádají skupiny lidí jsou klam, a ve skutečnosti se toto vyřeší u voleb, kdy prostě jedni prohrají a jsou nasraní, a ti druzí se jim smějí do ksichtu? To je mír?

Bohužel ne, jsem v této věci zcela natvrdlý. O jaké polovině mluvíte?

Já znám např. polovinu lidí, kteří mě sexuálně nepřitahují. Nebo polovinu lidí, kteří jsou podprůměrného intelektu. Nebo polovinu lidí, kteří vydělávají méně než medián příjmů. Polovinu lidí nadprůměrné výšky. Ne, já vážně nevím, o jaké polovině píšete.

Ano, to je přesně ono, demokratům by vadilo, že by nemohli vládnout ostatním. Bylo by opravdu pěkné, kdyby každý volební lístek měl informaci o tom, kdo s ním volil; a zákon schválený zvoleným politikem by platil jen pro jeho voliče. Mohlo by to být velice zajímavé.

Problém je, pokud se lidé nedohodnou, takže máte proti sobě dvě přibližně stejně velké části populace. Demokracie pro toto nemá žádný nástroj; není žádná převládající ideologie, jen nasraní rozhádaní občané.