Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ostatně je to dobrý tip třeba pro Urzu: Napsat "Anarchokapitalistickou ústavu".
Vzhledem k tomu, že by nemohla obsahovat zákonodárný sbor a tudíž žádné zákony a tudíž by všechno muselo být v ní… Docela zajímavý úkol.

Stručněji.
Společenská smlouva = (v našem prostředí) ústava stanovuje, co je legitimní.
Ústava ČR stanovuje, že legitimní je tvorba a vymáhání zákonů jistými institucemi.
Anarchokapitalistická společenská smlouva (psaná či nepsaná – ostatně napsaná už je) nic takového nestanovuje.
Přesto je to společenská smlouva.

1. To co jste napsal, jsou zákony. Nebo ústava, chcete-li. V ČR je také stát omezen v jednání čímsi jako přirozeným právem: nesmí překročit ústavu. Čili "topologicky" v tom není rozdíl: společenská smlouva = základní principy, které by měly být obsažený v ústavě. A Ústava ČR dává zákonodárnému sboru moc v určitých mezích tvořit a vymáhat zákony – v tom je ten rozdíl, to by v ankapu nebylo.

2. Jinak je toho určitě víc. Např. i v ankapu by mohlo (či muselo?) existovat trestní právo. A především souhlas se společenskou smlouvou není souhlas se zákony: je to souhlas s legitimností něčeho (pravidel), čili i souhlas s tím, že něco není vůbec zákony upraveno.

1) Potom velmi pravdepodobne v ancapu zadna spolecenska smlouva ani exitovat nemuze, nebot tam neni temer nic definovano.

- Samotná anarchokapitalistická teorie je společenská smlouva a definováno je tam všechno. Viz Urzův "Anarchokapitalismus". http://ankap.urza.cz/

2) A nebo je "kdyz potkam souseda, tak ho slusne pozdravim" spolecenska smlouva?

- Není to její součást, protože není stanoveno, zda je to legitimní nebo ne.

3) Imho bud mame zakony a ty rikaji, co je legitimni a co ne a ty zakony nejsou zadna "spolecenska smlouva", a nebo zakony nemame a pak proste neni definovano nic jako "legitimni" a "nelegitimni"

- 1. Říkáte, že bez zákonů bychom nevěděli, co je legitimní, což je zjevný nonsens. V historii bylo mnoho zákonů mnoha lidmi považováno za nelegitimní.
2. Souhlas/nesouhlas se společenskou smlouvou je souhlas/nesouhlas s tím, co je ve společnosti považováno za legitimní. Čili nesouhlas se zákonem nemusí znamenat nesouhlas se společenskou smlouvou – pokud si myslíte, že entita vymáhající zákony má legitimně takovou pravomoc, pak můžete za legitimní považovat i zákon, se kterým nesouhlasíte, tak jako považujete za legitimní nakládání se soukromým majetkem, se kterým nesouhlasíte.
Čili souhlas se společenskou smlouvou může být a) souhlas se zákony (tak by to bylo v ankapu) nebo b) souhlas s tím, že určitá entita má pravomoc zákony tvořit a vymáhat (tak je to v demokracii).

1. Je spokojen se svym zivotem.

- Jako s tím, že mu buší srdce nebo, že dobře vidí… Právě nemusí být spokojený se svým životem: s milostným, profesním nebo se zdravím, a přesto může být spokojený se společenskou smlouvou. Společenská smlouva totiž "pouze" odděluje legitimní od nelegitimního. A s tím je J spokojený. Se svým životem – s tím jak se mu daří dosahovat toho, čeho chce dosáhnout – ale vůbec spokojený být nemusí.

2. Rozhodne v jeho situaci neexistuje nic jako "spolecenska smlouva".

- Nicméně jistě ví, co je legitimní a co ne. A čeho je to znalost, když ne společenské smlouvy?

3. Ale chapu, ze nekdo na ten termin muze neco napasovat, napriklad to, ze "smlouvy se musi dodrzovat".

- Snad není třeba opravovat, že společenská smlouva je něco jiného než občanskoprávní smlouva. Společenská smlouva je to, co stanovuje občanskoprávní smlouvy jako legitimní.

A to kdo tvrdil, že společenská smlouva má být druh občanskoprávní smlouvy?
Společenská smlouva = "poměry obecně považované za legitimní" či "vše, co je obecně považované za legitimní".

Směšná je spíš představa, že by se společenskou smlouvou myslel druh občanskoprávní smlouvy. Proč by se tomu tak říkalo?

1) Ok, je-li to tak, potom jednoduse tvrdim, ze VSECHNY tzv "spolecenske smlouvy" jsou zlo.

- 1. I kdyby to byla pravdy, pořád by platilo, že některé společenské smlouvy jsou horší než jiné.
2. Představte si anarchokapitalistickou společnost a jedince J, který v ní žije, nechce emigrovat a žádným způsobem neusiluje o společenskou změnu. Čili J souhlasí s tím, jak to v dané společnosti chodí, tj. se společenskou smlouvou. Jak jinak byste to popsal? J je spokojený; a S ČÍM je spokojený, když ne se společenskou smlouvou?

1. A když se tím prostě neřídíte,
tak to není odpor, protože když odporujete tak chcete měnit společenskou smlouvu,

- Ano, ignorování entity není odpor vůči ní.

2. Přece jako anarchista nemůžete lidem zakazovat, aby si žili třeba v demokracii,

- Není zde žádné zakazování: komunisté budou žít v ČSR, libertariáni v ankapu – cesta secese.

Zdenál napsal:

1. Jak jsem zmiňoval, já slovo svoboda používám jak v myšlení tak vyjadřování právě tak jako vy volnost (…)A přijde mi to i praktičtější.

- Já tomu rozumím. Jenom je to špatně. Četl jste „Chaloupku strýčka Toma“? Ta „nesvoboda“ otroků byl právní pojem, který znamenal, že s nimi může majitel disponovat, že jsou vystaveni autokratické moci. Neznamenalo to, že jsou někde zavření…

2. Dodám obecně k jazyku - a s tím se asi budete muset smířit - lidé zcela běžně používají a rozumí pod stejnými slovy více nebo méně rozdílné věci.

- Souhlas. Dokonce je to ústřední myšlenka Szaszovy knihy „The Second Sin“. Jenom to není nic dobrého, není to žádný ideál.

3. Např. pokud bychom tu v diskusi měli nějakého nacionalistu, pravděpodobně by tím že jsme získali svobodu myslel emancipaci ceskoslovenska ze sféry sovětského vlivu. Není to nutně na překážku dorozumění.

- Ano, výraz „svoboda“ se používá v různém významu. Často je to ještě vulgárnější a nesvoboda je potom „státní intervence, se kterou nesouhlasím“. Ale to není důvod, proč se nesnažit používat jazyk přesně.
Překážka to určitě je; dejme tomu, že třeba ne nepřekonatelná, ale každopádně se musí překonávat.

4. Tzn. zopakuji, rozumím tomu jak používáte pojem svoboda, jsem rád že jsme si to vyjasnili, nicméně já zůstanu u toho svého, protože mi přijde vhodnější, přesnější a i pro jiné lidi nakonec srozumitelnější.
- Tak mnohoznačnost nemusí být špatně, pokud se v ní lidé orientují… Ale nevytrácí se pak ten kvalitativní rozdíl mezi binární a infinitezimální entitou? Navíc nejde o „moje použití“; naše kultura tyto pojmy rozlišuje. Ještě to promyslete.

5. Neoponuji lidem v tom že jsme získali v roce 89 svobodu. Jen po té co si zanotujem upozorním že mohla být vyšší, postesknu si co mají jinde a jak její míra klesá...

- Jak dobře víte, to je pořád „volnost“. Když teda pořád hovoříte o volnosti a nikdy o svobodě, nevytrácí se ten pojem? Pojem svoboda, KVALITATIVNĚ jiný než volnost? Nemizí po tom z naší kultury? Když se o tom nemluví, dělá se „jako by to nebylo“, nevytrácí se to?

6. Lid si tvoří obrázek o psychiatrii především z pop-kultury. Z čeho jiného?
Tak já to bral podle sebe - částečně z osobní zkušenosti, částečně z médií, částečně z populárněnaučných článků jako třeba váš na misesu a částečně přes známé a příbuzné v podobných oborech

- Zřejmě nejste televizní typ. Je to všude, je to husté a Major Zeman je proti tomu dokument. Z hlavy vím alespoň o třech případech do očí bijící pro-psychiatrické propagandy. Později to přidám, protože vy zjevně nevíte, o čem mluvím.

1) Vypovedet spolecenska smlouva se muze odporem, ale dle spolecenske smlouvy je (efektivni) odpor zakazan.

- 1. Tak v demokratismu odpor proti vládě jako takový není zakázán (petice, demonstrace). 2. I v případě, že by byl, tak to nic nemění na tom, že pokud proti nelegitimní společenské smlouvě nebojujete, tak ji podporujete (pasivní souhlas). A když stát něco zakáže, to neznamená, že se tím musíte řídit: není to software a vy nejste hardware.
Čili to není hlava XXII, byť formální odlišení mě teď nenapadá.

2) A nebo existuje druha moznost vykladu, ale tu bych u Vas asi necekal: "Spolecenska smlouva je jen takove ohleduplne vyjadreni toho, ze vsichni lide jsou otroci".

- V ankapu snad nebude společenská smlouva?

1. Netvrdím přece, že neexistují špatné společenské smlouvy.
2. Ten pojem slouží k jazykovému uchopení skutečnosti. To je jeho raison d’etre. Objasňuje, neomlouvá. Tím spíš, když ho používám já; když napíšu „společenská smlouva“, co tím omlouvám?
3. I ankap bude založen na společenské smlouvě.

Nikdo žádnou nepodepsal. Řekl bych, že souhlas zde je "nepřítomnost odporu". Souhlasíte do té míry, do jaké neodporujete.
Jinak bez pojmu společenská smlouva vůbec nejde uchopit společenské dění. To je jako byste říkal "S energií na mě nechoďte".

1. Souhlas. Pro existenci státu existují historické důvody (jako ostatně pro všechno, co je), nikoliv filosofické.
Jistě, kvalita většinového souhlasu bude ubohá.

2. Ano, je záhodno mít termín pro nadmnožinu „politických ideologií obsahujících stát“. Nevím, zda etatismus a dirigismus jsou nejvhodnější výrazy, protože se používají v jiném významu. Pak by minarchista byl etatista… Možná spíš ten dirigismus.

3. Každé stabilní společenství předpokládá souhlas většiny se společenskou smlouvou. To bude platit i pro ankap. Takže jsou tyto možnosti: a) vznik libertariánské strany a její vítězství ve volbách b) vznik libertariánského státu někde (ne nutně v Česku), který bude fungovat, a který bude proto napodobován.
Nejdřív jsem věřil jenom v secesi; když ale vidím, jak hloupí a nerafinovaní čeští politici jsou a jak třeba vypadalo vystoupení Urzy v „Máte slovo“, nevylučuju ani možnost a).

4. To by nebylo v rozporu: Demokratismus nabízí „podíl na vládě“, ne „podíl na vládě, který má nějakou cenu“…

5. To je i můj názor.

Dokud se tomu říká výjimečný stav, není to až tak hrozné. Taky bych řekl, že ten výjimečný stav se od normálního stavu moc neliší.

1. Nevím, jestli podstatou, ale předpokladem každého státu je souhlas většiny populace se společenskou smlouvou obsahující stát projevující se aktivní nebo pasivní podporou státu. Z existence státu odvozujeme existenci „většinového souhlasu se společenskou smlouvou obsahující stát“. A to skutečně nalézáme i v KLDR; ti kdo ten stát podporují (aktivně nebo pasivně) to jistě dělají proto, že je to pro ně lepší než opak.

2. Tomuto „většinovému souhlasu se společenskou smlouvou obsahující stát“ říkáte komunismus. Komunismus je ovšem jen jedna ze společenských smluv obsahujících stát. Demokratismus je další, potom teokratismus, nacizmus, enviromentalismus, liberalismus, minarchismus…

3. Dále používáte výraz demokracie ve významu „volby“ nebo „odvolávání se na vůli většiny“. Společenské smlouvy nacizmus a komunismus ale svobodné volby neobsahovaly. Odvolávání se na vůle většiny je rétorická figura, kterou lze použít vždy: existuje-li stabilní stát, existuje většinový souhlas se společenskou smlouvou, na který se lze odvolávat.
Čili tvrdit Nacionální i internacionální socialismus na demokracii stavěly je chybné, protože ty socialismy na svobodných volbách nestavěly a odvolávání se na vůli většiny je rétorická figura vůbec nesouvisející s demokratismem, jaký je v ČR.

4. Demokratismus skutečně umožňuje většině populace podílet se na vládě. Rozhodně to není žádná „iluze“. Když budete volit minarchisty a Svobodní vyhrají a začnou osekávat stát, tak se přece podílíte na vládě, nebo ne?

5. S posledním odstavcem souhlasím. Je to ta klasická situace, kdy máte dva jevy A a B: buď A způsobuje B, nebo naopak, nebo oba způsobuje C, nebo na sobě nezávisí.
Etatisté tvrdí, že politický systém způsobuje společenský řád; libertariáni si myslí, že společenský řád způsobuje politický systém.

6. Článek mě přiměl se zamyslet, ale právě proto, že je tak zašmodrchaný… Souhlasím s Kurwou, že Celej ten článek mi přijde jako dvě minuty nenávisti, bez jakýkoli hloubky. Nadto, plnej nepravd.

Však nelegitimní není "chtít něco" a dokonce ani "chtít někoho věznit a mučit", nelegitimní je "věznit a mučit dospělé svéprávné osoby, které nespáchaly trestněprávní delikt".
Je vidět, že jste nikdy nebyl vězněn: to byste takhle nemluvil.
A btw. takovéto posty, to už je opravdu "psychedelický trolling": nic to neříká, není to vtipné a zabírá to místo. Když nemáte argument ani vtip, tak nepište. Anebo pošlete Urzovi článek o tom, jak na ničem nezáleží a všechno je jedno, a příslušná diskuze se odbyde pod ním.

Tak to je ubohé. Neodpověděl jsem na Váš dotaz, protože jsem chtěl nejprve uzavřít Váš první argument.
Navíc reagujete na jiný můj post, kde jsem snad na Vaši otázku odpověděl…

Ta nezodpovězená otázka je toto: Proč by bylo ochranné léčení či zabezpečovací detence nelegitimní? můžete to rozvést? Jsou tedy nelegitimní i vězení? Pokud popíráte jejich legitimitu, nemá smysl se bavit o tom, čeho je kolik.

- Takže ta strašně těžká odpověď zní: Protože ochranné léčení a zabezpečovací detence jsou případy zvláštního zacházení s dospělými svéprávnými osobami jenom proto, že to psychiatr chce.

Napsal jsem: 3. I kdyby skutečně "obvykle šlo o ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci", pořád by zůstaly ty "neobvyklé" případy. A ty osoby by v takovém případě tvořili ještě větší minoritu než dnes, čili by měli ještě menší možnost se bránit.
Chytl jste se toho "než dnes", které tam nemá být: prostě překlep. Z kontextu je ale jasné, že jsem srovnával dvě varianty přítomnosti, ne minulost a přítomnost.

Čili správně to je: I kdyby skutečně "obvykle šlo o ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci", pořád by zůstaly ty "neobvyklé" případy. A potom by ty osoby tvořily ještě větší minoritu, čili by měli ještě menší možnost se bránit.

OPRAVA, PŘEDEŠLÝ POST SMAZAT

Když jsem napsal zatímco "volnost" lze neomezeně zvětšovat nebo zmenšovat: je "infinitezimální", měl jsem na mysli, že si lze představit její libovolně malé přírůstky nebo úbytky. Což jsem uvedl v dalším postu: Chtěl jsem vyjádřit, že si lze představit velmi malé zvětšování či zmenšování volnosti.
Čili nepsal jsem, že infinitezimální je "neomezený", ale že pokud je entita infinitezimální, pak si můžeme představit její neomezeně malý přírůstek nebo úbytek.

Je pravda, že takto se ten výraz nepoužívá (resp. vůbec se nepoužívá mimo matematiku), přesto si nemyslím, že to není srozumitelné: ten pojem obsahuje představu nekonečně malých ZMĚN, ne nekonečně malého ČÍSLA (co by to taky bylo); když říkáme "infinitezimální počet" máme na myslí "počítání s nekonečně malými změnami (přírůstky nebo úbytky)" ne "nekonečně malé počítání".

Když jsem napsal zatímco "volnost" lze neomezeně zvětšovat nebo zmenšovat: je "infinitezimální", měl jsem na mysli, že si lze představit její libovolně malé přírůstky nebo úbytky. Což jsem uvedl v dalším postu: Chtěl jsem vyjádřit, že si lze představit velmi malé zvětšování či zmenšování volnosti.
Čili nepsal jsem, že infinitezimální je "neomezený", ale že pokud je entita infinitezimální, pak si můžeme představit její neomezeně malý přírůstek nebo úbytek.

Je pravda, že takto se ten výraz nepoužívá (resp. vůbec se nepoužívá mimo matematiku), přesto si nemyslím, že to není srozumitelné: ten pojem obsahuje představu nekonečně malých ZMĚN, ne nekonečně malého ČÍSLA (co by to taky bylo); když říkáme "infinitezimální počet" máme na myslí "počítání s nekonečně malými změnami (přírůstky nebo úbytky)" ne "nekonečně malé počítání".

je to "mající vlastnost neomezeně malých přírůstků nebo úbytků" (či prostě neomezeně malých změn).



Říkáte podstatou infinitezimálního je nekonečně malý. Předně: Co to je "nekonečně malý"? A především: Když máte "infinitezimální počet", znamená to snad "nekonečně malý počet"? Copak se tím nemyslí "počítání s libovolně

Milerád to rozvedu. Můžeme ale uzavřít předešlé téma?
Napsal jste: možná by bylo vhodné zjistit si, proč jsou lidi v ČR zavřeni na psychiatrii proti své vůli.
Obvykle jde o ochranné léčení anebo zabezpečovací detenci. Následuje po tom, co se člověk dopustí činu, za který by byl psychicky zdravý člověk trestně stíhán. Takže žádné, že ti lidi nikomu neublížili.
Já jsem kontroval interview s primářem PN Bohnice:
Otázka: Kolik je nedobrovolných hospitalizací?
Marek Páv: Máme 1500 – 1800 hospitalizací nedobrovolných. Ale to není důležité.
Takže ještě jednou stejná otázka: To vážně chcete říct, že VELKÁ VĚTŠINA z těch 1500 - 1800 osob, které psychiatři v daném roce v PN Bohnice vězní, jsou v ochranném léčení nebo zabezpečovací detenci?

0. Jak nejsem ochoten přemýšlet, když reaguju na to, co píšete?
1. Souhlasím, že lidé nekradou, protože nechtějí, a že tím hlavním faktorem v tomto je výchova. Jen jsem upozornil, že Váš argument, že trest neodrazuje, jste podložil hovory s osobami, které neodradil.
Vím, že se říká, že trest moc neodrazuje; není to ale jeho smysl.

2. Zločiny se nemají vyplácet v tom ideálním případě, kdy pachatele hned chytnou a zavřou. Čili to je otázka praktické realizace.
Jistě existují osoby, které byly v lochu a myslí si, že se jim to vyplatilo. Může to být i rozdílným hodnocením věci: cenu určuje zákonodárce, společnost; jim by to za to nestálo, někomu to za to stojí.
Pořád si myslím, že Szaszův smysl trestního práva to nijak nezpochybňuje.

Ta analogie mezi trestním právem a trestáním dětí… Já jsem na přirovnávání dospělých k dětem alergický, protože to je stará psychiatrická taktika: jednat s násilně hospitalizovanými dospělými jako s dětmi. Zrovna to interview s Markem Pávem, na které jsem teď odkazoval je obzvláště nechutný příklad tohoto. Jak odporně paternalisticky s dospělými jedná, jak jim říká: "Pokud budeš hodný, můžeš jít na vycházku"… Přidám citát:

Jak takové budování důvěry můžeme popsat na příkladu mé virtuální hospitalizace na akutním oddělení, na kterém právě jsme. Oddělení má dvě části, uzavřenou osmnácti lůžkovou a otevřenou s 22 lůžky. Pokud začneme od těch nejvíce restriktivních či „akutních“ prostor tak Vy jako můj lékař máte možnost mne zavřít do terapeutické izolace, kdybych moc takzvaně vyváděl a dohoda by se mnou nebyla možná. Poté, kdy bych začal být více přístupný a schopný domluvy, Vy poté máte možnost a povinnost se mnou pracovat ve smyslu zapojení mé odpovědnosti za mé chování. Můžeme postupně uzavřít dohodu, že budu dodržovat pravidla oddělení a chování vůči okolí, abych mohl jít na běžný třílůžkový pokoj. Další dohoda poté může být třeba společná vycházka. Tím si dohodu potvrdíme. Dále máte možnost mne přeřadit do patra na otevřenou stanici a umožnit mi docházet na terapeutické skupiny, relaxaci a arteterapii. Další naše dohody mohou spočívat v docházce na centrální terapii, do poradny pro bydlení, pro zaměstnání, můžeme se domluvit, že budu chodit na kognitivní tréning nebo do stacionáře.

Jinými slovy: Vězníme a mučíme lidi, dokud se nepodrobí.

zde: http://www.ctidoma.cz/zdravi-styl/2016-03-21-namestek-bohnicke-psychiatrie-jsme-podfinancovany-opomijeny-obor-22003

1. Ten problém je, že – jak píšete v článku – jste byl v kontaktu jenom s těmi, které to neodstrašilo. Ti, které to odstrašilo, v krimu neskončili.
2. Smysl trestního práva je v něčem jiném: ne v tom, že to má odstrašovat, ale v tom, že se to nemá vyplácet. (viz ta Szaszova myšlenka). A když něco ukradnete a zavřou vás, tak se vám to přece nevyplácí. A pokud kriminálník počítá s tím, že mu to projde, a skončí v krimu, tak je to prostě špatný kalkul. Spousta lidí špatně kalkuluje. To není chyba trestního práva.

0. Pro upřesnění: 1500- 1800 násilných hospitalizací proběhne – podle Marka Páva – za rok v PN Bohnice, ne v celé ČR. Ostatně to interview s ním je docela výživné.

Pro pořádek ještě pár dalších argumentů:
1. Ani ochranné léčení a zabezpečovací detence nejsou legitimní, resp. jsou úplně stejně nepřijatelné jako "nedobrovolné" hospitalizace.
2. Veškerá pro-psychiatrická argumentace založená na tom, že pro násilné hospitalizace jsou trestněprávní důvody je nesmyslná, protože tím se ospravedlňují trestněprávní intervence, ne psychiatrické.
3. I kdyby skutečně "obvykle šlo o ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci", pořád by zůstaly ty "neobvyklé" případy. A ty osoby by v takovém případě tvořili ještě větší minoritu než dnes, čili by měli ještě menší možnost se bránit.

V čem to nefunguje, když trest nemá nikoho napravovat? Smyslem je, aby se to, co chce zákonodárce ze společnosti odstranit, nevyplácelo. Když někdo krade nebo pěstuje konopí a zavřou ho za to, tak se mu to snad nevyplácí, nebo ne? Co nefunguje?

1. Když jste tak informovaný, mohl byste přidat nějaký zdroj?
2. Rozhovor s primářem Psychiatrické nemocnice v Bohnicích Markem Pávem:
Otázka: Kolik je nedobrovolných hospitalizací?
Marek Páv: Máme 1500 – 1800 hospitalizací nedobrovolných. Ale to není důležité.
zde: http://www.ctidoma.cz/zdravi-styl/2016-03-21-namestek-bohnicke-psychiatrie-jsme-podfinancovany-opomijeny-obor-22003

Použil jste slovo "obvykle"; to vážně chcete říct, že VELKÁ VĚTŠINA z těch 1500 - 1800 osob, které psychiatři v daném roce vězní, jsou v ochranném léčení nebo zabezpečovací detenci?

1) K cemu je trest sam o sobe, pokud nema vest k nejake - jakekoliv - naprave? (…) Umim si predstavit desitky reseni, ktere by dotycneho nejen "potrestaly", ale zaroven by zlepsovaly situaci do budoucna.
Vezeni to bohuzel neni.

- 1. Je třeba rozlišit trestní právo jako a trest. Psal jsem o trestním právu, podoba trestu je samostatná otázka. 2. Trest "sám o sobě" je o zachování žádoucí podoby společnosti, a tímto také "zlepšuje situaci do budoucna".

2) Tak jsme ho potrestali..no a? Vynalozili jsme znacne naklady na potrestani nejakeho cloveka(tedy jsme potrestali i sami sebe, protoze na to musime vynalozit prostredky). Co z toho mame? Jako nejaky "dobry pocit"? Pocit "pomsty"?

- Smyslem trestního práva je znevýhodnit nežádoucí chování a tím ZVÝHODNIT žádoucí chování. To stačí.

Chtěl jsem vyjádřit, že si lze představit velmi malé zvětšování či zmenšování volnosti. Napadly mě jen výrazy kontinuální/spojitý a infinitezimální. A "infinitezimální" je lepší, protože obsahuje představu neomezeně malého přírůstku či úbytku.
Ostatně matematický jazyk použil i Zdenál, když napsal, že svobodu nechápe jako binární. A to je přesně to, oč mi v rozlišení jde: svoboda patří mezi binární entity, tj. mají jen dva stavy; volnost mezi infinitezimální entity, tj. mají nekonečně mnoho stavů.

Zdenál napsal:

0) Jen k té první odpovědi, zkuste prosím popřemýšlet jestli je to vhodný typ komunikace (…)

- Došlo k nedorozumění: Poté co napíšu text, zvýrazním nejdůležitější pasáže; vůbec mě nenapadlo, že to může působit agresivně.

1) Vzhledem k tomu že jste přesně pochopil co jsem chtěl říci, není důvod přece napadat pojmy, které vnímáme mírně odlišně. Pro mě je důležité akcentovat svobodu jako věc učité míry, nikoli jako binární která je nebo není. Pokud vy v tomto používáte pojem volnost, nemám s tím problém, není to překážkou k tomu abysme si rozuměli. Každopádně právě to že jste pochopil co jsem chtěl říct je nejlepším důkazem toho že jsem ten pojem použil správně.

- 1. Tak to, že A chápe, co říká B, neimplikuje, že to, co říká B, je správně…
2. Nejde o to, že používáte slovo „svoboda“ ve významu „volnost“; jde o to, že je možné, že si proto neuvědomujete rozdíl mezi „nepřítomností autokratické moci“ = svobodou, která je binární, a „nepřítomností donucovací moci“ = volností, která je infinitezimální. Přitom to v řeči rozlišujeme: Když stát sníží počet politických vězňů na polovinu, neřekneme, že je svobodnější. Když někde mají legální trávu a nižší daně, tak třeba řekneme, že je to tam „svobodnější“, ale měli bychom si být vědomi, že hovoříme o volnosti ne o svobodě (jazyk není dokonalý).
A jde o to, zda je vnímán ten KVALITITATIVNÍ rozdíl mezi volnosti a svobodou; to, že je to něco jiného.

2) Co se týče jak říkáte obětí donucování méně, mě to na rozdíl od vás těší, protože mimojiné i díky vám, právě my všichni máme možnost postarat se, aby jich bylo ještě méně. Zastat se těch na které se ještě nedostalo.

- Zde jsem nepochopen. V článku jsem v zájmu stručnosti předpokládal dvě věci, které si ve skutečnosti nemyslím: 1. že mezi tím znemožnit někomu cestovat, studovat atd. a tím někoho odvléct do PN a píchat mu antipsychotika není kvalitativní rozdíl 2. že ČSSR a spol. byly autokracie; a závěr byl, že pokud je dnes autokratickou mocí poškozeno méně osob než před 89., tak je to spíš horší, protože mají menší možnost se bránit (je-li obětí 10% populace nebo 1% populace, je to obrovský rozdíl).
Ale obětí psychiatrické autokracie dnes není méně než před 89., ale naopak víc.

3) matně si vzpomínám že jsem ještě jako dítě v devadesátkách několikrát o zneužívání psychiatrie v SSSR v mladé frontě a Lidových novinách. Nebylo to velké téma ale v jak se říká "veřejné debatě" se okrajově vyskytovalo. Myslím že když jsem to zaznamenal já jako dítě, museli to zaznamenat i jiní.

- Politická témata je malá podmnožina „toho, o čem se mluví“. Je zde prostě možnost, že Václav Klaus a spol. o tzv. zneužívání psychiatrie v SSSR věděli, ale psychiatrie se nikdy nestala politickým tématem, politiky nikdy nenapadlo, že je to něco, co by se mělo řešit.

4) Pravda je že vliv popkultury na vnímání psychiatrie mě nenapadl. PŘijde mi že i tam jde o okrajové téma.

- To jste mě pobavil… Lid si tvoří obrázek o psychiatrii především z pop-kultury. Z čeho jiného?

Svoboda je "nepřítomnost autokratické moci".
Volnost je "nepřítomnost donucovací moci".

Obé je aspekt lidského stavu.
Je zřejmé, že zatímco "volnost" lze neomezeně zvětšovat nebo zmenšovat: je "infinitezimální", tak "svoboda" buď je anebo není: je to jako s "být těhotná" nebo "být naživu".

Kromě "volnosti" je záhodno mít svobodu odlišenou od pojmů "možnost" a "právo".

Především to svědčí o tom, jak vás na škole obeznámili s kritiky vašeho oboru…