Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Radovan napsal:

1) A například v rodových, nebo kmenových uspořádáních společnosti, navíc třeba kočovné, kde "nejvyšší instancí moci" je náčelník, stařešina, šaman, se jedná o stát?

- Ano, moc je příliš obecný pojem. Takže měním definici státu z „nevyšší instance moci“ na „nejvyšší instanci násilí“. Stařešina stát není.

2) Pokud by tedy u mě na zahradě přistál mimozemšťan, a já mu řekl, hele kámo, vezmu tě na výlet po světě, jdem, nechám si udělat pas, a on se mě zeptal na co pas, a já mu řekl, že když jezdím po některých státech, tak pas nepotřebuju, ale do některých ho potřebuju, jinak mě tam nepustí, a on se zeptal co je stát, a já mu řekl, že "nejvýšší instance moci", byl by z této definice můj marťánek v obraze, jo?

- 1. Používejme tedy definici „nevyšší instance násilí“. 2. Ano, myslím, že by byl v obraze – pokud by tedy chápal pojmy „násilí“, (nebo „moc“), „instance“ a „nejvyšší“. 3. Jde o rozdíl mezi „vyjádřit nezbytné podmínky pro to, aby entita byla v kategorii“ a „popisem entity“. Nezbytné podmínky jsou mnohem důležitější než ty zbytné.

3. Ještě k tomu Weberovi. Weber claims that the state is the "only human Gemeinschaft which lays claim to the monopoly on the legitimated use of physical force. (…) In other words, Weber describes the state as any organization that succeeds in holding the exclusive right to use, threaten, or authorize physical force against residents of its territory. Such a monopoly, according to Weber, must occur via a process of legitimation.
zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Monopoly_on_violence

- Když vynecháme to nesmyslné „nárokuje si“, tak podle Webera je stát „nejvyšší instance legitimního násilí“; ovšem v pasáži „Jinými slovy“ se už o státu hovoří prostě jako o „nejvyšší instanci násilí“. Weber tam dává legitimitu, wikipedista ne.
Když Vás ohrožují teroristé, můžete se obrátit na stát, protože stát je vyšší instance násilí než teroristé. Když vás ohrožuje stát, nemáte se na koho obrátit, protože stát je nejvyšší instance násilí.

1) Oddíl anarchismu se zabývá: mutualismem, kolektivním anarchismem (anarchokomunismem), individulastickým anarchismem (anarchokapitalismem, ultraliberalismem).
Ano, asi by se dalo diskutovat, zda by třeba některé teorie nemohly dostat více prostoru, a některé méně prostoru. Ale odmítám tvrzení některých zdejších přispěvatelů, že je anarchokapitalismus v osnovách opomenut.

- 1. Předně usuzovat s osnov je absurdní: Podívejte se na středoškolské učebnice matematiky, fyziky nebo i češtiny; tvrdit, že proto, že je to v osnovách, tomu všemu většina středoškoláků skutečně rozumí, je… Podle mě těm těžším věcem: goniometrie, energie, větný rozbor, nerozumí tak 95-100% z nich.
2. Ale hlavně jste to nepochopil: Urzův argument byl, že lidé vědí, že bezstátní společnost je absurdní, ale neví proč. A je to proto, že ve školách (ale nejen tam) se nutnost státu nijak nedokazuje, jeho morálnost nijak neospravedlňuje: stát v diskuzi figuruje jako axiom. Čili to, že v nějaké učebnici je slovo "anarchokapitalismus", není relevantní, a Urzův argument to nijak nezpochybňuje. Samozřejmě to, že je anarchokapitalismus aspoň uveden, je lepší než opak.

2) A pokud to studenta zaujme, má (nebo měl by mít) příležitost to s učitelem prodiskutovat, nebo si může sehnat knihy a myšlenky lidí, na které učebnice u daného směru odkazuje, a přes ně se dozajista dopracuje k dalším.

- Je pravidlem, že studium čehokoliv na státní škole studenta nezaujme. Tudíž žádné diskuze s učiteli se nekonají. Podívejte se někdo do katalogů státních knihoven, kolik je tam knih kritizujících stát…

3) A těžko předpokládat, že kniha představí anarchokapitalismus alespoň tak detailně jako Urza na svých stránkách, když na 300 stranách chce podat přehled a základy psychologie, sociologie, politologie, práva, ekonomie, europolitiky, filosofie a etiky. Nicméně následnému studiu čehokoliv co studenta zaujme se v naší demokracii nebrání.

- Sám jste to napsal: když na 300 stranách chce podat přehled a základy psychologie, sociologie, politologie, práva, ekonomie, europolitiky, filosofie a etiky. Proč stát dělá takové hlouposti? Vždyť je to absurdní.
Navíc i do 300 stran by se vešla odpověď na otázku: Proč je správné, aby existoval stát? Ale není tam.

4) I přesto jak jsem již uvedl se nebráním reformě vzdělávání (naopak bych ji uvítal) a většímu růstu soukromých a alternativních škol.

- Vy se tomu nebráníte, ale stát tomu brání. Kdyby stát chtěl dát ruce pryč od škol, mohl to už dávno udělat.

1) Jen dvě připomínky pro příště: 1 - Bylo by lepší nějaký základ morálky opravdu definovat, třeba i s tím požadavkem na univerzálnost. Takže nějaké zlaté pravidlo apod.

- Ono to s tím základem morálky není tak jednoduché. Často jsem o tom diskutoval na misesu pod texty o údajné nekonzistentnosti minarchismu: pokud je něco skutečný základ morálky (tj. hodnocení morálnosti, "dobrosti" jednání), pak jsou to jistě důsledky jednání (čímž ovšem nemyslím utilitarismus), a v případě ankapu tyto důsledky – jak by vypadal ankap – nejsou známé. Vždy lze argumentovat zombie apokalypsou; neříkám, že si s tím nelze poradit, ale nejde na to ukázat atd.

Takže si myslím, že Urza na to šel dobře, když prostě jenom lidem ukázal, že mají jeden morální standard pro stát a druhý pro všechny ostatní subjekty. Mnoho lidí si tohle neuvědomuje. Teď lidi můžou sami uvažovat, zda existuje morálka vyššího řádu, která tyto dva standardy umožňuje. A co myslíte, objeví ji? Kdyby se Urza snažil dokázat, že taková morálka neexistuje, nic by tím nezískal. Ztratil by čas a navíc by ani nemohl být až tak přesvědčivý – viz výše – čímž by oslabil svou pozici.

1. Napsal jste, že učitelka nedefinovala stát učitelka nám nejen ukazovala, že v podstatě všechny definice toho co je stát, které byly vymšleny mají při hlubším zkoumání díru, takže všichni pořád používaji slovo stát, ale nikdo vlastně neví co to je, a teď to píšete znovu.
Souhlasím, že Učitelka tam nebyla od toho, aby definovala stát, protože takové jasné myšlení je pro stát nebezpečné.
Souhlasím, že vám učitelka necpala vlastní názory, ale provázela myšlenkami – ovšem takovými, ve kterých vystupuje stát jako axiom.
Píšete jsme rozebírali i jiné způsoby společenského soužití. Jaké?

2) Také nevím, jestli to "nejvyšší instance moci" je Vaše definice státu. Nebo to nějak souvisí s Vaším vysvětlením mi, jak to ta naše učitelka vlastně s námi myslela :)

- "Nejvyšší instance moci" je moje definice státu.

2) 1. Řekl jste a říkáte, že učitelka stát nedefinovala. Dodal jsem vysvětlení proč. 2. Stát je prostě "nejvyšší instance moci". Weber do toho pokud vím pletl i legitimitu; ale já s tím nesouhlasím, protože i když stát, ve kterém žijete (např. stát typu III. Říše), budete považovat za skrznaskrz nelegitimní, stejně to bude (váš) stát.

3) Ze státem se to má tak, že se diskutuje o správnosti některých jeho intervencí, ale ne o oprávněnosti jeho existence. Stát je prezentován jako "axiom". A to je taky výuka oné učitelky.

4) Jo takhle… 1. Platí to pouze pro minarchistický stát. 2. Dejme pryč to kritérium "nárokování", které se tam jen plete: Stát je buď "organizace legitimně používající násilí" nebo prostě "nevyšší instance moci". A obém by stát zůstal i kdyby všichni teroristé a spol. zmizeli. Jistě, když státu "zmizne agenda" stane se zbytečným. Vskutku geniální myšlenka.

4.1) A také to nebylo gro mého příspěvku, tím bylo, že není pravda, že se ve státním školství masírují lidé jen jedním názorem.

- Otázka byla, zda se ve státních školách indoktrinuje etatismus. A to Vaše vzpomínky spíš potvrzují než vyvracejí. Viz bod 3).

1) Svým příspěvkem výše, chci vlastně ukázat pravý opak toho, co tvrdí Urza. Já, a snad i spousta mých tehdejších spolužáků (i když za ně nemohu dát ruku do ohně co si z toho odnesli), vděčím státnímu školství za otevření mnoha pohledů na pohled na stát a správu společnosti, ale především, za odstranění bigotnosti naakumulované z rodiny a společenských a zájmových kruhů ve kterých jsem se pohyboval.

- Anebo je to tak, že bez státu byste chodil do mnohem lepší školy vyprodukované trhem.

2) Proto, i když mi část Urzových přednášek a textů přijde úsměvná, naivní, utopistická apod., neurážím ho, a dokonce to v rámci časových možností čtu a sleduju, a přemýšlím o tom.

- Připadá Vám to úsměvné naivní a utopistické, i kvůli školní indoktrinaci.

3) Kdybych ony hodiny ve státním školním ústavu nestrávil, buď bych ho úzkoprse poslal s tím vším do prdele, a nebo bych mu to slepě sežral :)

- Tohle zase přijde úsměvné a naivní mi. Jen to utopistické se nehodí :)

1. Vaše dílčí zkušenost nevypovídá o celku. Já mám se školou "urzovskou" zkušenost, takže se to nuluje.
2. Navíc to, co líčíte, není s Urzou v rozporu: Učitelka, která nedokáže definovat stát… No jak by mohla: pojmenovat stát pravým jménem, není pro stát moc lichotivé; tak řekne: "Definovat stát je těžké".
3.1 K definici Maxe Webera: Definice státu a legitimita státu jsou dvě naprosto různé otázky.
3.2 jednou z hlavních charakteristik státu je síla, na kterou si stát nárokuje monopol, (…) Ovšem, že stát si tento monopol nárokuje, nikoliv že ho automaticky má. Takže, když si začnu nárokovat monopol na oprávněné použití síly, tak se ze mě stane stát?
4. Johna Hoffmana neznám a ten argument je nesmysl. Stát je státem, protože mocí vládne, ne proto, že si ji nárokuje. Nárokovat si moc může každý. podle něj, si stát dělá nárok na něco, co nemůže mít, protože kdyby to měl, tak by najednou nemusel existovat. Proč když stát získá oprávnění použít sílu, najednou "nemusí existovat"?
5. Takže když mi někdo tvrdí, že se státní školství těmito otázkami nezabývá, podle mě šíří hovadiny. Zrovna tento Váš post je dokladem opaku.

Urzův argument ukazuje na přítomnost indoktrinace, ne nutně školní indoktrinace. Jenže jak to, že etatisté pro-státní argumenty neznají? Neměl by férový demokratický stát žákům a studentům říct: "Jsou i kritici státu, ale ti se mýlí proto a proto"? Pak by ale lidé pro-státní argumenty znali. To, že je neznají znamená, že jim byl stát ve škole předkládán jako jakýsi "axiom", ne jako něco, co je třeba morálně obhájit. A to je indoktrinace.

Dále, když si chcete uchovat moc, to nejlepší co můžete udělat je nepřipustit diskuzi. A tuto roli plní školy výborně: Stát je předkládán jako dávno přesvědčivě obhájená věc, kterou nikdo normální nemůže zpochybňovat – něco jako kulatost Země.

Samozřejmě tato absence přemýšlení o probírané látce se týká všech předmětů vyučovaných ve státních školách. To ale s Urzovou tezí o pro-státní školní indoktrinaci není v rozporu.

Ten Urzův pro-indoktrinační argument zněl, že lidé hned vědí, že bezstátní společnost apod. je absurdní, přičemž argumenty pro to vždy teprve těžce hledají. Čili nejsou přesvědčeni argumenty. Tak co je za tím, co "vědí"? Co jiného než indoktrinace?

Tohle bylo hodně dobré: forma, argumenty (např. společenskou smlouvou lze ospravedlnit i mafii), průběžné otázky – to obzvláště oceňuju, pohotové a přesvědčivé odpovědi. Samozřejmě jsem to čekal.
Chci se zeptat: Hodláte v Polis pohovořit i o psychiatrii? Např. ve stylu Rothbarda ve For A New Liberty. Ptám se i proto, že by mě samozřejmě zajímaly reakce publika.

Chytré. Každopádně krok správným směrem.

Kdyby se v ankapu objevila menšina komunistů, tak by je přece ostatní nenechali žít komunisticky: založit stát a řídit společnost. Museli by žít v ankapu, se kterým nesouhlasí, tak jako dnes libertariáni žijí v kolektivistických společnostech, se kterými nesouhlasí.

To, že důsledek některé společenské smlouvy byl teror a násilí, neznamená, že "společenská smlouva" se nazývá ten teror a násilí.
Výraz "společenská smlouva" (SS) odkazuje k entitě, kterou by šlo nazvat "sdílená představa o legitimnosti". To je ale moc dlouhé a technické, nepoetické. Tak se používá "společenská smlouva". Nebo snad víte o nějakém lepším označení?
A tím výrazem se nechce říct, že je to dobré. Nikdo nepopírá, že byly/jsou i špatné SS, špatné společnosti: nacismus apod. To není eufemismus.
Eufemismem je až to, když se něco ze společenské smlouvy vzletně označuje: o EET se hovoří jako o "efektivním výběru daní" atd. Ale samotná SS eufemismus není. Je to označení pro shodu mezi lidmi; takže ty slova "společnost" a "smlouva" jsou vhodné.

Komunismus samozřejmě v ČR byl společenskou smlouvou. Společenská smlouva je to, co se považuje za legitimní: množina legitimnosti. Jenom upozorňuju, že i anarchokapitalismus je potenciálně společenská smlouva a že v ankapu by ho většina vnucovala menšině – jak jinak?

Společenská smlouva se nerovná násilí (není to stejný pojem). S Lojzou jsme to probrali pod "L'anarchocapitalism…". Společenská smlouva je "to, co se považuje za legitimní", sdílená představa o legitimnosti.

S tímhle souhlasím. A jestli celá diskuze byla o tom, že už OD ZAČÁTKU jste rozlišoval anarchii a ankap, tak… nevadí, aspoň jsem si ujasnil myšlenky.
Jinak ta čistá anarchie by byla spíš dystopie.

Nesouhlasím jen v tom, že i v anarchii by existovala společnost a společenská smlouva, kterou by bylo, že legitimní je právo silnějšího. Ale máte pravdu, že je otázka, zda v takové čisté anarchii je možné hovořit o společnosti. Označovat boj všech proti všem jako "společnost" je opravdu divné… Na druhou stranu: Když lidé žijí pospolu a vědí o sobě; nemohla by už to být společnost? Nebo společnost vzniká až kooperací, a kooperace vyžaduje společenskou smlouvu… Nevím.

1. Však ani dnes "nemusí existovat průnik"… Ale existuje.
2. Společenská smlouva nemusí vzniknout – nemusela vzniknout ani ta současná – ale potom by panoval – velmi nepravděpodobný – stav neexistence obecné představy o legitimitě. Takové rozdrobení společnosti na jedince je ovšem jenom hypotetické. V takovém případě by prostě platila společenská smlouva "právo silnějšího": to by bylo chápáno jako legitimní. Jinými slovy: Když odstraníte všechno právo, zůstane vám právo silnějšího. Čili "stav neexistence obecné představy o legitimitě" ani nemůže existovat.

3. Btw v anarchii je pomerne obtizne definovat tu "spolecnost" - jak bys definoval v anarchii spolecnost a zduvodni to...

- Společnost je atribut lidského pobývání; čili definovat společnost v anarchii je stejně těžké jako definovat společnost. Jak Vy definujete společnost?

4. Můžete odpovědět na můj předešlý post ještě jednou, a tentokrát souhlas/nesouhlas a proč, abychom se někam dostali?

Ne, Vy to nechápete.
1. Každý člověk má představu o legitimnosti. Souhlas?
2. Společenská smlouva není nic jiného než sdílená představa o legitimnosti, tj. průnik představ jedinců. Čili společenská smlouva vzniká z jedinců.
Čili neplatí Jak tedy chces udelat nejakou SPOLECENSKOU smlouvu, kdyz nemas zadnou spolecnost, ktera by se na necem shodla? Souhlas?

Odpovězte na tohle, pak budu pokračovat.

Ale to není neexistence něčeho; to je existence SHODY o tom, zda je legitimní trestat incest.

1) V anarchii NEEXISTUJE....opakuji, NEEXISTUJE...opakuji pro mene chapave - NEEXISTUJE nic jako "legitimni" a "nelegitimni".

- 1. Představa o legitimitě existuje VŽDYCKY (i když je třeba úplně blbá). A společenská smlouva není nic než OBECNÁ představa o legitimitě.

2) Jdes a zabijes souseda? Ok, tvoje vec. Sousedovic rodina te za to umuci? Ok, jejich vec.

- Ne, Vy to pořád nechápete: Kdyby to bylo pravidlem, tak by to samozřejmě PŘEDPOKLÁDALO příslušnou společenskou smlouvu. Dnes přijedou policajti proto, že to lidé chtějí; v oné anarchii by nepřijeli, ALE TAKÉ PROTO, ŽE TO LIDÉ CHTĚJÍ. To by byla taky společenská smlouva.

3) Ten nad ramec toho "niceho" definuje: Ok, mame tu preci jen jednu takovou drobnost, ktera se musi dodrzovat, a to je soukrome vlastnictvi a smlouvy.

- To je společenská smlouva a není to žádná "drobnost".

4) Jinak je to stejne, jako anarchie klasicka, tedy NIC, NIC a NIC neni definovano ani neligitmni ani nelegitimni.
Kazdy si muze povazovat za legitimni a nelegitimni CO CHCE. Opakuji, COKOLIV CHCE.

- Legitimnost je VŽDY definována. Např. to "jdeš a zabiješ souseda/jeho rodina tě umučí". Pokud to není považováno za nelegitimní, TAK JE TO PROSTĚ LEGITIMNÍ. Právo silnějšího. Kdysi to platilo – Starý zákon a tak.

1) V tom serial je popisovane, jak by to asi MOHLO FUNGOVAT. A Urza tam jasne rika, ze to je jeho pohled a realita by mohla byt zcela jina.

- V tom seriálu Urza odděluje legitimní od nelegitimního.

2) Znovu opakuji: V Anarchii nejsou zadne zakony, vlada, stat, nic takoveho (chapu, ze pro nekoho, pro nehoz je stat zaklad zivota, je to tezko predstavitelne, no je to tak)
Fakt jsem si myslel, ze tohle je natolik jasne, ze neni treba o tom vubec nejak diskutovat.

- Ale i v anarchii je legitimnost a nelegitimnost. A to je společenská smlouva: obecná představa o legitimitě.

3) Proste v anarchii z principu neni nic kodifikovane - je teoreticky mozne, ze se nejake lidske cinnosti nejak "zestandardizuji", no je to ciste dobrovolne a neda se rict, ze "v situaci A je spravne udelat B". Proste to nejde. Maximalne se potom po overeni v praxi da konstatovat, ze "v situaci A mnoho lidi v tuto chvili voli reseni B".

- Ale aby anarchie byla anarchií, musí existovat obecné přesvědčení o její legitimnosti = společenská smlouva. A tu je možné napsat a dát tak vzniknout ústavě.
Jinak nejen Ústava ČR, ale i všechny zákony neplatí proto, že jsou kodifikované, ale proto, že je lidé uznávají. Čili kodifikace je jen technikálie, pomůcka, prostředek. Čili v tomhle se pletete: díváte se jenom na povrch a tam vidíte odlišnosti: v demokracii lidé uznávají něco jiného než v ankapu. Ale ten samotný akt akceptování norem je samozřejmě stejný.

K bodu "irelevantnost vnitřního nesouhlasu"; to, že neodporovat společenské smlouvě znamená ji podporovat (protože tak to zvenku vypadá): To, co předvádějí hrdinové z Paralelní Polis, je odpor proti společenské smlouvě.

I tento článek lze použít k demonstraci neodmyslitelnosti společenské smlouvy. Podle demokratistické společenské smlouvy je trestání incestu legitimní; podle té anarchokapitalistické to legitimní není. Ale obojí je – pokud je v dané společnosti podpora jednoho či druhého společenským faktem – společenská smlouva.

Na ústavu anarchie si netroufám.

1) Bod 1. Neexistuji zadne principy.

- Což, jak známo, je princip.
A nemá to nic společného s anarchokapitalismem: viz ten Urzův seriál, tam jsou samé principy: všechno je tam řešeno principiálně.

To je z angličtiny; nevím o vhodné české obdobě.
perpetuate: udržovat, zachovávat co stav, systém ap.
https://slovnik.seznam.cz/en/?q=perpetuate

Už jsem to napsal. Bez toho "perpetuovat" by to bylo: Pokud jednáte tak, že kdyby tak jednali všichni, společenská smlouva by existovala věčně, pak proti ní nijak nebojujete.

To je jako když školákovi řeknete: "Fyzika je věda o hmotě", a on řekne "Co tam chcete řešit? O hmotě vím všechno". Samozřejmě, že si anarchii neumím živě představit, ale dělám něco proto, abych to v budoucnosti uměl. A je tu ten školák: Vám je anarchie jasná – ale třeba proto, že si neuvědomujete tu složitost.

Anarchie je přímo definovaná svými principy. A kdyby byly kodifikované v podobě ústavy, bylo by to přehlednější.

Když tak "bojovat proti společenské smlouvě"; už jsme si řekli, že zákony jsou něco jiného.
Je to jednoduché: Pokud svým jednáním společenskou smlouvu perpetuujete, tak proti ní nijak nebojujete.

1) Chapes alespon trosku, v cem spociva princip anarchie, ci ancapu?
Mozna se nejak zasadne pletu, ale podle me prave v tom, ze takovehle veci NEJSOU nijak stanovene a kazdy si to resi, jak uzna za vhodne.

- Když chcete žít v státě S, znamená to, že souhlasíte s jeho společenskou smlouvou = ústavou. Když chcete žít v anarchii, znamená to, že souhlasíte s příslušnou společenskou smlouvou.

2) V ancapu, pravda, je zakotven princip respektu vlastnictvi a platnosti smluv. NIC vic. A nebo teda o nicem vice nevim. Ty znas jeste neco, co by tam melo byt nejak zakotvene?

- Nemusí tam toho být víc, netrvám na tom. Ale dosud to není nanormované. A předpokládám, že když se začne normovat, něco se objeví.

1) Ne fakt, ja vubec nevim, co se povazuje za legitimni, protoze kazdej druhej povazuje za legitimni neco uplne jinyho.

- 1. To je hloupost. Proč teda furt mluvíme o etatistech, když je vlastně jenom jeden… 2. Už jsem napsal, že souhlasem se zde míní nepřítomnost odporu: ne nějaký "vnitřní" souhlas, ale souhlas v činech.

2) Nehlede na to, ze ani netusim, co vsechno je a neni legitimni podle soucasnych zakonu - predpokladam, ze spousty z nich neustale porusuju, ani o tom nevim.

- Už jsem napsal, že u zákonů nejde o legitimitu. Ústava stanovuje tvorbu a vymáhání zákonů určitým způsobem jako legitimní. Jde o to, zda S TÍM souhlasíte; nesouhlas s konkrétní normou je irelevantní.

3) A vzhledem k tomu, ze asi tak 99,99999999999999999999999999999% vsech zakonu povazuji za nelegitimni, tak s tim vsim mam tak nejak problem, no...

- Takže to shrnem: 1. Nejde o zákony 2. Nejde o "vnitřní" nesouhlas 3. Existence společenské smlouvy nijak neznamená, že s ní musí úplně všichni souhlasit. Musí s ní souhlasit VĚTŠINA. Můžete mít společnost, kdy s ní spousta lidí nesouhlasí – obzvláště pokud to bude ten vnitřní nesouhlas – a stále to bude společenská smlouva.

Rozdíl mezi ústavou a společenskou smlouvou je v tom, že to první je právní dokument, kdežto to druhé je společenský fakt.

Proč nesmysl? Prostě by se to, co Urza už napsal nanormovalo. Pak by bylo dobře vidět, zda taková společnost může fungovat, zda tam něco nechybí…

1) Aha, takze v ancapu je nejaka spolecenska smlouva, ktera vubec nic nestanovuje.
Hmmmmmmm
Na to si musim dat panaka, abych to nejak pochopil :-D

- Napsal jsem, že nestanovuje tvorbu a vymáhání zákonů jistými institucemi. No strawmen, please.

2) Btw tedy v nasem prostredi se "spolecenska smlouva" rika ustave, jo? Chapu to spravne? Takze co neni v ustave, tak neni spolecenska smlouva? A nebo je ustava jenom jedna z ruznych spolecenskych smluv?

- Společenská smlouva je to, co se považuje za legitimní. Čemu nerozumíte? Čili společenská smlouva a ústava nejsou synonyma: ústava je dokument, který kodifikuje společenskou smlouvu. Čili jedinec nemusí znát Ústavu a přesto může dodržovat společenskou smlouvu: Vy taky víte, co se považuje za legitimní a co ne, a Ústavu ČR jste, pokud to chápu správně, nečetl.

Ještě k rozdílu mezi zákony a společenskou smlouvou: Zákony považované za legitimní nutně předpokládají společenskou smlouvu, která legitimnost zákonů stanovuje. V naší kultuře se společenské smlouvy kodifikují, a vznikají ústavy. Ústava je dokument, který stanovuje co je legitimní a co ne.