Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

1) Otazka: Proc se to nestane i dnes?
- Protože v napovské společnosti má pozemek nesrovnatelně větší hodnotu než ve státní společnosti. Ve státu lze pozemek využít jen k výrobě nebo spotřebě (navíc jen v rámci zákonů státu). V napovské společnosti lze pozemek využít navíc ještě k budování soukromého státu.
1.1)I dnes mame vyrazne bohatsi entity na trhu, vlastnici prostredky v radu klidne miliard krat vice, a presto existuje rada lidi, ktera jim neprodala sve pozemky/nemovitosti/movitosti.
- Ve státu by skoro každý prodal svůj pozemek. Je to jen otázka ceny. Většina lidí "nabídku, kterou nelze odmítnout" nedostane, protože ve státu nemají pozemky takovou hodnotu. V napovské společnosti naopak lidé obecně nebudou chtít prodat pozemek; v analýze počítám jen s tím, že v každé generaci k tomu okolnosti část vlastníků donutí.
A) 1. Zadluží se, budou potřebovat peníze na léčbu, spáchají zločin, budou se chtít přestěhovat. Ti všichni prodají pozemek nejbohatší osobě v okolí.
2. Dále všichni bezdětní. Byli by přece hloupí, kdyby nevyměnili pozemek za doživotní užívání si.
3. Dále všichni, kteří si spočítají, že prodej je pro ně prostě výhodnější: ti z většiny "příliš chudých na budování soukromého státu", kteří vlastní pozemky, které nevyužívají (lesy, pole, louky).
4. Dále všechno dramaticky urychlí jak nárůst populace, tak její úbytek. Populace P a Q žijí vedle sebe na stejně velkých území. P se zvětšuje, Q ne. Dřív nebo později lidé z P budou muset žít na pozemcích vlastněných lidmi z Q. Amišů bylo před sto lety 5000. Teď jich je 350 000. Je myslitelné, že by žili na původních pozemcích? Za sto let se jejich populace 70x zvětšila; Země ale ne. Stejný efekt má úbytek obyvatelstva (a že jich bylo): pozemky dramaticky klesnou v ceně a opět je skoupí ti nejbohatší.
5. Dále kartely, sňatková politika latifundistů, znepříjemňování života vlastníků, kteří nechtějí prodat pozemek, v souladu s NAPem a obligátní "nelze predikovat, co si latifundisté vymyslí, ale bude to fungovat".
6. Dále přesun z vlastního do soukromého státu nemusí být naprosto rozumným rozhodnutím jen u bezdětných. Tak jako současní velkopodnikatelé i ankapoví latifundisté by bohatli na rozdílné ceně pozemků a práce na různých místech. Ve střední Americe by levně nakoupili půdu a práci a postavili by tam město. Pak by kontaktovali chudé vlastníky půdy v Evropě a nabízeli jim "Vyměňte svůj pozemek za lepší život v našem městě. Podle našich pravidel, samozřejmě." Čili pozemek by prodali nejen bezdětní, ale všichni, pro které by život v soukromém státě byl lepší perspektivou než jejich dosavadní život. Takových lidí by jistě bylo hodně; bohatí mají chudým co nabídnout.
B) Doteď jsem předpokládal dokonalou napovskou společnost rozumně jednajících morálních lidí. Takový svět ale není. Jen stručně: Pozemek by dále prodali 1. Všichni, kdo chtějí žít ve státě (byť soukromém), protože jim to prostě vyhovuje: tj. etatisté. 2. Etatisté, kteří by napovskou společnost neuznali, a kalkulovali by s tím, že brzo zanikne (ostatně by to nemuseli být jen etatisté). 3. Lidé, kteří by nedomysleli důsledky, tj. hlupáci.
4. Soukromé státy se také můžou zvětšovat násilí (obranným samozřejmě). Není moc pravděpodobné, že by lidé z desáté generace ankapových latifundistů byli jako Baťa; spíš budou jako Nero nebo Caligula. Lze tedy předpokládat naprostou zkaženost ankapových latifundistů. Takoví lidé si budou počínat podobně jako evropská aristokracie za feudalismu, nebo spíš ještě mnohem, mnohem hůř. Poté, co se přesytí orgií, stráví zbytek života intrikami, s kterým latifundistou se proti kterému spojit a jakou záminku si vymyslet pro jeho napadnutí. Například si vymyslíte, že latifundista vyrábí biologické zbraně, zneužívá děti, unáší děti z vaší latifundie… Dva soukromé státy se spojí proti třetímu, napadnou ho a rozdělí si jeho území. A dokažte, že důvod pro obranné násilí byl vymyšlen. V ankapu, kde nezávislá justice není NIKDE, natož mezi soukromými státy.
5. V bodech A 1-2 byly míněny situace, kdy k zadlužení, nesolventnosti, spáchání zločinu a bezdětnosti dojde i u zcela morálních lidí (někdy se to prostě stane). Takže zde je obrovská proměnná podle toho, jak moc nemorální populaci předpokládáme. Neschopní, lehkomyslní a zlí o pozemky přijdou; hédonisté je prodají.

1.2) Proc? Brani tomu snad nejaky zakon tohoto ci jineho statu?
- Brání tomu zákony státu a brání tomu samotná existence státu. Když máte státní společnost, nemáte napovskou společnost. To se vzájemně vylučuje. Když jdete doprava, nejdete doleva.

2) Kolik takto bohatych entit vznikne na volnem trhu a proc?
- Vyjděme z rovnoměrného rozdělení majetku v čase nula. Různí jedinci a korporace budou různě rychle bohatnout a někteří budou chudnout. To je prvotní tržní rozdíl. Představte si pozemky jako čtvercovou síť pokrývající celou Zemi."Lokálně nejbohatší subjekty" ať jsou červená políčka. Iterací přesunu pozemků budiž delší časový úsek, třeba jedna generace. V každé iteraci se pozemky nejchudších připojí k lokálnímu latifundistovi; představme si, že zfialoví. 1. V čase nula je sít celá bílá 2. Velmi brzo se objeví nějaký počet červených polí (který se nadále bude už jen snižovat) 3. Kolem červených polí to začne fialovět 4. Počet červených polí se začne snižovat (kartely a sňatková politika). 5. Slučování červených polí se asi někdy zastaví. Těžko říct kdy. Je to jako ptát se, proč se Česko nesloučí s Rakouskem. Některé soukromé státy spolu asi kartel neuzavřou, ale budou si konkurovat; těžko to ale predikovat. V principu je možné, že by celou Zemi ovládala jedna korporace.
Soukromé státy ve smyslu "soukromostátní společnost" definuju jako stav, kdy poměr "narozeni v soukromém státě : narozeni na vlastním" je stejný nebo větší než poměr "daňoví plátci: ostatní" v dnešní společnosti. Prostě svět, kde je lidí nucených odvádět poplatky (v libovolné podobě) proto, že se někde narodili, stejně jako dnes nebo víc.

3) Pokud si tyto entity budou konkurovat, jakym presne mechanismem vznikne ten stav, kdy jedna entita bude vlastnit vse?
- Nemusí si konkurovat. Pokud to pro ně bude výhodnější, vznikne kartel. Kartely můžou být zpevňovány sňatky, jako to dělala šlechta – hlavně zpočátku. U velkých soukromých států to už asi bude čistě věc byznysu: zda kartel bude výhodný. Ale proč by nebyl, že? Všechno nemusí vlastnit jeden subjekt, ale může. Viz bod 2.

Ale proč je to nepravděpodobné? Mě naopak připadá, že soukromé státy čistě tržními zákonitostmi dřív nebo později vzniknou. Tímto algoritmem: 1. Tržně vzniknou hodně bohatí a hodně chudí vlastníci pozemků. 2. Někteří hodně chudí svůj pozemek prodají. Důvodů je celá řada. 3. Prodají je těm nejbohatším, protože ti jim za pozemek nabídnou nejvíc. 4. Zpět na bod jedna. Takže ekonomickou analýzou dostáváme obraz postupného přesunu pozemků od chudých k bohatým, a to od těch úplně nejchudších PŘÍMO k těm úplně nejbohatším. Takže nakonec budou v ankapu masy bezzemků a pár latifundistů. K tomu přidejme kartely, sňatkovou politiku latifundistů a obligátní "nelze predikovat, co statisíce latifundistů vymyslí, ale je jisté, že to bude skvěle fungovat", které to urychlí.
Připouštím, že se můžu mýlit; na inherentním směřování ankapu k soukromým státům netrvám; je to laická analýza; klidně změním názor. K tomu ale potřebuju argument: aby mi někdo ukázal, kde je v mé analýze chyba. Může tam být. Nejsem ekonom; je možné, že jsem něco každému ekonomovi známého, co soukromé státy vyvrací, přehlédl. Někdo mi ale musí říct, co to je. Na základě "Přijde mi to nepravděpodobné" názor nezměním.

Ale proč je vznik soukromých států v dlouhém časovém horizontu nepravděpodobný? Zatím jste nic neuvedl. Co jsou ty přídatné "nějaké zkušenosti a odhady". To nemáte nic určitého?

Že v ankapu nebudou lidé toužit po moci je implicitně obsaženo v odpovědích na argument soukromými státy. Jak zněly: Není možné, aby si jeden člověk koupil dostatečně velké území; mocní se navzájem budou držet v šachu; kartely se budou rozpadat. Copak by nemohli bohatí a mocní spolu naopak spolupracovat? Proč by si měli konkurovat, když kartelem všichni vydělají víc? A co takhle sňatky bohatých vlastníků pozemků mezi sebou za účelem zvětšení moci, jako to dělala tisíce let šlechta? Ankap by umožňoval vznik moderní latifundistické aristokracie. Plus obligátní "Trh nelze predikovat, takže nemůžeme vědět, co ankapoví latifundisté vymyslí, aby bezzemky co nejvíc odřeli. Víme ale jistě, že statisíce latifundistů vymyslí efektivnější způsob odírání bezzemků než kdokoliv z nás."
Já si ignorování soukromých států anarchokapitalisty dokážu vysvětlit jen tím, že ankapáci si představují ankap jako místo, kde lidé nebudou toužit po moci. Lze to vysvětlit jinak?

Anebo si neuvědomujete, že to tvrdíte. Je to jednoduché: Karel tvrdí A. A implikuje B, což si Karel neuvědomuje. Karel si neuvědomuje, že tvrdí B.

Vidíte někoho, kdo si neuvědomuje, že to tvrdí.

Podívejte se do zrcadla.

Anarchii bez přívlastků jsem ze slušnosti pominul. Mám dvě otázky. Začnu tím méně stupidním. Takže anarchie bez přívlastků = svobodná společnost. "Neplatí tam žádná pravidla, tedy žádné omezení svobody." V takovém případě, proč je teda ankap druhá nejsvobodnější společnost? Podle této definice svobody jsou bohatí lidé svobodnější než chudí (jejich libovůle je méně omezována). Takže v ankapu je svoboda chudých a střední třídy značně omezována. Jak jste tedy přišel na to, že ankap je "nejsvobodnější po anarchii bez přívlastků"? Společností v tomto smyslu nejvíce svobodnou by měla být ta nejvíc rovnostářská. Společnost, kde všichni dostanou stejně, a tudíž budou stejně svobodní. Něco jako: všem bude přiděleno zaměstnání, všichni dostanou stejný plat; a musí dělat to, co musí dělat; pokud nedělají, co musí dělat, jsou potrestáni. Anebo druhá možnost: v tomto smyslu nejsvobodnější by byla společnost bez soukromého vlastnictví omezujícího lidskou libovůli; kde by všechno bylo všech; tudíž anarchokomunismus.
Nějak nevidím, proč by druhou nejsvobodnější společností měl být ankap.

Tedy uveďte příklad svobodné společnosti, která se v něčem liší od ankapu.

Takže přiznáváte, že v řeči anarchokapitalistů pojmy svobodný a anarchokapitalistický splynuly? (Jako v řeči komunistů splynuly pojmy svobodný a socialistický.) Když je společnost méně anarchokapitalistická, je i méně svobodná. Takže anarchokapitalistický = svobodný. Je to tak?

Neptal jsem se na příklad společnosti "o něco méně svobodné než ankap", nýbrž na příklad společnosti STEJNĚ svobodné jako ankap, která by se od ankapu v něčem lišila.

Uveďte jednu svobodnou společnost jinou než ankap. Popište svobodnou společnost, která se v něčem liší od ankapu.

To znamená, že ankap připouští i jiné svobodné společnosti, ankap je jednou z nich.
- A jaké jsou ty jiné svobodné společnosti? Uveďte alespoň jednu.

To je chytání za slovo. V řeči komunistů došlo ke splynutí pojmů socialistický a svobodný. To je to "svoboda znamená mít právo na práci" atp. V řeči anarchokapitalistů došlo ke splynutí pojmů anarchokapitalistický a svobodný. Předtím jsem to napsal nepřesně: nejde jen o přejmenování pojmů (tj. že by ty pojmy byly nadále rozlišovány), jde o jejich splynutí (už nejsou rozlišovány). Anarchokapitalistický a svobodný jsou v řeči ankapáků synonyma. Urza tak běžně mluví; běžně říká "svobodná společnost" ve významu "anarchokapitalistická společnost". Vy si myslíte, že to nejsou synonyma? Tak jaký je mezi těmi pojmy v řeči ankapáků rozdíl?

Asi Vás omlouvá, že jste tady nový. Tohle se zde v nepřehlédnutelné míře řešilo; jedná se o takzvaný "argument soukromými státy". Jde o to, že co jste napsal, platí i pro státy: Mohu si zvolit, v jakém státu se chci (třeba dočasně) usadit nebo si zřídit třeba nějakou provozovnu nebo přes jeho území vést silnici či železnici. Vše je věcí ujednání (smlouvy) mezi dvěma (nakonec) dospělými svéprávnými lidmi (nebo organizacemi). Stačí si jen představit stát jako vlastníka území, což NAP připouští.
2. Anarchokapitalismus opravdu není o svobodě. Je o anarchokapitalismu, který byl přejmenován na svobodu. Úplně stejně jako socialismus (sovětský) byl přejmenován na svobodu. Hle, další podobnost s marxismem!

Já bych i sázel, ale nejprve bych potřeboval vědět, co je ta totalita, která hrozí plíživě nastoupit. Změna z ne-totality na totalitu je – pokud ovládáte češtinu – kvalitativní změna politického systému k horšímu ve smyslu svobody jedince. Co nám tedy hrozí? A nechci slyšet něco jako "každá regulace nás přibližuje k totalitě". Protože to je sice možné – pokud přejmenujete regulovanou společnost na totalitní, což je samo o sobě stupidní – ale chybí tam tak kvalitativní změna k horšímu, což je to, na co se ptám.

To jsou nevyhnutelná nedorozumění vyplývající z drobných odlišností individuálních jazyků. Právě proto, že existují a že jsou nevyhnutelná – protože jsou důsledkem nutně rozdílných životů, znalosti jazyka a jazykové praxe osob – se nemá situace ještě zhoršovat zbytečným definováním. Stačí prostě vést diskuzi tak, že se co nejvíc mluví o tom, co se děje (nebo co se dělo a je to obecně známé). Když na něco ukážu prstem a pojmenuju to, nemusím to definovat, a je jasné, o čem je řeč.
Stačí se držet kategorické struktury světa; ta je daná, nikdo ji nemůže změnit. Definice, i skutečné definice, což jsou plody filosofie, plody poznání kategorické struktury světa, jsou důležité pro apriorní poznání světa, nejsou nijak zvlášť důležité pro diskuzi. Definice pojmů počítač, paradox, mysl, ospravedlnění, společenská smlouva, matematický důkaz jsou důležité, protože sdělují, co tyto věci apriorně jsou; nejsou ale důležité pro vedení diskuze. Všechny tyto pojmy můžu v diskuzi používat, a nemusím vůbec znát jejich definice; takhle jazyk nefunguje; apriorní poznání věci je jedna věc, používání pojmu věc označujícího nebo diskutování o věci je jiná věc. Můžu diskutovat i o tom, co jsem apriorně nepoznal, a můžu používat jakákoliv slova zcela bez ohledu na to, co vím. A to, čemu Urza říká definice (říká tak asi 10 věcem, tak jako všemu, co hodnotí pozitivně, říká "svoboda"), je už úplně nedůležité pro diskuzi. Stačí mluvit o tom, co se děje; a všichni přece VÍDÍ, co se děje; není třeba nic definovat.

Tu diskuzi jsem shlédl celou aspoň dvakrát. Nevzpomínám si, že by Joch nenechával Urzu domluvit. A i kdyby to párkrát udělal, proč v tom hledat nějakou podrážděnost? možná tak Joch diskutuje.
Semín naopak správně Urzovi řekl, že nemá smysl začínat diskuzi definicemi, protože pak definiendum nemusí mít taky nic společného s realitou. Řekl "K definici státu se teprve dobíráme". Všichni víme, co je stát, takže se o něm můžeme diskutovat, a nemusíme znát jeho definici. Úplně stejně jako se lidé můžou bavit o umění/pivu/podnikání/hokeji, a nepotřebují k tomu znát definici umění/piva/podnikání/hokeje. Což platí tím spíš, že Urzou předložená definice státu je sice správná, jenže podle ní by byl státem i ankap, takže v daném kontextu byla vlastně definicí špatnou.
Obecně začít diskuzi slovy "Nejprve si nadefinujme, o čem se budeme bavit" mi připadá prima facie slabomyslné. Diskuze má začít "Děje se tohle. Je to špatné z tohoto důvodu." Diskuze "Je stát přirozený?" by měla probíhat asi takhle: 1. Rozdíl přirozené x nepřirozené 2. Přirozenost člověka 3. Jak na základě lidské přirozenosti vzniká společnost 3.1 Rozdíly mezi společnostmi. Pokud je jedna stejná lidská přirozenost, čím je vysvětlit? 4. Rozdíl mezi současným státem a přirozeně vznikající lidskou společností.
Není žádný důvod, proč začínat takovouto diskuzi definicí státu. Dokonce ani přirozenost není třeba definovat; jen je třeba uvést, co se myslí rozlišováním přirozené x nepřirozené, což není definice. A Joch a Semín se skutečně zhruba takto snažili diskuzi vést; Urza se z ní ale snažil udělat anarchokapitalistickou agitku. Jak diskuzi začal? "Zda stát je nebo není přirozený, není důležité". Když to nepovažuje za důležité, proč se účastní diskuze na toto téma?

Předtím jsem řekl totéž.
Samozřejmě že každý producent vytváří poptávku. Dokud nebyly vyrobeny počítače, nikdo si je nemohl koupit, tudíž je nemohl poptávat. Souhlasím, se Stevem Jobsem (asi), že "zákazník neví, co chce, dokud to nevidí". Ale producenti ani reklamky nevytvářejí POTŘEBU. Lidé potřebovali mobily a antibiotika už předtím, než byly vyrobeny; není to tak, že by lidé neměli žádné potřeby, že by lidské potřeby VZNIKALY až nabídkou. To platí i o módě.
Samozřejmě když uhnete k "nutné potřebě", tak to je jiná… Celé bohatnutí společnosti je až na výjimky výroba věcí, které nejsou nezbytně nutné k přežití. Mohli bychom žít jako Amišové.

Je možné, že Alza je nejúspěšnější (pokud je) kvůli Alzákovi; říkám jen, že lidé nechtějí kupovat počítače kvůli Alzákovi. Analogicky, je možné, že lidé chtějí národní/nadnárodní/nějaký určitý stát kvůli reklamě na "ten určitý stát" (třeba na EU), ale nechtějí kvůli reklamě stát jako takový. Reklama přece nevytváří potřebu; nabízí možnost uspokojení už existující potřeby.

Nemusíte přece hodiny odpovídat na všechno, stačí zodpovědět hlavní myšlenku. A ta je snad zřejmá: že anarchokapitalismu je "narativ jako jakýkoliv jiný narativ" čili, že není "narativem o absenci jednotícího narativu" nebo co. Na podobnost s marxismem jsem poukázal především proto, abych doložil narativnost anarchokapitalismu. [Pokud] marxismus = narativ [a zároveň] anarchokapitalismus je "něco jako marxismus" => anarchokapitalismus je narativ.

1.1 Dělení lidí na daňové plátce a daňové příjemce je neodmyslitelné od anarchokapitalismu. Není to omezeno na ankapácké dogmatiky.
1.2 Stát personifikuje především Urza. Dělá to tak moc, až Jelínek pokládal za nutné upozornit ho, že stát není entita oddělitelná od společnosti. Jak Urza zareagoval, víme.
2. Úspěšnost Alzy nejde vysvětlit Alzákem; především je za tím kvalita jejího zboží a že lidé ze své přirozenosti to zboží chtějí. Alzákem by úspěšnost Alzy vysvětlovali jen extrémní levičáci. Otázka tedy je, zda totéž neplatí i pro úspěšnost státu: že i zde je lepším vysvětlením lidská přirozenost a že reklamou to vysvětlují jen extrémisté.
3. Že dějiny směřují k stále větší svobodě a tudíž k anarchokapitalismu, Urza řekl mnohokrát. Je to jedna z jeho ústředních myšlenek. Psal o tom i Lukl.
zde: https://www.mises.cz/clanky/verime-ze-jednou-bude-ancap--2417.aspx
4. Ideologický pohled na historii je v Urzově díle nepřehlédnutelný: velké státy nejsou jen větší a mocnější, ale především zlejší. Velké státy jsou "ti zlí", lidé nezorganizovaní do (velkých) států jsou "ti dobří". Bezvýjimečně to tak je. Viz Urzův pohled na Římskou říši ( římské legie prostě dobývaly další území, jehož původní obyvatelé byli v rámci tohoto procesu podrobováni, masakrováni, zotročováni a mučeni; dobyvatelským praktikám římských legionářů se svou krutostí nevyrovnali ani nacisté) nebo jím proklamované mírumilovné soužití Evropanů s Indiány, "než se do toho vložil stát".
5. Hoppeho základna a nadstavba: Je to rozšířená představa o tom, že věda přichází dříve, má přednost a stojí výše v řádu i v důstojnosti, než strojírenství a technika, jako druhotné a podřadné intelektuální činnosti, jako pouhé „aplikované“ vědy. Věc se má ve skutečnosti ovšem právě naopak. Tím, co přichází metodologicky první, co vědu, tak jak ji známe, vůbec umožňuje a současně jí poskytuje první základ, je lidské strojírenství a výroba. (…) Řečeno slovy zesnulého velkého německého filosofa vědy Petera Janicha „rukodělné“ předchází a poskytuje pevný podklad a základ „hubodělnému“. Ať mají vědci mezi sebou jakékoliv spory či dohadování, jde vždy o spory a dohadování v pracovním prostředí a vztažné soustavě definované daným stavem technologie. (…) Je to tedy strojírenství a pokrok ve strojírenství, které činí vědu a vědecký pokrok možnými, a současně jim v tom zabraňují (…) …existence „rukodělného“ a jeho metodická přednost a prvenství před pouhým „hubodělným“ vědy.
zde: https://www.mises.cz/clanky/libertarianske-hledani-velkeho-pribehu-dejin-2304.aspx

6) můj názor je, že kdyby svět byl jednoduchý, lidé by nepotřebovali narativy zprostředkované ideologiemi a vystačili by si s vlastními.
- To je zase míchání hrušek s jabky. Narativy jsou příběhy (o společnosti), ideologie jsou normativní systémy. Ideologie plodí narativy, protože její stoupenci se dívají na svět ideologicky a jejich příběh o společnosti je tudíž ideologicky zabarven; je třeba to ale rozlišovat.
Takže nejde o rozdíl mezi "narativem jedince" a "ideologickým narativem", nýbrž o rozdíl mezi "narativem jediné osoby" a "narativem zástupů", rozdíl mezi "narativem, kterým uspěl na trhu", a "narativem, který na trhu neuspěl". Mezi těmi narativy nemusí být žádný nápadný rozdíl (a rozhodně mezi není žádný kategorický rozdíl, jsou to stejné věci) jen jeden je pro lidi přitažlivý, a druhý ne.
Takže věta Kdyby svět byl jednoduchý, lidé by nepotřebovali narativy zprostředkované ideologiemi a vystačili by si s vlastními je jako věta "Kdyby X, lidé by nepotřebovali limonády vyráběné velkými korporacemi, vystačili by si s vlastními". Není to moc pravděpodobné, že? Co za X dosadit? Navíc ideologie lidé "kupují" PRÁVĚ PROTO, že je spojují s jinými lidmi. Takže přesná analogie je toto: "Kdyby X, lidé by nepotřebovali sociální sítě poskytované velkými korporacemi, vystačili by si s vlastními". Ale ani to není zcela přesné, protože v principu je možné, aby si každý vytvořil vlastní sociální síť. Takže ještě jinak: "Kdyby X, lidé by nepotřebovali jazyky vytvořené společnostmi, vystačili by si s vlastními". To už je jasný nesmysl. Skutečně: Lidé potřebují (a chtějí) společnou ideologii, tak jako potřebují (a chtějí) společný jazyk. Tudíž si nemůžou vystačit s vlastním jazykem, vlastním narativem a vlastní ideologií; bylo by jim to k ničemu.
zde: https://www.youtube.com/watch?v=fOIM1_xOSro 2:40
A se složitostí světa to nijak nesouvisí. Každému světu, sebejednoduššímu, lidé chtějí rozumět (= potřebují narativy a ideologie), stejně jako v každém světě, byť sebejednodušším, se chtějí dorozumět (potřebují jazyk). A není žádný důvod, proč by v jednodušším světě mělo být víc narativů nebo ideologií. Naopak, v jednoduchém světě by přece mělo "být všechno jasné", tudíž by poptávka po narativech a ideologiích měla být menší, tudíž by jich mělo být méně.

Skákání do řeči je legitimní diskuzní figura, například jako obrana proti strawmanovi. I kdybychom toto pominuli: Jací demokraté skákali Urzovi do řeči (nápadně hodně)? Nic takového si nevybavuju.

Dítě v ankapu nemá právo na život?
- Má právo na život, ale jen když si to právo dokáže ubránit. Čili nemá. To je anarchokapitalismus (domyšlený do důsledků):
Na volném trhu jsou náklady obrany majetku stejně relevantní jako cokoliv jiného při rozhodování, zda daný majetek vůbec vlastnit.
zde: https://www.mises.cz/clanky/myslenky-jsou-zadarmo-103.aspx
Kdyby byl v ankapu někdo tak mocný, že by si mohl dovolit vraždit děti bez jakéhokoliv postihu, podle anarchokapitalismu by to znamenalo to, že ty děti (nebo jejich rodiče, společnost) se svobodně rozhodli nealokovat dostatek peněz na svou ochranu a místo toho je alokovat na něco, co má pro ně větší hodnotu.
To je logický důsledek volného trhu s právy. Když je ochrana života dítěte příliš drahá, tak si ji rodiče prostě nemůžou dovolit koupit. Úplně stejně jako si nemůžou dovolit koupit dítěti disneyland.

Ano, ve sféře své působnosti by měl stát vládnout pevnou rukou. Proč by měl vládnout nepevnou rukou? Úplně stejně jako v ankapu by bezpečnostní agentura měla vymáhat práva svých klientů pevnou rukou. Proč by totiž je měla vymáhat nepevnou rukou? Proč bych měl platit bezpečákům za to, že možná ochrání má práva?

Práva, která máte, máte díky státu. Stěžujete si, že máte málo práv; taky byste nemuseli mít žádné a bez státu byste neměli žádné. Otázka "Mít víc/méně práv" je otázka "mít lepší/horší stát", ne "mít/nemít stát". A když to domyslíte, anarchokapitalismus skutečně říká, že člověk nemá žádná práva. Anarchokapitalismus říká "Máte ta a ta práva", ale zároveň říká "Jen když si je dokážete ubránit". Když to domyslíte, znamená to "Nemáte žádná práva". Expresivně vyjádřeno: "Bez státu není jednotlivec ničím".
Jedná se o argument "rozpor v jádru anarchokapitalismu". Opakovaně jsem ho zde předložil a dosud žádná kloudná odpověď.

Postmodernismus přináší poměrně zajímavý narativ o absenci narativů, ukazuje náš svět v jeho absurditě. Sám vidím anarchokapitalismus jako projev postmodernismu právě z důvodu, že zdůrazňuje subjektivitu a individualistický přístup. (…) Co pro nás znamená narativ o absenci jednotícího narativu? Myslím, že značnou prvotní nejistotu a odcizení od okolí.
- 1. Teď jsem si uvědomil, že narativ je to, čemu já říkám "lór". Lór je "to, co si osoba vymýšlí o světě". Svět se skládá z evidence a lóru. Takže pro to už existuje terminologie. Ačkoliv narativ je užší pojem: narativ je nadosobní, skupinový, společenský či civilizační lór. To jen mimochodem.
2. Ne všechno je narativ. Činnosti nejsou narativy. Abolicionismus nebo boj proti internetovým predátorům nejsou narativy. Když anarchokapitalismem míníte odpor proti státu – což je to činnost nebo postoj, není to narativ – můžete chybně usoudit, že anarchokapitalismus nemá narativ, a že je tudíž nějak postmoderní. Když ale přestane míchat jabka a hrušky, musíte dospět k závěru, že anarchokapitalismus je narativ, naprosto zřetelný, jednotící, nikterak subjektivní nebo individualistický, a to narativ nápadně podobný marxismu. Je tam třídní boj (daňoví plátci x daňoví příjemci); ideologická indoktrinace podmaněné třídy (reklama na stát v školních třídách); směr dějin (dějiny směřují k vítězství anarchokapitalismu); ideologický pohled na historii (prvotní ankap pokažený "těmi s větším klackem"); dokonce základna a nástavba (u Hoppeho); a mnoho dalšího složitějšího. Anarchokapitalismus tedy není žádný "narativ o absenci jednotícího narativu", a tudíž není "příležitostí najít si jedinečný životní narativ".

P.S. Každý náboženský, filozofický i politický směr má svůj narativ, kterým se snaží srozumitelně popsat to, jak náš svět funguje a jakou roli v něm hrajeme, protože nezjednodušený je hodně komplikovaný.
- Ne, narativy neexistují "protože je svět komplikovaný", ale protože si o světě lidé něco myslí. V sebejednodušším světě by existovaly narativy, pokud by tam byli lidé.

1) Nejspíše i proto mnohé demokraty irituje, když někdo vyvrací stát – představa zpochybnění něčeho tak esenciálního je tíživá.
- Kdo jsou ti iritovaní demokraté? Jací demokraté, kteří diskutovali s Urzou, byli jeho myšlenkami iritováni? Připadá mi, že typicky demokraté jednali s Urzou s podstatně větším respektem, než on s nimi. Joch, Semín, Jelínek, Bob Kartouz, Tlustý… Kdo z nich byl iritován?

2) V neposlední řadě v něm však vidím příležitost přestat žít ve lži
- Když nechcete žit ve lže, zodpovězte "rozpor v jádru anarchokapitalismu" (jedná se o námitku, která zazněla už v diskuzi Joch, Semín, Urza jako "vyšetřování vraždy babičky" z úst Romana Jocha; Joch ji jen nepodal rigorózně): Podle anarchokapitalismu má člověk právo na své tělo, plody své práce a nevlastněné přírodní zdroje. Zároveň ale podle téhož anarchokapitalismu má právo jen na to, co si dokáže obhájit. 1. Není to rozpor? 2. Pokud ne, proč ČR není ankap, kde si lidé nedokázali ubránit svá práva?
Totéž z jiného úhlu pohledu: Urza říká, že NAP nebude v ankapu zákonem, že se od něj lidé budou moct odchylovat. Proč potom ČR není ankap, ve kterém se lidé hodně odchýlili od NAPu?

keď ste vychovávaní v neslobode, ťažko si zvyknete na slobodu. A ak ste vychovávaní v slobode, ťažko si zvyknete na neslobodu.
- Takže když je dítě vychováváno k tradičním hodnotám/národním hodnotám/genderové rovnosti, protože tak rozhodli jeho rodiče, je vychováváno ve svobodě…
To je jako tvrdit, že když o pracovním nasazení otroka nerozhoduje stát, nýbrž jeho vlastník, tak otrok žije ve svobodě.
Dítě ve svobodě nežije a na rozdíl od dospělých nemá žít. A je to asi tak nespravedlivé, jako že rodí jen ženy nebo že padesátníci jsou bohatší než dvacátníci.
A je to přesně naopak: Právě to, že děti nemají svobodu, způsobuje, že po ní touží. Funguje to ale jen tehdy, když svobodu mají dospělí.

Vrazdu vnimam jako nasilne ukonceni zivota nekoho druheho, kdo si to nepreje, ale neni mu dano na vyber.
- 1. To je ŠPATNÁ definice, protože pak by platilo zabití v sebeobraně = vražda. 2. Je to ikstý příklad toho, jak je Urzovo "Každý si může nadefinovat co chce, jak chce, pokud je ve svých definicích konzistentní" zavádějící a chybné. Zrovna včera mě napadl krásný příklad, k jakým absurdním důsledkům by to mohlo vést.
Nesprávnost Vaší definice spočívá v tom, že tou definicí z Vašeho jazyka (a tudíž myšlení) ZMIZÍ rozdíl mezi zabitím a vraždou, který ale existuje.

+1

Tahle Vaše diskuze s Norbertem je další příklad té ankapácké vypečenosti, kterou jsem nedávno rozebíral. Protože co řeknete, když v napovské společnosti začnou bezpečnostní agentury (nebo jiné ozbrojené organizace) nutit lidi odvádět jim poplatky nebo je odvádět do války? Řeknete, že se napovská společnost změnila na státní, že se ankap změnil na stát. A to je logická chyba. Podobné chyby se dopustil Roman v článku "Uchopení moci". (K tomu se ještě vyjádřím.)
Jde o to, že do dokazování, že v ankapu se nepovedou války, nesmí ankap vstupovat jako společnost charakterizovaná tím, že v ní nikdo nechce vést válku. To je logická chyba. Když chcete dokázat, že v napovské společnosti se nebudou vést války, musíte ankap charakterizovat něčím jiným, z čehož neválčení logicky vyplývá.

DODATEK DODATEK DODATEK
Měl jsem napsat, že ten nesmysl, který jsem citoval a komentoval, nebyl od Vás, ale od Marcusanta. Zdálo se mi to zbytečné: "Superorganizmy nekladou důraz na jednotlivce", navíc v kontextu soukromého vlastnictví, může napsat jen Marcusant.
Pro jistotu se každopádně opravuju: Tu blbost napsal Marcusant, ne Vy.