Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zde jde ankapu o to, aby ve vymahani prava (a taky v cemkoli jinem) mohl nekdo statu konkurovat (a tim vznikly lepsi sluzby). To dnes nejde.
- Jako že by služby, které dnes poskytují monopolní úřady, poskytovaly konkurující si firmy? To je zajímavý politický koncept. Divím se, že jsem o tom ještě neslyšel. Takže by nebyl Finanční úřad, ale o zakázku "výběr daní" by soutěžili soukromé firmy.
Na tom jde krásně vidět, že nahrazení státních úřadů soukromými firmami naprosto neznamená zrušení státu. Divím se, že mě to dosud nenapadlo jako myšlenkový experiment.

100% kapitalismu = stat nevlastni nic.
100% "socialismu" (mysleno jako opak kapitalismu, tj. stat vlastni prostredky) = stat vlastni vse.
- Skutečně to tak je? Co je zde ten "stát, který nevlastní nic"? Jinými slovy: Pokud je stát definován vlastnictvím, tak proč to není vlastník jako jakýkoliv jiný? Proč by potom existence státu byla v rozporu s anarchokapitalismem? A pokud je stát definován funkcí, jak víte, že v ankapu není? Že tam nefunguje na svém a za své?

Tak už jen příklad z veřejné diskuze. Stejnou myšlenku – rozlišení mezi stykem občana s úřadem a občana s občanem – vyslovil Karel Oliva v Máte slovo: Právo na příjmení bez přípony -ová
zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/219411030520033/ 55:30 – 56:50

Přijde mi, že jedním z problémů většiny diskuzí o anarchokapitalismu je, že v nich dochází k mylné představě toho, co anarchokapitalisté skutečně zastávají. (…) Anarchokapitalisté si však nepřejí pouze řád vnucený jednou centrální autoritou, většina z nich naopak tržní systém ochrany lidských práv a určité dobrovolné hierarchie vítá.
- Jenže v ankapu je řád vnucený jednou centrální autoritou. Takže první věta by měla správně znít: "Přijde mi, že jedním z problémů většiny diskuzí o anarchokapitalismu je, že anarchokapitalisté nemají srovnané v hlavě, co skutečně zastávají."

takže to tvoje "fňuky-fňuk" je znečištěné hloupými argumenty na které reagovat je ztráta času
- To tak je, že kritiky úvah, které neobsahují žádné myšlenky, nebývají moc hluboké… Mé chytré argumenty tedy najdete pod texty, které obsahují aspoň trochu nějak kvalitní myšlenky. Inteligentní protiargument totiž může zaznít jen na přesvědčivý nebo aspoň nějak obtížný, rafinovaný argument.
Pohleďte například, jak brilantně jsem vyvrátil Urzův argument "přirovnání vojáka, jenž zabije na základě rozkazu nadřízeného, a zaměstnance, jenž zabije na příkaz šéfa". zde: https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=418#commentForm
Nejen, že jsem 1. ukázal, v čem spočívá jeho demagogičnost.
Ale 2. jsem dokázal, proč neplatí, že "můžeme si být jisti, že jsme v tomto směru byli indoktrinováni": protože pocit "připadá mi to nesmyslné, ačkoliv nevím proč" nemusí být důsledkem indoktrinace, ale prostě projevem rozdílu mezi "připadat" a "vědět".
A 3. jsem uvedl perfektní příklad, proč nám něco může připadat nesmyslné, ačkoliv jsme o tom nikdy nepřemýšleli, a tedy nevíme hned, proč je to nesmyslné. A dokonce jsem takový příklad vymyslel přímo k Urzovu argumentu.
Čímž jsem Urzův argument, který mnohokrát použil, vyvrátil. Navždy. Země a Nebe pominou, ale Urzův argument bude stále vyvrácen. To vše na pár řádcích. Dokonalé…

Poté, co jsem vyvrátil tento Urzův argument, mi Urza odmítl zveřejnit na Stokách tři texty, přestože před tím mi jich pět vydal. Dva z odmítnutých byly ty nejlepší resp. nejdůležitější, které jsem mu poslal. On sice říká, že to není proto, že jsem rozcupoval jeho argument (který použil v mnoha svých videích a nemůže je z nich odstranit), ale proto, že mé texty "neshledal kvalitními", jenomže časová následnost ho usvědčuje.

Nesouhlasím. Nejde jen o to, jak komunikujete se státem. Když se nechám zaměstnat u soukromé firmy, mohu mít ve smlouvě např. Venda Kovy místo Václav Kovář? Nebo Vladimír 518 místo Vladimír Brož? Asi ne, co?
- Dokumentace toho, jaké lidi podnikatel zaměstnal, je součástí komunikace podnikatele se státem. Ale do komunikace mezi podnikatelem a zaměstnancem, jak podnikatel zaměstnance oslovuje, se stát nemíchá.

Vidím, že na Stokách mocně posiluje žánr fňukání. Ondrášeček dokonce rozvíjí zcela nový subžánr "argumentů prosté fňukání", "pure fňuky-fňuk", jen fňukání neznečištěné žádnými argumenty. Je to síla. Vypadá to, že budeme s Ondrou v pravidelném styku…

1) Když jsem skládal maturitní zkoušku, uvědomil jsem si, že ji vlastně neskládám pro sebe, ale z důvodu, aby mi stát vůbec udělil svobodu studovat na vysoké škole, bez ohledu na mé kompetence.
- Když jsem skládal přijímací zkoušku, uvědomil jsem si, že ji vlastně neskládám pro sebe, ale z důvodu, aby mi stát vůbec udělil svobodu studovat na vysoké škole, bez ohledu na mé kompetence.

2) Když jsem skládal maturitní zkoušku, uvědomil jsem si, že ji vlastně neskládám pro sebe, ale z důvodu, aby mi stát vůbec udělil svobodu studovat na vysoké škole, bez ohledu na mé kompetence.
- Proč "svobodu" studovat na VŠ? Proč ne "právo studovat" (nebo "oprávnění", pokud chcete být purista)? Kdo takhle mluví? Kdo řekne "když udělám přijímačky, získám svobodu studovat na VŠ"?

3) Pokud si chci změnit jméno, musím uvádět důvod, který je legitimní, a zároveň jméno, které je schválené, i když to, jak se jmenuji, v podstatě nikoho jiného kromě mě neomezuje.
- Ale zde jde přece o to, jak komunikujete se státem! Soukromé osoby vás můžou oslovovat, jak chcete; do toho přece stát nijak nezasahuje! Takže nejde o to, že to "nikoho kromě vás neomezuje", jde o to, že Vy změnou jména po státu něco chcete: aby s Vámi jednal jinak, než dosud. Je rozumné, že stát odmítá přistupovat na absurdity, že by si někdo každý den měnil jméno, nebo že by jako jméno chtěl celý text Švejka… Zde vůbec nejde o nějaké "jiné lidi", ale o styk úřadů s občanem. Právě do toho, jak vás oslovují jiní lidé, se stát vůbec nemíchá. A je pochopitelné, že úřady, které s vámi mají komunikovat, si určí pravidla této komunikace; totéž dělá jakákoliv soukromá firma. Takže zde se jedná o naprosté nepochopení problému, navíc triviálního. Opět autor zcela zcela píše o něčem, o čem si vůbec nic nepřečetl!

4) Lidé často mají pocit, že je třeba postupovat podle určitých pravidel, i když u nich není jasné, k čemu slouží a proč vůbec existují.
- To je pravda. Například jistý Ondrášeček si myslí, že pravidla pro osobní jména jsou zde proto, aby osoba volbou svého jména neomezovala své bližní. To je hlupák, co?

5) Vzhledem k tomu, že současná výuka na základních a středních školách jde spíše proti skepsi, se ani nedivím, že byrokracie přibývá.
- Jak výuka na ZŠ a SŠ "jde proti skepsi"? A na VŠ nejde proti skepsi? Jak byrokracie přibývá? Jaká přibyla?

1) Tak nevím, možná v tom čtu špatně, je to složitý článek, ale nevypovídá tohle o tom, že mnoho z těch vězňů se tam skutečně po výkonu trestu vrátí?
- Konstruktivně podotýkám, počet recidivistů ve věznicích vám neřekne nic o tom, zda a jak věznice institucionalizují lidi. Přece z toho, že 70% vězňů jsou recidivisté, neplyne, že 70% z těch, kdo jsou zavřeni poprvé, recidivuje. Vy byste potřeboval číslo, kolik z poprvé trestaných osob puštěných v roce R do pěti let recidivovalo. Ale i z toho by nešlo vyvodit, zda za to můžou věznice. K tomu byste potřeboval jiná data. Jaká, nevím; Vy o tom píšete, tak si namáhejte hlavu, jaká data by Vaše tezi otestovala.

2) "Recidiva odsouzených představuje i u nás vážný problém.
- Že autoři studie píší, že recidiva je problém, neznamená, že to je problém. Jim to připadá jako problém, protože přijali mejnstrýmový názor, že smyslem trestání je náprava. Tak tomu ale není a nemá být.

protože samozřejmě by to asi nejprve šlo k soudu, pokud předpokládáme centrické právo
- A v polycentrickém právu by to šlo jinam než k soudu? Kam?

1. Jenže těch 70% procent vám nezodpoví otázku, zda se vězni institucionalizují. To číslo udává pokud vím, kolik je ve vězení recidivistů v daném roce nebo dvou letech. A není to přece tak, že se zavře skupina lidí, z nich do dvou let 7O% recidivuje, pak se zavře NOVÁ skupina lidí, z nich zase 70% recidivuje a tak pořád dokola. Jde o to, že těch 70% recidivistů můžou být pořád ti samí lidé, kteří by pak skutečně v dlouhém období tvořili malou část vězňů. Takže nás nezajímá, kolik je teď ve vězení recidivistů, ale kolik z osob uvězněných v posledních 10 nebo i více letech recidivovalo. A kdyby to bylo jen 10-20%, těžko by z toho šlo usoudit, že vězení vyrábí kariérní zločince nebo že vězně institucionalizuje.
MODEL: Mějme každoroční 50% recidivu; pořád jsou zavíráni ti samí lidé. 1. rok je poměr R:N = 50%; 2. rok, R:2N = 33%; 3. rok, R:3N = 25%; … 10. rok, R:10N = 9%; 15. rok, R:15N = 6%.
Při 70% recidivě je to takto: 1. rok 7R:3N = 70%; 2. rok, 7R: 6N = 54%; 3. rok, 7R:9N = 44% …; 10. rok, 7R:30N = 23%; 15. rok, 7R:45N = 16%.

2. K Norsku: Pokud jste zagůglil "recidiva v Norsku" a přečetl jeden článek – stejný jako já, ten z ČT o tom, jak je vězněn Breivik – tak tomu nemůžete přikládat váhu. Hned mě napadlo 10 faktorů, které v článku nejsou uvedeny, neznáme je, a které by rozdíl v míře recidivy oproti USA vysvětlovaly. Každopádně i kdyby ten systém skutečně fungoval tak dobře, jak je sugerováno, pořád může být míra vězeňského luxusu absurdně přehnaná. A s Ondrovým návrhem to nemá nic společného. V Norsku jsou delikventi vězněni jako u nás, jen v mnohem příjemnějších podmínkách.

Ach jo, to je zase něco. Odkud Urza ty lidi bere? Přečetl si autor o tématu něco, aspoň heslo z Wikipedie?
0) Jako plátce daní, tedy i přispěvatel na věznice, bych rád vyjádřil znepokojení
- Můžete vyjádřit znepokojení jako občan nebo volič, jako plátce daní si nanejvýš můžete vylízat prdel. Daně jsou – narozdíl od zdravotního a sociálního pojištění – něco podobného jako nájem. Když někomu platíte nájem, taky vám tím nevzniká právo mluvit do toho, jak dotyčný s vašimi penězi naloží.
1) Lidé jsou do vězení zavíráni i za zločiny bez oběti, (…) Když už stát něco takového chce trestat, ať za to dá člověku třeba jenom veřejně prospěšné práce, ve kterých je alespoň malý smysl.
- Proč proboha? Buď si společnost myslí, že to je třeba trestat, a pak ať to trestá dle uvážení, anebo si to nemyslí, a pak ať to netrestá.
2) Pokud na mně někdo spáchá trestný čin, přeji si, aby daný čin v životě již znovu neudělal.
- Je úplně jedno, co si přejete. A pokud jsou Vaše přání tak mocná, přejte si, ať nikdo nikdy nespáchá žádný trestný čin. Problém zločinnosti pak bude vyřešen.
Přesto je umístěn do zařízení, ve kterém je v kontaktu s dalšími zločinci, s nimiž se může identifikovat a ve kterém nemá skoro žádné materiální ani sociální podmínky pro to stát se lepším člověkem.
- 1. Proto pro každého vězně vilu! Ať všichni vidí, že páchat zločiny se nevyplácí. 2. Máte to popletené: Vězení je trest. Není proto, abyste se v něm stal lepším člověkem.

3) Způsobí-li mi újmu, kterou nemůže ihned odškodnit, přeji si, aby mi ji co nejrychleji uhradil. Je-li zavřen do věznice, možnosti splácení se značně redukují.
- Opět, je jedno, co si přejete. 1. Co zločiny, které nelze odškodnit: vraždy, zabití, ublížení na zdraví, znásilnění, mučení, omezení osobní svobody…? Skutečně odškodnit lze jen majetkové zločiny. 2. Vznikl by tím obrovský morální hazard. Lidé by se mnohem spíš dopouštěli zločinů, kdyby věděli, že to nejhorší, co se jim může stát, je, že co si ukradli, budou muset vrátit plus nějaký úrok či pokuta k tomu. 3. Vzhledem k tomu, kolik pachatelů zločinů není vypátráno nebo odsouzeno, tak za těchto podmínek by se zločin začal vyplácet. Což by negovalo smysl trestního práva, kterým je zařídit, aby se zločin nevyplácel.

4) Zničím tím život dotyčného člověka. Dotyčný si postupně odvykne na to, jaké to je být na svobodě, a stane se závislým na vězeňském systému. Poté, co bude vypuštěn na svobodu, se do ní dokonce možná bude chtít vrátit. Tento efekt institucionalizace mimo jiné hezky ukázal film Vykoupení z věznice Shawshank.
- 1. A proto nebudeme vůbec nikoho zavírat! Tak všem ukážeme, že páchat zločiny se nevyplácí. 2. Nic takového Vykoupení ze Shawshanku neukázalo. V tom filmu se sice o institucionalizaci mluví, ale oba dva hlavní hrdinové, Andy i Red, zvládnou návrat na svobodu na výbornou.

5) Podle mě by to v první řadě chtělo v rámci současného soudního systému umožnit alternativní formy trestů, založené čistě na domluvě oběti a pachatele.
- 1. Opakuju: Vznikl by tak morální hazard a zločin by se začal vyplácet. 2. Mýlíte se v tom, že trestněprávní prohřešky považujete za soukromou věc poškozeného a pachatele. Jenže v těchto případěch pachatel neporušil smlouvu uzavřenou s poškozeným; porušil společenskou smlouvu. Když někomu půjčíte peníze a on vám je nevrátí, tak za to ho přece nikdo nezavře. Obecně: Za nedodržení smlouvy uzavřené s někým se přece nezavírá.

Zabývejte se, čím chcete. A uplatňujte si to pak na sebe a na lidi, kteří s tím souhlasí.
- Copak anarchokapitalismus se vztahuje jen na lidi, kteří s ním souhlasí? To je jiný projev vašeho dvojího metru. Říkáte: "Ano, ať si etatisté mají stát. Ale musí s tím souhlasit všichni, kterých se to týká". Kdežto s anarchokapitalismem je to právě naopak: Ten má platit, pokud ho chce alespoň jeden z těch, kterých se to týká.

Přesně je to takto:
Jsou zde dvě instituce: manželství a registrované partnerství. Pro všechny občany platí, že můžou s osobou opačného pohlaví uzavřít manželství, nebo s osobou stejného pohlaví uzavřít registrované partnerství.

tak si zkus nekoho diskriminovat na zaklade rasy. Mas na to zakon, ze nesmis lidi diskriminovat podle rasy. (…) (A jestli neveris, zkus pronajimat byt a az ti tam prijde cikan, tak mu rict, ze cikanum ten byt nepronajmes. Uvidis, co se bude dit)
- Zde jde o to, že stát, který se zavázal, že na lidi bude nahlížet jako na jednající subjekty, a ne jako na nositele statusu, k tomu nutí i občany. Antidiskriminační legislativa je aplikace toho principu, o kterém se bavíme, jen vymáhaná na občanech. (Tedy zhruba, nesmí se diskriminovat i na základě jednání, například nošení islámského oblečení.)

Ano, usmrkanec nevěděl, že zákony se vztahují na jednající subjekty, v tomto případě na "osoby, které vstoupily do zóny znásilňování", a ne na nositele statusu jako "ženy" nebo "ty, kdo jsou v menšině".

První nobelovku dostala za fyziku, druhou za chemii.

Záleží na tom, jaké myšlenky vás zajímají. Skutečně se systematicky a na každodenní bázi zabývám studiem myšlenek Thomase Szasze a jejich aplikací. Mám i provizorní úložiště textů, které jsem k tomuto napsal nebo přeložil. Pokud jde o myšlenky týkající se vlastnictví, politiky, socialismu a anarchokapitalismu, tak tímto se vážně nezabývám, jen o tom přemýšlím. (A čtu knihy, dělám si poznámky, ale nemám ambice být v tom kapacita.) Zrovna nedávno jsem ale naprosto mimořádně načrtl a z větší části dokončil takový text. Jmenuje se "11 artikulů proti anarchokapitalismu". Ve fázi nadšení z díla, jsem dokonce uvažoval, že ho pošlu Urzovi, jestli by ho nepublikoval na Stokách. Měl by asi 8OO slov… Pak jsem vystřízlivěl. První artikul zní takto:
1. Dvojí metr
Demokracie je vláda většiny, která se zavazuje při vládnutí neporušovat některé principy, především vládu zákona a lidská práva. Ankap je vláda těch, kdo zaplatili víc soukromé bezpečnostní agentuře; tato „platební většina“ se zavazuje při vládnutí neporušovat NAP. Ovšem Urza nikdy neopomene říct, že v demokracii se většina může rozhodnout demokratické principy porušit a začít utiskovat menšiny, zvolit si diktátora, zavést totalitu nebo spáchat genocidu. Stejně tak se v ankapu může platební většina rozhodnout vysrat se na NAP a pak udělat cokoliv: spáchat genocidu, rozpoutat válku nebo si třeba mezi sebe rozdělit, „znárodnit“ majetek platební menšiny. Zde Urza vystartuje: „To už ale není ankap! To je stát!“ To je dvojí metr.

Každopádně pokud se chcete obohatit myšlenkami, přečtěte si cokoliv od Thomase Szasze. Například na Google Books jeho knihy "Insanity" a "Faith in Freedom". Szaszovy knihy, všechny, mají tu skvělou vlastnost, že jsou čtivé už do předmluvy; není třeba se ničím prokousávat. To je nesrovnatelně lepší, než cokoliv, co můžu nabídnout já.

Troufam si tvrdit, ze minimalne poloviny lidi v CR se tykaji nejake zakony, ktere se netykaji jinych lidi,a to ciste z duvodu veku,pohlavi, "rasy" a podobne.
- Speciální zákony pro rasy, jo? Ale no tak…

Tak ještě jednou. Jsou to dvě nezávislá tvrzení.
1. "Výjimka potvrzuje pravidlo" je apriorní pravda. Že to tak je, vyplývá z těch pojmů. Nelze to dokázat nebo vyvrátit fakty.
2. Když řeknu: "Pravidlem je, že státní vyznamenání dostávají muži" a někdo opáčí "Ne, protože ho dostala XX", skutečně to může znamenat, že to není pravidlem. Ale nejspíš to bude znamenat, že to pravidlem je, a že dotyčný si tu ženu pamatuje právě proto, že je výjimka z toho pravidla. A to proto, že výjimky z pravidla se dobře pamatují, protože bijí do očí. V tomto případě zákonitost platí: Takové pravidlo neexistuje a skoro nikdo by si nevybavil ženu, o které jistě ví, že dostala státní vyznamenání.
A s Nobelovými cenami za fyziku je to naopak. Pravidlo, že je dostávají muži, platí, a skoro každý si vybaví Marii Curie, protože je výjimkou z toho pravidla. A je dokonalou výjimkou. Cenu dostalo přes 200 mužů a jen 2 ženy. Takže když já jsme si vybavil Röntgena, Einsteina a Curie, potvrzuje to, že lidé mají tendenci si výjimky pamatovat.
Ostatně je to jasné: Samozřejmě, že si pamatujete spíš výjimečné věci, než ty běžné.

Programátora jsem ale uvedl jako příklad statusu. Vykonávat profesi programátora: jednání. Mít programátorské vzdělání: status. Když teď někomu řeknete, že Urza je programátor, mluvíte o jeho statusu, protože tu profesi teď zřejmě nevykonává. Tak jako gej je gej (= má status geje), i když zrovna negejuje, a žid je žid (= má status žida), i když zrovna nežiduje.
Pro všechny jednající subjekty platí stejné zákony; samozřejmě potravinářství upravují jiné normy než programování. Není to ale tak, že pro osoby se statusem programátor platí jiné zákony než pro ty se statusem potravinář.

A teď nám vysvětlete, kde se bere cizí nárok na plody mé práce.
- Bere se z toho, že využíváte přírodní zdroje, které jste nevytvořil. Anarchokapitalismus předpokládá, že přírodní zdroje prvotně nepatří nikomu. Lze dokázat, že to není pravda. Přírodní zdroje prvotně patří všem, celé společnosti či celému lidstvu. Čímž není myšleno společenské vlastnictví – ještě je nikdo nevlastní – ale jejich kontrola, řekněme společenská kontrola. Soukromé vlastnictví tedy vzniká tak, že společnost alokuje přírodní zdroj vlastníkovi za určitých podmínek. Jednou z podmínek dnes je povinnost odvádět část zisků z využívání přírodního zdroje společnosti. A pokud se vám to nelíbí, tak prostě nic nevlastněte. Nikdo vás nenutí vlastnit. Přenechejte břímě vlastnictví někomu jinému…

1) nevidím rozdíl mezi tím když se v demokracii odhlasuje že znásilnění je v pohodě a tím že se odhlasuje že krást bohatým je v pohodě, v obou případech se jedná o omezení lidské svobody a vlastnických práv ať už z jakéhokoliv důvodu
- Už jsem uvedl, jaký je v tom rozdíl. Tak ještě jednou. Rozdíl je v tom, že v demokracii se nehlasuje o něčem, co by se vztahovalo jen na jiné lidi, a na vás ne. Hlasuje se o zákonech, které se vztahují na všechny. Takže každý z těch usmrkancových "devíti mužů" by zároveň hlasoval pro to, že i jeho můžou libovolní dva muži přehlasovat a znásilnit.

2) Úplně ignorujete stanoviska morálky,snahy o samostatnost a nezávislost, ti bohatí VĚTŠINOU přišli k svým majetkům tvrdou prací,
- Ano, nikdo nikdy nic nezdědil… Ale hlavně: Co z faktu tvrdé práce má plynout? Američan a Ind oba stejně tvrdě pracují, a Ind je mnohem chudší. Pokud jsou daně legitimní, pak boháč přišel k majetku tvrdou prací s tím, že byl srozuměn, že má povinnost část zisku odevzdat společnosti; tak jako jiný boháč tvrdě pracoval a byl srozuměn, že musí z části zisku zaplatit úroky nebo nájem.

3) a zkrátka je jim proti srsti aby byli na někom závislý a prosili někoho třetího (stát) aby se o ně staral jak o nesvéprávný, ne proto že je výhodnější být utlačovaný boháč...
- Ne, to Vy je líčíte jako nesvéprávné: musí furt pracovat, bez ohledu na to, jak je to pro ně nevýhodné; nemůžou si pomoct… Co je nesvéprávného na tom, bránit se proti okrádání? A to je na usmrkancově příměru to demagogické: že líčí zdaňované jako naprosto pasivní oběti demokratického hlasování. Oni jsou ale aktivními hráči společenské hry. Když se změní zákony v jejich neprospěch, můžou podle toho změnit své jednání, například méně pracovat.

A najednou se jednání, které by se považovalo za zločin proti lidskosti, kdyby šlo o ledviny, považuje za zcela přijatelné, dokonce morální
- Jenže to, že své ledviny vlastníte stejně jako vlastníte svou půdu platí jen v rámci vaší vadné ideologie. A zrovna tohle se týká bodu, o kterém můžeme s nejvyšší možnou jistotou vědět, že je chybný. Ledviny nevlastníte stejně jako půdu. Půdu vlastníte jen kvůli společenské smlouvě. Vlastnictví půdy znamená, že se ostatní zavázali, že do ní nebudou zasahovat. A typicky to je tak, že ostatní se zavážou, že pokud splníte ty a ty podmínky, nebudou zasahovat do vaši půdy, tzn., budete ji vlastnit. Takže za vlastnictvím půdy, za tím, že můžete využívat půdu, je dohoda lidí. Ale za tím, že můžete využívat své ledviny, není dohoda lidí. S ledvinami se rodíte. Nealokuje vám je společnost společenskou smlouvou.
Takže tady demokratická společnost moudře rozlišuje mezi sociální realitou, do které může společnost zasahovat, protože ji koneckonců vytváří – bez ní by neexistovala – a přírodní realitou, od které demokraté pokorně dávají ruce pryč, protože ta společnost transcenduje. Jinými slovy nebýt společnosti, nevlastnila byste půdu, ale i na pustém ostrově byste měla své ledviny. Možná tento rozdíl měl na mysli Jakub G, když psal, že své tělo nevlastníme: že říkat, že své tělo vlastníme, je zavádějící.

PRÁVĚ PROTO, že zdroje jsou omezené, je alokace přírodního zdroje do soukromého vlastnictví spojena se vznikem závazku vlastníka vůči těm, na které se nedostalo. PRÁVĚ TO, že zdroje jsou omezené, dělá z nabytí soukromého vlastnictví sociální akt, společenskou smlouvu. VY jste dostal přírodní zdroj => OSTATNÍ ho nedostali => to dává OSTATNÍM právo určovat, jak má být zdroj využit. Právě kdyby zdroje byly neomezené, neměl být stát žádný smysl, protože by si každý mohl brát cokoliv by chtěl, aniž by tím kohokoliv omezoval.
Vztaženo na případ "jedna ledvina pro deset lidí": PRÁVĚ PROTO, že ledvinu může dostat jen jeden z deseti, dává smysl, aby této desetině vznikala povinnost vůči těm, na které se nedostalo, například odvádět část příjmu na medicínský výzkum. (To berte jen jako ilustraci; takovou politiku nepovažuju za ideální.)
Takže úplně všechno špatně.

"Výjimka potvrzuje pravidlo" je apriorní pravda. Existence výjimky implikuje existenci pravidla. Že něco můžu považovat za výjimku, implikuje existenci pravidla, vůči kterému je výjimkou. Už to, že Lojza si dokázal rychle vybavit případ, kdy princip zdánlivě neplatí, znamená, že princip obecně platí, protože jinak by to nejspíš nedovedl, protože by mu odchod žen do důchodu nevyvstával v duchu jako něco nějak důležitého. Vezměme si zjevně neplatné pravidlo: "Prezident republiky uděluje státní vyznamenání jen mužům". Vybaví se Vám nějaká žena, o které URČITĚ VÍTE, že dostala státní vyznamenání? Mě ne. Ale kdyby to BYLO pravidlem, nejspíš byste ji znal, právě proto, že by byla výjimkou. Ostatně přesně tohle platí o laureátkách Nobelovy ceny. Všichni vědí, že Marie Curie dostala Nobelovu cenu za fyziku, protože ji obdržely jen dvě ženy. Čili proto, že PRAVIDLEM je, že Nobelovy ceny za fyziku dostávají muži. Schválně, kolik z dvou set laureátů-mužů dokážete vyjmenovat? Z hlavy vím jen Röntgena a Einsteina.
Jiný příklad: Řeknete "Orangutani jsou zrzaví". Na to protistrana: "Ne, protože někde v Indonézii mají v zoo bílého orangutana. Viděl jsem o něm dokument". Což dokazuje, že orangutani jsou zrzaví, protože jinak by dotyčný nejspíš vůbec nevěděl, jakou barvu srsti měl orangutan v nějakém dokumentu. Nepamatoval by si to.

1) Mame zde rozdilne zakony pro zeny a muze (napriklad vek odchodu do duchodu).
- 1. Ne, bezdětné ženy mají stejný věk odchodu do důchodu jako muži; je jim snižován podle počtu dětí. A porodit dítě je důsledek jednání. 2. I kdyby to byla pravda, byla by to výjimka potvrzující pravidlo. Právě to, že jste dokázal najít jen jeden případ, kdy princip neplatí (zdánlivě), dokazuje, že pravidlem je opak.

2) Mame zde rozdilne zakony pro ruzne profese (nektere profese maji povinnosti, ktere jine ne a podobne).
- Například co? A vykonávat určitou profesi není jednání?

1. Najděte si, o čem jsem psal. Psal jsem o věcech, proti kterým může být libertarián stejně jako komunista, a naopak které většina anarchokapitalistů podporuje, ať už z hlouposti, nevzdělanosti, indoktrinovanosti nebo proto, že jsou v souladu s "duchem doby".
2. Jsem libertarián toho druhu, jako byl Thomas Szasz, ke kterému se hlásím nickem. On se označoval tuším za "libertarian conservative". V tom se nic nezměnilo.
3. Anarchokapitalismus a libertarianismus jsou podobné jen z určité perspektivy, jinak jsou to opaky. Jako se outsiderovi může zdát, že vegetariánství a veganství je "to samé"; ve skutečnosti se vegani s vegetariány rozhodně nebratří: "veganství je životní styl, vegetariánství je dieta".
4. V existenci státu vidím smysluplnost, koneckonců ankap je taky stát. Státy jsou organizované společnosti, tj. takové, ve kterých jsou vymahatelná práva. Jednoslovné označení pro to je "stát". Tak jazyk funguje: že se složitá myšlenka zkomprimuje do jednoho slova. Ne-státy jsou společenství typu "osadníci na Divokém západě"; tam kde neexistuje vlastnictví (protože není vymahatelné), jen držba. Takže to, čemu Urza říká "státy" jsou organizované společnosti (= státy) založené na principu obecného dobra; pro jeho uskutečňování typicky mají instituci vláda (ale ne nutně); a instituci pro diskuzi o tom, co je obecné dobro, což je politika (opět ne nutně). Ankap je "organizovaná společnost (= stát) založená na principu soukromého vlastnictví; vláda je tam jen na začátku: rozdělí přírodní zdroje a pak končí; politika tam není, protože není o čem diskutovat, existují jen spory vlastníků.
5. V demokracii vidím stejný smysl jako Mises: je to způsob, jak zařídit, aby se vláda přizpůsobovala smýšlení společnosti. Tak lze zabránit občanským válkám. Skutečně, v demokraciích se zdá být občanských válek mnohem méně.

A samostatných, zodpovědných, pracovitých, vzdělaných a inteligentních lidí tu jsou statisíce. Nemluvím o nějakém "šťastném jednotlivci". Ale o cele utlačované, okrádané a znásilňované třídě, která ale bohužel představuje nějakých 10-20% populace a tak toho znásilňovače nikdy nemůže přehlasovat.
- Chyba tohoto příměru spočívá v tom, že "být ženou" je status, kdežto "vydělávat peníze" je jednání. V příměru je žena znásilňovaná proto, že je žena, a zdaňovaná třída je zdaňovaná proto, že vydělává peníze. Jenže žena nemůže změnit jednání tak, aby nebyla znásilňovatelná, kdežto daňový plátce může změnit jednání tak, aby nebyl zdaňovatelný. Otázka je, proč to neudělá? Když je tak super být daňový příjemce a tak nevýhodné být daňový plátce, proč se boháči nezbaví svých majetků a nejdou na úřad práce pro dávky? Proč to neudělají? Zjevně proto, že je pro ně – přes všechno, co říkáte – výhodnější být utlačovaný boháč, než podporovaný nuzák. Ať už hubou říkají cokoliv, svým jednáním boháči dokazují, že to tak je.

Pokud si v demokracii odhlasuje většina že znásilnění není nelegální tak prostě není.
- Ano, v demokracii může být odhlasován takový zákon. Pokud by se to stalo, znamenalo by to, že byla zavedena kultura znásilňování, tak jako existovaly kultury násilí v mnoha nedemokratických státech: ve Spartě nebo kultura soubojů mezi muži, která existovala ještě před pár stoletími v Evropě. Otázka je, jak je to pravděpodobné.
2. Ale hlavně: Stejně tak si může legálnost znásilnění zaplatit platební většina v ankapu. Rozdíl je jen v tom, že v ankapu se na vládnoucí většinu nebudou vztahovat tvrdá omezení vlády zákona. Viz má odpověď Danovi S.

urzu na školách nechtějí hlavně proto, protože tím podkopává to co do dětí celou jejich školní docházku vštěpují a to je být správný demokratický občan.
- Nikoliv, takto společnost nefunguje. Ve státních školách překvapivě žádná pro-státní indoktrinace neprobíhá, protože není důvod, aby tam probíhala, protože vládnoucí většina by tím nic nezískala, naopak ztratila. V našem světě je existence států tak samozřejmá, že jakékoliv její ospravedlňování by bylo kontraproduktivní, protože by vedlo jen k tomu, že "samozřejmé" by bylo změněno na "vyžadující ospravedlnění". Szasz to podal takto:
Let us now consider how we justify human actions. My initial proposition in this connection is that the most powerful justification for an act, and especially for a socially established practice, is no justification at all. The most completely justified forms of conduct are those for which no justification is offered because none is expected.
A dramatic example of this is the absence of any reference to slavery in the Constitution of the United States of America.

Vy všichni tady na Stokách jste se pořádně ztrapnili a pořádně shodili anarchokapitalistické hnutí tím, že jste se jako zfanatizovaný dav přidali k tomu Urzovu nesmyslu o pro-státní indoktrinaci probíhající na státních školách. Urza potřeboval vysvětlit, proč nikdo nezpochybňuje stát: všem byly vymyty mozky na státních školách, samozřejmě. A vy jste se k tomu přidali jako ovčani, ačkoliv jste na škole žádnou indoktrinaci nezažili.

co vam prijde na tomhle primeru spatne a proc teda takhle nucena demokracie nefunguje
- Protože v demokracii se hlasuje o zákonech, tj. o pravidlech vztahujících se na všechny určitým způsobem jednající osoby. Ne na konkrétní jedince (Martin Urza), ani na osoby definované statusem (žena, Žid, programátor…).
Takže kdyby v demokracii chtěla vláda uzákonit povinnost strpět hromadné znásilňování
a) nemohla by ji uvalit na konkrétní ženu (jak sugeruje autor-usmrkanec)
b) nemohla by ji uvalit pouze na ženy (jak sugeruje autor-usmrkanec), ale na ženy i muže (a už zde je to neprůchozí: chci vidět, jak muži podporují legislativu, podle které je libovolní dva muži můžou znásilnit)
c) a tak jako tak by to muselo být podmíněno jednáním adresátů zákona. Jejich JEDNÁNÍM, tj. ne pouze tím, že existují. Jak by takový "zákon o povinnosti strpět znásilnění demokratickou většinou" měl znít, aby se usmrkancova "žena v parku" nemohla znásilnění vyhnout a zároveň aby se všichni násilníci nemuseli obávat, že budou sami znásilněni?

A mohl byste prosím také napsat, proč konkrétně podmnožina volené hromadné znásilnění nespadá do množiny nucená demokracie? Rád se přiučím xd
- A co takhle se přiučit před tím, než o tom začneš poučovat? To tě nenapadlo? Jak jsi přišel na to, že hromadné znásilnění je jako demokracie? Jakou knihu o demokracii jsi přečetl?