Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

cíle ankapu lze lehce přeformulovat ekonomickým žargonem: Anarchokapitalismus usiluje o snížení poptávky po státu a zvýšení poptávky po tržním uspořádání společnosti.
- Kdyby existence státu byla důsledkem poptávky po státu ve smyslu tržní poptávky, žili bychom v čistě tržní společnosti, tj. v ankapu, a anarchokapitalisté by nemuseli o nic usilovat, protože by už ankap měli. Respektive to usilování o snížení poptávky po státu by pak bylo usilováním v rámci ankapu. Jednalo by se pak o kampaň s cílem změnit veřejné mínění – které by mohly v ankapu existovat, stejně jako existují v ČR.
Takže anarchokapitalismus neusiluje o snížení poptávky po státu, ani o zvýšení poptávky po tržním uspořádání společnosti.
Tohle je strašlivé zmatení pojmů, babylónská věž postavená (bohužel nejen) Ondrou. Chyba tkví v tom, že politika a trh jsou svébytné sféry: politiku nelze redukovat na trh. Politika i trh tady vždycky budou, jen v různých podobách. Milton Friedman začíná "Svobodu volby" důkazem nemožnosti čistě politické společnosti; stejně tak není možná čistě tržní společnost (pochopitelně může existovat společnost nazývaná "čistě tržní", to ale není totéž). Politika tady vždy bude, protože vždy bude muset existovat někdo, kdo určí, kdo má jaká práva. A trh existenci práv předpokládá. Viz úplně první text z Misesu "Co je to volný trh?": Když jsou směňovány dva statky, předmětem směny jsou v zásadě vlastnická práva vztahující se k těmto statkům. Když si kupuji noviny za padesát centů, pak si prodávající a já vyměňujeme vlastnická práva: já disponuji vlastnictvím padesáti centů, kteréžto převádím na prodavače novin, zatímco on převádí vlastnictví novin na mou osobu.
zde: https://www.mises.cz/clanky/co-je-to-volny-trh--2.aspx
Čili Rothbardova vlastní slova dokazují nevyhnutelnost politiky a nemožnost čistě tržní společnosti.
Anarchokapitalismus usiluje o politickou moc.

Schizofrenie není kvalita chování. Schizofrenie je onemocnění
- Je takový problém říkat o lidech, kteří se chovají nežádoucím způsobem, že jsou nemocní? Není to možné? Je. Nemohlo se to institucionalizovat? Mohlo. A stalo se to.

Když poznáte, jaké má osoba časové preference, poznáte kvalitu chování.
- Přesně tak. Takže v čem je problém? Časová preference je kvalita chování. Navíc ten pojem je abstrakce chování, jakási jeho tresť: neznamená žádné konkrétní, určité chování. A je snad zjevně chybné a nelogické pojednávat kvalitu chování jako jeho příčinu (a v důsledku toho ji umísťovat do mozku a přisuzovat darwinistický vznik).

Tak jedna věc je překračování či porušování obecně uznávaných estetických norem, a jiná věc je jejich neexistence. Abych se mohl vzbouřit proti estetickým normám, ty normy musí existovat.

Abych něco pochválil: Pěkné připodobnění žádoucnosti volnosti trhu k žádoucnosti volnosti umělce. Na ankapáka dobré.
Neposiluje to žádnou anarchokapitalistickou argumentaci.

P.S. Umělci zdaleka netvoří tak volně, jak si lidé myslí, a neexistence obecně uznávaných pravidel (estetických [i]norem[/i), viz právní normy) je pro tvorbu umění vážnou překážkou.

Otázka je, proč dotování umění zužujete na dotování výtvarného umění, a to ještě zužujete na konceptuální umění. Copak to připomíná? Jak Urza v přednáškách o duševním vlastnictví jako příklad nedává Harryho Pottera, ale "nějaké logo".
Umění není jen výtvarné umění a jednotlivé druhy umění se zásadně liší. Je zde hudba, literatura (která se dělí na poezii a prózu), film, divadlo, tanec, výtvarné umění, architektura; dále ještě péče o umění jakožto kulturní dědictví. V jednom z těchto osmi druhů umění, ve výtvarném umění, došlo nezávisle na státu, vnitřními procesy, k posunu ke konceptuálnosti. Vzniklo konceptuální výtvarné umění, které je povrchně nebo skutečně neumětelské, a začalo být proto asociováno s uměleckým neumětelstvím. V ostatních uměních ale k tomuto posunu nedošlo: není žádná konceptuální hudba, literatura, film nebo architektura.
Pokud jste schopen rozlišení, že některé umění je jen zábavné, jen příjemně rozptylující, a jiné je "něco víc", položte si tuto otázku: Skutečně je červená knihovna "Australský doktor" stejně hodnotná jako Dreiserova "Americká tragédie"? Když Němci dotovali nahrání kompletu Bachových kantát, vzniklo něco stejně hodnotného, jako by dotovali natočení alb nějaké popové skupiny: Rammsteinů nebo Die Happy?
Myslím, že všichni víme, že to tak není, a že ty řeči, že to je "zcela subjektivní" je jen póza. Tak jako všichni víme, že vytvořit logo (nebo obal na tyčinku) není totéž jako vytvořit Harryho Pottera.

1. Je to pojednávání popisu, jako by to byla příčina. Důkaz kruhem je: "Věřím A, protože věřím B; a B věřím, protože věřím A". Klasický příklad: Věřím bibli, protože církev říká, že je pravdivá; a věřím církvi, protože je ustanovena v bibli.

1) Jaký je rozdíl v těchto 2 tvrzeních? Jednání, kdy si nedáváme dlouhodobější cíl vypovídá o vyšší časové preferenci jedince. - versus - Situace, kdy si nedáváme dlouhodobější cíl se nazývá vyšší časová preference.
- Rozdíl je v tom, že podle první věty je časová preference něco odlišného od chování, ne pouze jeho popis. Jedná se o rozdíl mezi "osoba se nějak chová" = "má vysoké/nízké časové preference" a "osoba se nějak chová <= "má vysoké/nízké časové preference".
Tomuto klamu Urza v "Jak vnímáme čas?" brutálně propadl. Vždyť to uzavírá, že černoši se chovají "černošsky", protože mají vysoké časové preference, a běloši se chovají "bělošsky", protože mají nízké časové preference. Lidstvo je řízeno časovými preferencemi…
A copak to připomíná?

2) Časová preference se projeví až tehdy - je-li konfrontována s "cílem" (krátkodobým nebo dlouhodobým). Když s cílem konfrontována není, tak se nemůže projevit její povaha.
- Ne. Časová preference znamená (nebo výpověď o časové preferenci udává), jak dlouhodobé cíle osoba má. Když cíle osoby neznáme, nemůžeme o nich vypovědět pomocí ekonomického pojmu časová preference (ani jakkoliv jinak). Nemůžeme říct jaké něco je (libovolnými slovy), když jsme to nepoznali. Ledaže bychom si to vymysleli.

Řekl bych, že o vlastnictví můžete přijít, pokud nemáte prostředky na jeho ochranu v důsledku toho, že na volném trhu jste ty prostředky nezískal v dostatečné míře, ale nenazval bych to tak, že o ně příjdete volnotržně
- Takže odpovědi znějí: vlastnění není zadarmo; můžete o vlastnictví přijít. Jde o to, že je jedno, že tomu neříkáte volnotržně. Obecně je jedno, jak čemu říkáte. Jde jen o to, co anarchokapitalismus vlastně říká.
Pokud podle anarchokapitalismu můžete o vlastnictví takto přijít, proč ČR není ankap? To je spor.

P.S. Teď chci řešit "rozpor v jádru anarchokapitalismu", ne diskuzi s Urzou. Pokud jde o diskuzi, Urza mě neignoruje, protože jsem ho k diskuzi nevyzval. Každopádně vyjádření k "rozporu v jádru anarchokapitalismu" (vyplnění toho 4bodového algoritmu) by nemělo být těžké z Urzy dostat). Může se ho na to zeptat kdokoliv, kdo argumentaci pochopí.

1) Když si žádný dlouhodobý cíl neurčíme, tak naším cílem bývá "udělat maturitu", "najít si nějakou práci", "vydržet v nějaké práci" a pak jet na nějakou dovolenou nebo koupit si něco hezkého, poplatit nezbytnosti... a tak dál, pořád dokola... Proč ne - je to také možné, ale vypovídá to spíš o vyšší časové preferenci.
- Nikoliv. Nevypovídá to o vyšší časové preferenci. To JE vyšší časová preference. Ekonomický pojem časová preference znamená "míru dlouhodobosti cílů" a abstrahuje od toho, o jaké cíle se jedná.

2) Pokud si stanovíte sám pro sebe větší cíl, tak to bude většinou také něco víc "obnášet"... V první řadě si musíme "vysnít nějaký cíl", kterému budu sám opravdu věřit - to je asi nejtěžší úkol, na kterém většina lidí pohoří. A pak si položit zásadní otázky... (…) Až se dostaneme k otázce "Vyplatí se mi to?" - tak konfrontujeme cíl s časovými preferencemi.
- Nikoliv. Časová preference je (jen) popis toho, jak se osoba v tomto bodě rozhoduje. Není to nic "navíc" k tomu rozhodování. Není to nic, co by působilo v tom rozhodování.

1. Tak si "Jak vnímáme čas?" přečtěte. Je to síla.
"extrémně vysoké časové preference" je přiřazení vlastnosti, které je příčinou nějakého chování.
- Děláte tutéž logickou chybu jako Urza: "Být negramotný" je přiřazení vlastnosti, která je příčinou neschopnosti číst a psát. "Být starý mládenec" je přiřazení vlastnosti, která je příčinou stavu nemít ženskou. Pojednáváte popis, jako by to byla příčina. Což je logická chyba.
Kde berete drzost posmívat se Maláčové nebo Marxové za logické chyby? Sami děláte mnohem větší.

2. V ankapu se vynucuje jako kdekoliv jinde. Jen se vynucuje něco jiného.
3. Jenže Urza říká, že ČR není ankap. Čili je zde spor.
3.1 Touto optiko můžeme vidět v komunismu kapitalismus, kde všechno vlastní strana. Měl byste se zamyslet, zda Váš způsob uvažování je nějak užitečný.
- Pokud způsob myšlení či doktrína připouští takový závěr, znamená to, že je vadný. Už jsem na to narazil, když jsem psal, že anarchokapitalistická etika je historická. Anarchokapitalismus se zaměřuje na teorii a historii. Já se zabývám skutečností; tím, jaké věci jsou. Pro mě, "v mé doktríně", kdyby komunistická společnost vznikla kapitalistickým způsobem, stále by to byl komunismus. Stejně tak, že stav, který označuju za komunismus, připouští nekomunistická teorie, pro mě nic nemění na tom, že to je komunismus.

1. Nic.
2. Jaký to má vztah k tvrzení "Model ankapu v sobě zahrnuje laskavost, soucit a dobrodiní asi v největší míře, s jakou jsem se u myšlenkových směrů setkala."?
3. Napsal jsem čtyřbodový algoritmus. Projeďte ho, a něco Vám vypadne; nebo nechte být.
4. Ano, "spontánní vznik charit" je méně demagogické než "přirozený vznik charit". To tak bývá, že když změníte slova, změníte sdělení.

Dal jsem si práci napsat čtyřbodový algoritmus, tak si dejte práci s pořádnou odpovědí. Projděte algoritmus až do konce; uvidíte, co Vám vypadne.
Zatím jste odpověděl jen na bod 1: že vlastnění je podle anarchokapitalismu zadarmo. Ale to nestačí. Je zde ještě pod 2: Proč je zadarmo? A co si ankapáci pod "vlastnit" představují, že to musí být zadarmo?
Přece pod "odebírat elektřinu", "jíst housky" atd. si ankapáci nepředstavují něco, co musí být zadarmo.

Co může být nadřazeno volnému trhu s právem? Jsou jen dvě možnost: Buď to nadřazené volný trh s právem nějak omezuje, nebo ne. Pokud to volný trh nijak neomezuje, platí má argumentace v plném rozsahu. A pokud ho nějak omezuje, už to není volný trh. Takže co je to za bod?

Je zcela proti principum ancapu, aby se nekomu nasilim bral majetek.
- 1. Ankap znamená existenci volného trhu s poskytováním práva. Ano/Ne
2. Volný trh s poskytováním práva znamená, že platí to právo, které chce platební většina. Ano/Ne
3. Platební většina může chtít právo umožňující arizaci majetku nebo libovolné jiné braní majetku. Ano/Ne
=> 4. Je zcela v souladu s principy ankapu, aby se někomu bral násilím majetek.

Je v nějakém bodě chyba?

vaše teorie o tom, jak by se v ankapu, společnosti založené na respektu k vlastnickým právům a svobodě jednotlivce, dělo něco takového, nehodlám vyvracet.
- Ankap ale není společnost založená na respektu k vlastnickým právům a svobodě jednotlivce. To je jen jeho píár. Ankap je společnost založena na volném trhu se vším, i s poskytováním práva. Což má implikace, které jsem uvedl. Takový malý ankapácký paradox…

Jinými slovy: "Ankap je dobrý, protože když je špatný, není to ankap". Čili ankap je dobro z definice. Správně?

P.S. Odkdy je tolik vychvalované tržní poskytování práva okrádání? Může být prodej housek okrádáním? Připomínám, že to byl velkej Ká, kdo přirovnával tržní poskytování práva k tržnímu poskytování housek.

Upozorňuju, že od začátku argumentujete nikoliv proti demokracii, ale proti ankapu. Protože totalitní režimy a nacismus přece v ankapácké rétorice figurují jako příklady toho, jak je stát schopen donutit nebo přimět lidi dělat, co dělat nechtějí nebo co by nebýt státu dělat nechtěli: co by tržně nevzniklo.
Že většina Němců chtěla nacismus, je argument proti ankapu, protože tak to na volném trhu chodí, že platební většina dostane, co chce. Kdyby bylo nacistické Německo ankapem, platební většina Němců by prostě zaplatila soukromému soudci, ať rozhodne o arizaci židovského majetku apod. Proč by to neudělali, když to chtěli udělat? Co by jim v tom v ankapu zabránilo? Koneckonců by na tom vydělali.

1. Takže když stát dotuje astronomii, a astrologii ne, je to cenzura astrologie, správně?
2) Dotacie sú novodobý nástroj cenzúry.
- Umění se dotuje aspoň 200 let. Takže dotace jsou 200 let starý novodobý nástroj, správně?
3) Dotacie sú novodobý nástroj cenzúry. Štát da peniaze na to, čo sa mu hodí. Krásne sa to ukázalo počas corony. Kto žije z dotácií bol v suchu, zbytok umelcov prežíval alebo to zabalil.
- Ano, že ti, kdo od státu dostali peníze, na tom byli líp, než ti, kdo peníze od státu nedostali, dokazuje, že stát dal peníze na to, co se mu hodí.

DODATEK DODATEK DODATEK
Ono to totiž neplatí jen pro chování, ale obecně. Existence určitého jevu J sice implikuje existenci určité příčiny jevu J, ale existence třídy jevů T neimplikuje existenci příčiny výskytu jevu z třídy T.
PŘÍKLAD: Mějme jev "těleso má teplotu 20°C". Každý určitý výskyt tohoto jevu má určitou příčinu. Ale neexistuje "věc způsobující, že těleso má teplotu 20° C". Nebo existuje?
Rozdíl je v tom, že jednotlivé jevy existují jako přírodní skutečnosti, kdežto třídy jevů si vymýšlíme.

Totéž platí pro autismus, tj. pro nežádoucí chování dětí. Autistické chování určitého dítěte jistě má příčinu (v nejširším smyslu slova). Ale neexistuje "věc způsobující, že se dítě chová autisticky". Přesněji, existence autistického chování, existence třídy "autismus" neimplikuje existenci své příčiny. A že tomu lidé věří a takovou příčinu hledají, je jen důsledek logické chyby spočívající v tom, že popisný koncept začal být pojednáván jako kauzální.

Takže otázka zůstává:
Pokud popis osoby jako negramotné, nevyžaduje existenci "něčeho, co způsobuje negramotnost", proč by měl popis osoby jako autistické vyžadovat existenci "něčeho, co způsobuje autismus"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Některé jevy vyžadují příčinu, jiné ne. To přece nemusíme řešit, protože na tom se shodneme. Shodli jsme se, že negramotnost příčinu nemá, a shodujeme se i v tom, že leccos příčinu má. A otázka zní tak, že když příčinu nevyžaduje negramotnost, proč by ji měl vyžadovat autismus?

ze stejneho duvodu, jako popis osoby "kaslajici" vyzaduje neco, co zpusobuje kasel
- To přece není pravda. Myslíte, že každý kdo kašle, má "něco, co způsobuje kašel"? Třeba herci když hrají tuberáky? Odpovězte na poslední verzi otázky. Zopakuju ji:
Pokud popis osoby jako negramotné, nevyžaduje existenci "něčeho, co způsobuje negramotnost", proč by měl popis osoby jako autistické vyžadovat existenci "něčeho, co způsobuje autismus"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Ne, netvrdím, že neexistují nemoci. Buď odpovězte na poslední verzi otázky, nebo prostě na tohle: Pokud negramotnost nevyžaduje příčinu, proč ji vyžaduje autismus?

DODATEK DODATEK DODATEK
Už dělám chyby. Ještě to vylepším:
Pokud popis osoby jako negramotné, nevyžaduje existenci "něčeho, co způsobuje negramotnost", proč by měl popis osoby jako autistické vyžadovat existenci "něčeho, co způsobuje autismus"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Špatně jsem se vyjádřil. Oprava:
Pokud popis osoby jako negramotné, nevyžaduje existenci příčiny stavu "být negramotný", proč by měl popis osoby jako autistické vyžadovat existenci [b]příčiny stavu "být autistický"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Můžete prostě odpovědět na otázku? Opakuju:
Pokud popis osoby jako negramotné, nevyžaduje existenci příčiny věci způsobující negramotnost, proč by měl popis osoby jako autistické vyžadovat existenci příčiny věci způsobující autismus? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Správně, negramotnost je popisný koncept, nikoliv příčinný. Autismus je taky popisný koncept, nikoliv příčinný. Rozdíl je jen v tom, že negramotnost nezačala být logickou chybou pojednávána jako příčina, kdežto s autismem k tomu došlo. Jde o to, že existence popisované skutečnosti neimplikuje existenci příčiny. PŘÍKLAD: Pojmy "policista" a "anarchista" jsou popisné pojmy a neimplikují existenci "něčeho, co způsobuje, že se z lidí stávají policisté/anarchisté". Na tom se shodneme, nebo ne? Čili otázka zůstává:
Pokud popis osoby jako negramotné, nevyžaduje existenci příčiny věci způsobující negramotnost, proč by měl popis osoby jako autistické vyžadovat existenci příčiny věci způsobující autismus? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Ptal jsem se na rozdíl. "Neni to stejny logicky vztah. Je to ZCELA JINY vztah." jaksi není uvedení rozdílu. Takže opakuju otázku:
Když existují negramotní lidé, ačkoliv neexistuje "negramotnost, která to způsobuje", proč by měla existence autistických lidí znamenat existenci "autismu, který to způsobuje"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Ptal jsem se, v čem je rozdíl. "NIJAK to spolu nesouvisí" jaksi není uvedení rozdílu. Takže opakuju otázku:
Když existují negramotní lidé, ačkoliv neexistuje "negramotnost, která to způsobuje", proč by měla existence autistických lidí znamenat existenci "autismu, který to způsobuje"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Správně, neexistuje.
Souvisí to tak, že když existují negramotní lidé, ačkoliv neexistuje "negramotnost, která to způsobuje", proč by měla existence autistických lidí znamenat existenci "autismu, který to způsobuje"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

Na ničem se netočím. Odpovězte na otázku: Existuje negramotnost, která způsobuje, že osoba neumí číst a psát? Ano/Ne