Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

1. Ale slovo autismus není "jen nejake pojmenovani pro nejake stavy v mozku", nýbrž jen nějaké pojmenování pro nějaké chování.
2. Opakuju: Existuje negramotnost. Na tom se shodneme. Otázka zní: Existuje negramotnost, která něco způsobuje? A to konkrétně to, že osoba neumí číst a psát? Ano/Ne

DODATEK DODATEK DODATEK
Mimochodem diagnózou je i simulování. Už to by mělo stačit pro pochopení, že diagnóza se nerovná nemoc.
Simulování má dokonce svůj kód v Mezinárodní klasifikaci nemocí: Z76.5. (Což je kód pro pacienta "se zřejmou motivací simulovat". Pokud nemá zřejmou motivaci, je to faktitivní porucha, F68.1.)

1. Ale autismus lze diagnostikovat, alespoň tak jako lze diagnostikovat anarchismus nebo simulaci. To ale neznamená, že existuje "autismus, který něco způsobuje", že existuje autismus jakožto příčina.
PŘÍKLAD Řekněme, že bychom vytvořili pojem anarchismus znamenající "míru ztotožnění osoby se státem". Mohla by to být diagnóza? Ano. Znamenalo by to, že existuje "anarchismus, který něco způsobuje"? Ne.
2. Zkuste odpovědět na tohle: Existují lidí, kteří jsou gramotní, a lidi kteří jsou negramotní. Znamená to ale, že existuje "negramotnost, která něco způsobuje"? (to že člověk neumí číst?) Ano/Ne

1.0.0 Je to důležité, neboť sebeusilovnější a sebelogičtější myšlení je na nic, pokud nerozumíte jazyku, který při myšlení používáte. Tohle Szasz zdůrazňoval. Myšlení není nic jiného než používání jazyka. Pokud je sám jazyk, který používáte, vadný, nemůžete se dobrat pravdy – nelze to nijak vykompenzovat.
1.0.1 Věta "Karel neumí číst, protože nechodil do školy" je smysluplná. Věta "Karel neumí číst, protože je negramotný" je nesmyslná. Věta "Karel nemá ženskou, protože neumí mluvit s opačným pohlavím" je smysluplná. Věta "Karel nemá ženskou, protože je starý mládenec" je nesmyslná. Na tom se snad shodneme. Otázka zní, kam patří věty typu "…protože je autista".
1.1 K "poruše nervového systému". To nejméně důležité jsou zde obvyklá kritéria: Viděl někdo někdy tu poruchu? Existuje rozumná hypotéza, co by to mohlo být? Existuje někdo, kdo je schopen poznat, čí snímek mozku je od autisty/normálního člověka spolehlivěji, než kdyby si házel mincí? Myslím, že i Vy víte, že odpovědi zní: Ne/Ne/Ne. (Mimochodem stejná kritéria by platila pro negramotnost, staromládenectví a časové preference, kdyby je někdo prohlásil za poruchy nervové soustavy nebo za způsobené mozkem.)
Trochu důležitější je, zda skutečně věříte, že Urza nebo ankapáci mají poruchu nervové soustavy. Asi ne, že…
A ještě důležitější je pravda: že jste slovo "autista" zjevně použil jako výraz běžné řeči pro určitý typ osobnosti, tj. ne jako termín. (Do běžné řeči přešla spousta psychiatrických termínů: hysterie, amok, deprese, depka, schíza, psychopat, maniak… Vlastně se do běžné řeči dostaly víceméně všechny. Proč asi?) A v tomto ne-termínovém významu jste autismus začal úplně samozřejmě pojednávat jako příčinu: ankapáci nějak myslí kvůli autismu… Čili to vypadá, že jste se prostě dopustil běžné logické chyby – stejné, které se dopustil Urza s časovými preferencemi – nijak nesouvisející s existencí autismu jako "poruchy nervového systému", resp. s tím, že/zda věříte v jeho existenci. Koneckonců Urza se dopustil úplně stejné logické chyby s vysokou časovou preferencí, a nikdo neříká, že časové preference jsou způsobené mozkem (pravda, Urza to mezi řádky dělá; vysvětlení níže). To asi nebude náhoda. Pozorujeme, že lidé mají sklon dopouštět se této logické chyby – protože nerozumí jazyku – čili jste se jí nejspíš prostě dopustil taky.
1.2 K jádru věci. Říkáte, že jste se mnou popsané logické chyby nedopustil, protože autismus je porucha nervové soustavy. Já tvrdím, že se o tu logickou chybu jedná, a že víra, že autismus je porucha nervové soustavy je důsledkem této logické chyby, dokonce jejím nutným důsledkem, viz níže. O jakou logickou chybu se jedná? Vytvoříte pojem autismus, který znamená něco jako "míru citového souznění osoby se společností", a poté začnete tvrdit, že někdo "málo citově souzní se společností" (tj. určitým způsobem myslí, tj. se chová), protože je autista. Stejné chyby se brutálně dopustil Urza v úvaze "Jak vnímáme čas?", kde nejprve představil pojmy "nízká/vysoká časová preference" znamenající "míru ochoty osoby odložit spotřebu", a pak začal tvrdit, že jeho syn, černoši a mnoho dalších lidí nechtějí odkládat spotřebu, protože mají vysoké časové preference, a naopak běloši jsou ochotni odložit spotřebu, protože mají nízké časové preference. Celé lidstvo je řízeno časovými preferencemi…
Má teze: Vy jste se v případě autismu dopustil této logické chyby, a v důsledku toho uvěřil, že autismus, který něco způsobuje, existuje. Jediný rozdíl mezi Vámi a psychiatry, psychology či odborníky na autismus je v tom, že oni šli o krůček dál a začali autismus hledat. A to je všechno. Pochopitelně ho nenašli a nají nemůžou, protože nemůžete najít něco, co neexistuje. Takže budou hledat věčně.
Urzův článek "Jak vnímáme čas?" je velmi důležitý, protože se v něm autor dopustil na mikro-úrovni, jako neorganizovaný jedinec, stejné logické chyby, která ne makro-úrovni, když se jí dopustily organizované skupiny, vedla ke vzniku psychiatrie a psychologie. Je jen třeba ty časové preference, které něco způsobují, začít hledat, a především ty nežádoucí začít léčit – a dostanete psychiatrii. Celá psychiatrie a psychologie, ty hory odborných časopisů, knih a keců jsou obsaženy v "Jak vnímáme čas?". "Jak vnímáme čas?" je klíč k psycho-světu. Perfektní taky je, že si Urza ke stejné logické chybě, na které je postavena psychiatrie, zvolil ekonomický pojem, zcela bez psychiatrických konotací, navíc pojem, který není běžně reifikován, pojednáván jako příčina, a logické chyby se dopustil bezděčně, stalo se to jakoby "samo", jako by ho k tomu navedla sama řeč: to "mít" ve výrazu "mít vysoké časové preference"… Je to jako mít možnost pozorovat velký třesk. Takhle vznikla psychiatrie. Ne tak dávno, nanejvýš před 200 lety, ale spíš až mnohem později, se stejné logické chyby, jen týkající se pojmů znamenajících nemorální a nenormální chování, dopustil nějaký proto-psychiatr, nejspíš lékař z ústavu pro choromyslné či alienista. Jen na rozdíl od Urzovy jiskérky se toto zajiskření hlouposti chytlo – protože se ukázalo být velmi užitečné pro sociální kontrolu – a zažehlo řetězovou reakci, která vytvořila nejprve moderní psychiatrii a poté, celkem nedávno, současný psychiatrizovaný, scientistický svět.
1.2.1 SHRNUTÍ Jsou jen dvě možnosti: Buď autismus, který něco způsobuje, autismus jakožto porucha nervové soustavy existuje a logické chyby jste se nedopustil, anebo autismus, který něco způsobuje, neexistuje, a víra v existenci takové poruchy je důsledkem popsané logické chyby – které se s Vámi a hlavně před Vámi dopustily miliony lidí, a která se institucionalizovala. Tercium non datur.
A co je pravděpodobnější? Zvažme důkazy: 1. lidé mají sklon dopouštět se logické chyby, která by mohla být za vírou v existenci "autismu, který něco způsobuje". Například se jí dopustil Urza. 2. Žádná mozková abnormalita korelující s autismem nikdy zaznamenána nebyla (viz bod 1.1) takže nemohla navigovat myšlení tímto směrem. Když tohle uvážíme, není mé vysvětlení, že se lidé dopustili logické chyby, začali považovat popis za příčinu, tuto neexistující příčinu se jali hledat, a my ve světě, kde ji marně navždy hledají, žijeme, nejlepší? Pokud je pro Vás toto vysvětlení těžko uvěřitelné, skutečně by mě zajímalo proč. Anebo Urzovy "časové preference, které něco způsobují" také existují jako určité stavy mozku? Ani zde se nejedná prostě o popis, ze které se logickou chybou udělala příčina? Čím podstatným se liší autismus od časových preferencí? Pokud "časové preference, které něco způsobují" neexistují, proč by měl existovat "autismus, který něco způsobuje"? Anebo snad existuje i "negramotnost/staromládenectví která něco způsobuje"?
1.3 Ještě k tomu, proč byl "autismus, který něco způsobuje" umístěn do mozku. Jedná se o nevyhnutelný důsledek oné logické chyby. Když už uděláte z popisu příčinu a věříte v existenci příčiny chování, pak už je jasné, že ji umístíte do mozku. Protože kde jinde může být příčina chování než v mozku? K stejnému nutnému závěru dospěl Urza, který časové preference taky mezi řádky umístil do mozku, a dokonce jim přisoudil darwinistický vznik…
Což samo o sobě je v pořádku. Samo o sobě se nejedná o špatný úsudek. Kdyby autismus/časové preference, které jsou příčinou, existovaly, nacházely by se v mozku. Ony ale neexistují, neboť víra v jejich existenci a jejich hledání jsou jen důsledkem logické chyby spočívající v pojednávání popisu, jako by to byla příčina.

2. "Hloupý" není synonymum pro "mající nízkou inteligenci". "Hloupý" především není termín.
2.1 Zde slučujete mé dva různé argumenty. V bodě 1 jsem psal o logické chybě pojednávat popisné pojmy jako příčiny. Bod 2 je o tom, že autismus ankapáků je prostě projev hlouposti, a hloupost není třeba vysvětlovat ničím, protože hloupost je defaultní stav. Lidé se rodí hloupí.

Boxeský zápas mi nepřijde jako dobrý příměr k válce.
- Ale já přece nepřirovnávám boxerský zápas k válce! Poukazuju na to, že v etickém kalkulu hraje zásadní roli kontext. Když mezi "začít mlátit náhodného kolemjdoucího" a "začít mlátit soupeře v ringu" je zásadní etický rozdíl, proč by takový rozdíl nemohl být mezi "zabíjet na rozkaz šéfkuchaře" a "zabíjet na rozkaz kapitána"? V prvním případě je etický rozdíl dán kontextem boxerského utkání. Proč by podobný etický dopad nemohl mít kontext války?
Takže pokud chcete můj argument vyvrátit, musíte dokázat, že kontext války nehraje roli, a ne vypočítávat rozdíly mezi boxem a válkou.
A mimochodem, pokud je kontext války nepodstatný, proč ho ankapáci v této argumentaci nikdy nezmiňují? Proč neříkají: "Zatímco zabít někoho na příkaz šéfa je zavrženíhodný čin, když voják za války zabíjí z rozkazu nadřízeného, je to zcela v pořádku"? Asi vítr, že…

Že to není obrana vlasti, nebo že to není zajišťování obranyschopnosti vlasti?

Co se takhle nejdřív zamyslet a až pak psát? Obdobou "neideální situace přiznané ankapáky" je přece "neideální situace přiznaná politiky nebo generály". A kdo říká, že mise v Afganistánu je ideální? Nevím o tom, že by někdo říkal něco podstatně jiného než já: že pokud chceme být obranyschopní, nemáme jinou možnost, než se spojit s tím nejméně špatným z mocných a spolupracovat s ním. Politici a vojáci jen diplomaticky neříkají "s tím nejméně špatným".

Dobrá, tak to není přímo obrana vlasti, ale zajišťování obranyschopnosti vlasti. Je v tom podstatný rozdíl? Abyste se mohl bránit, musíte být obranyschopný, nebo ne? Zase slovíčkaření…
V běžném úzu je účast českých vojáků na zahraniční misi v rámci NATO "obrana vlasti".

To je nepodstatné, protože život není o ideální možnosti. Viz odpověď Lojzovi. Otázka zní takto: Jsme na straně toho nejméně špatného z mocných? Podle mě jsme. Nebo kdo z mocných je lepší než NATO a USA? Rusko, Čína?

Přesně tak, je to o volbě lepší možnosti, ne ideální, ostatně jako celý lidský život. Ale co je na tom podivného? Jak by to šlo udělat jinak? Je ČR vojensky soběstačná? Ano/Ne Pokud není, jakou jinou má možnost, než se přidat k tomu nejméně špatnému z těch, kdo jsou schopni ji ochránit, a spolupracovat s ním?
Je zajímavé, že jindy – v případě dětských horníků, kominíků a prostitutů – velmi jasně vidíte, že život není o ideální možnosti. Tam řeknete: "No, my nechceme, aby se hladovějící děti prodávaly pedofilům, ale co se dá dělat? Takový je život."
A stejně jako je pro hladovějící dítě neideální cesta k nasycení lepší než zemřít hlady, je pro společnost představovanou státem lepší neideální cesta k zajištění obrany, než být bezbranná a zaniknout.

Tu (ne)upřímnost vnímám spíš ze strany strůjců originálí přísahy vůči přísežníkům.
- A co to mění? Autoři přísahy nebo ti, kdo ji vyžadují, tj. generálové a spol., snad vidí službu v armádě stejně jako ankapáci?
Čili stále platí, že jste měl napsat "pravdivá" přísaha, ne "upřímná".

Čeští vojáci slouží v misích v rámci NATO a za to v případě potřeby NATO pomůže nám. Co je na tom nejasného?
Je to normální obchod. Každá země, která není "vojensky soběstačná", musí svou obranu řešit takhle. Jak jinak by to šlo udělat?

Co je na tom paradoxního, když učitele neučíte v rámci státního systému vzdělávání, ale jako soukromník?
Navíc i kdyby to bylo v rámci státní systému vzdělávání, co je paradoxního na tom, že stát vyžaduje zvláštní kvalifikaci pro vyučování dětí?

Není důležité použití slova válka, ale skutečnost války, sociální realita války. (Tak jako není důležité použití sousloví "boxerský zápas", ale skutečnost boxerského zápasu, sociální realita boxerského zápasu.)
Ano, když člen gangu zabije člena nepřátelského gangu ve válce gangů (nebo když člen Crips zabije člena Bloods), je to z etického hlediska zásadně jiné, než kdyby zabil náhodného kolemjdoucího nebo ne-člena gangu.

Zde ale nejde o rozdíl "zastřelit žida z rozkazu šéfkuchaře" x "zastřelit žida z rozkazu generála", nýbrž o rozdíl "zmlátit náhodného kolemjdoucího" x "zmlátit soupeře v boxerském ringu".
Etický rozdíl není v tom, kdo dává rozkazy – zda šéfkuchař nebo generál x mafiánský kápo nebo trenér – nýbrž v kontextu situace. V případě vojáka zabíjejícího na rozkaz je kontextem vždy válka (jako je v případě boxera mlátícího na rozkaz kontextem vždy boxerský zápas). Což ankapáci v této argumentaci vždy čestně zamlčují. Což jistě nedělají proto, že by někoho chtěli obelhat a indoktrinovat – například nějaké týnejdžry, tj. děcka. Ne, dělají to proto, že jsou hloupí, a kontextuální rozdíl si neuvědomují.

Autor, pokud ho správně chápu, přece nekritizuje (ne)dobrovolnost vojenské přísahy ale pracovní náplň vojáka která často naplňuje skutskovou podstatu loupeže či vraždy, což většině přísežníkům uniká.
- V tom případě měl autor napsat pravdivá vojenská přísaha, a ne upřímná. "Upřímný" se v češtině vztahuje k přesvědčení, "pravdivý" k pravdě. Takhle to vyznívá, že přísahající vidí službu v armádě stejně jako ankapáci, což zřejmě nebude pravda – jak už to napsal aaa.
Ledaže by autor po ankapácku předefinoval "upřímný" na pravdivý. Jak víme, není v tom vůbec žádný problém, protože si přece celý svět může pamatovat, že když napíšu "upřímný", tak tím myslím pravdivý.

ODPOVĚĎ PRO VŠECHNY ODPOVĚĎ PRO VŠECHNY ODPOVĚĎ PRO VŠECHNY
Klidně tedy přijmu vaše definice, že v ankapu vládnou vlastníci
- 0. Ne tak rychle. Já právě tvrdím, že něco takového dokonce ani není možné definovat; je ale možné se toho dobrat. Úplně stejně jako ankapáci dokazují, že státní zdravotní pojištění není pojištění, nýbrž daň, které se jen říká pojištění, a jako říkají, že za socialismu nevlastnila továrny společnost, nýbrž určití jednotlivci, a jen se říkalo, že je vlastní společnost. Takže sami ankapáci tento druh argumentace používají. Když ho ale někdo použije proti nim, odmítají to jako "jen hraní si se slovy" a "každý si může definovat, co chce, jak chce" a "je jedno, jak se co jmenuje".
1. Co znamená sloveso "být něco"? Co se jím vypovídá? Tvrdím, že se jím vypovídá o vlastnostech věci. "A je B" znamená "věc A má vlastnosti B". Vezměme si pět posledních případů z článků ze Stok, kdy bylo použito "být něco", "být nějaký" nebo "být něčím":
1. tento přesah je přirozený jev
2. Existenční strachy člověka jsou hluboké.
3. Spravedlivý prezident Havel je modlou.
4. Volby jsou proces.
5. Pokud někdo chce volby vnímat jako něco slavnostního a rituálního, pak je vyznáním etatista.
Tyto věty znamenají toto:
1. Věc "přesah" má vlastnost "(je) přirozený jev".
2. Věc "strach" má vlastnost "(je) hluboký".
3. Věc "Havel" má vlastnost "(je) modla".
4. Věc "volby" má vlastnost "(je) proces".
5. Věc "někdo" má vlastnost "(je) etatista".
Tyto věty neznamenají že věci "přesah" říkáme "přirozený jev", že věci "strach" říkáme "hluboký", že věci "volby" říkáme "proces", že "někomu" říkáme "etatista". (Uvědomuju si, že u "být nějaký", u přídavných jmen, to zní nesmyslně, protože přídavná jména jsou jména vlastností. Nechal jsem to tak schválně, abych ukázal, že sémanticky a logicky není mezi "být něco" a "být nějaký" rozdíl. I podstatnými jmény se slovesem "být něco" přisuzuje vlastnost. Čtěte Stoky dál a najdete iks dalších příkladů. Prostě věta "volby jsou proces" neznamená, že volby jen nazýváme "proces".)

Čili slovesem "být něco" nesdělujeme jen, jak něčemu říkáme, ale přisuzujeme tím věci vlastnost. Je rozdíl mezi "uvedením názvu věci" a "výpovědí o věci". Je rozdíl mezi větou, kterou jen sdělujeme, jak se věc nazývá, a větou, kterou sdělujeme, jaká věc je.
Proč tak dlouze rozebírám takovou samozřejmost? Ze dvou důvodů: Zaprvé protože "být něco" se používá i ve významu "jmenuje se". Věta "Tohle je Karel" neznamená, že osoba má vlastnost "Karel", ale jen že se jmenuje Karel. Jeden z významů slovesa "být něco/někdo" je "jmenovat se".
Druhým důvodem je, že ankapákům toto zjevně není jasné. Z této prosté úvahy plyne, že slova nemůžou být prostě jen jména nebo názvy; že musí existovat hierarchie kategorií, někde v naší mysli, ke které slova odkazují. Protože jinak bychom neustále říkali jen to, jak něčemu říkáme; nemohli bychom o ničem nic vypovědět. Tak tomu ale není.

Takže OTÁZKA zní: Když říkáte o něčem, že to "je vláda", jakou vlastnost tím věci přisuzujete? Přisuzujete tím věci jinou vlastnost, než že "(je) subjekt který určí 'jak to má být'"?
Jak jsem mluvil o "kategorické struktuře skutečnosti", tak pojem vláda předpokládá kategorie jako /lidé, kteří mají /práva. Takže ty práva někdo musel určit. A to je /vláda.
Může pojem vláda být něco jiného než tohle? Tj. než "subjekt, který stanovuje práva"? Směle tvrdím že ne, neboť v kategorické struktuře skutečnosti prostě není nic jiného, co by to slovo mohlo označovat. A je jedno, čemu ankapáci říkají vláda, protože když o něčem nebudete mluvit, tak ta věc proto nepřestane existovat. Když nebudete mluvit o "subjektu stanovujícím práva", když pro něj dokonce ani nebudete mít jméno, tak "subjekt stanovující práva" tím nepřestane existovat.

Takže pokud máme mít lidi mající práva, musí existovat "subjekt stanovující práva". Tisíce let se věc mající tuto vlastnost nazývá "vláda". Že ankapáci ignorují nutnou existenci takového subjektu a že slovem "vláda" nazývají něco trochu jiného, je nepodstatné: tím svět nezmění.
V ankapu mají lidé práva, čili tam takovýto subjekt je: je tam vláda.
Čili je třeba se ptát: "Kdo tímto subjektem/vládou v ankapu je?"
Jakékoliv rigorózní myšlení o ankapu či jeho modelování musí začít zodpovězením této otázky. Jinak jsou ankapáci na úrovni komunistů (viz jak řekl Kovy Urzovi, že mu anarchokapitalismus připomíná marxismus). Ti se přece také snažili odstranit ze společnosti podnikatele, tak jako se ankapáci snaží odstranit ze společnosti vládce. Jenže fukci podnikatele přece někdo v socíku plnil, nebo ne? Takže kategoricky podnikatele neodstranili (protože to nejde, pokud chcete vyrábět). Stejně tak ankapáci nemůžou kategoricky odstranit vládu, pokud chtějí, aby lidé měli práva. Někdo bude funkci vlády v ankapu plnit.

Neříkal jsem odpovědět hned. Nechte si to projít hlavou. Otázka byla položena; nějakou odpověď na ni musíte mít. Ještě ji zopakuji, protože jsem ji položil trochu špatně:
Jak jinak poznáte, že subjekt vůbec je vládou, než podle toho, že určuje "jak to má být"?

Kdo říká, že v ankapu nebude vláda, a přitom odmítá zodpovědět tuto otázku, je falešník a nejspíš lže sám sobě. Jak se říká: Úspěšný lhář musí nejprve obelhat sám sebe.

OPRAVA OPRAVA OPRAVA
Tedy že určuje jak to MÁ BÝT. Několikrát jsem teď otázku položil trochu špatně. Správně zní takto:
Jak jinak poznáte, že subjekt vůbec je vláda, než podle toho, že určuje "jak to má být"?

Vy nemáte čas na diskuze, já nemám čas na sdělování informací o sobě.
Každopádně zodpovědět položenou otázku přece nezabere tolik času. Prostě napište, co si myslíte.
Podle mě v odpovědi na ní tkví odpověď na otázku, zda se v ankapu vládne, nebo ne:
Jak jinak poznáte, že subjekt vůbec je vládou, než podle toho, že určuje "jak to je"?

1) Prosim te....to podle nej znamena, ze vsichni vladnou vsem :-)
- Ne, neznamená. Jasně jsem napsal, že v ankapu vládnou anarchokapitalisté nad ne-anarchokapitalisty. Což je projev obecného principu, nevyvratitelného, že vždy vládnou ti, kdo chtějí, aby to bylo, jak to je, nad těmi, kdo chtějí, aby to bylo jinak.

2) Ono to svym zvracenym zpusobem je pravda, akorat ze je takova...k nicemu.
- Pokud "zvráceným" myslíte "logickým" a "k ničemu" myslíte "k vyvrácení nelogických hovadin, kterými pět let v kuse sviníte internet a oblbujete týnejdžry", pak ano.

3) On tvrdi, ze uz jen to, ze ostatnim znemoznuji me napriklad zabit znamena, ze jim vladnu.
- Ne, netvrdím.
No, ale k cemu to je, protoze zaroven vladne on me, protoze mi take zakazuje ho zabit :-D
- A v čem je problém? Copak se vládci s ovládanými nemůžou vůbec na ničem shodnout? Nesouhlasí snad Urza úplně se vším, co dělá česká vláda? Současná vláda umožňuje soukromé vlastnictví půdy; Urza s tím snad nesouhlasí?
--------------------------------------------------------------------------------
4. Každopádně, výše uvedené můžeme nechat stranou. Rozeberme to, co říkám, bod po bodu. OTÁZKA: Jak jinak poznáte, že něco vůbec je vláda, než podle toho, že určuje "jak to je"?

No a co, že Vás to zajímá? Spíš odpovězte na tohle:
Vy totiž uvažujete chybně, že "v ankapu není vláda", takže "nikdo nebude určovat, jak to má být". Jenže to je naopak: v ankapu to nějak bude (aby to vůbec byl ankap) => někdo to musí určit => subjekt, který to určí, je vládou.
Zaměňujete příčinu a následek. Není to přece tak, že vláda určuje "jak to bude", ale tak, že subjekt, který určuje, jak to bude, je vláda.
Není to takhle: "subjekt S je vládou" => "subjekt S určuje, jak to bude"
ale takhle: "subjekt S určuje, jak to bude" => "subjekt S je vládou".
Dopouštíte se logické chyby.
Ještě speciálně pro Vás tato otázka: Jak jinak poznáte, že něco vůbec je vláda, než podle toho, že určuje "jak to je"?

A kdo teda v ankapu určí "jak to má být"? Předpokládám, že odpověď je "Nikdo". Jenže v ankapu to "nějak bude", nebo ne? Nebude to "nijak". A tedy někdo muset určit "jak to má být", aby to vůbec byl ankap. A subjekt, který to určí, bude vládou.
Vy totiž uvažujete chybně, že "v ankapu není vláda", takže "nikdo nebude určovat, jak to má být". Jenže to je naopak: v ankapu to nějak bude (aby to vůbec byl ankap) => někdo to musí určit => subjekt, který to určí, je vládou.
Zaměňujete příčinu a následek. Není to přece tak, že vláda určuje "jak to bude", ale tak, že subjekt, který určuje, jak to bude, je vláda.
Není to takhle: "subjekt S je vládou" => "subjekt S určuje, jak to bude"
ale takhle: "subjekt S určuje, jak to bude" => "subjekt S je vládou".
Dopouštíte se logické chyby.

P.S Jinak viz dodatek. Argument, že v ankapu není vláda, je právě projev toho zásadního ankapáckého neporozumění jazyku, které v dodatku rozebírám.

DODATEK DODATEK DODATEK
Totiž tohle souvisí s něčím, čemu říkám "zásadní ankapácké neporozumění jazyku", ke kterému se ještě mnohokrát budu vyjadřovat. Ankapáci jako by si podivně pletli význam slova a referent výrazu. Od Aristotela je to tak, že nejpoužívanější sloveso "být něco" znamená "mít vlastnosti ty a ty". "Být" ve smyslu "být něco" znamená "mít vlastnosti". Když vidím na obrazovce nějaké lidi a řeknu "To je vláda", znamená to, že to, o čem mluvím, ta skupina lidí na obrazovce, má vlastnost "vláda" nebo "je vládou". Čili jakákoliv jiná věc mající tytéž vlastnosti je také vláda.
Když ale totéž řekne ankapák, jako by to znamenalo něco jiného. Buď jen "Tomuhle říkám vláda", jako když řeknete "Tohle je Karel"; jako by to bylo jen uvedení jména, ne výpověď o vlastnosti. Anebo jako by to znamenalo jen o málo víc, něco ve smyslu: "Tomu, co vypadá, jako tohle, říkám vláda". Opět jako by se nejednalo o výpověď o vlastnosti, ale o přiřazení jména jevu.
Ankapáci jako by nerozlišovali "být něco" ve smyslu "Tohle je Karel", tedy "jmenovat se nějak" a "být něco" ve smyslu "být zvíře", tj. "mít určité vlastnosti". Podle ankapáků jako by všechna podstatná jména byly jen názvy: jako by sdělovaly jen, jak já tomu říkám, ne jaké to má vlastnosti. Jako by nerozlišovali názvy a jména.
Zbytek jsou implikace.
Jen nastíním, že tento ankapácký "jazyk názvů" by vůbec nemohl fungovat, protože by nebylo možné sdělit, jaké něco je, jen jak něčemu říkáte. A když si uvědomíme rozdíl mezi "je něco" ve smyslu "jmenuje se tak a tak" a "je něco" ve smyslu "má vlastnosti ty a ty", tedy rozdíl mezi "uvedením názvu" a "výpovědí o vlastnosti", je zřejmé jako limity má známé "každý si může nadefinovat, co chce, jak chce": jistě je celkem jedno, jak něčemu říkáte, ale měly by se vypovídat vlastnosti, které zaprvé existují, zadruhé jsou důležité. (A zatřetí by jazyk zřejmě měl odrážet kategorickou strukturu světa, protože vlastnosti => pojmy => kategorie a kategorie tvoří hierarchii. Pokud jazyk neodpovídá této struktuře, pak se jím zřejmě lže: to je filosofická podstata lži.)

Ne, neznamená to, že má vláda příliš mnoho pravomocí. Znamená to, že vláda má pravomoc dělat věci mající dopad na naše životy. Kdy je jedno, kdo něco dělá? Jen když je jedno, jak to dělá. Čili jen když se jedná o něco, co nemá žádný dopad na naše životy.
Je třeba si uvědomit, že ačkoliv si to anarchokapitalisté "nadefinovali" jinak, ankap není společnost, kde nevládne nikdo, nýbrž společnost kde vládnou anarchokapitalisté nad ne-anarchokapitalisty.
Dále je třeba si uvědomit, že když vláda o něčem nesmí rozhodovat, není to opět tak, že o tom nerozhoduje nikdo, nýbrž tak, že je o tom už nějak rozhodnuto a vláda nemá pravomoc to rozhodnutí změnit.
No a jsou jen dvě možnosti: Buď už je o všem rozhodnuto, nebo o všem rozhodnuto není. Politický systém "o všem už je rozhodnuto" znamená vládu jedné strany či diktaturu (v nejširším smyslu slova: i vládu "strany" či diktaturu anarchokapitalistů). Politický systém "o všem není rozhodnuto" znamená demokracii (opět v nejširším smyslu slova).
A lidé nechtějí vládu jedné strany (když přihlédneme k historii, nepřekvapivě), tudíž musí chtít politický systém druhého typu, musí chtít existenci subjektu s pravomocí změnit "jak to má být".
Tudíž jim musí záležet na tom, kdo tímto subjektem bude. A ne proto, že by subjekt měl příliš velkou pravomoc, ale prostě proto, že má pravomoc měnit "jak to má být".

Mohli bychom se totiž ptát i opačně: Kdyby nám bylo jedno, kdo je ve vládě, protože by vláda neměla žádné pravomoci, mohli bychom se ptát, zda ten subjekt či síla, která už o všem rozhodla (takže už vláda nemá o čem rozhodovat), nemá příliš velkou pravomoc…
Nakonec je to prosté: Když vláda (v nejširším smyslu slova: i vláda anarchokapitalistů) dělá, co nechci, má příliš velké pravomoci. Když vláda dělá, co chci, má pravomocí tak akorát…

1. Chci tím říct, že křesťanská pravda o světe je zjevená pravda, ne poznaná. Náboženství jsou založena na zjevené pravdě.
2. Ne, protože rituál v běžné řeči neobsahuje kategorii neinstrumentality.
2.1 Jako věci spolu svátek a rituál souvisí – v tom smyslu, že o svátcích jsou prováděny rituály. Ale jako pojmy spolu vůbec nesouvisí. Je to jako souvislost ozdobeného jehličnanu a osmaženého kapra.
3. Vy se možná bavíte o tom, co je a co není rituál. Já se bavím o tom, zda volby jsou rituál v antropologickém smyslu, tj. ve smyslu článku.

1. Náboženství musí obsahovat prvek zjevení.
2. Jsou rituál ve smyslu, že jsou "činností, kterou je třeba vykonat určitým, předepsaným způsobem", nejsou rituál v antropologickém smyslu: že by byly obdobou náboženských rituálů, tj. ve smyslu článku.
2.1 Svátek a rituál jsou dvě různé věci. Svátek se vztahuje k rozdílu "všední x sváteční"; rituál k rozdílu "instrumentální x neinstrumentální".
3. Jenže antropologický rituál a psychologický rituál jsou dvě různé věci. Jsou od sebe podstatně dál než příslovečná jabka a hrušky. Bavíme se o rituálech, které jsou obdobou náboženských rituálů, tj. o rituálech v antropologickém smyslu. O tom je článek.

1. A argument? Etatismus není náboženství, protože neobsahuje prvek zjevení.
2. Ano, lze říct "volební rituál". V tomto užití znamená rituál prostě jakoukoliv "předepsanou činnost" nebo "činnost, kterou je třeba vykonat přesně určitým způsobem". Je to běžný jazykový jev, že se přechodem termínu do běžné řeči maximálně rozšíří jeho význam. Například "katedrála" jako architektonický termín x když někdo řekne o jeskyni s vysokým stropem, že to "je katedrála". Nemá to nic společného s pojmem rituál v antropologickém smyslu.
2.1 Svátek a rituál jsou úplně jiné věci.
3. Ne, to nemůže být rituál v antropologickém smyslu. Může to být rituál v psychologickém smyslu, což je úplně jiný pojem.

1. A co změnilo, že jste napsal tento komentář? Asi nic, že. Takže "napsání diskuzního příspěvku na Stokách" je rituál? Rituál není "nedůležitá činnost", ale "neinstrumentální činnost".
2. Změnilo to to, že Urza nedostal 6774 hlasů, ale 6775 hlasů. Jednalo se tedy o instrumentální činnost.
3. Co má znamenat věta "Všechno je to subjektivní"? Usuzuju, že tím chcete říct, že rituální poklepání na kámen, přestřihnutí pásky a vykonání volby jsou nedůležité činnosti. Opakuju: Nejde o ne/důležitost, nýbrž o ne/instrumentálnost. Rituály můžou být důležité.

1. To jsou kecy. Zapátrejte v paměti či na Googlu, kolik je na Stokách článků na téma "etatismus je náboženství". Je to výrazná a důležitá součást anarchokapitalismu, alespoň toho urzovského.
2. Nejen podle antropologie, ale i podle běžné řeči nemůžou být volby rituál. Když jsou v běžné řeči označovány za rituál, znamená to jen to, že se z nich vykuk snaží rétoricky udělat něco jiného, než jsou.
3. Když neznám význam slova rituál, tak především něco neoznačuju za rituál. Navíc uvedená pasáž z Wikipedie obsahuje kritérium, podle kterého volby nemůžou být rituál, protože nejsou neinstrumentální.

Správně, osle, to jsou rituály. Proč? Protože poklepání na kámen není třeba k postavení budovy a přestřihnutí pásky není třeba k jejímu užívání nebo k zahájení provozu dálnice.
Kdežto vhazování volebních lístků do volebních uren, volební komise, ověřování totožnosti a vše ostatní, co jste uvedl, je třeba k uskutečnění demokratických voleb.

Tipuju že nezaujatý antropolog by volby mezi rituály zařadil - srovněj s popisem rituálu např. zde:
(jen nevím, jestli by volby spadaly mezi společenský nebo čarodějnický rituál :-) )
- Nikoliv, osle, neboť Z pohledu antropologie se jedná o činnost neinstrumentální povahy
Proč jste všichni tak strašně hloupí?