Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

1. Ale ta společnost na tom území tvrdí, že ji to území patří (celé), ať už monarchie, korporát, společenství vlastníků, cokoliv. Jen ten nově příchozí/narozený to ten jejich nárok neuznává (on coby také arbitr to posoudil jinak než oni).

2. Ten člověk s tím nesouhlasí (může jít o toho tyratele psa, ale i defakto i o libovolný jiný případ s jiným objektem), jen místní decentr. arbitři rozhodli, že mu objekt odebrán bude.

3. Neshodnou se vždy, vždť i Urza dělal velmi povšechná videa o tom, jak se shodnout nemusejí, a ani kauza pes není o shodě, ale o prosté přesile jedné ze stran sporu (kdy obraný se cítí v právu, ale jeho obrana držení psa je defakto marná). A pokud se jedna strana nechce shodnout, pak ani neuzná libovolného arbitra obhajujícího pozici kterou ona přijmout nechce.

Mezinárodní právo jsem uvedl spíš jako případ toho nesouladu v praxi, ne toho souladu a shody.

Snažím se poukázat na to že:
- polycentr právo (a tedy i "vlastnické právo") nemusí být v souladu s NAPem ani jiným univerzálním principem
- nemá klíč na jednoznačné určení vlastnictví (komu podle decentr práva "patří" ten pes, když ho drtivá většina arbitrů přiřkne tomu jdo ho tomu tyrateli proti jeho vůli sebere?)
- tedy decentr právo je jen hra na přesilovku, kde není jiného principu než toho subjektivního "takto to chceme, takto to bude, tomu to teď (nově) bude patřit"

Prostě kdo rychlejc zaútočí a vystřelí, ten si to vezme, ne? Nebo kdo bude lépe podvádět a krást.. Přesně tak, milostivá :-)

K tomu anarchoegoismu bych mu doplnil, že když je o tom, že si každý může dělat všechno, tak pak přece si i každý může vůči němu bránit to co chce užívat, nebo se každý může sdružit do spolku za účelem třeba nátlaku na něj.

Takže když bych se narodil nebo bych přišel na území, které kde např. nějaká organizovaná společnost lidí udává pravidla ( zejmena pro to násilí a ty jiné regulace), a obhajuje si to tvrzením, že se jedná o jejich území, tak by to byl podle toho stát? (respektive když jako subjekt onoho území neuznám oprávněnost toho jak si tam ta pravidla určují)

Když tedy lidé určí, že je v pořádku objekt, o kterém se někdo tvrdí, že ho vlastní, onomu člověku odebrat a dát člověku jinému, tak i tento transfer vlastnictví je součástí onoho vlastnického práva a tedy součástí kapitalismu?

Kdo je autorizován, pokud se strany neshodnou?-Pak už tedy nikdo?

Ptám se takto debilně proto, abych poukázal na ty nejasnosti ohledně ankap vlastnického práva, potažmo práva vůbec. IMHO jsou lidi vč. ankapů zvyklí na to, že je tu nějaké jasně dané společné právo, a projektují si tuto "samozřejmost" i na decentralizovanou společnost, kde však neexistuje nějaký nejsilnější subjekt, který jednotné právo z titulu síly určuje.
Paralelou k decentr právu občas bývá "právo
mezinárodní (mezistátní)", u kterého také vidíme, jak zhruba ne/funguje, a to v něm navíc figuruje několik vcelku silných psů (kteří jsou si pak i proto někdy v onom právu rovnější mezi rovnými)

Takto ničit psychiatry by bylo až dětsky snadné, ale obávám se, že před smrtí dal heslo účtu kolegovi s tvrdší náturou, který to tu nenápadně vezme za něj.

Tvou verzi znám z některých barvitých líčení vcelku dobře a nebo si to umím dopředstavit, ale ptal jsem se někoho jiného.

To se ptáš sám sebe na tu tvou, že. Má mířila na ty jisté obstrukce typu, jistě, můžete klidně kdykoliv odejít, jen co vám odemkneme dveře, až si budeme po vizitě, poradě a radši i další vizitě zcela jisti a vyřešíme všechny náležitosti, zatím si odpočiňte a uklidněte se; na, tohle vám pomůže..

A to jsou Tvoje definice předpokládám, protože Urza to má poněkud jinak...?
OK,
- když anarchie je absence státu, tak co je potom stát?
- jestli kapitalismus je dodržování vlastnických práv, pak co to jsou vlastnická práva a kdo je určuje a posuzuje, podle jakého klíče, čím je k tomu určování a posuzování autorizován? Zejmena v těch případech, kdy ve sporu, kdo má k čemu jaké vlastnické právo, není v té společnosti shoda? ( neboli i jinak existuje vlastnické právo jaksi objektivně, nebo ho musí někdo subjektivně v té společnosti s dostatečnou autoritou určit?)

Je tam i nějaký mechanismus toho, že by se pacient který třeba omylem podepsal ten souhlas rozhodl vzít souhlas zpět?
A napadá mě, pokud by byl pacient upřímný ve smyslu, že např on (subjektivně) vidí úkazy, které považuje za objektivní, byť ostatním neviditelné, ale neprojevoval by kvůli toho žádné agresivní sklony a chápal by, že lidé ty ukazy nevidí ( z jeho hlediska kvůli jejich omezené schopnosti je vidět), byl by i takto shledán jako ten pacient zcela jistě neškodný, vhodný k propuštění, respektive neuzavření?

( min. jednoho takového znám, na oko běžný člen společnosti, pracuje na vcelku velkých zakázkách typu lázeňské parky aj., do kterých tato svá "vidění" "energií v krajině atd" začleňuje, ale IMHO je dost jistě považuje za reálná, tedy nejde jen o obchodní ezo-PR, jak jeho práci prodat.)

Sz: "ankap se nestává špatným, ale mění se na stát. Či jinak řečeno: Ankap nedopadá špatně, ale "prostě přijde někdo s větším klackem"."
.....
Sz: "Ale já jsem netvrdil nic tak triviálního, jako že když ankap zanikne, už se nebude jednat o ankap"
....néé, vůbec* :-D
(*ironie, aby bylo i panu Sz jasno, ostatní jistě chápou)

Abych si to ujasnil, tak plyne z toho, že pacient který není evidentně nebezpečný a nedal souhlas s léčbou může po nějaké domluvě kdy mu vydají osobní věci odejít v klidu i těmi dveřmi, nebo je okno bez mříží a únik bez dokladů v županu tím řešením?

Každý představovaný posun ankapu k dostatečné špatnosti ankapákovi připadá jako "vlastně způsobený státem v nějaké podobě"…
To je ale demagogie. Filosoficky řečeno jde o to, že špatné kontingentní vlastnosti jsou definičně vyloučeny. - retoricky příznivci ankapu a asi i Urzou lekjde jo, možná i z neznalosti urzo-definic státu, anarchie atd., které naopak to HODNOTOVÉ zlo v ankapu připouštějí. Definičně tedy ne.
BDW, dolož tedy, kde Urza tvrdí, že v ankapu se nemohou dít ty ŠPATNOSTI.
A nezaměňuj tady podle potřeby flexibilně dobro hodnotové a dobro "coby ryze technický termín" ( kohoutek a kohoutek :)

Ankap přestává být Ankapem a stává se bůhví čím (nejpravděpodobněji státem) jakmile se prestanou celospolečensky dodržovat vlastnická práva apod.
- ale kdeže... pro pořádek, má tedy ankap nějakou definici vlastně? IMHO přímou definici nemá... A jestli ho berete jako definovaný nepřímo přes absenci státu, pak tam nic konkretnějšího o "vlastnických právech" nenajdete, zkuste na to někdy kouknout..

On sice mluví o úplně jiném "špatně" než ty, ale to ti jistě nevadí, přece kohoutek jako kohoutek, že.

Ony neříkají to co anarchokapitalismus: "když to lidi budou sami od sebe dodržovat, bude to náš systém". Říkají: "zřídíme instituce, které budou dohlížet, aby to lidé dodržovali; to bude náš systém". Což není zadarmo.
- a kdo " my" ty instituce asi tak zřídí, když né (aspoň někteří) lidé?, že.
- takže se lidé buď na 7držbu institucí vyserou nebo ne, a podle toho to buď dopadne s demokracií "dobře" nebo "špatně".
- kdo bude bránit v ankapu vzniku státu, když né ( aspoň někteří) lidé.
- v jádru si je to rovno, pouze ty to ne a ne pochopit

"přemíra anarchie (zvaná též bezprávní cochcárna) vytváří typicky touho po státu"
- to se mi zdá, nebo se tady anarchista distancuhe od anarchie? - jak může být v anarchii přemíra anarchie? :-)
- a teď vážně, jestli myslíte, že cochcárna není dobrý nápad, tam mi vysvětlete, jaký je rozdíl mezi polycentrickým právem* a cochcárnou...?

(*tím co prosazuje místní urzovský ankap, odvozeným od poptávky a toho že arbitrem může být každý a že mu autoritu dáva to kolik lidí jeho rozhodnutí poptává)

Ano, myslím to nucení tak jak popisujete - každý systém má své násilí, které považuje za legitimní (obhajitelné) a proto za násilí obranné, vč. tedy i ankapu.
Tím se dostáváme k tomu, jak je popsán ankap po stránce jeho práva a co by v něm asi pro jeho členy bylo a nebylo legitimní (jaká by měl ta pravidla)... bylo by to ono vlastnictví?
- Překvavipě ne nutně - protože polycentrické právo do sebe vůbec nemá zabudováno to, že by nutně muselo chránit vlastnictví
Polycentrické právo je vlastně velmí vágní pojem, kde se předpokládá, že defakto každý člověk je potenciální arbitr, který může určovat libovolné soudy a společnost se bude vyvíjet podle toho, kterému arbitru a jeho soudům dá svou autorizaci tím, že se k soudům toho arbitra lidé přikloní. Nic víc, nic míň.
Z toho důvodu jde právě polycentrické právo potenciálně proti vlastnictví, respektive ono samo může vlastnictví Vaše (to co Vy považujete za Vaše) klidně přiřknout jako vlastnictví někomu jinému, a pokud ten arbitr bude mít širokou podporu lidí kteří realizaci jeho rozsudku zajití, tak je vymalováno..
(precedentem v tomto je možnost připuštěná Urzou, že by polycentrické právo mohlo jít proti NAPu např. v případě odnímání týryných psů jejich majiteli: viz Urza rozhovor "O chovu exotických zvířat s Matthiasem" čas 34:27 a hlavně 35:25 )
A ankap krom tohoto způsobu polycentrického práva vlastně nemá nějaký vnitřní standart, podle kterého určit, co komu patří, co je čí vlastnictví. Nůžou tedy případně vzniknout zejmena sporné situace, kdy bude vlastnictví takto změněno proti vůli člověka, který se zas vlastníka sám považuje.

A teď si vemme ty socany - někteří socani můžou chtít Vaše peníze, věci, regulovat Vaše chování a podobně.
Někdo může být ale být ale socan už jen tím, že neuznává možnost vlastnit něco, např. půdu, nebo neuznává možnost vlastnit ji absolutně. Můžete s ním mít spor, zda je legitimní to, aby některá půda neměla konkretního jediného oprávněného uživatele a byla volně průchodná všem lidem (jeho "legitimita"), nebo aby bylo možné veškerou půdu přiřknout konkretním mejitelům, kteří tam ostatní pak můžou pustit, nebo nepustí (asi vaše "legitimita") - existuje nějaký objektivní způsob, jak tento váš spor posoudit? IMHO ne, stojí zde proti sobě dvě stanoviska, a buďto vy jemu vnutíte, že procházet po nějakém území nesmí, nebo on si projde, eventuelně si průchod vynutí, bude-li mu bráněno.
A na čí straně je zde polycentrické právo? Ze svého vlastniho principu není ani na jedné straně - je ale potenciálně na straně toho z vás, po jehopž stanovisku bude vyšší poptávka...

Nojo, člověk se jim s tím píše, vysvětluje, a nakonec to asi bude klasický hrách na zeď :-)
Přitom si místňáci tak hezky umí představit svět bez státu, ale neumí si představit svět se soukromými státy...

Jasný, tady jsem myslel až to nucení v době existence ankapu. Dnes jde opravdu o jen prezentaci.

Mi tedy s tím co vím o "hospodaření" státu přije nějaké splácení (navíc v reálu hesplatitelného) dluhu či užitečné použití těch peněz navíc přijde dost nereálné. Max nějaká lehce užitečná akcička (typu předražená silnice), užitá coby clona pro odklon nadbytku peněz do rukou kumpánů. Ale úplně nejlepší je přímo dolovat rozpočet pomoci např. fake vratek DPH aj. V tomto tedy pokud budou nějaké širší minarchistické nálady pro škrty soc- výdajů se souběžným zachováním daní, tak politici IMHO rádi sníží socanskou složku výdajů, ovšem aby měli víc zdrojů pro to rozkrádání a potažmo dávání dalších státních zakázek těm zkamaráděným soukromníkům. Někdo kdo je na špici střední třídy a výše to možná přežije, ale ne každý/každá vydělá tak, aby přežil/a ono zdanění ale nedostal/a nic z toho soc-obloukem zpět, a těchto lidí by mi přišli vcelku líto.

Jak Urzu chápu, tak on připouští to, že by se v ankapu mohly dít i věci, které by z jeho osobního pohledu byly nelegitimní. Např. to odebírání psů připustil formou odklonu ankapu od NAPu (rozhovor O chovu exotických zvířat s Matthiasem - čas 34:27 a hlavně 35:25, pak zde ve stokách to nepopřel a i jinde v pokecu s Terezou myslím), ale zároveň mi jinde uvedl, že pro něj ty odklony od NAP legitimní nejsou. To je ale IMHO jedno, protože z mého pohledu je legitimita jen subjektivním stanoviskem jedince, zda mu nějaká věc přijde osprevedlnitelná nebo neosprevedlnitelná - pokud by se většina arbitrů rozhodla že je v pořádku porušovat NAP, tak předpokládám, že by oni to jeho porušování subjektivně chápali jako legitimní = osprevedlnitelné.

To přerozdělování pak je jen vstup do už vylomených dveří - jaký je principielní rozdíl v tom, když arbitři schválí že Vám seberou týraného psa a když arbitři schválí, že Vám společnost bude proti vaši vůli odebírat nějaké nadbytky, např. do fondu na společnou obranu, příspěvek na nejchudší nebo že Vám společnost sebere část pozemku, protože tam nějaký podnik v němž mají všichni akciový podíl potřebuje nutně postavit cestu a váš pruh pozemku překáží (a vy prodat nechcete vůbec, třeba). Hodnota je přece subjektivní, takže pro někoho je odebrání psa nebo bojového kohouta větší ztrátou, než odebrání poměrově malé finanční ztráty. Samozřejmě že ke státu by to náběh mělo, ale jeho definici to nesplňuje, a když jsem se výslovně zde Urzy dřív ptal, zda společnost beroucí psy už není státem, řekl mi že není.

Souhlas, korporátokracie je dnes na vzestupu, zatím jim stát dělá spíše dobrého poskoka, takže vlastní donucovací prostředky nepotřebují, stačí úplatný politika a banda policajtů.

Na území si ujíždím proto, že v ankapu je území už z definice ankapu klíčovou mocenskou složkou - na rozdíl od dneška. Proto dnes ti nejbohatší (ty bankovní domy aj) nemusí vlastnit území, protože k moci se dostanou jinak, krom ekonomického vlivu i skrze ovlivňování států, politků, zákonůlm vliv na světové měny a jejich emise atd. Věřím ale, že jsou to schopní a chytří lidé, a kdyby vůbe připustili přechod na ankap, věřím, že by se včas přeorientovali a ideálně nepřímo skrze kaskádu bílých koní by si zajistili tu klíčovou územní převahu minimálně v klíčových místech jako jsou komunikace, pomoci většinových majetkových podílů atd.
Ano, území může ten velkomajitel pak teoreticky prodat, ale ve chvíli kdy je území klíčovou mocenskou věcí, tak by to byla blbost - neprosperuje vám korporátní stát, kde vám žijí statisíce "podnájemníků"? - proč prodávat území, když stačí zvýšit nájmy? Hrozí že ti lidi odejdou ke konkurenci? - kam, do jiného korporátního státu?, není lepší se přece i přes jistou řevnivost dohodnout na tom že nájemné zvýšíte oba? Odejsou všichni do nějaké Lojzovy svobodné soběstačné osady? - bohužel se tam nevejdou. Budou žít na malých izolovaných ostrůvcích svobodného území? - napálíte jim tranzitní poplatky, embarga na dovoz klíčových věcí a jestli opravdu soběstační nejsou, dříve nebo později je v něčem vyčerpáte a budou nuceni pod cenou vám jejich ostrov svobody prodat, jen abyste blokádu ukončil... V tom IMHO tkví klíčovost území v ankapu, mnohem víc než dnes...

Souhlas, že i lidé si budou schopní časem klíčovost území uvědomit a budou se snažit žít na svém - otázka, zda toho budou schoponi např. právě během toho přechodu, kdy by dejme tomu ta dnešní korporátokraie nastavila (skrze zbytkové státy v době přechodu) ty podmínky právě tak, aby přechod trvající cca 50 let ty běžné lidi úplně ekonomicky zruinoval (tedy že by ty ekonomické výhody dostali v prvé řadě ty korpráty, zatímco lidé by byli osvobozeni až poslední) a do té doby by právě chtě nechtě byli nuceni prodat ty majetky, pokud tedy ještě nějaké vlastní. Dejme tomu že by dálnice, silnice a vůbec státní majetek zprivatizovali jen ti vrcholní majitelé, následně by tam napálili velké pálky za tranzit, daně už by neplatili, ale daně by stále platili ti malí majitelé, kteří by měli být od nich osvobozeni až v druhé vlně odstátnění. Pak dostanete výhodnou smlouvu, že buď můžete prodat váš byt korporaci a získat tak slušnější tranzitní podmínky na 20 let, nebo si v něm můžete zůstat a klidně chcípnout hlady, létet vrtulníkem nebo pěstovat mrkev za oknem. Prostě cena tranzitního a velkého území jde astronomicky nahoru a ulice spojující byty se přece neprodává nějaké bandě lidí z okolních domů za žádnou cenu, když to jednou bude klíčová komodita až nastane plný ankap. Naopak cena území malého pozemku bez vlastního přístupu už do astronomických výšek nejde, protože majitel pozemku (územního ostrova) bude moci být okolím které je v rukou jednoho korporátu vydírán co se týká možností průchodu. Proto půjde nakonec zkoupit ty ostrůvky svobody relativně levně (za cenu přežití), pokud na ně okolní velkomajitel tranzitní plochy takto zatlačí.

Tak to je vcelku dobrá motivace pro to dostat je ven. Pokud tedy by ten nadměrný strach z toho že něco provedou a že se pak bude hkedat někdo kdo za to odpovídá není silnějším.
Mi šly hlavou ty opatrnostní paralely typu kdy úřad zakázuje stavět 50 metrů od lesa aby předešel případné žalobě ze strany majitele že mu na postavený objekt spadne strom atd...

V pohodě, mi hlavně vadí to skoro rajsky znějící "nikdo by nikoho silou nenutil" které mi ani nedává smysl a je to i trochu zkratkovítá mylná reklama. Jestli si připouštíte tu nutnost někoho přece jen k něčemu nutit, tak jsem s tím docela v pohodě, a asi mi to takhle stačí.
Preference systémů je dost subjektivní, a respektuju to, že někdo preferuje ankap - jen mi spíš o to se hlouběji pobavit o potenciálech toho jak je ankap vymezen, aby to nebylo viděno moc ploše.
A souhlasm dnešní systém je takový zvláštní hybrid všeho možného a vesměs ho vidím jako dobrou živnou půdou pro různý kamarádšoft a "já na bráchu, brácha na mě", hezky maskovaný kulisou rovnosti před právem a možnosti lidí podílet se na výrazném zlepšení toho házením lístků. Jen nevím, zda ankap mj. nemohl chytrým hráčům posloužit jako "užitečný blbec", kdy by více lidí rádo odkývalo třeba "liberalizaci" typů "daně vám sice nesnížíme, ale k ankapu se posueneme tím, že vám už z těch daní nic na dávkách a důchodech nevrátíme".

Pokud by se podařila svrhnout ta nadvláda majitelů (z hlediska NAPu by byla pokud vím legitimní, jde jen o to, zda by se třeba těmi drony a soukr. agenturami udržela), pak by ale hozilo, že ti méně majetní "nájemníci" by zavedli stát, pokud by tedy nenechali ankap a jen průběžněš nepřerozdělili zdroje tak, aby majetky jednotlivců byly více vyvážené.
Hranice, kdy vzniká stát je vlastně to, když někdo někomu jinému zakáže užívat násilí na území, které ten kdo násilí užívá považuje za svoje. (tj. vyhlásí mu na jeho území svůj monopol na násilí = začne mu určovat, jak smí či nesmí násilí užívat).
Stát tedy nevniká dle Urzy např. tím, že se zabavují majitelům týraní psi, a tedy IMHO asi ani tím, že se bereou majetky těm nejbohatším, pokud se jim souběžně nezakazuje i to, že si je mohou btánit (pokud to zvládnou).
IMHO by tedy v ankapu přerozdělovat šlo, byla-li by po tom poptávka a bylo-li by to technicky proveditelné - ale asi by to mělo podobu nějakého nájezdu na majetky bohatých, odkývané většinovými (a pro-lidovými) arbitry, s tím, že by se bohatí bránit sice mohli, ale tu obranu by jen nějak nezvládli.

Sama ta situace, kdy by byli na jedné staně extrémně bohatí, a na druhé straně výrazně chudší, by IMHO mohla vzniknout buďto během přechodu na ankap ze státu (už dnes nejbohatší by si vylobovali výhodnější podmínky při přechodu, např. by výhodně privatizovali zbytky státu a měli by jako první úplné osvobození od daní a regulací, zatímco chudší by byli od daně a regulací osvobození až úplně v závěru, kdy už by defakto všichni byli v nějaké formě v majetkovém područí těch bohatých - a nemyslím až tak ty běžné miliardáře typu Bill Gates, E. Mlask a spol, ale spíše méně nápasné ale vlivné bankovní domy).
A nebo by se ta mimořádná nerovnost mohla vyvinout průběšžně v ankapu, za nějaké velké desítky až malé stovky let. IMHO nějaký pan s nickem AAA tady dříve zmiňoval knihu teoretika, dle kterého ve světě bez hlubokých nečekaných krizí docházáí prý nevyhnutelně ke koncentraci majetku do rukou úzké vrstvy lidí - tak nějak bych to viděl odhadem i já v tomto scénáři.

s absencí morálních hodnot, tak je to cesta do pekel.
"Baphomet" o tom ví jistě své :)
- ano, a není asi náhodou, že když zaměníme a doplníme některá písmena ve slově "Urza", vznikne nám slovo "Satan" :-)

IMHO to je častý omyl lidí, kteří znají ankap trochu letem světem, ale nezamysleli se nad jeho podstatou (to že nikdo nebude ankapem k ničemu nucen).
Vemte si to takto: zloděj mi vezme peníze, já ho doženu, chytím, a přinutím jej násilím, aby mi je vrátil. Takhle nějak se to přece říká, ne?
Nebo, mám pozemek, vnikne mi na něj nezvaný vetřelec, a já jej s vidlemi donutím můj pozemek opustit a propříště respektovat můj majetek a mé soukromí na něm.
A o tom je i to, čím myslím že i ankap, pokud nepočítá s tím utopickým souhlasem 100% svých obyvatel, bude aby reálně fungoval muset nutit ty lidi, kteří jsou anti-ankapáci, respektovat daná pravidla ankapu. Pravidla jsou vzhledem k polycentickému právu dopředu neznámá (protože polycentické právo a jeho arbitři můžou legitimizovat i kroky jdoucí proti NAPu), ale dejme tomu, že by pravidlem mohl být respekt k cizímu majetku.
A tedy nějaká třeba většina ankap populac bude nutit menšinové socany, aby oni respektovali majetek těch většinových ankapáků, a aby si své socanství dělali pouza na svém a za své. Tím se ale i enkláva socanů vlastně stává navenek ankap-buňkou, protože podstatou socanů není být na svém a za své, ale naopak i to přerozdělovat z cizího, hlavně pokud má ten cizí výrazný nadbytek.
K čemu jinému by pak přece měly být ty všechny agentury a pdobně, to by přece jinak ankap mohl být zcela pacifistický, pokud by nemusel bojovat (tj. nutit k průběžnému respektu) i vnitřní nepřítele, kteří inklinují k jinému systému než např. k plnému kapitalismu a respektu k vlastnickým právům?

Tím jsem chtěl spíše říct, že zatímco Urzovy definice ankapu připouštějí jak to pohodové soužití, tak tu nadvládu hrstky majitelů nad nemajetnou masou vesměs nespokojených "nájemníků", tak Lojzovy vize (tedy ano, spíše vize než definice) ankapu v sobě zahrnují jen nějakou společnost, kde se drtivá většina lidí shoduje na tom, že ankap chtějí a tudiž je v něm asi až na pár vyjímek spokojená - což je aspoň pro mě relativně pohodovější scénář, než ta dystopie, co by se do Urzových definic napasovat dala.
A technická - po těch dronech poptávka být nemusí, stejně tak jako nemá zloděj poptávku po policajtovi nebo jako nemá socan poptávku po ankapu.
Ale pokud je technicky možné zavést policajta či ochrankáře navzodry tomu, že ho zloděj či socan nechce, tak ta armáda dronů je opatřením navzdory tomu, že o ni ta masa nemajetných nemá zájem, ba naopka je ta masa tou armádou držena na uzdě (tj. v silou nuceném respektu vůči majetku té menšiny majitelů).

Na mým papíře teda selhává :-)
Neříkám, že to nemusí být do značné míry jen píčovina, ale ono to je myslím tím, že základní píčovinou byl už pokus pana domácího si ankap co nejpřesněji nadefinovat jako nějakou matfyzáckou laboratorní záležitost, když přitom v reálu tohle takto zkoušet na skupinu lidí pak hází i ty dost divoké výsledky.
A holt ta definice ankapu je tak široká, že zahrnuje jak pokojné soužití spokojených lidí, tak to když výrazně majetněhší menšina nutí výrazně nemajetnou většinu respektovat vlastnictví menšiny (technicky třeba i díky technosféře typu armády dronů aj.) Sorry, mi to tak vychází, já ty definice nenavrhoval, jen je čtu a vykládám i takto.
Kdybys definoval Ty sám za sebe ankap tak jak jej tu běžně popisuješ (jako skoro celospolečenskou shodu), byl by mi asi milejší než ten široce vyložitelný model od Urzy.

ankap "počítá se zlými lidmi" je vlastně dost neurčité... počítá např. s tím, že ti lidé budou "zlí" v tom smyslu, že budou chtít demokracii a přerozdělování majetku bohatých? Asi těžko uděláte ankap tam, kde "zlá" drtivá většina chce toto "zlo" státu. Nebo co když se sobectví, se kterým prý ankap počítá, projeví tím, že sobec si řekne : "pro mě je stát výhodný, dává mi dávky z kapsy souseda"..?
IMHO ankap do nějaké míry potřebuje jiné lidi než ty dnešní (cca takové co chtějí ankap) a do nějaké míry bude muset násilím přinutit neankapy (socany, etatisty, demokraty, anarchisty, příznivce diktatur aj.) aby chtě nechtě respektovali pravidla ankap společnosti, ať už budou jakékoliv.

Tahle opatrnost aby se něco nestalo je jistě do nějaké míry pochopitelná, ale jak ji znám z jiných oborů, nevede to pak občas k bojácnému přístupu kdy "aby se něco nestalo" přeroste do maximalizace opatrnosti, která zabetonuje veškeré jiné možnosti? - zde tedy "dokud máme kapacitu, tak si ho pro jistotu necháme co nejdéle, byť už se zdá být vcleku v pořádku, ale ať nás pak náhodou někdo nepopotahuje kdyby něco..."?

Zas tydlety myškenkové zkrat(k)y: Komunismus co vím papírově vyvrácen nebyl, papírově mu byly myslím si po právu přiřknuty nevýhody ohledně nemožnosti ekonomické kalkulace a objektivní neurčitelnosti pracovní teorie hodnoty. To ale nevyvrací komunismus jako takový, obzvlášť když si to vezmeme pohledem skrze teorii subjektivní hodnoty, tak přece nějaká maximalizovaná efektivita systému nemusí být pro lidi tím nejvyšším kriteriem dle kterého se rozhodovat ( to bychom pak v extrému i v rodině museli upřednostnit tržní vztahy).

Takže ta paralela komunismu s ankapem je myslím v tom, že ankap také selhává už na papíře, když si člověk vezme do důsledku extremně široce ohraničenou tvorbu decentralizovaného práva, s tím související možnost legitimního nedodržování NAPu v ankapu i přípustnost existence soukromých nonopolů na násilí v nestátním prostředí. Neurčitost pojmu homesteading je už jen třešnička na dortu.
A o nutném PR newspeaku u pojmů jako svoboda, dobrovolnost nebo koneckonců i anarchie, či u nesmyslů typu "ankap nemůže být lidem vnucen násilím" ani nemluvě.

Navíc i ankap potřebuje mít do nějaké míry "nového lepšího člověka", jen to vylepšení nespočívá v parametrech potřebných pro komunismus, ale v parametrech potřebných pro ankap ( komunistický člověk musí chtít komunismus, ankapácký musí chtít ankap).

Kdybych měl ty informace co koncept zeměplochy nabourávají, jako to měly např ty mořské národy, pak by se to dalo vzít v úvahu, ale IMHO pro usedlého vidláka ten koncept jednodušší je (kdyby ho srovnával s pro něj ničím nepodloženou hypotézou kulatozemě), stejně tak jako Newtonovská mechanika je jednodušší než si to komplikovat pozdějšími nánosy ala Einstein a spol. Proto mám ten dojem, že byť to pán s břitvou myslel dobře a vesměs i funkčně, nemusí jeho úvaha že jednodušší bude spíše platit být platná naprosto vždy a nejde tudiž dle ni soudit pravdu, pouze max. hádat pravděpodobnost. Za rohem můžou být ti polynésané nebo staří řekové, kteří vidlákovi hodí do jeho jednoduché představy o zeměploše vidle novými dosud neznámými informacemi.

To nic, já už jsem na pana S(z)libotechnu a hlavně jeho ne/dodržování termínů odevzdávek rigorozních vývratů zvyklý předchozími zklamáními a další napjaté čekání na takového Godota už podle toho beru radši dost vlažně