Autor: Szaszián
Čas: 2016-11-24 00:00:02
17. listopad ze szasziánského úhlu pohledu
Sametovou revoluci není problém přijmout jako demonstrace proti vládě a společenské smlouvě analogické stávkám; ale to, že je líčena jako „boj za svobodu“, a především to, jak jsme zaplavováni výroky, jak jsme před rokem 89 „neměli svobodu“ a teď „máme svobodu“, je už osobám obeznámeným s myšlenkami Thomase Szasze protivné. V devadesátém prvním Václav Klaus psal: Strašně moc jsme chtěli svobodu (jezdit do zahraničí, číst a studovat, veřejně vyjadřovat své názory, podnikat a zrušit privilegia), ale skoro jsme si nevšimli, že jsme v minulosti sice téměř nic nemohli, ale že jsme ani nic moc nemuseli. A to je to, co bylo podle všeobecného mínění Sametovou revolucí vybojováno: možnost cestovat, studovat, podnikat a vyjadřovat názory.
V jakém smyslu ale jedinci násilně hospitalizovaní v psychiatrických nemocnicích mají možnost cestovat, studovat atd.? Obhájci Sametové revoluce by mohli říct, že to můžou dělat, až je psychiatři pustí. To je pravda; a takovou „svobodu“ měli všichni občané ČSSR: také mohli svobodně cestovat a vyjadřovat názory, když jim to stát dovolil. Takovou svobodu „můžu si dělat, co chci, pokud mi to pán dovolí“ měli dokonce všichni otroci světa – protože to není ani tak svoboda jako definice otroctví.
Obhájci Sametové revoluce by ještě mohli říct, že před rokem 89 byla omezována svoboda většiny populace, kdežto objektem psychiatrických násilných intervencí je jenom její velmi malá část. To je pravda, a tím je všechno asi tak biliónkrát horší.
Samozřejmě není správné házet Sametovou revoluci do koše proto, že psychiatrům nebylo zakázáno zasahovat do práv jedince (tak by šly shodit všechny úspěchy), a vyčítat porevolučním politikům, že jakékoliv změny nedotáhli dál než kolegové na západě, je nerealistické (za pozornost ovšem stojí, že psychiatrie zřejmě vůbec nebyla téma, přestože zákonodárci museli vědět o tzv. zneužívání psychiatrie v Sovětském svazu), jen je třeba si uvědomit, že všechny ty řeči o svobodě vybojované v Sametové revoluci nejsou pravdivé.
V jakém smyslu ale jedinci násilně hospitalizovaní v psychiatrických nemocnicích mají možnost cestovat, studovat atd.? Obhájci Sametové revoluce by mohli říct, že to můžou dělat, až je psychiatři pustí. To je pravda; a takovou „svobodu“ měli všichni občané ČSSR: také mohli svobodně cestovat a vyjadřovat názory, když jim to stát dovolil. Takovou svobodu „můžu si dělat, co chci, pokud mi to pán dovolí“ měli dokonce všichni otroci světa – protože to není ani tak svoboda jako definice otroctví.
Obhájci Sametové revoluce by ještě mohli říct, že před rokem 89 byla omezována svoboda většiny populace, kdežto objektem psychiatrických násilných intervencí je jenom její velmi malá část. To je pravda, a tím je všechno asi tak biliónkrát horší.
Samozřejmě není správné házet Sametovou revoluci do koše proto, že psychiatrům nebylo zakázáno zasahovat do práv jedince (tak by šly shodit všechny úspěchy), a vyčítat porevolučním politikům, že jakékoliv změny nedotáhli dál než kolegové na západě, je nerealistické (za pozornost ovšem stojí, že psychiatrie zřejmě vůbec nebyla téma, přestože zákonodárci museli vědět o tzv. zneužívání psychiatrie v Sovětském svazu), jen je třeba si uvědomit, že všechny ty řeči o svobodě vybojované v Sametové revoluci nejsou pravdivé.
Přečtení: 40698
Komentáře
Komentář 9422
Co se týče psychiatrie, jejího zneužívání v SSSR apod. předpokládám, že polistopadoví politici to brali tak, že ve svobodnějším státě, kterým polistopadové československo bylo jak proti předlistopadovému či sssr se to bude dít méně.
Rozumíš, ty jsi i tady mezi anarchistama asi jedinej kdo tohle téma bere za tak zásadní, těžko si myslet že by větší počet lidí tížilo v 89.
Jinak, nedošlo ani po listopadu k nějakému (třebas drobnámu) zlepšení i v psychiatrii? Mi přijde že se tehdy tak trochu obecně snížil takový ten "předposraný" respekt nejen ze státu, ale z autorit obecně, včetně třeba učitelů, lékařů apod. Bylo by zvláštní kdyby se to netýkalo psychiatrů.
Komentář 9439
1) Jde o to že se podstatně zvýšila míra svobody, nikoli že z nulových svobod byla získána svoboda absolutní.
- Zvýšila se míra VOLNOSTI, nikoliv svobody, což je nepřítomnost autokratické moci.
Reaguju na ty 17.listopadový řeči, jak "máme svobodu": pokud autokratické donucování existuje v psychiatrii, žádnou svobodu prostě nemáme; a pokud je obětí takového donucování méně, tak je to spíš horší, protože mají menší možnost se bránit.
2) Co se týče psychiatrie, jejího zneužívání v SSSR apod. předpokládám, že polistopadoví politici to brali tak, že ve svobodnějším státě, kterým polistopadové československo bylo jak proti předlistopadovému či sssr se to bude dít méně.
- To by chtělo doložit, že to tak brali. Pokud to tak brali, je třeba vědět, proč to tak brali, jaké k tomu měli důvody. Jinak je tu ještě možnost, že psychiatrie prostě vůbec nebyla téma, že se to prostě vůbec neřešilo.
3) Rozumíš, ty jsi i tady mezi anarchistama asi jedinej kdo tohle téma bere za tak zásadní, těžko si myslet že by větší počet lidí tížilo v 89.
- To téma je "jakým způsobem stát zavírá lidi" – čili typické ne-zásadní téma. Jinak se pletete: jak jsem napsal, v 89. tam přece musel být vliv tzv. zneužívání psychiatrie v Sovětském svazu, to už dnes není.
4) Jinak, nedošlo ani po listopadu k nějakému (třebas drobnámu) zlepšení i v psychiatrii? Mi přijde že se tehdy tak trochu obecně snížil takový ten "předposraný" respekt nejen ze státu, ale z autorit obecně, včetně třeba učitelů, lékařů apod. Bylo by zvláštní kdyby se to netýkalo psychiatrů.
- O žádném zlepšení nevím, spíš o výrazném zhoršení. Respekt k osobě vůbec nemusí souviset s respektováním pravomocí osoby. A co se týče postojů k pravomocem psychiatrů, hodně se změnilo k horšímu psychiatrizací pop-kultury: seriály „Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti“ nebo „Doktor House“, to je dokonalá pro-psychiatrická propaganda – kam se hrabe Major Zeman. Nebo filmy jako „Čistá duše“. To udělalo své, a to před 20 lety nebylo.
Komentář 9443
Jen k té první odpovědi, zkuste prosím popřemýšlet jestli je to vhodný typ komunikace, pokud se někoho pokoušíte přesvědčit (ať už o čemkoli).
Vzhledem k tomu že jste přesně pochopil co jsem chtěl říci, není důvod přece napadat pojmy, které vnímáme mírně odlišně. Pro mě je důležité akcentovat svobodu jako věc učité míry, nikoli jako binární která je nebo není. Pokud vy v tomto používáte pojem volnost, nemám s tím problém, není to překážkou k tomu abysme si rozuměli. Každopádně právě to že jste pochopil co jsem chtěl říct je nejlepším důkazem toho že jsem ten pojem použil správně.
Co se týče jak říkáte obětí donucování méně, mě to na rozdíl od vás těší, protože mimojiné i díky vám, právě my všichni máme možnost postarat se, aby jich bylo ještě méně. Zastat se těch na které se ještě nedostalo.
Co se týče politiků, ano máte pravdu. Nebo je to prostě nezajímalo. Nicméně, matně si vzpomínám že jsem ještě jako dítě v devadesátkách několikrát o zneužívání psychiatrie v SSSR v mladé frontě a Lidových novinách. Nebylo to velké téma ale v jak se říká "veřejné debatě" se okrajově vyskytovalo. Myslím že když jsem to zaznamenal já jako dítě, museli to zaznamenat i jiní.
Pravda je že vliv popkultury na vnímání psychiatrie mě nenapadl. PŘijde mi že i tam jde o okrajové téma.
Komentář 9476
0) Jen k té první odpovědi, zkuste prosím popřemýšlet jestli je to vhodný typ komunikace (…)
- Došlo k nedorozumění: Poté co napíšu text, zvýrazním nejdůležitější pasáže; vůbec mě nenapadlo, že to může působit agresivně.
1) Vzhledem k tomu že jste přesně pochopil co jsem chtěl říci, není důvod přece napadat pojmy, které vnímáme mírně odlišně. Pro mě je důležité akcentovat svobodu jako věc učité míry, nikoli jako binární která je nebo není. Pokud vy v tomto používáte pojem volnost, nemám s tím problém, není to překážkou k tomu abysme si rozuměli. Každopádně právě to že jste pochopil co jsem chtěl říct je nejlepším důkazem toho že jsem ten pojem použil správně.
- 1. Tak to, že A chápe, co říká B, neimplikuje, že to, co říká B, je správně…
2. Nejde o to, že používáte slovo „svoboda“ ve významu „volnost“; jde o to, že je možné, že si proto neuvědomujete rozdíl mezi „nepřítomností autokratické moci“ = svobodou, která je binární, a „nepřítomností donucovací moci“ = volností, která je infinitezimální. Přitom to v řeči rozlišujeme: Když stát sníží počet politických vězňů na polovinu, neřekneme, že je svobodnější. Když někde mají legální trávu a nižší daně, tak třeba řekneme, že je to tam „svobodnější“, ale měli bychom si být vědomi, že hovoříme o volnosti ne o svobodě (jazyk není dokonalý).
A jde o to, zda je vnímán ten KVALITITATIVNÍ rozdíl mezi volnosti a svobodou; to, že je to něco jiného.
2) Co se týče jak říkáte obětí donucování méně, mě to na rozdíl od vás těší, protože mimojiné i díky vám, právě my všichni máme možnost postarat se, aby jich bylo ještě méně. Zastat se těch na které se ještě nedostalo.
- Zde jsem nepochopen. V článku jsem v zájmu stručnosti předpokládal dvě věci, které si ve skutečnosti nemyslím: 1. že mezi tím znemožnit někomu cestovat, studovat atd. a tím někoho odvléct do PN a píchat mu antipsychotika není kvalitativní rozdíl 2. že ČSSR a spol. byly autokracie; a závěr byl, že pokud je dnes autokratickou mocí poškozeno méně osob než před 89., tak je to spíš horší, protože mají menší možnost se bránit (je-li obětí 10% populace nebo 1% populace, je to obrovský rozdíl).
Ale obětí psychiatrické autokracie dnes není méně než před 89., ale naopak víc.
3) matně si vzpomínám že jsem ještě jako dítě v devadesátkách několikrát o zneužívání psychiatrie v SSSR v mladé frontě a Lidových novinách. Nebylo to velké téma ale v jak se říká "veřejné debatě" se okrajově vyskytovalo. Myslím že když jsem to zaznamenal já jako dítě, museli to zaznamenat i jiní.
- Politická témata je malá podmnožina „toho, o čem se mluví“. Je zde prostě možnost, že Václav Klaus a spol. o tzv. zneužívání psychiatrie v SSSR věděli, ale psychiatrie se nikdy nestala politickým tématem, politiky nikdy nenapadlo, že je to něco, co by se mělo řešit.
4) Pravda je že vliv popkultury na vnímání psychiatrie mě nenapadl. PŘijde mi že i tam jde o okrajové téma.
- To jste mě pobavil… Lid si tvoří obrázek o psychiatrii především z pop-kultury. Z čeho jiného?
Komentář 9537
Jak jsem zmiňoval, já slovo svoboda používám jak v myšlení tak vyjadřování právě tak jako vy volnost a výhradně jako infitezimální. Mám li vyjádřit extrém, pomáhám si adjektivem. V minulosti jsem svobodu (i jiné pojmy) také chápal binárně, ale prošel jsem určitým vývojem kdy je chápu jak říkáte infinitezimálně. A přijde mi to i praktičtější.
Dodám obecně k jazyku - a s tím se asi budete muset smířit - lidé zcela běžně používají a rozumí pod stejnými slovy více nebo méně rozdílné věci. To my dva jsme si u pojmu svoboda ještě poměrně blízko. Např. pokud bychom tu v diskusi měli nějakého nacionalistu, pravděpodobně by tím že jsme získali svobodu myslel emancipaci ceskoslovenska ze sféry sovětského vlivu. Není to nutně na překážku dorozumění. Tím se člověk mimochodem liší od jiných tvorů. Např. pokud jste zaznamenal experimenty s učením primátů znakové řeči, neměli problém naučit se neuvěřitelnou sadu pojmů, zvláště pak v druhé generaci. Nicméně v čem selhávali byla schopnost odlišit svoje chápání pojmu od chápání druhého, zkrátka sjednak chopnost zobecňování druhak empatie.
Tzn. zopakuji, rozumím tomu jak používáte pojem svoboda, jsem rád že jsme si to vyjasnili, nicméně já zůstanu u toho svého, protože mi přijde vhodnější, přesnější a i pro jiné lidi nakonec srozumitelnější.
A právě třeba při debatě o změně režimu umožňuje zároveň najít nějakou shodu s většinovým použitím pojmu a zároveň jemně upozornit na to že nešlo o nabytí svobody absolutní (tak jak ji chápete vy - a nejen vy). Protože síla jazyka v ovlivňování lidí je krom jiného i v jemném podsouvání významu pojmů jiným. Je snažší lidi navést skrze vzájemnou shodu k upřesnění chápání pojmu než jim názor vyvracet. Neoponuji lidem v tom že jsme získali v roce 89 svobodu. Jen po té co si zanotujem upozorním že mohla být vyšší, postesknu si co mají jinde a jak její míra klesá...
Politická témata je malá podmnožina „toho, o čem se mluví“. Je zde prostě možnost, že Václav Klaus a spol. o tzv. zneužívání psychiatrie v SSSR věděli, ale psychiatrie se nikdy nestala politickým tématem, politiky nikdy nenapadlo, že je to něco, co by se mělo řešit.
Nejspíš tak.
To jste mě pobavil… Lid si tvoří obrázek o psychiatrii především z pop-kultury. Z čeho jiného?
Tak já to bral podle sebe - částečně z osobní zkušenosti, částečně z médií, částečně z populárněnaučných článků jako třeba váš na misesu a částečně přes známé a příbuzné v podobných oborech (přímo psychiatra mezi známými nemám).
Komentář 9542
1. Jak jsem zmiňoval, já slovo svoboda používám jak v myšlení tak vyjadřování právě tak jako vy volnost (…)A přijde mi to i praktičtější.
- Já tomu rozumím. Jenom je to špatně. Četl jste „Chaloupku strýčka Toma“? Ta „nesvoboda“ otroků byl právní pojem, který znamenal, že s nimi může majitel disponovat, že jsou vystaveni autokratické moci. Neznamenalo to, že jsou někde zavření…
2. Dodám obecně k jazyku - a s tím se asi budete muset smířit - lidé zcela běžně používají a rozumí pod stejnými slovy více nebo méně rozdílné věci.
- Souhlas. Dokonce je to ústřední myšlenka Szaszovy knihy „The Second Sin“. Jenom to není nic dobrého, není to žádný ideál.
3. Např. pokud bychom tu v diskusi měli nějakého nacionalistu, pravděpodobně by tím že jsme získali svobodu myslel emancipaci ceskoslovenska ze sféry sovětského vlivu. Není to nutně na překážku dorozumění.
- Ano, výraz „svoboda“ se používá v různém významu. Často je to ještě vulgárnější a nesvoboda je potom „státní intervence, se kterou nesouhlasím“. Ale to není důvod, proč se nesnažit používat jazyk přesně.
Překážka to určitě je; dejme tomu, že třeba ne nepřekonatelná, ale každopádně se musí překonávat.
4. Tzn. zopakuji, rozumím tomu jak používáte pojem svoboda, jsem rád že jsme si to vyjasnili, nicméně já zůstanu u toho svého, protože mi přijde vhodnější, přesnější a i pro jiné lidi nakonec srozumitelnější.
- Tak mnohoznačnost nemusí být špatně, pokud se v ní lidé orientují… Ale nevytrácí se pak ten kvalitativní rozdíl mezi binární a infinitezimální entitou? Navíc nejde o „moje použití“; naše kultura tyto pojmy rozlišuje. Ještě to promyslete.
5. Neoponuji lidem v tom že jsme získali v roce 89 svobodu. Jen po té co si zanotujem upozorním že mohla být vyšší, postesknu si co mají jinde a jak její míra klesá...
- Jak dobře víte, to je pořád „volnost“. Když teda pořád hovoříte o volnosti a nikdy o svobodě, nevytrácí se ten pojem? Pojem svoboda, KVALITATIVNĚ jiný než volnost? Nemizí po tom z naší kultury? Když se o tom nemluví, dělá se „jako by to nebylo“, nevytrácí se to?
6. Lid si tvoří obrázek o psychiatrii především z pop-kultury. Z čeho jiného?
Tak já to bral podle sebe - částečně z osobní zkušenosti, částečně z médií, částečně z populárněnaučných článků jako třeba váš na misesu a částečně přes známé a příbuzné v podobných oborech
- Zřejmě nejste televizní typ. Je to všude, je to husté a Major Zeman je proti tomu dokument. Z hlavy vím alespoň o třech případech do očí bijící pro-psychiatrické propagandy. Později to přidám, protože vy zjevně nevíte, o čem mluvím.
Komentář 9548
Rozvolněnost pojmů a jejich měnící se význam v čase, kontextu atd. je jedna ze základních vlastností jazyka, který se tak přizpůsobuje lidem kteří ho používají. Tzn. mluvit o tom zda to je ideál nebo něco dobrého nemá vůbec význam. Kdyby to tak nebylo, nebyli bychom lidé a místo pojmů dobrý špatný bychom používali pravděpodobně 0 a 1.
Tzn. i kdybyste použil silnější argument než "Chaloupku strýčka Toma", např. definici z nějakého slovníku vydaného Ústavem pro jazyk český, budete mít v nejlepším případě význam v jakém bylo slovo většinově používáno v době kdy byly sbírány podklady pro ten slovník. Já nepopírám že většinově ten pojem lidé používají tak jako vy. Ale zase se s vámi nejspíš 90% z nich neshodne co to je autokratická moc. Každopádně já mám dobrý důvod snažit se tím jak ten pojem používám jeho význam posunout ke správnějšímu a přesnějšímu ze svého pohledu. Tu možnost má každý z nás a to dělá jazyk jazykem a dává mu to - spontánní řád. Jazyk nemá autority, které by mohli rozhodovat co je v něm správne nebo špatně. Jazyk má jen uživatele kteří ho spolutvoří. Věřte mi že k jeho spolutvorbě přistupuji s maximální vážností u pojmů které jsou pro mě důležité. Zvláště pak u slova svoboda. Neexistuje slovo nad jehož významem bych se zamýšlel v životě více.
Komentář 9964
1) Mimochodem, z čeho vycházíte, když tvrdíte, že význam slova "svoboda" je takový jak tvrdíte vy? Tzn. binární? Nezlobte se na mě, ale to jak pojem používal překladatel knihy "Chaloupka strýčka Toma" přece není závazná definice.
- 1. Chaloupka strýčka Toma byl příklad. A nejde o definici výrazu, ale o rozlišování pojmů. Když budete pořád hovořit o volnosti a nikdy o svobodě, ten pojem „vypadne z kultury“. Přitom je důležitý: Můžete mít autokracii, která bude velmi liberální, a ne-autokracii, která bude velmi restriktivní. Čili jsou to nezávislé proměnné. [b]Závěr: Když si chcete vytvářet vlastní jazyk, tak těm dvěma entitám říkejte, jak chcete, ale rozlišujte je.
2. Další argument pro to, že lidé chápou výraz svoboda binárně: Kdyby svoboda a volnost byly chápány jako synonyma, tak by svoboda nebyla možná, protože volnost lidí bude vždy, i v ankapu, omezována právy ostatních. Přitom se říká „máme svobodu“ apod. Všimněte si, že lidé řeknou mnohem spíš „Absolutní volnost není možná“ než „Absolutní svoboda není možná“. Čili lidé sice ty dva pojmy zmatlali dohromady, ale stále je intuitivně nějak rozlišují. Ostatně jde o rozlišování kategorií, nikoliv o studium hospodské kultury.
2) Tzn. i kdybyste použil silnější argument než "Chaloupku strýčka Toma", např. definici z nějakého slovníku vydaného Ústavem pro jazyk český, budete mít v nejlepším případě význam v jakém bylo slovo většinově používáno v době kdy byly sbírány podklady pro ten slovník.
- Vůbec nejde o významy výrazů, ale o rozlišování kategorií. I kdyby pojem svoboda úplně vypadl z jazyka, tak bych trval na tom, že by se tam zase měl vrátit.
3) Jazyk nemá autority, které by mohli rozhodovat co je v něm správne nebo špatně. Jazyk má jen uživatele kteří ho spolutvoří.
- 1. Proč by zrovna jazyk neměl mít autority? Autoritami jsou ti, kdo jazyk používají obzvláště dobře: pro mě třeba Karel Čapek, Thomas Szasz, Erazim Kohák, Tomáš Halík, Ludwig von Mises… 2. Právě proto, že jazyk všichni spoluvytváříme, je třeba dbát na to, aby z něj důležité pojmy jako svoboda nevypadávaly: když to vypadne z jazyka, vypadne to z mysli, a pak i ze společnosti.
Závěr: Netvrdím, že význam výrazu „svoboda“ je binární. Asi takový sice je – kdyby se probraly zásadní dokumenty a použití v řeči, asi bychom dospěli k tomu, že tohle se tím chce říct – ale je to podružná empirická otázka a je tu ten problém „kdo je rozhodující činitel“?, jestli většina, Ústav pro jazyk český nebo nějaký profesor… Tvrdím, že svoboda a volnost (tak jak ty výrazy používám já a jak je používalo iks dalších lidí) odkazují ke dvěma kategoriím, které by se měly rozlišovat, tj. lidé by si měli uvědomovat jejich existenci. A to proto, že když se nerozlišují tak se pojem svoboda, tj. „nepřítomnost autokratické moci“, vytrácí z jazyka, což se, zdá se, dnes děje a Vy sám k tomu, dle vlastních slov, přispíváte.
Komentář 9965
............................................................
Když o tom tak přemýšlím,
tak bych řekl že k onomu zmatení či nerozlišování dochází díky tomu,
že se nám plete podmět s přísudkem či přívlastkem,
navíc bych řekl, že jde ještě o přívlastek neshodný,
takže z toho jde jednomu hlava kolem...
Není divu, že i intuice na to valí voči...
Komentář 9424
Komentář 9426
Komentář 9428
Komentář 9429
Neznáte náhodou Marka Nováka? xD
Komentář 9430
Komentář 9431
Komentář 9432
http://ankap.urza.cz/index.php?action=branch&id=23
Podstata cele te leve lzi!
A když už vás mám na drátě ,tak slyšel jsem další flignu na eet:rozepsat každou položku po korunách a zahltit systém
Komentář 9433
Komentář 9434
Komentář 9435
- Čímž se hrubě lišíte od všech ostatních českých psychiatrů.
Komentář 9436
Když jste si tak jistý, že psychiatři mají pravdu a Szasz se mýlí, můžete vysvětlit, proč se psychiatři Szaszovi tak vyhýbají? Když na Höschlově webu (zde: http://www.hoschl.cz/) zadáte do vyhledavače szasz, neobjeví se žádný odkaz. U ostatních psychiatrů je to stejné. Když si psychiatři jsou tak jistí, že Szasz nemá pravdu, proč se s ním odmítají konfrontovat? Máte pro to vysvětlení?
Komentář 9437
Uprimne receno jses dost otravnej s tim, ze nejakyho psychiatra dokazes nacpat i do diskuze o tucnakovi patagonskem:-(
Komentář 9438
V diskuzi o tučňákovi patagonském bych asi o psychiatrii nemluvil, nebo aspoň nevidím přímou souvislost.
Komentář 9523
...................................................................................
O tom je zbytečno psáti,
nebot by to bylo nošením dříví do lesa,
toto téma přece již poměrně úspěšně zpracoval Anatol France ve svém známém dílku
OSTROV TUČNÁKŮ
CITÁT Z KNIHY:
Spor s Ohňovcem
"Jsou tu listiny upravené, tím líp, ty jsou dobré. Falešné důkazy mají všeobecně větší cenu než důkazy pravé. Jsou především vyrobeny úmyslně pro potřeby sporu, na objednávku a na míru, a pak jsou také přesné a správné. Musíme jim dávat přednost také proto, že odvádějí mysl do ideálního světa a odvracejí ji od skutečnosti, která bohužel není nikdy bez přimíšenin. Přece jen však bych byl raději, kdybychom neměli vůbec žádné důkazy, protože pak je to nejjednodušší."
Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/anatol-france/ostrov-tucnaku.html#ixzz4RI5lUEj7
Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Komentář 9466
Komentář 9473
Komentář 9474
Komentář 9447
Komentář 9475
Volnost je "nepřítomnost donucovací moci".
Obé je aspekt lidského stavu.
Je zřejmé, že zatímco "volnost" lze neomezeně zvětšovat nebo zmenšovat: je "infinitezimální", tak "svoboda" buď je anebo není: je to jako s "být těhotná" nebo "být naživu".
Kromě "volnosti" je záhodno mít svobodu odlišenou od pojmů "možnost" a "právo".
Komentář 9477
Komentář 9478
Ostatně matematický jazyk použil i Zdenál, když napsal, že svobodu nechápe jako binární. A to je přesně to, oč mi v rozlišení jde: svoboda patří mezi binární entity, tj. mají jen dva stavy; volnost mezi infinitezimální entity, tj. mají nekonečně mnoho stavů.
Komentář 9497
Komentář 9501
Čili nepsal jsem, že infinitezimální je "neomezený", ale že pokud je entita infinitezimální, pak si můžeme představit její neomezeně malý přírůstek nebo úbytek.
Je pravda, že takto se ten výraz nepoužívá (resp. vůbec se nepoužívá mimo matematiku), přesto si nemyslím, že to není srozumitelné: ten pojem obsahuje představu nekonečně malých ZMĚN, ne nekonečně malého ČÍSLA (co by to taky bylo); když říkáme "infinitezimální počet" máme na myslí "počítání s nekonečně malými změnami (přírůstky nebo úbytky)" ne "nekonečně malé počítání".
je to "mající vlastnost neomezeně malých přírůstků nebo úbytků" (či prostě neomezeně malých změn).
Říkáte podstatou infinitezimálního je nekonečně malý. Předně: Co to je "nekonečně malý"? A především: Když máte "infinitezimální počet", znamená to snad "nekonečně malý počet"? Copak se tím nemyslí "počítání s libovolně
Komentář 9502
Když jsem napsal zatímco "volnost" lze neomezeně zvětšovat nebo zmenšovat: je "infinitezimální", měl jsem na mysli, že si lze představit její libovolně malé přírůstky nebo úbytky. Což jsem uvedl v dalším postu: Chtěl jsem vyjádřit, že si lze představit velmi malé zvětšování či zmenšování volnosti.
Čili nepsal jsem, že infinitezimální je "neomezený", ale že pokud je entita infinitezimální, pak si můžeme představit její neomezeně malý přírůstek nebo úbytek.
Je pravda, že takto se ten výraz nepoužívá (resp. vůbec se nepoužívá mimo matematiku), přesto si nemyslím, že to není srozumitelné: ten pojem obsahuje představu nekonečně malých ZMĚN, ne nekonečně malého ČÍSLA (co by to taky bylo); když říkáme "infinitezimální počet" máme na myslí "počítání s nekonečně malými změnami (přírůstky nebo úbytky)" ne "nekonečně malé počítání".
Komentář 9507
Komentář 9479
Obvykle jde o ochranné léčení anebo zabezpečovací detenci. Následuje po tom, co se člověk dopustí činu, za který by byl psychicky zdravý člověk trestně stíhán. Takže žádné, že ti lidi nikomu neublížili.
Komentář 9482
2. Rozhovor s primářem Psychiatrické nemocnice v Bohnicích Markem Pávem:
Otázka: Kolik je nedobrovolných hospitalizací?
Marek Páv: Máme 1500 – 1800 hospitalizací nedobrovolných. Ale to není důležité.
zde: http://www.ctidoma.cz/zdravi-styl/2016-03-21-namestek-bohnicke-psychiatrie-jsme-podfinancovany-opomijeny-obor-22003
Použil jste slovo "obvykle"; to vážně chcete říct, že VELKÁ VĚTŠINA z těch 1500 - 1800 osob, které psychiatři v daném roce vězní, jsou v ochranném léčení nebo zabezpečovací detenci?
Komentář 9484
Pro pořádek ještě pár dalších argumentů:
1. Ani ochranné léčení a zabezpečovací detence nejsou legitimní, resp. jsou úplně stejně nepřijatelné jako "nedobrovolné" hospitalizace.
2. Veškerá pro-psychiatrická argumentace založená na tom, že pro násilné hospitalizace jsou trestněprávní důvody je nesmyslná, protože tím se ospravedlňují trestněprávní intervence, ne psychiatrické.
3. I kdyby skutečně "obvykle šlo o ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci", pořád by zůstaly ty "neobvyklé" případy. A ty osoby by v takovém případě tvořili ještě větší minoritu než dnes, čili by měli ještě menší možnost se bránit.
Komentář 9494
Komentář 9500
Napsal jste: možná by bylo vhodné zjistit si, proč jsou lidi v ČR zavřeni na psychiatrii proti své vůli.
Obvykle jde o ochranné léčení anebo zabezpečovací detenci. Následuje po tom, co se člověk dopustí činu, za který by byl psychicky zdravý člověk trestně stíhán. Takže žádné, že ti lidi nikomu neublížili.
Já jsem kontroval interview s primářem PN Bohnice:
Otázka: Kolik je nedobrovolných hospitalizací?
Marek Páv: Máme 1500 – 1800 hospitalizací nedobrovolných. Ale to není důležité.
Takže ještě jednou stejná otázka: To vážně chcete říct, že VELKÁ VĚTŠINA z těch 1500 - 1800 osob, které psychiatři v daném roce v PN Bohnice vězní, jsou v ochranném léčení nebo zabezpečovací detenci?
Komentář 9495
Tak na tuhle logiku se bohužel nechytám. Z toho, že se něco děje méně často než v minulosti, nijak neplyne, že daná osoba má horší možnost se bránit.
Komentář 9504
Chytl jste se toho "než dnes", které tam nemá být: prostě překlep. Z kontextu je ale jasné, že jsem srovnával dvě varianty přítomnosti, ne minulost a přítomnost.
Čili správně to je: I kdyby skutečně "obvykle šlo o ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci", pořád by zůstaly ty "neobvyklé" případy. A potom by ty osoby tvořily ještě větší minoritu, čili by měli ještě menší možnost se bránit.
Komentář 9509
Komentář 9510
Navíc reagujete na jiný můj post, kde jsem snad na Vaši otázku odpověděl…
Ta nezodpovězená otázka je toto: Proč by bylo ochranné léčení či zabezpečovací detence nelegitimní? můžete to rozvést? Jsou tedy nelegitimní i vězení? Pokud popíráte jejich legitimitu, nemá smysl se bavit o tom, čeho je kolik.
- Takže ta strašně těžká odpověď zní: Protože ochranné léčení a zabezpečovací detence jsou případy zvláštního zacházení s dospělými svéprávnými osobami jenom proto, že to psychiatr chce.
Komentář 9512
....................................................................................
No jo,
ale to je přece legitimní,
vždyt lidi furt něco chtěj, peníze, sex, lásku, štěstí a jiný a další kraviny jako třeba zavírat lidi či zabíjet lidi či je zotročovat a vlastnit apd.
Dokonce i když něco nechcete, tak to znamená že něco chcete,
tedy nejspíš chcete něco jiného než co ted je...
To je takové všeobecné legitmní blbnutí,
jen sem tam se najde někdo,
kdo nic nechce...
Komentář 9514
Je vidět, že jste nikdy nebyl vězněn: to byste takhle nemluvil.
A btw. takovéto posty, to už je opravdu "psychedelický trolling": nic to neříká, není to vtipné a zabírá to místo. Když nemáte argument ani vtip, tak nepište. Anebo pošlete Urzovi článek o tom, jak na ničem nezáleží a všechno je jedno, a příslušná diskuze se odbyde pod ním.
Komentář 9518
vždyt jste si jej přece sám napsal,
a vy jej odmítáte a podivujete se tomu, že to tak je -
Takže ta strašně těžká odpověď zní: Protože ochranné léčení a zabezpečovací detence jsou případy zvláštního zacházení s dospělými svéprávnými osobami jenom proto, že to psychiatr chce.
Komentář 9519
.......
Vtip je v tom, že každá mince má tři strany...