Cena za vzdělání – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Máme různé typy vzdělávání (například unschooling, různé kurzy a podobně), ale stát nám (až na výjimky) nutí pouze jeden – frontální výuku ve škole. Všichni znají jeho výhody, zatímco o nevýhodách se příliš nemluví, případně jsou přisuzovány vzdělávání obecně a ne konkrétnímu systému. Přitom celá řada z nich je specifická právě pro státem nařízenou frontální výuku ve školách. Například to, jakým způsobem jednají učitele s dětmi – jak si vynucují autoritu. Dítě se naučí, že je vždy v podřízené pozici a že jeho potřeby nebo námitky nemají žádnou váhu (v ještě horším případě je za ně potrestáno). Jde o systém, kde není prostor pro volné tvoření a téměř vše je nakonec ohodnoceno jako dostatečné či nedostatečné.

Dítě pak sebe i svět neustále hodnotí a bojí se udělat chybu, protože ve škole bylo za chyby trestáno špatnými známkami. To může mít zásadní dopad na sebehodnotu dítěte, které si může připadat nedostatečné, protože nevyniká v některých z předmětů, které se ve škole učí. Nemluvě o strachu z reakcí rodičů, spolužáků nebo učitelů v případě, že je v něčem výrazně podprůměrné. Mnozí namítnou, že tohle je právě příprava pro život, kde se podobné věci stávají, jenže dospělý člověk má větší kapacitu se s tlakem okolí vypořádat bez tak vážných následků. Otázka zní: Stojí určitý objem konkrétních znalostí za tu cenu, kterou musejí děti zaplatit v podobě nejrůznějších následků, zejména pak potenciální ztráty sebevědomí a sebehodnoty?