Dítě se MUSÍ naučit poslouchat! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Školu jako takovou nevidím takto černobíle. Chápu, že určitá pravidla jsou nutná - děti by měly akceptovat školní řád... Moje dcera má velmi milou paní učitelku, nemůžu si na ni v žádném případě stěžovat...

Pravda ale je, že škola by měla děti vést ke kritickému myšlení - a to se zatím vůbec neděje... (takže to zůstává zcela na rodičích).

Škoda že Thevar vždy jen vykopne nějaké téma a nechá ho jen tak, už ho dál nekomentuje... ocenila bych občas i nějakou obhajobu příspěvku... viz nebohá cukrářka nebo malíř (pokojů)...

Proč by měly děti "akceptovat školní řád", když se v ném píše, že musí 45 minut sedět, pokud možno mlčet, navíc ještě aktivně poslouchat a vnímat něco, co je třeba v tu chvíli vúbec nezajímá, a nadto má učitel moc jim třeba odepřít návštěvu toalety nebo zabavit soukromou věc jako telefon nebo knihu? (Na mém bývalém gymnáziu bylo třeba ve školním řádu přímo napsáno, že student má "povinnost uposlechnout pokynů učitele", což bylo učiteli dosyta zneužíváno). Vy byste chtěla chodit do práce, kde platí taková pravidla?
Navíc tedy úplně nechápu, jak by zrovna škola měla "vést ke kritickému myšlení", když v ní probíhá dosti mázorově zabarvená "výuka k demokracii" a podobné, učitelé často s dětmi nediskutují a kompletně ušlapávají jejich názory, pokud se vymykají učebnicím, a celý model je postaven na jednosměrném předávání pravdivého učiva žákům bez zpětné vazby. Navíc si myslím, že kritické myšlení se rozhodně nedá nabiflovat jako vzorečky, ale je třeba si k němu dojít postupně sám svými zkušenostmi.

Bylo by fajn vybrat si školu podle svého, líbila by se mi pestrost... různé školy a různá pravidla...
Mezi školami i učiteli jsou velké rozdíly... Určitě se na tom dá hodně zapracovat, o tom žádná...
Také počet žáků na jednoho učitele je dost velký...
Škola, která by fungovala v ankapu by doufám netvrdila, že je demokracie the best of! :)

Musím trochu souhlasit s li. Jde o to, že třeba z pozice dospělého vyhodnotíme, že sedět třeba 6 x 45 minut není to pravé ořechové na základě toho, že si dokážeme představit jiný způsob se zvážením důsledků. Dítě ale určitě školní řád nečte a přirozeně dělá to, co se normálně dělá v jeho prostředí. Není pro něj zásadním problémem to "snést" a ani neuvažuje takto dogmaticky o nějakém odporu ke školnímu řádu. Pokud se to zkombinuje s jinak dobrým učitelem a dobrým vycházením s kolektive, tak k žádné zásadní újmě nedochází. I ve stávajícím školním režimu může dobrý učitel vést děti ke kritickému myšlení. Pokud je kritické myšlení a svoboda podporováno i doma, takové dítě může být ve škole zcela šťastné a nelze tvrdit, že jde o jakýkoli náznak otroctví.
Takže se prosím nedopouštějme té zásadní chyby, že aplikujeme dospělé myšlení na myšlení dítěte a z toho vyvozujeme nějaký útlak. Měly bychom to odvozovat podle individuálního pocitu dítěte, když už. A pak určitě není útlak každé pravidla, které dítě odmítne udržovat. Určitá je nejen nutná, ale i přirozená. Tím vůbec nijak neospravedlňuji školský systém obecně, který jako takový je skutečně z mého dnešního pohledu poměrně zrůdný na 21. století

Pro me osobne to byl OBROVSKY problem "to snest".
Bez ironie, obrovsky.
Citil jsem se jako ve vezeni. A o odporu jsem uvazoval, ostatne ne nadarmo me ve druhaku vyhodili z prumyslovky za situace, kdy jsem mel nejakych 100+ neomluvenych hodin (nastesti, protoze jsem pak sel na vyrazne lepsi skolu, kde jsem se skutecne i neco malo naucil na praxi....ve skole samozrjeme temer vubec nic, klasicky)

Vždy záleží především na učiteli. Když dokáže zaujmout, povinnosti plynoucí ze školního řádu se stávají jaksi zbytečnými, protože jsou dodržovány spontánně, stejně jako je spontánně tolerováno jejich porušení v případech, který jejich mechanické striktní dodržování by bylo absurdní, nadbytečné a nedůstojné.

Obdobně ale záleží na kvalitě žáků. Někteří jsou šašci a rebelové za každou cenu a právě pro omezení tohoto druhu žáků, existují školní řády a v nich uvedené restrikce.

Základem je vycházet bez nutnosti aplikace pravidel, kdy jsou tato natolik všemi akceptovatelná, že jsou akceptována spontánně a jsou použita pouze v případě excesů. Ale to je ideální stav, který nastává jen zřídka. :-(

Pod toto se mohu na 100% podepsat. I tak bych zrušil povinnou školní docházku. To ale neznamená, že by o řádu rozhodovalo vždy dítě samo. To bych považoval za špatné. Je prospěšné, aby to byla záležitost rovnocenná mezi ředitelem, rodiči a dítětem. Ale trochu přirozenějším způsobem. Tedy ředitel stanovuje režim školy, rodič si může vybrat mezi dodržením školního řádu nebo opuštěním školy a na dítě by vždy měl být brán zřetel. Nějaké výrazné utrpení ve škole by mělo být nepřípustné. Utrpením však není určitá forma nátlaku na nějaké fungování v té škole. Protože pokud bychom nechali dítě rozhodovat zcela samostatně podle pocitů, může to vést pouze k rozmazlení. Tím myslím budování nepřiměřeně vysoké závislosti na péči ostatních. Řešit i některé nepříjemné výzvy musí být součástí života od útlého věku....

Různí rodiče (a i učitelé) si myslí, že různá pravidla jsou nutná, ale samozřejmě ta jejich pravidla jsou nutná...

Ano, nějaká pravidla by doufám byla i v ankapu :)

Klasika – lack of orders vs. lack of order…

co? moc nerozumím...

https://urza.t-shock.eu/cs/tricko-s-potiskem/anarchy-lack-of-orders-fg

Taková slovní hříčka. Lack of order - nedostatek pořádku, myšleno centrálně vynucovaného zřízení (stát). Vs. lack of orders - nedostatek pravidel, myšleno každý si na svém pozemku řeší svoje pravidla.
Nepotřebujete, aby každá škola měla centrálně z ministerstva přikázáný kompletní režim (order), když je lepší, aby si každá škola určila vlastní pravidla (orders) fungování.

supr, ano - tak by to bylo fajn! :)

IMHO je to trošku naopak: Lack of orders je absence (centrálních) rozkazů. Lack of order je absence (jakéhokoliv) pořádku.

Ano. Školy mají látku, kterou mají za úkol nacpat do dětí. K tomu potřebují vytvořit podmínky, za nichž to bude možné, tedy určitý řád a disciplína je zde nutná. Výchovu dětí v ohledu morálky a kritického myšlení mají ale na starost hlavně rodiče. Mnohdy jsou to ale i přátelé, spolužáci, prarodiče... Ono je totiž úplně jedno, kde se člověk naučí morálce a kritickému myšlení (tomu se člověk učí stále) a spoléhat v tomto na školu bylo a bude vždy ošemetné.

To nepopírám, výchovu k morálce a kritickému myšlení svých dětí beru na sebe. Jen mi přijde líto, že se s těmito věcmi dítě ve škole příliš nesetká, bylo by to fajn...

No ono by to mohlo taky dopadnout tak, že by dítěti cpali do hlavy přesně opačné názory a přístupy, než které si rodiče přejí. Mnohdy mají i rodiče vzájemně neslučitelné politické názory. :-)

Proč myslíte, že jednou z nejvýraznějších ankapáckých agend je právě svoboda ve vzdělávání, aby jejich děti nemusely být vystaveny indoktrinacím odporující jejich vlastnímu přesvědčení? :-)

Ve skutečnosti nejde o nějakou zákeřnou indoktrinaci. Jde o seznámení dětí s prostředím, v němž budou jako dospělí žít.

V přání, aby škola učila děti kritickému myšlení a morálce bych tedy byl opatrný. Abyste nebyla nemile zaskočena. :-)

No ona myšlenka, abychom vedli děti ke kritickému myšlení se v médiích často omílá... zároveň je problém s tím, co si pak každý pod tím pojmem představí...

Ono definovat kritické myšlení není zase tak triviální záležitost. :-)

A ano, každý si pod tím může představovat něco jiného.

To samé platí o morálce, spravedlnosti...

Já teda nevím, kde žijete vy, ale já nežiju v prostředí 30 stejně starých lidí, kdy bych s nimi musel sedět celý den v jedné místnosti a někdo nám říkal, co máme přesně dělat.
Třeba zrovna teď sedím doma v posteli a pracuju.
Jestli ono to není spíš tak, že spousta dospělých žije v prostředí, ve kterém je jiní dospělí dřív naučili žít a ani si neuvědomí, že mají třeba na výběr. Protože jim nikdo ani neřekl, že by třeba mohli mít na výběr.

Když k tlačítku zasedne psychopat nebo autista, výsledek je jasný. :-)

A pak je tu skupina snadno manipulovatelných lidí (bez ohledu na to, co je ve škole učili), kteří jsou schopni úplně všeho, když jim to někdo dovolí/nařídí (typicky valná část personálu v koncentrácích).

To, nemá s disciplínou a výchovou k poslušnosti vůči autoritám mnoho společného. Určitou disciplínu člověk potřebuje k tomu, aby právě účast na takovém experimentu hned v počátku odmítl. Je to disciplína v tom ohledu, že když si vytvořím nějaké hodnoty, nezačnu je hned porušovat při první příležitosti, či pod prvním tlakem.

Jojo, nema to s tim nic spolecneho, az na to, ze sami odbornici na toto tema rikaji, ze to na tom je zalozene.
TY si fakt se Sasianem muzes podat ruku.

Až na to, že děti ty hodnoty ještě nemají většinou vyvinuté. V 5 letech do školky, v 6 letech do školy... A kdy si měly zažít ty hodnoty, aby byly schopné ustát ten nátlak ve škole?