Existuje vůbec stát? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Často zjevně ano: Když jste policajtem předvedeni na služebnu, je policajt zosobněním státu. Často ale také ne: Když lidé kolem vás uznávají nestátní soudy a arbitry. Tak dnes fakticky v mnohých komunitách stát existuje jen sporadicky a ve zbylém čase se takové komunity řídí svými vlastními pravidly. Stát se s nimi může dohodnout. Tak již některé starověké říše tolerovaly náboženské komunity a jejich soudy. Osmanská říše chápala, že pro zaručení své moci v křesťanských a židovských komunitách potřebuje uznat jejich soudy. Podobně bylo nutné, aby Spojené státy uznaly bitcoin, protože opak by znamenal vzdát se vlády nad důležitou a vzdělanou smetánkou internetové komunity programátorů a přenechat ji jinému státu. Někdy se ale stát není schopen dohodnout. Každému, kdo trochu zná muslimy, je jasné, že ilegalita muslimských soudů v Evropě znamená pouze tolik, že o nich státy nevědí. Na Příbramsku po dlouhá léta platilo, že kdo chtěl něco dohodnout, musel to dohodnout s místním nekorunovaným králem, a pak to posvětily i tamější úřady. A další (určitě ne poslední) příklad jsem slyšel z úst úředníka izraelského ministerstva školství: "Evidujeme několik komunit nezletilé mládeže, která nechodí do školy. Ne se všemi se nám ovšem podařilo navázat kontakt. Někdy nás považují za bezpečnostní složky."

Zdá se tedy, že nutnou a postačující podmínkou existence státu je poslušnost státu uložená v myslích nadkritického množství lidí. Stát je vlastně jen stavem mysli určité skupiny lidí. A nic víc.