Fabulace Jana Špačka – deeskalace kulturních válek – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Již od samého začátku jsem velkým fanouškem nezávislého politického kanálu Fabulace Jana Špačka. Jedná se o „akční“ rozhovory s politiky, angažovanými osobnostmi, náhodnými kolemjdoucími nebo influencery, mnohdy kombinované s různými „výzvami“ nebo rádoby dramatickými momenty. Nejspíš právě odstup politologa umožňuje Honzovi odhlédnout od všech vlastních politických názorů a zaujímat namísto toho velmi parodickou a ambivalentní roli citlivého studenta, který se chce přátelit s politiky, ač evidentně netuší, která bije. V této roli Honza vyvolává zmatení, a protože z ní prakticky nevystupuje, nevytváří dojem někoho, kdo by byl politikovým oponentem. To umožňuje Honzovi setkávat se s osobnostmi napříč politickým spektrem a bavit se s nimi o tématech o nichž by se s nimi nikdo jiný bavit nemohl.

Obzvláště si cením jeho rozhovoru s příznivci Volného bloku nebo českými vlastenci na volná témata, z nichž působili jako docela obyčejní a sympatičtí lidé. Ačkoliv jsem se dřív vyjadřoval velmi ostře o Andreji Babišovi, díky Honzově tvorbě jsem si dokázal připustit, že to je prostě jenom workoholický a ne zrovna moudrý strejda, který se svojí mocí snaží ochránit před světem. Zdá se mi, že Honza ve spoustě rozhovorů ukazuje právě to, že všichni jsme v první řadě hlavně lidi, a naše politické názory nejsou tou primárně definující charakteristikou. Rozbíjí politikům jejich pečlivě budované kulty osobnosti tím, že je vystavuje zcela nečekaným situacím. Otevřeně vystupuje proti kultuře nenávisti, například když politiky pobízí, aby chválili své oponenty. Ač se nejspíš Honzovy pohledy s těmi libertariánskými rozcházejí, podobnou tvorbu považuji za cestu k větší vlídnosti v politickém diskurzu, a k potenciálnímu navýšení důrazu na svobodu, místo restrikcí proti „těm špatným“.