Hovadiny ze Zákoníku práce: Doba určitá – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zákoník práce 262/2006 Sb. § 39: (2) Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát…

Chápu, že málokomu by se líbilo mít neustále a opakovaně dobu určitou. Na druhou stranu, zaměstnavatelé možnost opakovat dobu určitou 3x využívají poměrně zřídka (standard v mnoha firmách je dnes doba určitá po nástupu a pak prodloužení už na dobu neurčitou). Z mojí zkušenosti je tomu tak především ve dvou případech:
1/ Vedoucí není se zaměstnancem zase až tak moc spokojen, ale není to ani na vyhazov, tak se pojistí další dobu určitou a
2/ Vedoucí musí dát DU, aby tím naplnil nějaké další legislativní požadavky (např. drží místo někomu na rodičovské).

Co to ale v praxi znamená za nesmysl? Kromě toho, že to zaměstnavateli způsobí velmi komplikovanou situaci, pokud chce ty stejné zaměstnance každoročně zaměstnávat na nějaké práce, které potřebuje např. jen v jedné polovině roku, představte si tento scénář:

Otěhotní mi (jakožto zaměstnavateli) zaměstnankyně Anička a odejde na MD. Najdu si novou zaměstnankyni Petru, a na zkoušku jí dám dobu určitou na jeden rok. Protože je šikovná, dám jí druhou DU do doby návratu Aničky rodičovské. V období, kdy se Anička vrací, mi odchází na MD z podobné pozice zaměstnankyně Zdena. Chce být ale doma jen rok, kvůli penězům. No super, nemusím nikoho nového hledat, protože tu mám šikovnou a přebytečnou Petru, a dám jí tedy třetí DU na rok. Po roce se Zdena rozmyslí, že se do práce přecejen vracet zatím nechce a prodlouží si RD do tří let věku dítěte. Já jí místo musím držet, a jelikož nesmím dle ZP chudáka Petru vykořisťovat čtvrtou dobou určitou, musím ji vyhodit a hledat někoho nového.