Jádro pojmu versus typický zástupce – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Anarchokapitalisté včetně mě rádi upozorňují na to, že stát je mafie, daně jsou loupež, školy jsou vězení a podobně. Tím lidi štvou nebo jsou za to terčem posměchu, protože podle odpůrců míchají páté přes deváté. To podle mě tak trochu odráží dvě odlišné přirozenosti v hodnocení pojmů: V dětství se nejprve naučíme přiřadit si k pojmu typického zástupce a pak porovnávat, jak moc se něco nového tomuto zástupci podobá. Později ovšem pochopíme, jaké je jádro těchto pojmů, a příslušnost dokážeme určit i bez srovnání s typickým zástupcem. I netypický zástupce dané kategorie do ní může stále patřit (například tučňák mezi ptáky) na základě definujících atributů. Oba přístupy podle mě dávají smysl za určitých okolností: mlhavé pojmy jako nábytek se definují spíš podle známých exemplářů, zatímco odbornější výrazy bývají založené na exaktní definici. Definice pojmů jsou důležité v debatách, zatímco v běžném životě mnohdy ne (je třeba irelevantní, jestli je rajče ovoce, nebo zelenina).

Libertariáni svými kontroverzními vyjádřeními poukazují na to, že definovat pojmy podle typického zástupce někdy nemusí dávat smysl, a může to křivit vnímání reality. Loupež by měla být loupeží i bez explicitního násilí a i kdyby ji většina společnosti v dané situaci podporovala. Chybou, které se podle mě dopouští někteří odpůrci anarchokapitalismu, je to, že si v emočně nabytých tématech nedokáží vyjádřit jádro pojmu a aplikovat ho konzistentně. Na závěr chci zmínit, že cílem anarchokapitalistů není redefinovat pojmy. Anarchokapitalisté se především poukazováním na existující jádra pojmů snaží, aby si lidé uvědomili, jak moc jsou některé praktiky státu morálně problematické.