Kanál Svobodného přístavu: Ankap přednáška o trestech – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Wow, tak na to se moc tesim. Dekuji.

Na tuhle přednášku jsem se tešil. I na základy vaší výzvy na konci bych pár námitek měl:

Možná mi něco uniklo, ale postrádal jsem hlubší zamyšlení nad tím, jakou funkci vlastně trest plní.

V první polovině padlo, že by mohla být vyšší poptávka po trestu smrti. Proti tomu zazněl argument, že v některých zemích se sice trestá smrtí i za drobné prohřešky, ale přesto se tam tyto činy dějí dál. Jakoby tam byl nějaký nevyřčený předpoklad že trest má mít preventivní funkci. Zdá se mi taky že jste obětí ssurvivorship biasu, když tvrdíte, že vězni o trestu nepřemýšlejí a zajímá je spíš riziko dopadení. Ti, kteří nad tím přemýšlejí a kvůli trestu zločin nespáchají, se do vězení logicky nedostanou – což ale neznamená, že tento efekt neexistuje. Jak velký podíl na odstrašení trest skutečně má, je ovšem těžké prokázat.

Trest však má i další funkce, například izolaci pachatele, aby nemohl pokračovat v páchání zločinů. Vězení tuto roli plní, ale jen dočasně a může být kontraproduktivní, jak správně uvádíte. Existují ale efektivnější alternativy. Například v Norsku, kde mají věznice považované za „luxusní“, je recidiva výrazně nižší.

ato potřeba zabránit pachateli v dalším jednání je podle mě důvodem, proč mají lidé potřebu do trestání mluvit. Například když někdo „uplatí“ oběť, aby stáhla obvinění a vyhnul se trestu, jak jste poukázal. Přijde mi, že tento aspekt přehlížíte, přestože je to naprosto legitimní obava, která by hrála roli i v hypotetickém volném trhu s vymáháním práva.

Co mi přišlo vyloženě demagogické, bylo tvrzení, že lidé, kteří v diskuzích volají po přísnějších trestech, mají sami nějaké deviantní sklony. To je čirá spekulace, ad hominem útok a zesměšňování (což podtrhoval i smích v sále). Možná si do nich sám něco projektujete? Neříkám, že podobní lidé neexistují, ale myslím, že
spousta takových výroků pramení z obav – z toho, že podobné činy mohly ohrozit je nebo jejich blízké. Volání po exemplárním trestu má tedy často dva důvody: jednak odstrašit další pachatele, jednak zamezit tomu, aby v tom daný jedinec pokračoval. Navíc lidé píší pod vlivem emocí – například v případě sexuálního násilí na dětech je pochopitelné, že málokterý rodič zachová chladnou hlavu.

A právě role emocí v trestech je podle mě něco, co nelze ignorovat. Tresty totiž neplní jen funkci prevence a ochrany společnosti, ale i určitou funkci zadostiučinění – nejen pro oběť, ale i pro širší veřejnost. To může být dokonce v rozporu s racionální analýzou jejich efektivity. Nemám důvod si myslet, že by na „volném trhu“ s tresty tato emocionální rovina nehrála roli. Naopak, může být tím rozhodujícím faktorem.