Kanál Svobodného přístavu: Debatní klub – Dotazník – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vcelku OK,
až na to, že se zde opět používá oblíbená (duchovní a psychologická) metoda či způsob jednání zvaný POTLÁČENÍ, akoráte že princip potláčení agrese (tzv. princip neagrese) zde není vnucován silnou jako u státu, ale je vnucen skze nějakou morálku či logické zdůvodnění, podoně jako se to děje například v náboženství, tedy můžeme říci že je přijmut dobrovolně, nebot se nám jeví jako něco co je správné a užitečné a morální ....

Jak ze zkušenosti s náboženstvím tak i z moderní psychologie víme, že když se člověk rozhodne (dobrovolně či i přinucen nějakou morálkou) potláčet nějakou svou vlastnost jenž je mu nepříjemná, že to nemůže vést k dobrým výsledkům, nebot to co jsme potlačili nezmizí, nýbrž zůstane zatlačeno do podvědomí a odtamtud to neustále nevědomně působí a stále nás to ovlivnuje, ovšem již zcela mimo naši konrolu nebot nevědomí je oblast poněkud nevědomá...

Pokud se někdo nepoučil z historie (třeba z křestanství) nelze jinak, než tuto zavedenou a oblíbenou chybu opakovat stále dokola a dokolečka...

V čase okolo 41:50 Urza uvádí, že současné banky mají privilegium vytvářet peníze a mohou půjčovat peníze, které nemají. Tato dvě tvrzení nemohou platit současně. Pokud platí, že banky mohou vytvářet peníze, pak půjčují peníze, které vytvořily a nemůže tedy současně platit, že banky půjčují peníze, které nemají (když je vytvořily, tak je mají).

Dále pak Urza tvrdí, že banky mohou uvádět do oběhu padělky peněz, zatímco komukoliv jinému je toto zakázáno. Také toto tvrzení je zjevně nepravdivé protože banky rozhodně nemohou do oběhu uvádět padělky peněz. Banky mohou uvádět do oběhu pouze hotovost, teprve poté co si ji od centrální banky hotovost půjčí a pouze na požádání klienta banky o výběr hotovosti z vkladového účtu. Současně si Urza neuvědomuje, že mezi emisí (bezhotovostních) peněz bankami a uváděním padělků peněz do oběhu je velmi zásadní principiální rozdíl. Pokud banka vytváří peníze tím, že je půjčí svému klientovi, pak toto je spojeno s tím, že klient se zaváže k vrácení půjčených peněz v den splatnosti poskytnuté půjčky. Banka tak pouští do oběhu peníze podložené oním závazkem dlužníka, což znamená, že v okamžiku poskytnutí půjčky sice objem peněz v oběhu vzroste, avšak následně pak např. každý měsíc s každou splátkou půjčky objem peněz se splacení části půjčky klesá (peníze, kterými je bance dluh splácen zanikají). V případě pouštění padělku do oběhu nic, takového nenastává a padělek obíhá ekonomikou až do jeho odhalení. Zásadním ale je, že padělatel - v případě, že se mu podaří za padělky něco koupit - se zcela zjevně nepoctivě obohatí o rozdíl mezi věci pořízené za padělek a náklady na výrobu padělku. V případě, banky která poskytuje úvěr ale k žádnému takovému zjevně nepoctivému obohacení na straně banky nedojde. Banka v takovém případě pouze po celou dobu trvání úvěru inkasuje úrok od dlužníka a současně platí úrok držiteli peněz, který dříve bankou vytvořené peníze aktuálnímu drží na svém vkladovém účtu. Banka tedy v daném případě inkasuje pouze úrokovou marži. Ostatně stejnou marži by banka inkasovala i pokud by podnikala v podmínkách zlatého standardu, kde banka rovněž získává pouze rozdíl mezi úrokem inkasovaným od dlužníka a úrokem placeným klientovi, od něhož si dané peníze ještě před poskytnutím půjčky půjčila. Z hlediska poctivosti banky tedy není mezi současným systémem a zlatým standardem žádný relevantní rozdíl. Urza totiž absurdně považuje jakékoliv nově vytvořené peníze za padělky a z tohoto pak dovozuje, že banky, které emitují nové peníze, pouští do oběhu padělky. Je totiž třeba neignorovat zcela zásadní skutečnost, že v současném systému banky nejen vytváří peníze, ale také je likvidují v okamžiku, kdy jsou úvěry spláceny. Stejně tak je třeba si uvědomit, že pouhý růst objemu peněz v oběhu automaticky neznamená růst cen. Záleží také na rychlosti oběhu peněz a tempu tvorby úspor. Tyto záležitosti nejsou tak primitivní, jak se je Urza snaží prezentovat.

Jen technicka - ciste z recnickeho hlediska: Proc by banky zaroven nemohly v jednom pripade vytvaret penize, a v uplne jinem pripade pujcovat penize, ktere nemaji? Je ted jedno, jestli to je pravda ci ne, jde mi ciste o recnicke vyjadreni. Prece mohou v jednu chvili delat jednu tuto cinnost a v jinou chvili delat druhou tuto cinnost, ne?

Bohužel v daném případě nemůže jít o dvě samostatné činnosti, protože banky vytváření peníze právě tak, že je současně(!) i půjčují nebankovnímu subjektu. Takže řečnicky to oddělovat jde, ale ve vztahu k dané problematice to oddělovat nejde. Banky nemohou vytvořit peníze a nechat si je vytvořené "do zásoby" a pak jindy půjčit peníze, které nemají nebo jindy půjčit peníze, které si dříve vytvořily. Vytvoření peněz a jejich půjčení je jediný proces, který probíhá ve stejném okamžiku. Tady nejde o jakési obecné řečnické cvičení v oblasti nějakých obecných s nějakou konkrétní záležitostí nesvázaných tvrzení, takže zkoumání mého tvrzení z takové obecné perspektivy považuji za nesmyslné.

No hele, nejsem ekonom,
ale není to náhou praní špinavých peněz,
tedy ty prachy co se takto přidají do oběhu se pak takto přeperou přes banku,
a tím pádem už to jsou čisté peníze, jakoby to už nebyly peníze co způsobují inflaci...

To bych potom mohl postupovat odobně s falečnými penězi,
půjčil bych je někomu a on by mně pak vrátil již zdravé peníze i s úroky,
a z falešných bankovech bych si takto vytvořil čistý peníze...

Kdybych byl poctivý zloděj,
pak bych tu sumu falešných peněz co jsem pustil do oběhu spálil a žil bych si jen z úroků, co mně to přineslo,
ale to já ne, já si natisknu další peníze a přidám je k tomu co už mám a opět je půjčím....
Všichni jsou štastní páč máme stále víc peněz...

Pravě jste popsal "podnikání" padělatele. Takto ale nefunguje banka, jak plyne z výše uvedeného.

Rozdíl mezi padělkem peněz a penězi vytvořenými bankou spočívá v tom, že vytvořením padělku vytvoříte pouze své vlastní aktivum, které pak někomu půjčíte, nebo s ním za něco zaplatíte. Současně s vytvořením padělku ale v padělatelově majetkové sféře nevzniká žádný odpovídající závazek (pasivum), což se ale při vytváření peněz bankou děje.

Pokud vytváří peníze banka prostřednictvím poskytnutí úvěru, pak tím vzniká zároveň její nové aktivum (závazek dlužníka vrátit půjčené peníze) avšak zároveň i její nové pasívum (závazek banky zaúčtovaný jako připsání půjčených peněz na vkladový účet klienta). Bilance dlužníka bude zrcadlově obrácená vůči bance. Dlužník bude mít v aktivech půjčené peníze a v pasivech závazek vůči bance splatit poskytnutý úvěr. Banka ani dlužník na této transakci v daný moment neprodělávají ani nevydělávají, protože ve vztahu k takto vzniklým penězům jsou oba k sobě navzájem v pozici jak věřitele, tak i dlužníka. Jejich pozice je v okamžiku vytvoření oněch peněz z hlediska jejich závazků a pohledávek zcela neutrální.

Jinými slovy pouhým aktem vytvoření nových peněz bankou ani banka ani dlužník nezbohatne ani nezchudne. Stejně tak dlužník a ani banka nezbohatnou v okamžiku zániku peněz, tedy v okamžiku kdy dojde ke splacení dluhu bance. V takovém případě banka odepíše z vkladového účtu dlužníka částku dluhu (klesnou pasiva banky) a zároveň ze své účetní evidence vyřadí banka ze svých aktiv již splacený závazek dlužníka (klesnou aktiva banky). Obdobně dlužník zaúčtuje na straně jeho aktiv pokles peněz na své vkladovém účtu a na straně jeho pasiv vyřadí z účetní evidence svůj dluh vůči bance. Sníží se bilanční suma dlužníka i banky avšak samotným splacení jistiny úvěru ani banka ani dlužní nevydělají ani neprodělají.

Naproti tomu padělatel (na rozdíl od banky) společně s aktivem v podobě padělku žádné vlastní pasívum nevytváří. Půjčí-li padělatel jím vytvořené padělky jako peníze někomu dalšímu, pak se pouze jeho aktivum v podobě falešných peněz změní na jeho jiné aktivum v podobě závazku jeho dlužníka vrátit půjčenou částku. Je velmi pravděpodobné, že pokud nedojde včas k odhalení padělku, pak mu jeho dlužník vrátí pravé peníze. Toto ale není proces praní špinavých peněz. Tento proces je uvedením padělku do oběhu. Na vytvoření padělku a jeho uvedení do oběhu vydělá padělatel a možná prodělá ten, u koho zjistí, že chtěl předmětný padělek použít jako peníze. Padělání peněz a jejich uvádění do oběhu tedy zjevně není ekonomicky neutrální transakcí, jako je tomu v případě tvorby peněz bankou a nelze tedy mezi ně klást rovnítko.

Naproti tomu padělatel (na rozdíl od banky) společně s aktivem v podobě padělku žádné vlastní pasívum nevytváří.
..................................................................
Já jsem to ale napsal asi blbě,
já neměl na mysli dostat falešný bankovky do oběhu,
ale to, že použiji falešný peníze k tomu abych vydělal na úroku,
pak se mně třeba opět vrátí ty samé falešné bankovky (to aby vás to nemátlo)
a kdybych ted ty peníze spálil, tak jsem neuvedl do oběhu žádný bankovky,
páč co jsem dal do oběhu to jsem z něj i stáhnul,
no ale já to neudělám, já je opět použiji stejně jako předtím....

Ale mně šlo především o to,
zjistit jakým způsobem stát vkládá nové bankovky do oběhu a vytváří tím inflaci ?????
Tedy nevím, jestli to co jste psal byl tento příklad,
nebo to bylo o tom, že si banka půjčí a to pak půjčí a pak se jí to vrátí a ona to vrátí...

Tedy aby jste mně rozumněl naprosto správně,
stát prostě nějakým způsobem vkládá do oběhu nové peníze čímž vzniká inflace,
za mého mládí byla nejvěší bankovka stokoruna, dneska je to už pět tisíc,

takže otázka zní, jakým způsobem tam ty peníze vkládá ???

Možná ten případ co jste popisoval výše nebyl o tomto, ale pouze o tom, jak pracují banky, ale to asi Urza neměl na mysli, když to srovnával s paděláním peněz...

Stát žádným způsobem nepřidává do oběhu peníze v podobě nově natištěných bankovek. Centrální banka nechá vyrobit hotovost (bankovky a mince) a pak je bankám půjčuje(!), aby banky mohly uspokojit požadavky svých klientů na výběry peněz z vkladových účtů v hotovosti. Banka po té co si od centrální banky půjčí hotovost tuto drží v pokladně. Bance při této transakci vzrostou aktiva zaúčtováním půjčené hotovosti držené na pokladně a vzrostou pasiva v podobě dluhu vůči centrální bance. Bilanční suma vzroste a žádná z bank na tomto v daném okamžiku nevydělá ani neprodělá. Pokud pak přijde do banky klient a vybere v hotovosti peníze z jeho vkladového účtu, pak tato transakce se projeví tak, že banka odepíše z vkladového účtu klienta vyplacenou částku (sníží se pasiva banky) a současně sníží zůstatek hotovosti v pokladně banky (sníží se aktiva banky). Opět platí, že na tomto nikdo nezbohatl ani nezchudl. Ve vztahu k objemu peněz v oběhu je tato transakce rovněž zcela neutrální,protože došlo pouze k tomu, že byla nahrazena částka, která byla v bezhotovostní formě na vkladovém účtu, stejným objemem hotovosti. Celkové množství peněz se tím nezměnilo, tj. inflace nenastala. Centrální banka nemá možnost prostřednictvím emise hotovosti jakkoli relevantně navyšovat objem peněz v oběhu a vytvářet tak inflaci. Centrální banka může toliko snižováním úrokových sazeb stimulovat ekonomické subjekty, aby si více půjčovaly a utrácely a tím tlačili na ceny tak, aby centrální banka takto zprostředkovaně dosáhla inflačního cíle. Centrální banka ale neumí na přímo relevantně zvýšit objem peněz v oběhu, jak se Vy nesprávně domníváte.

Díky za odpověd,

ale tak mně tedy řekněte, jakým způsobem dochází k inflaci,
tedy že peníze mají stále menší hodnotu a je jich v oběhu stále více,

protože pokud chápu správně co píšete, pak by bylo možno navyšovat tímto způsobem objem peněz v oběhu leda tím, že by dlužili lidé bance a banka centrální bance...

Což by pak v posledku znamenalo, že vlastně žádný peníze nejsou mý, nebot všechny peníze co jsou v oběhu jsou něčím dluhem vůči státu...

To není úplně jednoduché téma. Množství peněz je jeden parametr, druhým je rychlost jejich oběhu v ekonomice, primární roli hraje trh (nabídka a poptávka), který rozhoduje o tom, jestli půjdou ceny dolů nebo nahoru, dalším důležitým faktorem je odliv peněz do úspor a na sekundární kapitálové trhy (peníze, které obíhají na akciovém trhu nebo leží v úsporách rozhodně ceny zboží a služeb nijak neovlivňují). Růst cen (inflace) stejně jako pokles cen (deflace) je projevem nerovnováh nabídky a poptávky. Zaostává-li nabídka a/nebo posiluje poptávka nastane růst cen. Ten může nastat i v případě, že množství peněz v oběhu klesne, a to díky zrychlení oběhu peněz. Např. nedávný rychlý růst cen másla těžko můžete vysvětlit růstem objemu peněz v oběhu. Opačně to platí pro pokles cen, který může nastat v důsledku oslabení poptávky a/nebo navýšení nabídky. A opět i zde nelze vyloučit pokles cen doprovázený růstem objemu peněz v oběhu. Např. v situaci nějaké investiční horečky, kdy peníze směřují na finanční trhy a poptávka po zboží a službách poklesne. Problematika příčin inflace/deflace je docela komplexní a rozhodně ji nelze redukovat pouze na měnový jev. Prakticky jde o projevy trhu, kde se ceny působením tržních sil mění. Změny objemu peněz v oběhu (i cen) jsou ale spíše důsledkem toho, co se na trhu děje, než aby šlo o příčinu. Banky totiž (ani ta centrální) nemohou samy zvyšovat objem peněz v oběhu. K tomu potřebují partnery (klienty) v podobě subjektů, které si budou agregátně chtít více peněz půjčit, než jich v daném čase bankám musí vrátit. Teprve v této konstelaci roste objem peněz v oběhu. A naopak, pokud objem splácených úvěrů převyšuje objem nově poskytnutých úvěrů, objem peněz v oběhu klesá.

"Což by pak v posledku znamenalo, že vlastně žádný peníze nejsou mý, nebot všechny peníze co jsou v oběhu jsou něčím dluhem vůči státu..."

Proti většině existujících peněz stojí dluhy soukromých subjektů. Pouze hotovost emitovaná centrální bankou je spojena s dluhem státu. Hotovost jsou peníze, proti kterým v rozvaze centrální banky stojí zpravidla státní dluhopisy. Je to tedy přesně naopak. Hotovost je spojena s dluhem státu vůči držitelům státních dluhopisů. Centrální banka totiž bankám půjčuje hotovost pouze, pokud jí banky dají do zástavy státní dluhopisy, nebo obdobné dluhové cenné papíry.

Díky za vysvětlení,
koukám že to je docela složitý a názory na to co by kdo asi měl či neměl se zřejmě liší, pro mě jako vobyčejnýho člobrdu to ale celý znamená jen znehodnocování úspor, což mě nutí to budto utratit nebo investovat páč já jsem v podstatě až na konci různých zájmů různých skupin...

V podstatě ano. Spořit v účetních penězích (resp, investovat do instrumentů s pevným výnosem) dává smysl jen tehdy pokud máte vysokou averzi vůči rizikům a nominální úroková míra převyšuje růst cen Vašeho individuálního spotřebního koše. Ve všech ostatních případech je vhodnější podstoupit riziko a investovat.

Já jsem duchovně založenej,tudíž (jak říkal Ježíš)
já si své poklady neukládám zde na zemi, kde je zničí mol a rez (a inflace)
ale ukládám si je v nebi...

Zatím tam ale nemám nic uloženo, jsem spíše jako to zpěvné ptactvo či polní lilie a nedělám si starosti vo zítřek takže jsem zatím moc nenaspořil, víceméně všechno jen prožeru, což je nakonec taky dobrá investice...

Jinak díky za vysvětlení, je to věda ta ekonomie....

Není zač. Děláte to dobře. Peníze se mají točit a né syslit. :-)

I kdybyste následně vrácené padělky spálil, tak se pořád budete lišit od banky i v ohledu vydělávání na úrocích. Banka totiž v období do splatnosti poskytnutého úvěru nejen úroky inkasuje od dlužníka, ale současně díky tomu, že společně s úvěrem vytvořila také peníze připsáním na vkladový účet dlužníka, tak musí také platit(!) úrok aktuálnímu držiteli onoho vzniknuvšího vkladu (typicky tomu, na koho dlužník půjčené peníze převedl). Naproti tomu padělatel jen úroky inkasuje od dlužníka a není povinen také platit úrok z peněz, které paděláním vytvořil.