Kanál Svobodného přístavu: Gabriela a Urza s láskou ke svobodě a učení (se) v ústeckém Erazimu 2 – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

zamýšlím se nad schopností dítěte se svobodně rozhodnout. jak se má rozhodnout jestli chce jet poprvé na lyže, pokud ani neví, co lyže jsou? samozřejmě, pokusím se mu to vysvětlit. pokud mu ale byť podvědomě zatajím nějaké informace, jakože třeba je tam zima a naopak vyzdvihnu, jak je to super, nedochází tam k manipulaci? je manipulaci legit nebo je to taky projev násilí? a pokud bude dítě opakovaně říkat, že na lyže nechce, ale jakmile pochopí, že to bude znamenat, že by muselo být doma samo tak si to rozmyslí, není to vydírání? přinejmenším citové vydírání? co se ještě dá považovat za vysvětlování a co už za přemlouvání či násilí?

A proč by se tohle mělo týkat jen dětí? Vždyť přesně totéž můžete říct i o dospělých.

ano, přesně tak :)

v nějaké videu jsi sám řekl "kdyby mi na tom člověku záleželo, mluvil bych s ním, kdyby ne, nechal bych ho bejt" to mi přijde hodně zajímavé. mě jde hlavně o to kdy je to už násilí, kde je ta hranice... když uvidím dospělého člověka jak se vrhá pod auto, pokusím se ho násilím zastavit, stejně jako dítě...

No právě, pokusím se zastavit oba, pokud očekávám, že to tak chtějí; a samozřejmě se mohu zmýlit.
Nevím ale, proč to řešit nějak specificky u dětí; mnedle pro ně platí totéž, co pro dospělé.

podle mého názoru, protože nejsou schopny racionálních rozhodnutí, nemají plně vyvinutou nervovou soustavu. stejně jako třeba opilý člověk (byť dospělý) není schopen plně vědomých rozhodnutí a je třeba mu pomoci. za mě samozřejmě vždy ideálně přesvědčováním, radou - ale i to je za mě určitá forma nátlaku. říkali jste, že to například v Ježku neděláte. stejně si myslím, že je potřeba děti nějak vést, radit jim, přesvědčovat, nabízet možnosti, pohledy, názory... a hledám právě tu míru, kdy už je to násilí a kdy ne. přece je nemohu nechat jen tak "bejt", protože by se o sebe nepostarali. a samozřejmě, že s přibývajícím věkem jim budu nechávat čím dál víc a víc svobody a dokážu si představit, že budu dítě plnohodnotně respektovat i dřív než v 18. a ano je to i o lásce, jak jsi mluvil o tom strachu, myslím že je to přirozené, že máme strach o lidi, které máme rádi. proto je nenecháme jen tak bejt... ale jsem ochoten názor změnit nebo poupravit, proto taky píšu. díky

Já to asi moc nechápu; o kousek výše jsem Vám napsal, že totéž, co jste psal, se může týkat i dospělých, což jste odsouhlasil, takže pak moc nechápu tento příspěvek, případně co vlastně tvrdíte či zastáváte.

líbí se mi směr "výchovy", který zastáváte a praktikujete v Ježku, ale mám v tom osobně nějaké hranice, které teď asi nedokážu pojmenovat a snažím se je uchopit. zamýšlím se proto nad pojmy svoboda a násilí (donucení) a jejich vliv na dítě. myslím, že klidně konstantní psychologická manipulace (která z definice nebude násilím) může mít na dítě daleko horší vliv než vyjímečný zákaz nebo "násilí", které zabrání třeba zranění apod. vnímám to tak, že dítě postupně nabývá svých intelektuálních, emočních i fyzických schopností a tím i zodpovědnost samo za sebe + za okolí a rodiče by ho měli "nechávat bejt" postupně, závisle právě na těch jeho schopnostech. ano, bude jistě těžké to odhadnou a taky si myslím, že rodičovství/výchova je nejtěžší lidská činnost na světě. přije mi ale, že absolutní svobody nelze dosáhnout, jelikož si dítě ani neuvědomuje jaké má možnosti, respektive na začátku ani nemůže mlutiv a chodit, takže si ani fyzicky nemůže vybrat... mezi dítětem a dospělým je tedy za mě rozdíl v uvědomění si zodpovědnosti (a svobody), proto k nim mám jiný přístup (stejně jako například k mentálně nebo psychiatricky nemocným lidem nebudu mít úplně stejný přístup jako k dospělým svéprávným) a zajímá mě na to Váš/Tvůj názor. děkuji

Já bych asi hodně rozlišoval dvě roviny.
Jedna věc je rovina nějaký práv z hlediska principu neagrese, kdy má rodič právo nastavit si libovolná pravidla, na které dítě může reagovat tím, že je buď přijme, vyjednává, nebo opustí (což někdy může být tak zlé, že raději přijme i to, co mu nevyhovuje); ale úplně jiná rovina je, že i v rámci nějakých práv můžeme dělat věci, které dlouhodobě vedou ke svobodě či od ní.
Když mluvím čistě o ankapu jako cílovém stavu a principu neagrese, tvrdím, že rodič má právo své dítě vychovávat, jak uzná za vhodné; a dítě má právo to neakceptovat a odejít (bohužel ne vždy má tu možnost, schopnosti).
Když ale mluvím o tom, co považuji za jednak vhodné z hlediska čistě lidského, také z hlediska respektu a také, co mezi jednotlivci i celé společnosti způsobí víc svobody, pak je to sebeřízení.

nechtěl by jste například udělat nějakou přednášku o tom, jak Vás vychovali rodiče? :) stal se z Vás libertarián a propagátor svobody, ale předpokládám že absolutně svobodnou "výchovu" jste jako dítě neměl.

možná není cílem za každou cenu mít k dítěti absolutně respektující přístup ale snažit se z něho vychovat svobodného a svobodně myslícího člověka. myslím, že je vždy fajn se pohybovat v nějakých mantinelech. a teď narážím opravdu na extrémní situace jakože dítě běží pod auto. myslím si, že je morální ho zastavit násilím.
dále myslím, že rodič má nad dítětem strašně navrch v informacích (aspon v prvních pár letech) a i schopnosti vyhodnocování. našli si třeba děti Ježka na internetu sami nebo jim o tom řekli rodiče? už tím podáním informace přece zasahujete dítěti do možností jaké má a můžete ho tím pádem směrovat. stejně tak, pokud mu něco zatajíte (ikdyž přímo nezakážete). pak dítě nemá vlastní peníze, nemá sílu, nedosáhne všude, ledacos neumí, takže se nemůže rozhodovat plně svobodně (ve smyslu pozitivních práv)

případně bych asi potřeboval více vysvětlit to sebeřízení. děkuji (na úrovni Ježka si to asi dokážu představit, ale tam právě už jsou děti nějak "předvychované" z domova. proto jsem se i ptal na ten věk. ale jak si to sebeřízení mám přestavit doma u rodičů? díky moc)

O mé výchově nemá moc smysl mluvit, není to žádný ani trochu rozumný statistický vzorek; každopádně nebyl ani svobodná, ani s cílem vychovat ze mě svobodného člověka.

"možná není cílem za každou cenu mít k dítěti absolutně respektující přístup ale snažit se z něho vychovat svobodného a svobodně myslícího člověka"
Tohle je mnedle obrovská mýlka; a čím víc působím tam, kde máme k dětem respektující přístup, tím víc vidím, jak to neplatí.

"případně bych asi potřeboval více vysvětlit to sebeřízení"
Mám o tom spoustu videí v Kanálu; doporučuji také přednášku z Cherubína o tom, jak souvisí svoboda s respektem. Nebo přednášku o vnitřní svobodě v deCentrále.

"právě už jsou děti nějak "předvychované" z domova"
Často právě vůbec ne.

vnímáš nějaký rozdíl mezi dětmi a dospělými? (snad nevadí tykání, případně se omlouvám)

Tak bezesporu jich je celá řada; stejně jako vnímám rozdíly mezi pohlavími, rasami a tak dále, což ale neznamená, že by měl mít někdo právo někoho jiného nutit násilím.

nemám pocit, že jsem řekl, že má někdo právo někoho nutit násilím... ? ale že nevím jistě, co vlastně násilí je. máš to nějak definované? děkuji

To asi záleží na kontextu.
Nejčastěji to používám jako útočné násilí v rámci principu neagrese.
Ale trochu se v té naší debatě ztrácím.
Mám pocit, že Vám moc nerozumím, respektive někdy mi přijde, že spolu souhlasíme a jindy (na tom stejném tématu) naopak.

tak to asi berte něco jako jako rozhovor s Lukášem Pazderníkem :) Souhlasím tak s 95% ale těch 5% s kterými ne jsou pro mě absolutně zásadní. jsem ale schopne názor přehodnotit, jen potřebuju dovysvětlit některé pojmy

A jaké?

násilí, svoboda... sebeřízení si teda dostuduju... :)

Svoboda: https://ankap.urza.cz/definice/
Násilí závisí na kontextu.

to je zajímavá odpověď. takže v otázce násilí jste utilitarista? (já třeba ano, takže s tím nemám problém) ale trošku mě to překvapuje. s definice svobody mi vyplývá že násilí je tedy opak, tedy jakékoli jednání k člověku bez jeho souhlasu. a jak to je když souhlas nemůže nebo není schopen dát?

WTF? Jak to z toho plyne?
Jen říkám, že záleží na kokntextu použití toho pojmu, to nemá s utilitarismem nic společného, jen se tím slovem může myslet více různých věcí.

no a já se ptám, co tím myslíte vy.

chápala jsem to tak, že to záleží podle kontextu, tedy v každé situaci je to něco jiného, tedy dle situace je to pspravedlnitelné=morální...

" jen se tím slovem může myslet více různých věcí." - to platí u jakéhokoli slova

V typickém případě útočné fyzické násilí.
Někdy tím myslím i obranné.
A někdy i psychické.
Nemyslím tím, že by to bylo v každé situaci něco jiného, ale že to slovo má více možností.

někdy to, někdy ono... dobře, pokud to není závislé na momentální situaci, tak na čem? (napadá mě třeba, jak to vyhodnotí "napadený" - ale nechci vám nic podsouvat)

Promiňte, mně to přijde nějaké ubíjející; připadá mi, že na tu otázku pořád dokolad odpovídám:
Tím slovem mohu označovat různé věci; nezávisí to tedy na situaci, ale na tom, v jakém kontextu o něčem zrovna mluvím.
Je to podobné, jako když slovem koruna označíte jednou platilo a podruhé korunu stromu; také to nezávisí "na situaci", není to "někdy to, někdy ono", je to prostě slovo, které můžete použít pro více věcí.
Fakt už nevím, jak lépe odpovědět. Pokud to z toho není jasné, asi nemá smysl to dál řešit.

momentálně mi jde opravdu o definici násilí. jasně, jestli vás to nebaví, nemusíme pokračovat. respektuji :) to mě nikdy nenapadlo, že by slovo násilí mohlo být polysémní. děkuji za podnět. pak je to ještě o něco složitější, ale o to víc mě definice zajímá. u "koruny" ikdyž má více významů (které tedy spolu původně nějak souvisely, ale to je irelevantní) se dá každý z nich zvlášť definovat, podle mě, snadno.

Násilí (fyzické) vnímám jako použití fyzické síly či hrozbu jejím použitím proti majetku někoho jiného bez jeho souhlasu.
Z toho útočné násilí je to v případě, kdy to dotyčný iniciuje proti druhému, který nenarušil jeho vlastnická práva.
Obranné násilí je to tehdy, když se jedná o reakci na násilí útočné.
A pak tu je ještě násilí psychické, které je mnedle velice vágní; ale spočívá v cíleném jednání, které má za cíl vyvolávat psychickou bolest v druhých.

souhlasím, to dává smysl. a jsou podle Vás nějaké situace kdy je legitimní použít (útočné) násilí, tedy bez souhlasu člověka, když výsledkem je jeho větší prospěch? (třeba se souhlasem ex post)

Myslím, že to lze udělat na vlastní riziko; použiju útočné násilí s předpokladem, že svolení dostanu později, čímž pádem neponesu následky.
Samozřejmě riskuji, že to neodhadnu; pak po mně může dotyčný legitimně vymáhat odškodné.

tak to je přesně za mě přístup k výchově dětí. dítě podle mě nemůže mít absolutní svobodu+zodpovědnost, protože není schopno vyhodnotit následky, tak skrátka někdy rozhodnu za něj. nebo pokud myslíte že ano, tak od kolika let?

další věc je, že to samé se dá říct i o některých starých lidech. a teď nemyslím, že jsou zmanipulovaní státem, ale prostě postupně mohou ztratit kognitivní schopnosti. stejně tak si myslím, že děti je postupně nabývají. nerodí se s nimi.

stále platí, že mi Váš způsob "výchovy" v Ježku přijde velice zajímavý a k zamyšlení, jen si myslím, že to má jisté limity.

Ach jo… teď mi přijde, že bylo skoro zbytečné celé tohle psát. Vždyť přesně k tomuto jsem se vyjadřoval výše:

Já bych asi hodně rozlišoval dvě roviny.
Jedna věc je rovina nějaký práv z hlediska principu neagrese, kdy má rodič právo nastavit si libovolná pravidla, na které dítě může reagovat tím, že je buď přijme, vyjednává, nebo opustí (což někdy může být tak zlé, že raději přijme i to, co mu nevyhovuje); ale úplně jiná rovina je, že i v rámci nějakých práv můžeme dělat věci, které dlouhodobě vedou ke svobodě či od ní.
Když mluvím čistě o ankapu jako cílovém stavu a principu neagrese, tvrdím, že rodič má právo své dítě vychovávat, jak uzná za vhodné; a dítě má právo to neakceptovat a odejít (bohužel ne vždy má tu možnost, schopnosti).
Když ale mluvím o tom, co považuji za jednak vhodné z hlediska čistě lidského, také z hlediska respektu a také, co mezi jednotlivci i celé společnosti způsobí víc svobody, pak je to sebeřízení.

já nevím, jak je to v rozporu s tím, co píšu já? a jakoby rozlišovat dvě roviny... asi se rozhodujete podle toho, co má v danou chvíli větší užitek (utilitarismus) a nebo tedy někdy podle té první roviny a někdy podle druhé, jak se to zrovna hodí (tedy opět utilitarismus, jen z jiného konce)

mám pocit, že jste to před chvílí odsouhlasil, že násilí (tedy jednání proti vůli druhého člověka), pokud je zpětně validováno (ovšem i tam je otázka, kdy zpětně to stačí... i po letech?) tak je legitimní, nebo se pletu?

Ach jo; mně přijde, že mě vůbec neposloucháte, nečtete, pořád si jedete nějaké své otázky, kde jdete nějaké ano/ne a snažíte se někam dostat úplně bez ohledu na to, že Vám píšu, že je to celé složitější, komplexnější, že ten směr, kterým se ubíráte, je vlastně matoucí.
Zkusím to ještě jednou: Je třeba rozlišovat dvě roviny; v té první řešíme nějaké násilí, vlastnická práva, legitimitu a princip neagrese; jenže tady se vlamujete do otevřených dveří, protože vůbec není třeba dělat to, co popisujete… Ono prostě stačí, že rodič řekne, že dům/byt je jeho, takže tam platí jeho pravidla; a tím pádem může na dítě používat donucení v rámci výchovy, aniž by tím narušoval jeho vlastnická práva.
Je tedy úplně jedno, co jsem "odsouhlasil", protože to k tomu vůbec není třeba; jde to i daleko snáze.

A pak je tady ta druhá rovina: V rámci dodržování vlastnických práv a legitimity je možné dělat věci, které považuji za rozumné i nerozumné, věci, které vedou ke svobodě i nesvobodě. Dělat nacistickou/komunistickou propagandu je zcela v souladu se svobodou slova, je to legitimní v anarchokapitalistické společnosti a užití násilí proti takovému propagátorovi není legitimní; přesto to mnedle může vést ke snížení svobody ve společnosti.

S výchovou dětí je to podobné: V ankapu lze vychovávat děti svobodně i nesvobodně, lze je trestat i netrestat, lze jim ponechat sebeřízení i je řídit; obojí je legitimní z hlediska vlastnických práv, ale něco z toho mnedle povede ke svobodné společnosti a něco ne.
Vy se mě tu pořád dokola ptáte na násilí ve snaze mi ukázat, že je z hlediska vlastnických práv legitimní dítě trestat, řídit, zakazovat mu, přikazovat, vychováváat; jenže já od začátku netvrdím nic jiného (a psal jsem to už opakovaně); bavím se ale o tom, že i když je to legitimní, není to mnedle moc dobrý nápad z mnoha důvodů. A kdykoliv to napíšu, začnete se mě zase ptát na definice násilí ve snaze ukázat mi, že lze legitimně dělat něco, o čem jsem nikdy netvrdil, že nelze.

Také doufám, že z tohoto příspěvku je už jasné, že ty dvě roviny neobsahují žádný utilitarismus a není to o tom, jak se "rozhodovat mezi nimi"; ony existují obě zároveň, řeším jen to, z které se na tu problematiku zrovna díváme. Jinými slovy:
Mám jako rodič právo zakazovat a přikazovat svému dítěti? Ano, dokud ho živím, určuji si pravidla.
Připadá mi rozumné to dělat? Ne, vysvětluji ve videu a na spoustě míst.
Mám jako člověk právo se zabít? Ano, jistě.
Připadá mi rozumné to dělat? Ne.
Mám jako člověk právo podvádět partnera a lhát mu? Ano, samozřejmě.
Přijde mi rozumné to dělat? Ne.
Ve spoustě takových otázek jsou tyto dvě roviny, aniž by to bylo nějaké utilitaristické, jen jsou prostě jiné otázky, na co se ptát, jak na to nahlížet, co řešit.

samozřejmě, všechno je složité a komplexní. ale proto spolu diskutujeme ne?

zmatenost možná pramení z toho že já se vždy snažím protistranu zároveň pochopil, ale zároveň zpochybni. nedokážu to úplně oddělit a pomocí tohoto si potom utvářím názory, k nimž automaticky potřebuju mít argumenty.

k první rovině: dítě vlastní minimálně své tělo a pak si myslím že i všechno co dostane darem. což může být spousta věcí poměrně brzo. otázka je, od jakého věku je dítě schopno vlastnická práva chápat. (ale ikdyž ne, měli bychom je respektovat, aby se to právě naučilo) stejně tak byste mohl argumentovat, že i škola může určovat veškerá pravidla na svém pozemku. já tohle to chápu a nerozporuju, jen mě k tomu napadají další otázky. tak pardon, pokud Vás to obtěžuje :)

k druhé rovině: nemluvím o legitimitě dle ankapu nebo napu, to je asi to v čem si nerozumíme. ptám se na Vaši osobní morálku/názory protože Vás považuji za brilantního diskutéra a předpokládám, že si to budete umět obhájit.

chápu z toho že ta druhá rovina má přednost pred tou první, proto se Vás asi pořád ptám, jestli jste v tom konzistentní a z čeho vycházíte (když né z napu) a neberte to prosím jako buzeraci, mě to opravdu zajímá.

ta třetí: nevím co přesně to znamená ale slovo mnedle je boží :D

za čtvrté: asi napíšu krátký článek jak vnímám utilitarismus, a možná si porouzumíme.

jinak děkuji za trpělivost a pokud budete mít ještě náladu reagovat, budu happy Hrošík

K té první rovině pořád nechápu, o čem se bavíme; ano, i škola určuje pravidla na svém pozemku a je to zhlediska legitimity a vlastnických práv naprosto v pořádku (tedy když pomineme povinnou školní docházáku nebo daně vybírané na školství, ale řekněme, že se bavíme o ankapu). Fakt nevím, proč to vůbec řešíme. Prostě je v pořádku, když si majitel (rodič, škola) na svém (či pronajatém) pozemku určí libovolná pravidla. Neobtěžuje mě, že se ptáte, ale nechápu, proč pořád dokola řešíme toto, když v tom celou dobu nijak neoponuji.

Moje osobní morálka a názory mi říkají, že se k dětem chovám jako k rovnocenným lidem; a to nejen v teorii, dělám to i v praxi – a má to výsledky.
A upřímně nevím, na co se mě v rámci té druhé roviny ptáte; pořád vidím otázky jen na tu první, tedy co je násilí, jak to definuji, jak by mohlo být legitimní dětem určovat pravidla a podobně, což pořád patří do té první roviny a odpověď je: Ano, je to legitimní.

Mnedle je archaismus od již tak archaického slova medle; je to spojením dle mne, tedy podle mého názoru, používám to jako český ekvivalent anglické zkratky IMHO (IMO).

A náladu reagovat mám, jen bych rád přestal řešit tu první rovinu, tedy jestli je legitimní dítěti určit pravidla, protože celou dobu říkám, že je, přičemž Vy asi taky, jestli to dobře chápu.

Promiňte ale to Vy jste to rozdělil na 2 roviny, já se opravdu celou dobu ptám na Vás osobní názor (morálku) a slovem legitimní opět myslím legitimní podle Vás (ne podle napu). (možná používám špatně slovo legitimní).

chováte se k dětem jako k rovnocenným lidem, nesnažíte se jim nic nabízet, pomáhat, motivovat je. jak říkám, přijde mi to v zásadě sympatické, jen si myslím, že to má nějakou věkovou hranici. ke kojenci se taky budete chovat jako k rovnocennému člověku? jakým způsobem Vám dá souhlas? nebo stačí, aby dal nesouhlas? a také se ptám jestli v tom jsou nějaké výjimky, kdy byste proti dítěti použil násilí, kdyby výsledek byl pro něj lepší? nebo je ta výjimka pouze zpětný souhlas? ale s tím nikdy nemůžete dopředu počítat.

ještě mě zaujalo, že necítíte za děti v Ježku zodpovědnost. to tak budete mít i s vlastními dětmi?

(pozn. nekritizuji, jen se ptám. opravdu to chci pochopit. snad jsou otázky srozumitelně položeny. děkuji)

Aha, v tom názvosloví bude asi problém; podle mě je legitimní to, co je legitimní podle NAPu, ale zároveň to ještě neznamená, že je to podle mě v pořádku. Jde (podle mě) dělat spoustu věcí, které jsou legitimní, ale nejsou hezké, v pořádku, nepovažuji je za správné.

Chovám se k dětem jako k rovnocenným lidem, ale to neznamená, že se jim nesnažím nic nabízet, pomáhat; snažím se jim nabízet či pomáhat stejně jako dospělým. Motivovat je ne, pokud mě o to nepožádají (totéž dospělí).

K malým dětem, kteří mi nejsou schopni dát souhlas či nesouhlas se budu chovat opět ne podle věku, ale podle těch schopností; když mi dospělý nebude moci dát souhlas či nesouhlas, budu se také chovat jinak, než když toho bude schopen.

Necítím zodpovědnost za děti v Ježku; necítím zodpovědnost za nikoho než za sebe. Myslím, že každý má odpovědnost sám za svůj život. A jasně, můžeme si pomáhat, ale odpovědnost má každý za sebe. I mé děti (vychoval jsem tři).

děkuji za vysvětlení především ohledně toho souhlasu/nesouhlasu/schopnostem. to mi tam pořád nehrálo, dává to smysl.

ještě mě zaujalo že používáte slovo "vychoval". co si pod tím mám konkrétně představit? pro mě je výchova nějaké směřování, učení, domlouvání, vysvětlování... nevím co si pod tím má představit když absentuje třeba ta motivace. děkuji

Nějakým způsobem se vyvíjím; a tohle už je nějaký čas.
Směřoval jsem (byť oproti drtivé většině lidí naprosto minimálně), mou výchovu považovala většina lidí za extrémně svobodnou, já osobně teď zpětně tolik ne (byť oproti „průměru“ hodně).

ok, rozumím. takže teď už byste nevychovával

Ne, teď už ne.

To, že někdo tvrdí, že "nevychovává" je naprostej nesmysl. V Ježku jsou vypsané nějaké předměty, např. Urza tam učí/učil "svobodu" podle jeho osobní představy. Ale svoji formou vyjadřuje jeho hodnoty a postoje (k drogám, volnému sexu, trochu ezo, skoro by to mohlo připomínat i Osha), a tím, že má pro děti určité charisma, tak je jim vzorem... to s motivací a výchovou sakra souvisí :)
https://www.youtube.com/watch?v=UNJBZ4R9mHw&t=1244s

za mě je výchova určitá forma manipulace a ta je strašně těžká rozpoznat, i sám manipulovatel nemusí vědět, že se jí dopouští. pokud se ale vědomě snaží to nedělat nebo minimalizovat, nemám důvod to rozporovat. jestli sledujete videa s Gabrielou tak víte, že žádné lekce nejsou poviné a spíš si představuji, že se děti motivují mezi sebou, a možná ani to ne. :)

pokud je vám prostě něco příjemné, nebo pro vás osobně výhodné, jak poznáte, zdali jste nebo nejste zmanipoluván?

a jsou tam lekce konzervativního socialismu s láskou?

chápu to tak, že vždy přeberete člověku alespoň část jeho zodpovědnosti, když mu něco nařídíte nebo i uděláte za něj. bez možnosti, aby projevil nesouhlas. říkal jste, že když nebude schopen dát souhlas/nesouhlas, tak to má určitou výjimku. teď opravdu myslím extrémní případy jako demence ve stáří nebo třeba novorozenec/kojenec. je tedy legitimní (teď to slovo používám záměrně) chovat se proti napu v těhto případech? (např. ukládám spícího kojence do kočárku a beru ho na procházku)

Jinak jsem se v té debatě opravdu ztratil.
Prosím, mohla byste položit nějakou otázku/připomínku, která nebude zahrnovat předchozí kontext či se odkazovat k něčemu, co tu zaznělo?
Jakože můžeme, prosím, úplně od začátku?
Vidím Vaši snahu o pochopení, chci vyhovět, ale fakt jsem se ztratil.

kdyby byla zrušena povinná školní docházka a všechny regulace, od kolika let byste přijímali děti do Ježka? pokud rozhodující není věk tak co prosím? děkuji

My tam už teď máme i starší děcka…

ptal jsem se na nejmladší.. děkuji.

Teď jsou tam nejmladší pětiletá.
Nevím, kolik by byla, kdyby to bylo se zákonem jinak.

Předpokládám, že by věk nikdo neřešil; a prostě bychom přijímali všechny stejně podle stejných pravidel.

a o školce (pro mladší) neuvažujete? :)

Nene, školku neplánujeme.