Kanál Svobodného přístavu: Gabriela a Urza s láskou ke svobodě a učení (se) ve vile Sklenářka – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

to je trochu smutný, že jsou děti raději ve škole než s rodiči

Zajimalo by mě jak (jeslti) vysvetlujete dětem,když jdete někam mimo školu (pokud) například do muzea nebo kina, že tam jsou nějaká pravidla. Nebo si to děti zjisti sami?

Zjišťují si to samy; však normálně žijí v reálném světě.

to si zřejmě spousta lidí nemyslí, jinak byste nemuseli dělat tolik přednášek... :)

takže s nimi vážně jednáte jako s dospělými a pokud se třeba budou v kině bavit nepřiměřenou hlasitostí, nenapomenete je...

(tím nechci tvrdit, že jsou ty děti nějak více "nevychované", než ostatní. zajímá mě jen ta hypotetická situace)

To je dost jedno, co si myslí lidi, kterých se to netýká; záleží na tom, jak to je. A přednášky děláme, protože nás baví.

Jednáme s nimi jako s dospělými; když budou v kině dělat bordel, zachovám se k nim stejně jako k jakýmkoliv jiným dospělým, třeba asi minulý měsíc jsem zrovna nějakého úplně cizího člověka v kině žádal o ticho.

rozumím. setkali jste s někdy s tím, že by naopak někdo napomenul Vás, "ať si ty děti hlídáte?" jak by se to řešilo? děkuji

mimochodem reálný svět je subjektivní pojem

Vlastně ano, třeba jednou na školním výletě za mnou přišel učitel z jiné školy, protože tam docházelo ke konfliktu mezi našimi a jejich dětmi.
On měl představu, jak bychom si měli naše děti držet zkrátka, což jsem jasně odmítl; řešil jsem s ním jen ty konkrétní problémy, ale zároveň u toho byla naše děcka – protože jsou s námi rovnocenná – a normálně se vyjadřovala.

Zajímalo by mě, jestli děti z Ježka obecně nedělají větší "bordel" v porovnání s dětmi cepovanými "standardními" metodami. Umí se chovat slušně když je to vyžadováno pravidly daného místa? Asi se to z tvého pohledu těžko posuzuje, ale dostáváte takových stížností více než na děti z klasických škol?

Mě se ta rovnocennost asi pořád těžko chápe. Pro mě rovnocennost ve vzájemném jednání asi vyžaduju shodu na nějakých podobných pravidlech, kterým se asi běžně říká slušné chování. A to podle mě děti zvládají obecně méně jak starší lidé.

Myslím že to dobře demonstrovala ta beseda s dětmi co tu kdysi byla. Skákání do řeči, odcházení v průběhu, vulgární vyjadřování... V dané situaci mi to nevadilo - vaše beseda vaše pravidla. Navíc jsme se na to pořád díval tak (adultisticky?), že jsou to děti, tak se neumí ještě tak dobře ovládat jako dospělí, tak mi to přišlo OK. A je naprosto v pohodě když si vytvoříme nějaký neformální prostor, kde se každý (nejen děti) může chovat jak je mu zrovna příjemné. Ale kdybych organizoval něco serióznějšího, asi bych si je tam nepozval. A nesouvisí to podle mě až tak jejich věkem, kdyby se takto choval dospělý, považoval bych to za neslušné úplně stejně. Spíš více, protože bych si myslel, že jako starší by měl mít větší schopnosti v tomto ohledu.

Je to dost individuální; máme tam děti hodně divoké i naopak hodně mírné, takže to závisí na tom, s kterou skupinkou zrovna kde jsme.

Co se týče rovnosti a pravidel – ano, ale záleží na tom, kdo ta pravidla určuje. Každopádně na dětech vidím, že se chovají hodně rozdílně podle toho, kde jsou a s kým; třeba jsem si jist, že s jinými kolegy by ta beseda vypadala úplně jinak (ale dost možná by zas tahle děcka o to neměla zájem).

me se líbí ten postoj chovat se k detem jako k rovnocenným (za mě asi ne uplne jako k dospělým, protože prostě dospělé nejsou. myslím že je potřeba zohlednit jejich fyzické i psychické schopnosti v daných situacích... stejně jako u dospělých) ALE :) fascinuje mě ten přístup, že "nevím, co je pro mé dítě dobré" (a ted mluvím opravdu o mém dítěti, ne žákovi ve škole. já bych ostatně nechtěl aby škola mé dítě vychovávala, ať je jakákoli), nevím jestli je dobré být závislý, nemocný, mrtvý... jestli je dobré aby dítě celou noc spalo nebo pařilo na pc. a jak to má pak vědět to dítě? tím že to všechno vyzkouší? myslím, že je dobré mu občas třeba poradit nebo říct vlastní názor. nemusíme samozřejmě hned přistupovat k násilím nebo trestům ani motivacím ale zase tvrdit dítěti že je mi absolutně jedno co bude dělat mi přijde zvláštní... ale třeba to jednou pochopím :)

Taky myslím, že je dobré radit nebo říkat názory; a zejména třeba jít příkladem.
Nicméně je fajn nechat toho člověka, aby s tím vším (tedy i rady, názory a příkladem) naložil po svém.

no to samozřejmě, ale myslím, že právě v rámci toho se můžou brutálně lišit ty výchovné přístupy. že to není jen 1 nebo 0 (donutím tě a nebo vaše oblíbené sousloví "nechám tě bejt" :) ) jak bych moh své dítě nechat bejt? jasně že se o něj budu starat, budu mu radit a doporučovat. otázka je právě ta míra...

Já nevím, proč máte pocit, že "nechat bejt" je protikladem k "výchově".
Přece se můžu normálně s někým bavit (hodně), být s ním, třeba se s ním radit, radit jemu, nechat si radit, ale nemusím ho "vychovávat"; to jsou přece normální vztahy mezi lidmi…

máte pravdu, že to jsou hodně abstraktní pojmy a opět se asi ztrácíme v jejich výkladu.

pokud nechat bejt znamená pouze nenařizovat, tak souhlasím a souzním. já si ale obvykle nechat bejt předkládám jako ani s ním třeba nemluvit... jednou jste to i takto použil: "pokud by mi na něm záleželo, tak bych s ním mluvit, pokud ne, tak bych ho nechal bejt."

vychovávání je za mě v podstatě manipulace (to zní hůř, ale je to medle to samé) a to jsou především nevyžádané rady a doporučování - mimochodem to nesnáším, když to dělají dospělí lidé dospělým lidem... v podstatě směřování tam, kde si myslím, že to je pro někoho nejlepší. dospělým to dělám naprosto výjimečně, když vidím, že jsou bezradní nebo i přímo žadoní o radu. ale dospělí s o sebe ve většině případů dokážou sami postarat a jsou si vědomí následků.

u dětí si to nemyslím a tak než aby si všechny ty následky museli vyzkoušet (ikdyž některé jistě ano), tak je budu preventivně vychovávat (samozřejmě v míře aby jim to vadilo co nejméně nebo si toho nevšimli)

Jj, tak to použití slova závisí na kontextu; je podle mě zjevné, že naše malé ježečky nenecháváme být ve smyslu, že bychom na ně kašlali, naopak.

A ano, výchova je složená často z manipulací; proto to tak nechceme dělat. Ale neznamená to, že bychom na děti kašlali…

No, me prijde, ze lide jsou takovi strasne...precitliveli :-) Maji pocit, ze kdyz to za to dite nevyresej, tak to dite...umre. Znici se. Propadne se do pekla...neco takoveho.
Mam zkusenosti, ze dite, kdyz se necha byt (samozrejme ne kojenec, bavime se o detech malicko starsich), tak typicky neumre (jiste, budou existovat extremne smolne pripady, kdy se tak stane, jenze podobne extremne smolne pripady se stanou i dospalym). Dokonce to dite typicky odhadne, co je mu prijemne a co ne a kdyz pujde spat ve 2 rano a pak ho v 6 budu budit, tak priste si to typicky samo rozmyli, ze radsi pujde driv, protoze ho sere, ze je nevyspale. A typicky, kdyz to dite nechame, tak si samo najde balanc, aby bylo v pohode.
Ja jsem rozvedenej, kdyz mam deti u sebe, nechavam je, at chodej spat v kolik chtej. Dopredu se vi, tak nejak, v kolik se bude vstavat rano, a at si to resej po svem. Perfektne to funguje. Oni vedi, ze je fer, ze po nich neco chci rano a ze kdyz by nespali, tak je to jejich problem:-)
To same s penezma, napriklad. Dostanou nejake penize...a pak si chteji koupit nejakou uplnou blbost. Ok, reknu jim svuj nazor, ze si myslim, ze by si nemeli kupovat tuto blbost. Oni si ji chteji koupit - super, jsou to jejich penize, at si to koupej. A sami pochopej, ze za 5 minut, az budou chtit neco jineho, tak uz na to proste nemaj a nemeli si kupovat blbost...
Neni potreba jim neco narizovat, zakazovat, prikazovat.
Pouze co se tyce toho slova "zavislost", tam je urcite dobre byt ostrazity a motivovat je k tomu, aby se zavisle nestaly...A nebo alespon ne na necem, co by jim fakt mohlo nejak uskodit zdravotne a podobne...
Imho.

jasně, mě se to, co píšete líbí. vyhraňuji se jen vůči extrému "je mi jedno, co dítě dělá, nevím co je pro něj dobré, nechávám ho bejt" atd...

a vidíte, už tam máte nějakou hranici že kojenec něco ale starší už něco jiného. :) já právě myslím, že je to postupné a tím je to samozřejmě i extrémně těžké. na začátku je dítě, hlavně tedy na matce, naprosto životně závislé a postupně se té závislosti zbavuje a získává nějaké schopnosti, kompetence asi i práva a až se té závislosti zbaví zcela, tak je dospělé (může to být v různém věku, to je podle mě individuální). ale ne do té doby.

sám píšete, že je necháváte je jít spát v kolik chtěj ale určujete jim v kolik mají vstávat, takže nějaká pravidla máte ;)