Katalánsko nepustíme! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ve Španělsku se opět schyluje k občanské válce. Již několik let se diskutuje osamostatnění Katalánska a za pár dní se má/mělo o jeho nezávislosti hlasovat v referendu, což lze hodnotit jako velmi demokratické. Události posledních dní však ukazují, že doktrínou politických elit není demokracie (ta je spíše propagandistickou maskou) ani štěstí jeho obyvatel, ale, prostě a jednoduše, moc. Jakmile se vůle lidu španělské vládě nehodí, proběhne masové zatýkání i v nejvyšších katalánských úřadech, a centrální vláda převezme otěže i nad ostatními institucemi autonomní oblasti.

Je zřejmé, proč jsou pro státy takové rozvody nežádoucí. Katalánsko patří k daňově nejvýnosnějším oblastem Španělska; Katalánci živí zbytek Španělska. Podobné postavení má např. průmyslový sever Itálie, nebo kdysi České království v Rakousku-Uhersku. A každá ekonomicky zodpovědná vláda se snaží zabránit odchodu příjmů; nechat je jít je až ta poslední možnost, protože by to byla pro politiky práce, a té se politici bojí. Nicméně nelze přehlédnout jednak způsob, jakým to dělá (nejspíše zkušenost z brexitu, který projít neměl, a přesto prošel), jednak to, co z toho plyne.

Pro stát není důležité blaho menších celků, ale jen jeho vlastní. Je to stát, kdo vlastní své občany, a je to stát, kdo říká: "Zde mám své území." A své území si drží podobně jako si ovčák drží své stádo. I účel obou držeb je stejný - holit to stádo. Nejde o štěstí lidí, nejde o jejich práva, nejde o jejich svobodu, jde o jediné. O prachy. Státy jsou v pouštění svých oveček maximálně neochotné, protože na každé ovečce roste vlna. Tak to bylo, je, a bude, dokud lidé budou ochotně hrát roli ovcí.

Jak to nakonec dopadne v Katalánsku, těžko říct. Horké hlavy jižních národů z toho nejspíše udělají občanskou válku, která lidi i španělskou vládu vyčerpá víc, než kdyby bývala nebyla tak umíněná. Podobně to vře i na jiných místech na světě (např. v Kurdistánu už referendum proběhlo, a Irák reaguje podobně). Nefandím tomu, co případnou úspěšnou separací vznikne (další stát), je to však cesta určitým směrem, který je mi sympatický, neboť tou nejmenší jednotkou nezávislosti je jedinec.